Müller, Anton 3)
Charakteristika: Estetik, publicista, kritik a filolog
Datum narození/zahájení aktivity:8.6.1792nebo 8.7.1792
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.1.1843
Text
• Literatura •
Müller, Anton, estetik, publicista, kritik a filolog, narozen 8. 6. 1792 (nebo 8. 7. 1792), Osečná (u Mimoně), zemřel 6. 1. 1843, Praha.
Po absolvování filozofického studia na pražské univerzitě byl gymnaziálním profesorem v Jičíně a Písku, pak získal profesuru na univerzitě v Innsbrucku a díky hraběti Chotkovi také v Praze, kde patřil k německy mluvícím i cítícím Pražanům. Přednášel o estetice (jako nástupce Johanna Heinricha Dombecka od 1826) a o klasické filologii (od 1833). Vedle této vědecko-pedagogické činnosti se živě věnoval tematicky široce rozvětvené publicistice, kterou rozvíjel v Prager Zeitung, avšak zejména v periodiku Bohemia (od prvního ročníku 1828; zprvu své hojné příspěvky nijak neoznačoval; psal rozsáhlé recenze; měl i rubriku Literarische Notiz). Komentoval v něm dění v různých oblastech vědeckého, uměleckého a vůbec veřejného života a to jak pražsko-německého, tak českého. V této souvislosti bývá připomínána jeho ostrá kritika Tylovy Fidlovačky (Bohemia, č. 153, 23. 12. 1834), pozitivně se vyjadřoval o Ohlasu písní ruských Františka Ladislava Čelakovského a o jiných českých fenoménech (zvláště si vážil osobnosti a díla Václava Jana Tomáška, ale oceňoval i Jana Bedřicha Kittla, Františka Škroupa a dalších). Stýkal se s pražskou národnostně smíšenou společností, mimo jiné se Smetanovým učitelem Josefem Prokschem. O Češích se někdy vyjadřoval jako o „krajanech“ (Tomášek označen jako „unser berühmte Landsmann“). Petr Vít ve své monografii o vývoji dobového estetického myšlení (v ní je Müllerovi věnována několikastránková kapitola s názvem Mezi klasicismem a romantismem – Anton Müller), oceňuje u Müllera hudebně estetickou vzdělanost a vstřícnost (nekomentuje však vlastnosti, připisované mu v hesle Graciana Černušáka v ČSHS, totiž národnostní a sociální zaujatost, autoritářství, osobní nedůtklivost), smysl pro klasické hudební hodnoty (Christoph Willibald Gluck, Wolfgang Amadeus Mozart, kterého Müller srovnával s Ignácem Václavem Raffaelem, zejména však Beethoven a u něj zvláště 9. symfonie), ale i pro nastupující generaci romantiků (Felix Mendelssohn-Bartholdy, Giacomo Meyerbeer). U hudby oceňoval Müller především schopnost výrazu. Ve svých přednáškách o estetice, které navštěvovali i pražští umělci (např. hudebníci Josef Proksch, Giovanni Battista Gordigiani, malíř Josef Führich), věnoval pozornost obecným estetickým kategoriím, zejména podstatě krásna, dále krásným uměním, jejich druhům a poddruhům, jejich slučování, romantismu apod.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Čeleda, Jaroslav: Paganini a Praha (Praha 1940).
Plavec, Josef: František Škroup (Praha 1941, s. 232 a další).
Petráň, J.: Nástin dějin filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (do roku 1948) (Praha 1983, s. 112 a další).
Vít, Petr: Estetické myšlení o hudbě (České země 1760–1860) (Praha, Rozpravy ČSAV 1987).
Kneidl, Pravoslav: Pražská léta německých a rakouských spisovatelů (Praha, Pražská edice 1997).
Ivan Poledňák Datum poslední změny: 20.1.2009