Český hudební slovník osob a institucí

Hrnčířová, Zdenka

Hrnčířová, Zdenka, pěvkyně-mezzosopranistka a sopranistka, narozena 27. 1. 1913, Praha, zemřela 18. 5. 1984, tamtéž.

Pocházela z pražské úřednické rodiny, která ovšem byla nakloněná hudbě – její matka byla výbornou dramatickou zpěvačkou. Studovala na reálném gymnáziu, souběžně však vystupovala v amatérské opeře Studio (již v této době se objevila v úloze Bizetovy Carmen nebo Háty ve Smetanově Prodané nevěstě). Zpěv nakonec zvítězil; z kvarty na gymnáziu přešla na pražskou konzervatoř, kde byla díky svému talentu přijata hned do třetího ročníku. Zde byla žačkou Doubravky Branbergerové a Louise Kadeřábka. Konzervatoř absolvovala roku 1940, téhož roku byla angažována u Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde zpívala zpočátku altové a mezzosopránové role. Díky temnému zabarvení hlasu a dramatickému projevu vynikla především jako Carmen. Obrat v její kariéře nastal roku 1942, kdy zaskakovala za nemocnou kolegyni v roli Vendulky ve Smetanově Hubičce a brilantně zvládla těžké sopránové party. Sklidila ohlas u obecenstva i kritiky a začala zpívat další sopránové úlohy (Flotowova Marta, Julie ve Dvořákově Jakobínu, Kněžna ve Dvořákově Čertovi a Káči, Anežka ve Smetanových Dvou vdovách, Milada ve Smetanově Daliborovi a také Salome Richarda Strausse). Již během budějovického angažmá ji Václav Talich zval k pohostinským vystoupením do Národního divadla v Praze (zpívala Záviše ve Smetanově Čertově stěně, Martinku ve Smetanově Hubičce, Verunu v Blodkově V studni či vdovu Říhovou ve Dvořákových Tvrdých palicích), kam ji roku 1942 angažoval pro obor altu a mezzosopránu. Stále však hostovala v Jihočeském divadle, kde zpívala sopránové role. Na doporučení šéfa ostravské opery Jaroslava Vogela s ní Václav Talich nastudoval dva sopránové party (Anežku ve Smetanových Dvou vdovách a Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni), které bravurně zvládla. Poté ji Talich odeslal na rok do ostravské opery (1943), aby se zde připravovala na obor dramatického sopránu. Současně se dále vzdělávala ve zpěvu u profesora Irra ve Vídni a u Běly Chalabalové v Praze. V Ostravě pod Vogelovým vedením nastudovala role Fibichovy Šárky či Verdiho Aidy.
V roce 1945 se vrátila do Národního divadla, kde působila až do počátku sedmdesátých let. Ztvárnila za tu dobu řadu operních rolí: kromě již zmíněných to byly zejména smetanovské úlohy (Krasava v Libuši, Hedvika v Čertově stěně, Panna Róza v Tajemství, Ludmila v Prodané nevěstě), dvořákovské role (Cizí kněžna v Rusalce, Marina v Dimitriji), úlohy z oper Zdeňka Fibicha (Helena v Blaníku), Vítězslava Nováka (Eliška ve Zvíkovském raráškovi, Alžběta v Karlštejnu, Lenka a Kněžna v Dědově odkazu) či Foerstrovy postavy Debory, Evy a Jessiky. Výborný cit měla i pro janáčkovské role, kterým dodávala na dramatičnosti (Lišák v Příhodách Lišky Bystroušky, Kabanicha v Káti Kabanové, Emilia Marty ve Věci Makropulos). Do povědomí se zapsala také svou interpretací Marie a Marty v Hrách o Marii Bohuslava Martinů, dále jako Ariadna v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího, Gusta v Kvapilově Pohádce máje a v dalších soudobých českých dílech. Ze světového repertoáru proslula jako Verdiho Aida či Lady Macbeth, Marina v Musorgského Borisi Godunovovi, Elisa v Čajkovského Pikové dámě, Cherubín v Mozartově Figarově svatbě a Dorabella v jeho Cosi fan tutte, Leonora v Beethovenově Fideliovi, Venuše ve Wagnerově Tännhauserovi či Mary v Bludném Holanďanovi stejného autora. Kromě operní a koncertní tvorby zpívala také v oratoriích (například ve Dvořákově Svaté Ludmile, Foerstrově Svatém Václavovi či Händelově Mesiáši). V roce 1967 získala titul Zasloužilá umělkyně.