Český hudební slovník osob a institucí

Tomášek, Václav Jan Křitel

Tomášek, Václav Jan Křtitel, (psán též Tomaschek, Wenzel Johann), skladatel, pedagog, klavírista, narozen 17. 4. 1774, Skuteč, zemřel 3. 4. 1850, Praha.

Byl nejmladším, třináctým dítětem Jakuba Tomáška, obchodníka plátnem a jeho ženy Kateřiny roz. Habalové. První školení v hudbě, hře na housle a zpěvu mu mezi lety 1783–85 v Chrudimi poskytl tamější regenschori Pavel Josef Wolf. Již v této době se u něj začal projevovat zvýšený zájem o hru na klavír (od bratra Antonína Tomáška ve Skutči dostal malý přenosný nástroj). Další vzdělání pak získal jako altový vokalista u minoritů v Jihlavě (1788–90), kde rozšiřoval své znalosti v hudbě též u Donáta Schuberta. V roce 1790 začal studovat gymnázium na Malé Straně v Praze, což mu umožnila zejména hmotná podpora jeho bratra Jakuba Tomáška. Během studia práv na Karlově univerzitě 1797–99 se však intenzivně vzdělával též v historii, matematice, filozofii, estetice a teoreticky i v lékařství, zvl. anatomii a chirurgii. Díky intenzivnímu samostudiu a četbě teoretických děl autorů jako byl Johann Joseph Fux, Johann Jakob Kirnberger, Friedrich Marpurg, Johann Mattheson, Georg Simon Löhlein si vytvořil široký rozhled v oblasti hudební teorie a hudební literatury. Pianistické dovednosti si tříbil praktikováním příručky Ernsta Wilhelma Wolfa a Türkovy klavírní školy. Jako klavírista a skladatel se postupně začal prezentovat v salónech a od roku 1795 též na soukromých akademiích. Dle Marie Tarantové získal v oblasti klavírní hry mnoho impulsů od Jana Ladislava Dusíka, ač nebyl jeho přímým žákem. Obdobně jej do jisté míry nepřímo ovlivnil též František Xaver Dušek. Jeho mnohostranné hudební schopnosti i obratnost v navazování společenských kontaktů mu brzy pomohly získat četné žáky ze šlechtického i měšťanského prostředí. Záhy se etabloval jako uznávaný pedagog. Roku 1801 byl krátce žákem Georga Josepha Voglera a Johanna Nikolause Forkela. Definitivní Tomáškův příklon k hudební profesi roku 1806 souvisel se vstupem do služeb jeho žáka, hraběte Georga Franze Augusta Buquoye, který se stavěl vstřícně k jeho kompoziční aktivitě a nebránil mu v soukromé pedagogické činnosti. Vedle výuky hraběcích dětí měl Tomášek zajišťovat hudební provoz na hraběcích panstvích od června do října, doprovázet svého zaměstnavatele na cestách a poskytovat mu první opisy svých skladeb. Od listopadu do března pak mohl v Praze vyučovat. Buqoy se zavázal vyplácet Tomáškovi rentu i v případě své dřívější smrti. Po sňatku se sestrou básníka a fürstemberského tajemníka Karla Egona Eberta, Wilhelminou, v roce 1824 si pak mohl v domě na Malé Straně, kam se přestěhoval, zařídit domácnost a soukromou hudební školu, jež úspěšně soupeřila s institucemi jako byl hudební ústav Josefa Prokše, pražská konzervatoř či varhanická škola. Tomášek v průběhu svého života vyhledával styk s předními osobnostmi ze sféry umění a kultury. Již v roce 1802 se setkal s Janem Ladislavem Dusíkem, 1803 s Muziem Clementim, 1808 s Josephem Haydnem, 1814 s Ludwigem van Beethovenem a 1822 při jeho pobytu v Chebu též s Johannem Wolfgangem von Goethem. Spřátelil se rovněž s profesorem estetiky na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě Johannem Heinrichem Dambeckem. Také na koncertech a společenských událostech odehrávajících se v jeho salónu se potkávali četní představitelé pražské inteligence a kultury, např. Václav Hanka, František Palacký, Josef Krasoslav Chmelenský, Leopold Eugen Měchura, Wenzel Alois Svoboda, Antonín Müller, Josef Dessauer, Alois Klar atd. Jako uznávanou pražskou hudební autoritu jej pak během svých zdejších koncertních pobytů navštívili Clara Schumann, Richard Wagner, Hector Berlioz, Nicolo Paganini nebo Ole Bull. Tomášek se podílel na činnosti Spolku pro zvelebení hudby církevní v Čechách a členství mu postupně udělila řada prestižních hudebních sdružení, 1831 v Innsbrucku, 1836 ve Vídni a Rotterdamu, 1838 v Budapešti, 1839 ve Stuttgartu a 1849 ve Lvově.  Karlova univerzita mu roku 1811 propůjčila titul magister liberarum artium a posmrtně získal rovněž čestný diplom berlínské Akademie věd a umění. Po nevydařeném manželství a smrti jeho choti roku 1836 se vzdálil ze společenského života. Navzdory silné dně, jež jej v jeho posledních letech fyzicky omezovala, zůstal pedagogicky činný téměř až do svého skonu.

Jako renomovaný učitel klavíru i hudební teorie vychoval na 125 žáků, z nichž řada dosáhla značného úspěchu i v zahraničí. Patřil k nim klavírista Alexander Dreischock, Julius Schulhoff, Ignatius Tedesco, Wilhelm Kuhe, Siegmund Goldschmidt, skladatelé Jan Václav Hugo Voříšek, Josef Dessauer, Jan Bedřich Kyttl, František Max Kníže, Leopold Měchura, Josef Richard Rozkošný, pedagog a pěvec Hans Hampel či hudební kritik a estetik Eduard Hanslick. Při výběru repertoáru pro výuku klavírní hry čerpal zejména z kompozic Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Fryderyka Chopina, Sigismonda Thalberga a Ferenze Liszta. Zařazoval též své kompozice a zdůrazňoval význam hry zpaměti. Vytvořil a soustavně propracovával vlastní metodu výuky harmonie.

Pro Tomáškův kompoziční styl je charakteristické prolnutí pozdního klasicismu s romantickými prvky, jichž v českém prostředí užíval jako první nebo jeden z prvních. Jeho skladatelský odkaz čítá asi 175 skladeb, 114 opatřil opusovými čísly a 61 bylo nečíslovaných. Vedle klavírních děl, písní na české a německé texty, sborů, komorních, duchovních a orchestrálních kompozic sem patří též jedna dokončená opera a zhudebněné dramatické scény. Význam pro formování žánru charakteristického klavírního kusu měly zvláště jeho menší poetické skladby pro klavír, eklogy, rapsodie a dithyramby. Z písňové tvorby zaznamenaly širší ohlas německojazyčné písně na verše básníků jako Christian Fürchtegott Gellert, Friedrich Gottlieb Klopstock, Ludwig Hölty, Gottfried August Bürger, Friedrich Schiller, Heinrich Heine. Velmi úspěšné pak bylo jeho zhudebnění 41 Goetheho básní. Goethe sám oceňoval jejich příjemnou melodiku i čisté hudební zpracování, jež bylo blízké jeho vlastnímu estetickému ideálu. Komponování písní na českou poesii, v němž se odráželo také jeho vlastenecké cítění, se Tomášek začal věnovat od roku 1813. Často volil texty Václava Hanky, Vojtěcha Nejedlého, nebo Antonína Marka. K nejvydařenějším písním na českou předlohu patří Starožitné písně (1835) čerpající z Královedvorského rukopisu. Touto částí své tvorby dal spolu s obdobnými kompozicemi Jana Emanuela Doležálka a Jakuba Jana Ryby základ tradici české umělé písně.

Přes Tomáškovu jasnou představu o ideální podobě hudebně-dramatického díla, dokončil pouze heroicko-komickou operu Seraphine uvedenou ve Stavovském divadle roku 1811 v několika reprízách bez výraznějšího ohlasu, což bylo podle Tomáška dáno zákulisními intrikami. Orchestrální podobu má rovněž jeho hudební zpracování vybraných scén z klasických dramat, např. ze Schillerovy hry Marie Stuart či Piccolomini, nebo Goetheho Fausta. K reprezentativním duchovním dílům pak náleží především Requiem c moll (1820) a Korunovační mše (1836).

Nespornou, nejen pramennou hodnotu mají Tomáškovy literární texty. Své mínění týkající se opery publikoval ve 2. svazku Palackého časopisu Monatschrift der Gesellschaft des Vaterländischen Museums in Böhmen roku 1829. Povzbuzen svým švagrem a redaktorem časopisu Ost und West, Rudolfem Glaserem, se stal dopisovatelem tohoto periodika a mezi lety 1839–48 zde uveřejňoval příspěvky o svých cestách po českých zemích, Rakousku a Německu. Roku 1844 zahájil na podnět přítele Klara práci na své autobiografii, jež byla publikována v několika dílech v letech 1845–50 v ročence Libussa. Tomášek zde líčí průběh svého života však pouze do roku 1823. Vedle setkání s významnými osobnostmi popisuje také rozličné hudební události, vyjadřuje svá estetická stanoviska i mínění o operních, baletních, činoherních představeních a sděluje podrobnosti o společenských událostech, jež navštívil během pobytu ve Vídni na podzim 1814, kde tou dobou probíhal Vídeňský kongres. V souvislosti se svými kritikami, recenzemi a komentáři bývá někdy považován za jednoho z prvních představitelů hudební metakritiky.

Tomášek řadu svých děl nejprve vydal vlastním nákladem v Praze. Vydávání jeho skladeb se pak chopila řada pražských i zahraničních nakladatelství, například Marco Berra, Berra et Hoffmann, Jan Hoffmann, Karel Vilém Enders, Breitkopf&Härtel, Carl Friedrich Peters, Friedrich Hofmeister, nebo Bernhard Schott Söhne. Tematický katalog Tomáškových děl v rámci své disertační práce připravila Markéta Kabelková, jež se výzkumem života a díla tohoto autora zabývá dlouhodobě.