Štědroň, Bohumír 1)
Charakteristika: Muzikolog, pedagog, publicista a pianista
Datum narození/zahájení aktivity:30.10.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.11.1982
Text
• Dílo • Literatura •
Štědroň, Bohumír, muzikolog, pedagog, publicista a pianista, narozen 30. 10. 1905, Vyškov,
zemřel 24. 11. 1982, Brno.
Původem z rozvětvené hudebnické rodiny (otec František, vyškovský kapelník a učitel hudby, uvedl do hudby pět synů a dceru; výrazněji se uplatnili Bohumírovi bratři Vladimír, Miloš a Jan); sám Bohumír rozvinul hudební nadání svých dětí (RNDr. Bohumír, matematik, hudbě se věnuje, nikoli však profesionálně; PhDr. Stanislava, provdaná Střelcová, muzikoložka, působí jako hudební redaktorka v Českém rozhlase, byla iniciátorkou a editorkou sborníku ke 100. výročí narozenin B. Š.); Milošův syn Miloš je muzikologem a skladatelem (má rovněž skladatelsky činného syna Miloše ml.); Janův syn Jiří získal jméno jako zpěvák v oblasti populární hudby, dosud spolupracuje s divadlem Semafor, nejmladší syn Jan, flétnista, je ředitelem Základní umělecké školy Žerotín v Olomouci; jako hudebníci působili či působí i další členové rodu (zejména vnuk, dirigent Jaroslav Kyzlink, syn dcery, anglistky PhDr. Lidie, provdané Kyzlinkové).
Bohumír Štědroň maturoval 1924 na gymnáziu v rodišti a začal pracovat jako učitel v Kuchařovicích u Znojma (1924–25, doplňovací maturitu vykonal 1925 na učitelském ústavu v Brně); pak působil jako učitel zpěvu na vyškovském gymnáziu (1925–27). Na brněnské univerzitě studoval dějepis a zeměpis, aprobaci z dějepisu a zeměpisu získal
Vedle muzikologické a pedagogické průpravy absolvoval i praktické vzdělání hudebnické. Poté, co získal základní hudební dovednosti a rozvinul své schopnosti v rodinném prostředí, studoval hudební teorii u Josefa Blatného (1925–28) a klavír u Viléma Kurze (1926–29); státní zkoušku ze sborového zpěvu a hry na klavír vykonal 1926 v Praze. Komorní hru pěstoval s bratrem Janem (housle) a příležitostně i Milošem (rovněž housle); koncertovali, nahrávali pro brněnský rozhlas apod., repertoár byl zaměřen zejména na českou barokní a klasicistní hudbu. Sám hrával v rozhlase cembalové koncerty Bendovy, ve Vídni pořídil 1956 nahrávky českých cembalových skladeb. Jako pianista spoluúčinkoval s Moravským kvartetem, Moravským dechovým kvintetem a v brněnském rozhlase nahrál Janáčkovu Moravskou lidovou poesii. Působil jako sbormistr Akademického pěveckého sdružení (1927–32) a Pěveckého sboru Sokola Brno I (s ním získal 1938 tři první ceny v závodech Československé obce sokolské). Uplatňoval se i jako dirigent (ve Vyškově uvedl 1937 poprvé Smetanovu Mou vlast), dirigoval v brněnském i pražském rozhlase a též při přednáškách na Jagellonské univerzitě v Krakově a ve varšavském rozhlase. Svou technicky brilantní a oduševnělou klavírní hru uplatňoval i ve své pedagogické činnosti, která byla – vedle vědeckých, publikačních aktivit – páteří jeho života.
Štědroňova kariéra nebyla bezproblémová – ze svého působiště na pedagogické fakultě musel odejít v důsledku poúnorových poměrů a na filozofické fakultě musel začínat jako odborný asistent. Okolnostmi a studijními plány byl zde nucen působit na velmi širokém tematickém poli: přednášel a vedl semináře v rozpětí od hudebně teoretických předmětů (harmonie, kontrapunkt, intonace) přes problematiku notace, organologie, ediční praxe, dějin hudby, pedagogiky až po kritiku a popularizaci. I v oblastech, které mu nebyly nejbližší, dokázal studenty zaujmout a byl pro ně zdrojem podnětů k jejich vlastní práci (třeba na poli české hymnologie) a ochotným konzultantem. Zdůrazňoval význam kantorů a kantorské tradice v dějinném vývoji české hudebnosti, a tuto tradici nejenom vysoce oceňoval, ale i zprostředkovával svým studentům (mimo jiné vyučoval a zkoušel hudební pedagogiku jakožto předmět dávající oprávnění k učitelskému působení absolventů). Této tradici věnoval i své badatelské úsilí: analyzoval postavení hudby ve středoškolských učebnicích dějepisu a výuku na pedagogických akademiích, věnoval se vztahu Komenský a hudba, psal o kantorské výuce zpěvu, popularizoval přínos jednotlivých osobností z této oblasti, připomínal význam hudební výchovy pro hudební kulturu i širší horizont národního života. K důležitým počinům patřila mimo jiné reedice spisu Vladimíra Helferta Základy hudební výchovy na nehudebních školách, jíž vlastně umožnil vstup Helfertových myšlenek do novějších diskusí o hudební výchově.
Jako muzikolog-badatel Štědroň po celý život vycházel z odkazu svého učitele Vladimíra Helferta a sám se podílel na vytváření profilu „helfertovské“ brněnské muzikologické školy. I když Jan Racek, Štědroňův generační druh, z Helfertova „dědictví“ získal nejvíce (býval obecně pokládán za Helfertova hlavního pokračovatele, stal se vedoucím Helfertem založeného muzejního pracoviště i katedry, atd.), byl to právě Štědroň, který pro živé pokračování v Helfertově odkazu udělal nejvíce a to hned v několika ohledech. Především připomenutým zaměřením na hudební pedagogiku, dále prací v oblasti hudební lexikografie a badatelským pokračováním v řadě témat, jež Helfert otevřel či pootevřel (Janáček, regionalistika, vztahy různých skladatelů k různým teritoriím a lokalitám, zejména k Moravě a Brnu, atd.). Značnou pozornost věnoval přímo Helfertově osobnosti a dílu. Již v roce 1940, tedy v době, kdy Helfert byl nacisty proskribován, publikoval brožuru Dr. Vladimír Helfert – Přehled práce českého učence (Helfert tento čin výslovně ocenil jako statečný), a později vydával Helfertovy práce v ediční řadě Spisy Vladimíra Helferta, která přinášela i soubory prací dříve časopisecky roztroušených (Vladimír Helfert O české hudbě); tato ediční řada ovšem neobsáhla celé Helfertovo dílo, což nebyla vina Štědroňova. K Helfertovi se vracel stále (napsal i jeho heslo do ČSHS), publicisticky zejména v jubilejním roce Helfertovy smrti roku 1975.
Pro práci v oblasti hudební lexikografie byl Štědroň předurčen přímo typologicky svým zaměřením k detailní konkrétní informaci; též proto mu Helfert záhy svěřoval autorské i redakční úkoly na Pazdírkově hudebním slovníku naučném (na jeho druhém, osobním díle). Štědroň pak převzal po Helfertovi redakční zodpovědnost v době rané okupace, kdy ještě slovník sešitově vycházel, a udržoval (spolu s Gracianem Černušákem) myšlenku slovníku naživu i později v době poválečné. Zejména díky Štědroňově houževnatosti (kolem redakce, na níž se podílel s Černušákem a pro hesla týkající se slovenské hudby se Zdenko Nováčkem, soustředil značnou část české muzikologické obce, včetně nejmladší generace, která zde získávala cenné lexikografické zkušenosti pro další projekty) se podařilo v krajně nepříznivých poměrech dílo dokončit a pak vydavatelsky ve dvou svazcích (
Štědroňovo zaměření k hudební lexikografii bylo dáno nejenom okolnostmi, ale i jeho sklonem k řešení dílčích problémů a k detailní faktografii, respektem k práci a odkazu i méně výrazných osobností (viz široký záběr slovníku do řad učitelů hudební výchovy, interpretů, publicistů, nakladatelů, organizátorů), kteří spolu s množstvím institucí a organizací atp. spoluutvářejí národní hudební život; tím byl dán výrazně sociologizují ráz slovníku. Do dalších projektů, které tak či onak pokračovaly v tradici brněnské hudební lexikografie, se později nezapojil, ale snažil se o aktualizaci ČSHS hesly, jež zveřejňoval časopisecky (Hudební nástroje, Program SDB, Estetická výchova).
Ve své muzikologické práci všeho druhu vycházel z tradic pozitivistické a sociologizující historiografie. Věnoval se převážně studiu drobných konkrétních jevů hudebního života a hudební kultury, v nichž bylo patrno sepětí vlastní hudební tvorby se životem společnosti, která ji produkovala a potřebovala. Svědčí o tom práce o institucích typu literátská bratrstva, městští hudebníci, kantoři atp., o jednotlivých hudebnících a hudebnických organizacích, množství jubilejních a jiných portrétů a nekrologů, různé bibliografické soupisy a množství edičních počinů, předmluvy k notám a knihám, stati osvětlující hudební minulost jednotlivých regionů a lokalit (jsou věnovány především Moravě a hlavně rodnému Vyškovsku; tím se Štědroň stal výrazným průkopníkem a představitelem moderní české hudební regionalistiky). Větší samostatné, knižní syntetické práce publikoval až později (Zur Genesis von Leoš Janáčeks Oper Jenůfa,
Sklon k přesnému vymezení dílčího úkolu a také snaha vyhovět konkrétní společenské objednávce (příspěvek do sborníku, časopisu, novin, edice, rozhlasový pořad atp.) směrovaly Štědroně k řešení úkolů rozkládajících se v oblastech badatelství, výzkumu, popularizace, osvěty, jejichž hranice neviděl jako pevné; muzikologii totiž chápal především jako službu hudební kultuře. Tato práce v širokém tematickém i žánrovém rozpětí se soustřeďovala na český terén a jen výjimečně přesahovala do hudby jiných národů. Činnost hudebně kritická byla vymezena vázaností na Brno a jeho hudební život resp. potřeby: psal často (do novin i časopisů) ve věcném slohu o operním a koncertním dění, věnoval pozornost i drobnějším událostem (koncerty amatérských sborů, jubilejní večery atp.), zasazoval se zejména o dílo Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka a o práce moravských resp. brněnských autorů. Vyvíjel též značnou činnost přednáškovou, osvětovou, občas i uměleckou, zejména v pozdějších letech se aktivně zúčastňoval různých (i mezinárodních) konferencí apod., aktivně pracoval v hudebnických organizacích. Inicioval například založení Společnosti Vítězslava Nováka při České hudební společnosti (1980).
Hlavními rysy Štědroně jako člověka a pedagoga byl živý temperament, bezprostřednost, jakási „neakademičnost“, prolnutí vědce a umělce, neinstrumentální vztah k lidem a zejména studentům, velké pracovní nasazení, skromnost.
Dílo
V bibliografických soupisech, uvedených v tomto hesle v oddíle Literatura, o něž se předkládaný soupis opírá, je sledováno chronologicky po rocích, celkem je ve štědroňovském sborníku uvedeno 709 položek; v hesle v ČSHS je (neúplný) soupis uskupen tematicky; řada materiálů vyšla několikrát nebo v několika verzích (česky, cizojazyčně, ve sbornících a časopisecky, se separáty apod.); v tomto předkládaném soupisu jsou vynechány mj. četné přípravné nebo menší práce janáčkovské, uplatněné ve větších publikacích, dále popularizační, jubilejní apod. materiály apod.
Lexikografické práce
Pazdírkův hudební slovník naučný II–2, část osobní (sešity 24, 25 s Gracianem Černušákem a Vladimírem Helfertem, po Helfertově zatčení převzal 14. 11. 1939 jeho redakční úsek, písmena My – Ni již nevyšla);
Československý hudební slovník osob a institucí I–II (spoluredaktoři Gracian Černušák a Zdenko Nováček, Praha
Die Musik in Geschichte und Gegenwart (1. vydání, zde 43 hesel);
Další hesla publikoval v Pedagogické encyklopedii (1938–39), Österreichisches biographisches Lexikon (1975–76), ČSHS doplňoval (revidoval) hesly publikovanými v čsp Hudební nástroje (pod hlavičkou Co nenajdete ve slovníku), Program Státního divadla Brno, Estetická výchova, G – Noviny ze světa a hudby (od G 67).
Knihy, samostatně vydané publikace
Smetanův Pražský karneval (Praha, Knihovna Unie českých hudebníků z povolání, sv. 26, 1940);
Dr. Vladimír Helfert. Přehled práce českého učence (Praha, Knihovna Unie českých hudebníků z povolání, sv. 30, 1940);
Ferdinand Vach (Praha 1941);
Leoš Janáček ve vzpomínkách a dopisech (Praha 1946, německy v přepracované podobě jako Leoš Janáček in Briefen und Erinnerungen, Praha 1955, anglicky jako Leoš Janáček Letters and Reminiscences, Praha 1955);
Josef Bohuslav Foerster a Morava (Brno 1947);
Leoš Janáček (s Vladimírem Gregorem, Praha 1948);
Janáčkova Její pastorkyňa (Praha 1954);
Přehled dějin světové hudby (Od počátku do romantismu) (skriptum pro vojenské hudební školy, Praha 1956);
Zasloužilý umělec Břetislav Bakala (Praha, Čs. gramofonové závody 1958);
Zasloužilý umělec Jan Šoupal (Praha, Čs. gramofonové závody 1958);
Leoš Janáček v obrazech (Praha 1958, 2. zcela přepracované vydání Praha 1980);
Jan Šoupal. Profil se seznamem desek (Praha, Supraphon 1962);
Přehled dějin hudby od nejstarších dob do Beethovena. Skriptum pro vysokoškolské posluchače (Praha 1962, dotisk 1963; bibliografii sestavil Jiří Fukač);
Vítězslav Novák v obrazech (Praha 1967);
Zur Genesis von Leoš Janáčeks Oper Jenůfa (Brno 1968, Spisy FF UJEP č. 139, 2. vydání, zčásti doplněné Spisy UJEP, Brno 1972);
Dejiny hudby (celostátní vysokoškolská učebnice, s Jozefem Tvrdoněm, Naďou Hrčkovou a Josefem Plavcem, Bratislava 1973);
Leoš Janáček. K jeho lidskému a uměleckému profilu (Praha 1976; vyšlo i japonsky v Tokiu);
Leoš Janáček. Vzpomínky, dokumenty, korespondence a studie (uspořádal B. Štědroň, Praha 1986).
Studie, stati (výběr)
Lidová píseň v díle Josefa Suka (sborník Josef Suk, Praha 1935, s. 312–322);
Vyškovsko v hudbě a zpěvu. Slovník skladatelů na Vyškovsku (Vyškovské noviny 44–1935, č. 36, 39, 44, 50; 45–1936, č. 2, 12, 38, 41; 46–1937, č. 20, 21; 47–1938, č. 5, 48);
Z prostějovských hudebních deposit. Dokumenty k životopisu Arnošta Förchtgotta-Tovačovského (1825–1874) (Ročenka Národopisného a průmyslového musea v Prostějově 15, 1938, s. 78–95);
Klášterní hudba v XVIII. století u nás (Věda a život 6, Brno, 21. 2. 1940, s. 269–278);
Arne Novák a hudba (sborník Morava Arnu Novákovi, Praha 1941, s. 194–204);
Novák a Brno (2. doplňky sborníku V. Novák, Praha: Osvětový klub, 1941, s. 508–517);
Leoš Janáček a František Neumann (Smetana 34, 1942, č. 7, 9, 11, s. 58–60, 72–74, 89);
Hudební sbírka augustiniánů na Starém Brně (Věstník České akademie věd a umění 52, 1943, č. 1, s. 1–29; výtah z habilitační práce);
Pavel Křížkovský na Starém Brně (Slezský sborník 44, 1946, s. 1–21);
Problém slovanské hudby u nás (sborník Slovanství v českém národní životě, Brno 1947, s. 173–189);
Janáček – učitel zpěvu (Ročenka PF Masarykovy univerzity v Brně, 1947, s. 223–240);
Zápisník zmizelého (L. Janáčka) (několik verzí, naposled ve stejnojmenném sborníku, Brno 1956, s. 29–56);
Česká hudba za nesvobody (Musikologie II, 1949, s. 106–146);
Společenské úkoly hudby v 18. století (Časopis Matice moravské 69, 1950, s. 300–313);
K dějinám dělnické písně (Časopis Matice moravské 70, 1951, s. 204–212 a 485–486);
Základy fundační kapely v Brně před Křížkovským (Slezský sborník 49, 1951, č. 2, s. 155–183);
Mozartovi vrstevníci v Brně. Pereqrinus Gravani (Bertramka. Věstník Mozartovy obce v Čsl. Republice, 3, 1951, č. 2, s. 2–5, č. 3, s. 1–2, č. 5, s. 1–4);
Zdeněk Fibich a Morava (Sborník dokumentů a studií Zd. Fibich II, Praha 1952, s. 269–318);
Zemští trubači a tympanisté v Brně. K vývoji neznámé hudební společnosti v 17. a 18. století (Vlastivědný věstník moravský 7, 1952, č. 3, s. 122–134, č. 4, s. 167–192; německy jako Zur Entwicklungsgeschichte einer unbekannten Musik-Gesellschaft im 17. und 18. Jhdt., Die Musikforschung 21, 1968, s. 438–458);
Husitské náměty v české a světové hudbě (Časopis Národního muzea, Oddíl věd společenských 122, 1953, s. 62–92);
Janáček a Čajkovskij (Sborník prací FF brněnské univerzity 11, 1953, s. 201–217);
K dějinám hudby v Ostravském kraji (s Ivo Stolaříkem, Slezský sborník 53, 1955, č. 2, s. 195–229);
K Janáčkovým Národním tancům na Moravě (Sborník prací FF brněnské univerzity F 2, 1958, s. 44–54);
Antonín Dvořák a Leoš Janáček (Musikologie 5, Praha 1958, s. 105–123);
Mozart und Mähren (Bericht über den Internationalen musikwissenschaftlichen Kongress, Wien, Mozartjahr 1956, Graz-Köln 1958, s. 603–607);
K Janáčkově opeře Osud (sborník Hudební fakulty AMU v Praze Živá hudba, Praha 1959, s. 159–183);
Problém hudební estetiky. Světový názor a hudba (Hudební věda 1962, III-IV, s. 185–189);
Ke korespondenci o vztahu Leoše Janáčka a Karla Kovařovice (Na základě nově nalezených dopisů Leoše Janáčka Karlu Kovařovicovi) (Sborník prací FF brněnské univerzity, F 6, 11, 1962, s. 31–69);
Beiträge zur Kontroverse um die tschechische Herkunft und Nationalität von Jan Václav Stamic (Sborník prací FF brněnské univerzity, F 6, 1962, s. 123–140; vyšlo též v Beiträge zur Musikwissenschaft 6, 1964, s. 16–28; česky v Hudební rozhledy 16, 1963, s. 666–669);
Ke sporům o národnost J. V. Stamice (Hudební rozhledy 16, 1963, s. 666–669);
Janáčkova Mše glagolskaja. K 1100. výročí byzanstské misse (Sborník Matice moravské 83, 1964, s. 269–280);
K dějinám hudby na Vyškovsku (Vlastivěda moravská. Vyškovsko, Muzejní spolek v Brně 1965, s. 237–245);
Ke zrodu opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa (Sborník k 60. narozeninám Jana Racka, Sborník prací FF brněnské university 14, řada uměnovědná, F 9, Brno 1965, s. 325–345; též německy Zur Genesis von Leoš Janáčeks Oper Jenufa, Jahrbuch der Komischen Oper, Berlin 5, 1964/65, s. 151–173);
Ke genezi Janáčkových nápěvků mluvy (Hudební rozhledy 18, 1965, s. 678–681);
Břetislav Bakala, člověk a umělec (Jubilejní sborník Státní filharmonie Brno 1956–66, Brno 1965, s. 10–29);
K Janáčkovým nápěvkům mluvy. Zárodky jeho operního slohu (Sborník PF UK k 60. narozeninám Josefa Plavce, Praha 1966, s. 197–235; německy jako Zu Janáčeks Sprachmelodien, Bericht über den Internationalen musikwissenschaftlichen Kongress, Leipzig 1966, Kassel 1970, s. 339–347);
Ke zrodu Janáčkovy opery Její pastorkyňa – II (Slezský sborník 64, 1966, s. 511–532, německy jako Zur Genesis der Oper Jenufa von L. Janáček – II, Sborník prací FF brněnské univerzity 1966, H 1, s. 25–86);
Předzvěsti Janáčkovy opery Její pastorkyňa – 2 (Úvod k její pastorkyni – Žárlivost) (Časopis Moravského muzea LII, 1967, s. 217–244);
Die Landschafts-Trompeter und Tympanisten im Alten Brünn (Zur Entwicklungsgeschichte iner unbekannten Musik-Gesellschaft im 17. und 18. Jhdt) (Die Musikforschung 21, 1968, s. 438–458);
K dějinám hudby ve Vyškově a okolí. Hudba Vyškovska (Katalog regionální hudebně historické výstavy, Vyškov 1968, s. 33–49, též separát s. 1–17);
K původnímu znění Janáčkovy její pastorkyně (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 506–509);
Die Urfassung von Janáčeks Jenůfa (Acta Janáčkiana I, Operní dílo Leoše Janáčka, Sborník příspěvků z mezinárodního symposia Brno, říjen 1965, Brno 1968, s. 23–27);
Zu Janáčeks Sprachmelodien (tamtéž, s. 46–48);
Zu Janáčeks Sprachmelodien (Bericht über den Internationalen Musikwissenschaftlichen Kongress, Leipzig 1969, Kassel 1970, s. 339–347);
Leoš Janáček a Ludwig van Beethoven (Universitas 70 /Revue UJEP v Brně/ 3, 1970, č. 4, s. 1–14; německy jako Leoš Janáček und Ludwig van Beethoven, Bericht über den Internationalen Beethoven-Kongress 10.–12. Dezember
Zu Janáčeks Oper Jenůfa in den Jahren 1916–1918 (sborník Colloquium Leoš Janáček et Musica Europaea 1968, Brno 1970, s. 145–152);
Die Entstehung von Janáčeks dritter Oper Jenůfa (Report of the Tenth Congress Ljubljana 1967, Ljubljana 1967, s. 241–247);
Leoš Janáček kritikem brněnské opery v letech 1890–92 (sborník Otázky divadla a filmu I, Brno 1970, s. 207–248, německy jako Leoš Janáček als Kritiker der Brünner Oper in den Jahren 1890–92, Mitteilungsblatt Leoš Janáček-Gesellschaft Zürich 1971, č. 3, s. 1–13, č. 4, s. 1–10, 1972, č. 1, s. 1–10, č. 2, s. 1–6);
Janáčkova korespondence s Universal-Edition v letech 1916–1918, týkající se Její pastorkyně (sborník Otázky divadla a filmu II, Brno 1971, 249–312);
Zur Geschichte der tschechischen und slowakischen Lexikographie (Protokoll, Internationales Zusammentreffen der Musiklexikographen, Brno 1. Oktober 1969, Sborník prací FF brněnské univerzity 1971, H 6, s. 91–97);
Český kůrový inventář z roku 1768 v Havlíčkově Brodě (Hudební nástroje 9, 1972, č. 6, s. 192–196; německy jako Ein Chorinventar aus dem Jahr
K problému slovanské hudby (sborník Svazky – vztahy – paralely, Brno 1973, s. 103–111);
Leoš Janáček a Ruský kroužek v Brně (Hudobný archiv 2, Zborník hudobnohistorických prác, prameňov a dokumentov, Martin 1977, s. 199–233; též ve sborníku Colloquium Leoš Janáček ac tempora nostra, Brno 1983, s. 129–133);
Slavische Motive im Werk Leoš Janáčeks (Beiträge zur Musikgeschichte Osteuropas, Wiesbaden 1977, s. 284–288).
Stati, články, publicistika (výběr)
Za Leošem Janáčkem (brněnský deník Ruch 4, 14. 8. 1928);
Jubileum čtvrtstoleté umělecké práce PSMU (Vyškovské noviny 26, 28. 6. 1928);
K padesátinám prof. Graciana Černušáka (Divadelní list Zemského divadla v Brně 1932, č. 10, s. 266–268);
O mládí a skladbách Jaroslava Křičky (Hudební národ, V. ročník Hudební besídky 1932/33, s. 11–14);
Haná a hudba ve Vyškově (Vyškovské noviny 43, 1934, č. 29);
O moderní hudbě (Věda a život, Brno 1939, s. 353–356);
Dvořák a Janáček (Brno, Divadelní list 14, 1939, č. 16, s. 351–355);
Hudba ve středoškolských učebnicích dějepisu a v dějepisném vyučování (Souzvuk 1, 1939, s. 56–57, 77–80, 105–106);
Leoš Janáček a Luhačovice. Jeho zájmy a společnost (Lázeňský zpravodaj luhačovický 14. 5. 1939, s. 1, 20. 8. 1939, s. 1–3);
Janáček o Dvořákových skladbách (Divadelní list 15, č. 1, 18. 8. 1939, s. 7–10, č. 3, 18. 9. 1939, s. 59–63);
Antonín Dvořák a Morava (Hudební věstník Smetana 34, 1941, s. 102–104);
Hudební písemnictví v letech 1939–1941 (Naše věda 20, 1941, č. 7–8, s. 225–227);
Barokní houslová sonáta (sborník Morava v barokní hudbě XVII. A XVIII. stol., Brno: Sdružení přátel baroku v Brně 1942, s. 21–23);
Otázky hudebního rozhlasu (Tempo 19, 1946/47, s. 68–70);
Vladimír Helfert (Naše věda 34, 1946, č. 5–7, s. 198–203);
Z Helfertových dopisů přátelům (Tempo 18–1946, s. 7–8, 19–1946/47, s. 139–140);
Novák a Bakala (Rytmus 11, 1947, s. 2–5);
Novákova thematika a symbolika (Vlastivědný věstník moravský 5, 1950, č. 4, s. 147–152);
Jak učili naši kantoři zpěvu (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 15, s. 18–21 a č. 16, s. 14–17);
Československý hudební slovník (s Gracianem Černušákem, Hudební rozhledy 7, 1954, s. 51–54);
Janáčkův boj o pravdivost v umění (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 4–5, s. 13–21);
Z mých vzpomínek na prof. Vladimíra Helferta (Program SDB 13, 1958, s. 16–19);
Nad dielom Graciana Černušáka (Slovenská hudba 5, 1961, s. 548–549);
Revanšismus ani v hudbě nespí (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 986–989);
Zemřel akademik Zdeněk Nejedlý (9. března 1962) (Sborník prací FF brněnské univerzity, F 6, 11, 1962, s. 152–154);
K inspiraci Janáčkových Listů důvěrných (sborník Leoš Janáček a soudobá hudba, Praha: Knižnice Hudebních rozhledů, 1963, s. 313–316);
Lidové kořeny Její pastorkyně (Slezský sborník 61, 1963, č. 2, s. 174–187);
Beethoven lidový. Chorál dělnictva podle Beethovenovy sonáty (Časopis Národního muzea, oddíl věd společenských, 132, 1963, s. 100–107);
Dva brněnští šedesátníci (Jan Racek a Zdeněk Blažek) (G 65, 1. 6. 1965);
Průkopník hudební výchovy. K nedožitým 80. nerozeninám Vladimíra Helferta (G 66, 1. 3. 1966);
Die Urfassung von Janáčeks Oper Jenůfa (Österreichische Musikzeitschrift 22, 1967, s. 206–211; též jako K původnímu znění Janáčkovy Její pastorkyně, Hudební rozhledy 21, 1968, s. 506–509);
O nutnosti uměnovědného, zvláště hudebního oddělení v muzeu (Zprávy Muzea Vyškovska č. 78, Kolokvium o výzkumu regionální kultury, září 1969, s. 33–38);
Janáček, učitel zpěvu (Sborník PF UJEP k 65. narozeninám prof. Dr. Františka Lýska, Brno 1969, s. 19–25);
Die Ansprache L. Janáčeks anlässlich seiner Promotion zum Ehrendoktor der Masaryk-Universität in Brünn (Sborník prací FF brněnské univerzity 18, 1969, H 4, s. 121–125);
Jak se dělá slovník (Hudební rozhledy 24, 1971, s. 545);
Maria Jeritza – 85 let (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 12, s. 548–549);
Slovácká
K edici skladeb Leoše Janáčka (Sborník prací FF brněnské univerzity 1972, H 7, s. 110–113);
K Janáčkově inspiraci pro Concertino (sborník Na křižovatce umění,
K dějinám dělnické písně a skladby v Brně (Sborník prací z vědecké konference FF UJEP, Brno 1973, s. 171–176);
Janáčeks Sprechmotive (sborník z kolokvia Music and Word – Musik und Wort,
Příznačný motiv u Janáčka (Hudební rozhledy 27, 1974, s. 438–441);
K národním tancům na Moravě (Opus musicum 6, 1974, č. 5–6, s. 165–171);
K počátkům brněnské konzervatoře (Opus musicum 6, 1974, č. 10, s. 321–326);
Profily mladých umělců (Jiří Bělohlávek, Václav Hudeček) (Estetická výchova 1974/75, č. 1, s.
Několik vzpomínek na mého učitele (Sborník prací FF brněnské university, H 9, Brno 1974, s. 47–51);
Vladimír Helfert – muzikolog a bojovník za svobodu (K 30. výročí úmrtí) (Časopis Moravského muzea 1975, s. 87–96; zkráceno v Universitas 1975, č. 3, s. 99–105);
Janáček a Hukvaldy (Opus musicum 8, 1976, č. 7/8, s. 195–198);
Helfertovy neznámé příspěvky v Naší vědě a jeho poslední dosud neznámá přednáška (Sborník prací FF brněnské university, H 11/12, 1976/77, s. 47–52; Muzikologická konference Vladimír Helfert – vědec a člověk,
K pětasedmdesátce Pěveckého sdružení moravských učitelů (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 10, s. 449–450);
Profesor Vladimír Helfert a Slovensko (sborník Česko-slovenské hudobné vzťahy,
K úmrtí prof. Jana Racka, DrSc. (+ 5. 12. 1979) (Program Státního divadla v Brně 1980, březen, s. 247);
K životnímu jubileu Zdeňka Blažka (Hudební rozhledy 33, 1980, s. 262–263);
Slovácká svita (Opus musicum 12, 1980, č. 9, s. 257–264);
Sto let od narození Graciana Černušáka (in: Gracian Černušák. Personální bibliografie SVK, Brno 1982, s. 3–7).
Různé (recenze, bibliografické soupisy apod.)
Bibliografie české hudby od B. Smetany (v publikaci Vladimír Helfert, Erich Steinhard: Histoire de la musique dans
Bibliografický přehled hudebně výchovné literatury. I. část (Praha, Knihovna Unie českých hudebníků z povolání, sv. 22, 1940);
Vladimír Helfert: Leoš Janáček I. (recenze, Naše věda 21, 1942, s. 105–107);
Jan Racek: Bedřich Smetana a Morava (recenze, Naše věda 24, 1946, č. 8–10, s. 269–270);
Seznam Janáčkových skladeb a úprav (Slezský sborník 50, 1952, 2. příloha, s. 1–48; přepracovaně pod názvem Dílo Leoše Janáčka. Bibliografie a diskografie, Praha: Knižnice Hudebních rozhledů, 1959, v téže knižnici rusky a anglicky; německy v Beiträge zur Musikwissenschaft II–1960, s. 120–153, III–1961, s. 34–77);
Pozoruhodná kniha o hudebních nástrojích. Alex. Buchner: Hudební nástroje od pravěku k dnešku (recenze, Hudební rozhledy 10, s. 171);
Jaroslav Pohanka: Dějiny české hudby v příkladech (recenze, Sborník prací FF brněnské univerzity 9,
Jan Racek: Leoš Janáček (recenze, Slovenská hudba 7, 1963, s. 127);
Dějiny města Brna 1 (partie věnované hudební problematice, Brno: Blok 1969);
Dějiny města Brna 2 (totéž, Brno 1973);
Vladimír Gregor: Dějiny hudební výchovy v českých zemích (recenze, Estetická výchova 1974/75, č. 4, s. 92).
Kritiky, referáty, drobné recenze
(Podepsáno zpravidla BŠ nebo -dr-, celkem se jedná zhruba o jedenapůl tisíce příspěvků, často jde o jubilejní články, nekrology, připomínky událostí a osobností apod.)
V odborném tisku: Tempo-Listy Hudební matice (1936–38), Hudební rozhledy, Opus musicum, Hudební výchova, Estetická výchova, Hudební nástroje, Slovenská hudba, Hudobný život, Program Státního divadla Brno aj.
V denním apod. tisku: Vyškovské noviny (1926–45), Ruch (1928), Národní politika (1930), Národní střed (1939), Lidové noviny (1938–44), Svobodné noviny (1945–48), Rovnost (od 1957), Svobodné slovo (od 1952), Lidová demokracie, Rudé právo, Vyškovský zpravodaj aj.
Ediční počiny, předmluvy k edicím apod. (výběr)
Leoš Janáček. IV. Romance pro housle a klavír (předmluva k edici, Praha 1938, 1949, 1982);
Staré české písně. V původním znění s dějepisnými poznámkami (Praha 1940);
Leoš Janáček: Moravská lidová poesie v písních (předmluva ke 3. vydání, Praha 1947);
Leoš Janáček: Lašské tance (Poznámky k vydání pro klavír na 2 ruce, Praha 1948; totéž ve vydání malé partitury, Praha
Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír (předmluva, Praha 1949);
Leoš Janáček: Z ulice dne 1. října 1905 (předmluva k 2. vydání Janáčkova fragmentu sonáty pro klavír, Praha 1949);
Písně z Janáčkova rodiště (předmluva ke 3. vydání Ukvalské lidové poesie v písních, Praha 1949);
Leoš Janáček: V mlhách (předmluva k 5. vydání klavírního cyklu, Praha 1949);
Ukvalské písně pro smíšený sbor (předmluva, Praha 1949);
Vladimír Helfert: O Janáčkovi (předmluva, Praha 1949);
Vladimír Helfert: O Smetanovi (úvod k souboru statí a článků, Praha 1950);
Leoš Janáček: Maryčka Magdónová (předmluva k partituře ve 3. vydání, Praha 1950);
Leoš Janáček: Čtvero mužských sborů moravských (revizní zpráva ke 2. vydání, Praha 1950);
Leoš Janáček: Moravské lidové písně pro klavír (předmluva, Praha 1950);
Národní umělec Vítězslav Novák Slovensku (předmluva k vydání Novákovy Kytice slovenských lidových písní pro klavír s podloženým textem, Praha 1950);
Leoš Janáček: Idyla pro smyčcový orchestr (předmluva k partituře, Praha 1951, 1974);
Leoš Janáček: Smíšené sbory. Píseň v jeseni. Kačena divoká, Naše píseň (úvod k vydání partitury, Praha 1951);
Vilém Petrželka: V. smyčcový kvartet (úvod ke skladbě, malá partitura, Praha 1952);
Vítězslav Novák: Maryša. Dramatická ouvertura pro velký orchestr (úvod ke skladbě, Praha 1953);
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého (předmluva k 2. vydání, Praha 1953);
Čeští klasikové. Předchůdci Smetanovi (úvod k revizi, s Janem Štědroněm, Praha 1953, další vydání);
Leoš Janáček: Národní tance na Moravě (předmluva Janáček lidový k 2. vydání, Praha 1953);
Vladimír Helfert: Tvůrčí rozvoj B. Smetany (Úvod, s. 5–8, Přehled smetanovských prací Vl. Helferta, s. 138–141; totéž v německém překladu Die schöpferische Entwicklung Friedrich Smetanas, Lipsko 1956);
Vítězslav Novák: Slovácká suita (úvod k partituře, Praha 1954);
Vladimír Helfert: Smetanovské kapitoly (předmluva k 2. vydání, s. 10–18, Přehled Helfertových kriticko-estetických článků a prací, s. 74–75, Literatura o Vl. Helfertovi, s. 76, Praha 1954);
Vladimír Helfert: Základy hudební výchovy na nehudebních školách (Předmluva a bibliografie hudební výchovy, Literatura o Vl. Helfertovi, Helfertovy hudebně výchovné články, předmluva k 2. vydání, Přehled hudebně výchovné literatury, Praha 1956);
J. H. Voříšek: Sonáta op. 5. Violino e piano (předmluva, vydavatelská zpráva s J. Štědroněm, Praha 1956, 21972);
Vladimír Helfert: O české hudbě (edice s Ivanem Poledňákem, Praha 1957);
Leoš Janáček: Věčné evangelium (předmluva k vydání klavírního výtahu, Praha 1958);
Leoš Janáček: Na Soláni Čarták (předmluva k vydání klavírního výtahu, Praha 1958);
Leoš Janáček: Suita op. 3 (předmluva k vydání partitury, Praha 1958);
Leoš Janáček: Balada blanická (předmluva k vydání partitury, Praha 1958);
Jan Ladislav Dusík: Sonate op. 69, Nro 1, 2. Piano e violino (revize s J. Štědroněm, úvodní text, Praha 1959, 31983);
Jan Novák: Capriccio per violoncello e pianoforte (předmluva, Praha 1960);
Leoš Janáček: Suita pro smyčcový orchestr (předmluva k vydání partitury, Praha 1962, revize B. Bakala, Praha 1974);
Leoš Janáček: Glagolic Mass (text ke gramofonové desce, Praha 1963);
Zdeněk Blažek: Písně milostné. Zpěv a klavír (předmluva, Praha 1964);
Zdeněk Blažek: Dětem. Výběr z tvorby pro dětské sbory (předmluva Zdeněk Blažek, zasloužilý umělec a učitel, Brno 1970, s. 5–7);
Vladimír Štědroň: Deux moments musicaux – Dvě hudební chvilky (předmluva, Praha 1971);
Leoš Janáček: Romance. Violino e piano (k tisku připravil a úvodní slovo B. Štědroň, houslový part revidoval J. Štědroň, Praha 1975);
František Benda: Quattro sonate. Per violino solo e d´archi (úvodní text, Praha 1976);
Leoš Janáček: Národní tance na Moravě. Janáčkova úprava pro
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého (předmluva, Praha 1978);
Leoš Janáček: Zdrávas Maria. Pro soprán nebo tenor a smíšený sbor s průvodem houslí a
klavíru (varhan) (úvod, Praha 1978);
Leoš Janáček: Lašské tance (předmluva, Praha 1979);
Leoš Janáček: Otče náš. Sbor s průvodem harfy a varhan (úvodní text, příprava partitury pro tisk, Praha 1973);
80 let PSMU (eds. Bohumír Štědroň, Artur Závodský, Jaromír Chvostek, Ostrava 1983). Literatura
I. Lexika
ČSHS.
MGG1.
MGG2.
The World Who´s Who of Musicians. International Biographical Centre, Cambridge, England
(1975).
NewGrove1.
NewGrove2.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Biografický slovník Slezska a severní Moravy sešit 6 (Ostrava 1996).
HSPK (Jiří Vysloužil).
II. Bibliografie
Soupis prací Bohumíra Štědroně (v interní rozmnoženině K jubilejnímu roku 1985. Soupis prací profesorů Bohumíra Štědroně, Jana Racka a Zdeňka Blažka; Rudolf Pečman-ed.; Brno: Katedra věd o umění filozofické fakulty UJEP 1986); Štědroňovu bibliografii sestavili I. 1928–66 Miloš Štědroň (původně ve Sborníku prací FF brněnské univerzity XVI-1967, řada hudebněvědná č. 2, s. 151–168), II. 1967–79 Radovan Cígler (s doplňky k části I.), III. 1979–85 Stanislava Střelcová s doplňky k částem I. a II.).
III. Sborníky
Bohumír Štědroň – hudební historik, kritik, umělec, učitel (Editio Moravia 2005, Stanislava Střelcová-ed.; zde mj. úvodní stať Ivana Poledňáka Bohumír Štědroň: Pokus o portrét českého vědce, a Soupis prací Bohumíra Štědroně, vycházející z rozmnoženiny uvedené zde pod Bibliografie).
Musicologia Brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905-2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29.ledna 2005 (Praha 2005, Petr Macek a Rudolf Pečman-ed.).
IV. Nekrology
Fukač, Jiří: Za Bohumírem Štědroněm (Opus musicum 14, 1982, č. 10, s. I.).
Fukač, Jiří: Odišiel Bohumír Štědroň (Hudobný život 15, 17. 1. 1983).
Fukač, Jiří: Odešel prof. B. Štědroň (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 1–2, s. 67–68).
Pečman, Rudolf: Odešel profesor Bohumír Štědroň (Zpravodaj Klubu přátel hudby při PKO
v Brně 26, č. 1, leden 1983).
Schnierer, Miloš: Za profesorem Štědroněm (Estetická výchova 1982/83, č. 8, s. 213).
Buchner, Alexander: Zemřel Bohumír Štědroň (Hudební nástroje 1983, č. 1, s. 33).
Vysloužil, Jiří: In memoriam profesora Bohumíra Štědroně (Universitas, revue UJEP Brno
1983, č. 1, s. 101–102).
J. K. (Kupka, Jan): PhDr. Bohumír Štědroň a Vyškov (Vyškovský zpravodaj 1983, leden, s.
11–12).
Poledňák, Ivan: Odešel Bohumír Štědroň (Hudební věda 20, 1983, č. 2, s. 191–192).
V. Souvislejší zmínky v pracech jiných autorů
Pečman, Rudolf: Vladimír Helfert (Brno 2003).
Pečman, Rudolf: Z hlubin paměti. Vzpomínky muzikologa (Brno 2007).
VI. Stati, články (výběr)
Ambros, Emanuel: K umělecké činnosti bří J. a B. Štědroňových (Smetana 37, 1944, s. 30).
Trojan, Jan: K šedesátým narozeninám profesora Štědroně (Hudební rozhledy 18, 1965, s.
819).
Fukač, Jiří: Dvě jubilea české hudební vědy (Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově 1965,
říjen, č. 61).
Racek, Jan: Šedesát let Bohumíra Štědroně (Lidová demokracie, Brno, 30. 10. 1965).
Vysloužil, Jiří: Bohumír Štědroň (Hudební věda 3, 1966, č. 1, s. 25–27).
Schnierer, Miloš: Bohumír Štědroň – tři čtvrtiny století života a práce (Opus musicum 1980, č. 8, s. 236–239 /Konfese/).
Nováček, Zdenko: Pozdrav jubilantovi (Hudobný život 10. 11. 1980).
Dufková, Eugenie: Panu profesorovi (Program SDB, prosinec 1980, s. 142).
Pečman, Rudolf: Hrst květů Bohumíru Štědroňovi (Zpravodaj Kruhu přátel hudby při PKO v Brně 23, 1980 č. 11).
Gregor, Vladimír: Zásluhy B. Štědroně o první hudební průzkumy Slezska (Časopis Slezského muzea, Vědy historické, série B, 29-1980, č. 2, s. 189–191).
Přibáňová, Svatava: Vzpomínka na Bohumíra Štědroně (Zprávy Společnosti L. Janáčka 1, Brno 1983, s. 16).
Poledňák, Ivan: Nad odkazem Bohumíra Štědroně (Hudební rozhledy 38, 1985, s.
522–523).
msch (Schnierer, Miloš): Vzpomínka na profesora Bohumíra Štědroně (Zprávy Společnosti V. Nováka č. 26, 1995, s. 35–36).
VII. Recenze prací (výběr)
Racek, Jan: Hudební sbírka augustiniánů na Starém Brně (Časopis Matice Moravské 65, 1946, s. 216–217).
Blažek, Zdeněk: Leoš Janáček ve vzpomínkách a dopisech (Naše věda 21, 1947, s. 262–263).
Pečman, Rudolf: Československý hudební slovník osob a institucí (Věda a život 1965, č. 6, s. 369).
Volek, Tomislav: Slovník a jeho problémy (Hudební rozhledy 19, 1966, s. 38–41).
Gülke, Peter : Zur Genesis von Leoš Janáčeks Oper Jenůfa (Beiträge zur Musikwissenschaft 14, 1972, č. 4, s. 345–348).
Pukl, Oldřich: Nový příspěvek k janáčkovskému bádání (Hudební věda 6, 1969, s. 469–470).
Schoenbaum, Camillo: Zur Genesis von Leoš Janáčeks Oper Jenůfa (Die Musikforschung 28, 1975, č. 1, s. 126–128).
Pukl, Oldřich: Leoš Janáček. K jeho lidskému a uměleckému profilu (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 9, s. 426).
Závodský, Artur: O Leoši Janáčkovi synteticky a poutavě (Program SDB, červen 1976, s. 340).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 4.7.2008