Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Navrátil, Miloš

Tisk

(Miloslav)

Charakteristika: Muzikolog a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:2.4.1932
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.2.2019
Text
DíloLiteratura

Navrátil, Miloš (podle křestního listu a občanského průkazu Miloslav; v publikační činnosti téměř vždy uváděn jako Miloš), muzikolog a pedagog, narozen 2. 4. 1932, Milešovice (u Vyškova), zemřel 21. 2. 2019, Blansko.
 
Po zkoušce ve státním kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Houšťce (1952) absolvoval abiturientský kurs na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1952–53) a pak tamtéž studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1953–58, promovaný historik, hlavní učitelé Jan Racek a Bohumír Štědroň). Doktorát (PhDr.) získal na Univerzitě Palackého v Olomouci (1969), externím aspirantem byl na katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (u Jaroslava Volka, 1965–71, z „kádrových důvodů“ CSc. až 1991). Prakticky po celý svůj život působil v Ostravě jako učitel dějin hudby a estetiky na konzervatoři (1960–2000), později (1990–93) souběžně jako odborný asistent Pedagogické fakulty; zde se 1993 habilitoval a učil do 2003. Od podzimu téhož roku přednáší základní kurs dějin hudby na katedře muzikologie Filozofické fakulty UP v Olomouci. Jako pedagog dějin hudby, který připravil i vynikající příručkové publikace o evropských dějinách hudby a hudbě 20. století, si získal velký respekt a uznání. Na konzervatoři i pedagogické fakultě prosazoval výuku zaměřenou na živou zkušenost s hudbou, nikoli na biflování dat. Na konzervatoři vybudoval bohatý archiv partitur, knih o hudbě a výtvarném umění, LP a CD s vážnou hudbou, jazzem, rockem, folklórem mnoha národů; pro školní potřeby nahrál stovky MGF pásků a audiokazet; za čtyřicet let pedagogické praxe vychoval přes dva tisíce studentů v oblasti dějin hudby a estetiky – většinou působí jako učitelé hudby a profesionální hudebníci v severomoravském regionu.
Kromě úspěšné pedagogické činnosti rozvíjí Navrátil i aktivity kriticko-publikační a vědecké. Záhy publikoval koncertní zprávy a recenze v brněnské Rovnosti, pak kritiky i články (např.Janáčkovi či o skladbě a inspiraci) v ostravské Nové svobodě a Moravskoslezském večerníku;  významná byla zejména jeho publikační činnost v časopise Červený květ, přervaná začátkem doby tzv. normalizace (tehdy mu též bylo zabráněno publikovat hesla o ostravských skladatelích v připravovaném NewGrove1). Během své kariéry napsal mnoho recenzí a zpráv (zejména z ostravského hudebního života) do odborného tisku (Hudební rozhledy, Opus musicum); v poslední době publikoval především recenze nových CD nahrávek v časopise Harmonie. Dále připravil řadu úvodních slov ke koncertům, textů do bookletů gramofonových desek a CD, atp. V šedesátých letech sehrál výraznou úlohu jako hudební kritik a popularizátor spolupracující s Divadlem hudby, Městskou hudební knihovnou a jinými ostravskými institucemi, též jako programový poradce ostravských hudebních festivalů (byl několik členem umělecké rady Janáčkova máje). Přednáší  na muzikologických konferencích (např. na konferencích Janáčkiána v Ostravě měl tři hlavní referáty: Stylové problémy a podněty polské soudobé hudby – 1988, Leoš Janáček – náš současník – 2000, Rozum a cit v hudbě 20. století – 2002), je autorem mnoha rozhlasových pořadů hlavně o hudbě 20. století (nejdůležitější byly pětidílné cykly v letech 2002–2005 v Musica moderna: 6 kvartetů – zrcadla Bartókova vývoje, Poslední kvartety Dmitrije Šostakoviče, Klavírní tvorba Igora Stravinského, Rozum a cit v hudbě 20. století, Hudební cesta G. Kurtága a Polská hudba konce minulého století).
Pedagogicko-popularizační cíle si kladou jeho samostatně vydané práce o dějinách evropské hudby, jež jsou opětovně publikovány v rozšiřovaných a revidovaných vydáních (viz však i jeho příspěvky do publikace Jaroslav Smolka & kolektiv: Dějiny hudby; Navrátil přispěl medailonem L. v. Beethoven a partiemi Vývoj hudby do poloviny 20. století a Hudba po II. světové válce). Výzkumný zájem je soustředěn na hudbu 20. století resp. problematiku její recepce zejména mladými posluchači (téma kandidátské práce Komunikativnost Nové hudby u mladých hudebníků bylo i základem habilitační práce Ztížená komunikace Nové hudby u mladých hudebníků a pokus o její zlepšení; výsledky našly uplatnění ve studii Ztížená komunikace Nové hudby a mladí hudebníci).

V rukopisu zůstala rozsáhlá práce Olivier Messiaen a jeho hudba (z hlediska pohledu a poslechu Miloše Navrátila) vč. notových příkladů, výtvarných příloh a 32 CD skladatelovy hudby, vše uloženo v Národní knihovně České republiky v Praze, a dále 120 stránková strojopisná studie Katalog ptáků Oliviera Messiaena se 3 CD (věnovaná knihovně JAMU).

 


Dílo

Knižní (samostatně vydané) publikace
Nástin vývoje evropské hudby 20. století (Ostrava: Montanex 1993, 21996);
Charakteristika hudebního baroka a portréty slavných mistrů – A. Vivaldi, G. F. Händel, J. S. Bach (Ostrava: Montanex 1996);
Dějiny hudby. Přehled evropských dějin hudby (Ostrava: Scholaforum 1996, zde použito jméno Miloslav N.; rozšířené a doplněné vydání se jménem Miloš vyšlo Olomouc: Votobia 2003, třetí vydání Ostrava: Montanex 2011).

Béla Bartók.  Život a dílo (Ostrava: Montanex 2004).

Oliver Messiaen – osobnost nové hudby. Medailon ke 100. výročí narození (Ostrava: Montanex 2011).


Skripta
Moderní hudba – hlavní linie a osobnosti (Ostrava 1968);
Úvod do estetiky (Ostrava 1969);
Přehled evropských dějin hudby (Ostrava 1974);
Přehled dějin české hudby (Ostrava 1988);
Estetické myšlení na cestě k interkulturní výchově (s Miroslavem Malurou, Karviná 1999).
 
Studie a stati (výběr)
O vnímání a důvěře (Červený květ 1964, č. 2, s. 50–51);
O postojích, realismu a pokrokovosti (Červený květ 1965, č. 1, s. 26–27);
Tisíc tváří současné hudby aneb co si můžeme vybrat (Červený květ 1966, č. 6, s. 183–185);
K humanismu současné doby (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 15, s. 449–451);
Teorie umění Jaroslava Volka (Červený květ 1968, č. 8, s. 29);
Od polemiky k dialogu. Poznámky ke článkům Tomislava Volka o hudební antropologii a hudebním osvětí (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 16, s. 482–485);
Skladby Klusákova zrání. Poněkud rozporné poznámky ke Klusákově profilové desce  (Hudební rozhledy 21, 1970, č. 3, s. 120–125);
Skladatelské znovuzrození Jana Tausingra (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 5, s. 221–228);
Analýza poslechu Nové hudby z hlediska komunikativnosti (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 1, s. 29–31);
Současná tvář skladatele Pavla Čotka (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 9, s. 420–423);
Lidice a Stereofonieta Milana Báchorka (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 7, s. 316–321);
Čas syntézy u Jaromíra Podešvy (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 11, s. 515–519);
Pohled na Klusáka (Osobní, takřka nemuzikologické poznámky muzikologa) (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 8, s. 380–383);
Stylové problémy a podněty polské soudobé hudby (sborník Janáčkiána XI, Ostrava 1988);
K problému zcela soudobé hudby (sborník Umění 1995, Pedagogická fakulta Ostravské univerzity);
Ztížená komunikace Nové hudby a mladí hudebníci (Hudební věda 35, 1998, č. 2, s. 111–132);
Leoš Janáček (Opus musicum 32, 2000, č. 1, s. 23–28);
Mahlerova 9. symfonie (Opus musicum 32, 2000, č. 4, s. 26–33).

Literatura

I. Lexika
Vysloužil, Jiří: Hudební slovník pro každého II (Vizovice 1999).
Bajgarová, Jitka, Bayer, Róbert, Vojtěšková, Jana (ed.): Kdo je kdo v současné české muzikologii (Praha 22002; uveden jako Miloslav N.).
 
II. Ostatní
Štědroň, Miloš: Nástin vývoje evropské hudby 20. století (recenze publikace, Opus musicum 26, 1994, č. 1, s. 1–3).
Bártová, Jindra: Dějiny hudby. Přehled evropských dějin hudby; Charakteristika hudebního baroka a portréty slavných mistrů (recenze publikací, Opus musicum 28, 1996, č. 6, s. XIII).
Poledňák, Ivan: Nástin vývoje evropské hudby 20. století (recenze publikace, Hudební věda 33, 1996, č. 1, s. 87–88).

Mazurek, Jan - Steinmetz, Karel a kolektiv: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).

Steinmetz, Karel - Mazurek, Jan - Kusák, Jiří - Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava, 2014).
 
Ivan Poledňák

Datum poslední změny: 14.3.2016