Charakteristika: dirigent, šéf opery, divadelní ředitel, skladatel a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:16.6.1874
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.2.1929
Text
Neumann, František, dirigent, šéf opery, divadelní ředitel, skladatel a pedagog, narozen 16. 6. 1874, Přerov, zemřel 25. 2. 1929, Brno.
Otec František Neumann byl majitelem uzenářského závodu. Roku 1880 se rodina přestěhovala do Prostějova. František Neumann mladší chodil do obecné školy, poté studoval nižší reálku v Prostějově (1884–88) a obchodní akademii v Chrudimi (1888–91). Základy hudebního vzdělání získal v Prostějově u varhaníka Antonína Tuška a během studia na obchodní akademii v Chrudimi u místního regenschoriho a skladatele Aloise Hniličky.
V Praze pracoval v dopravní firmě Schenker (1891–92) a v té době studoval u Karla Šebora. V roce 1892 požádal Karla Bendla o posudek své písně, mužského sboru a Kyrie a Benedictus ze Mše D dur. Bendl na jeho skladbách ocenil zejména zpěvnost a vedení sborových hlasů, a povzbudil ho k dalšímu studiu kompozice. Ve Vídni se vyučil u dvorního uzenáře Ludwiga Weisshappela (1892–94). V Olomouci sloužil jeden rok na vojně a poté se stal uzenářským tovaryšem u svého otce v Prostějově (1895–96). Přes otcův nesouhlas se aktivně angažoval jako skladatel a dirigent. 6. ledna 1896 nastudoval program s orchestrem sestaveným ze členů vojenské kapely a ochotníků v Prostějově (Antonín Dvořák – Karneval, Richard Wagner – Smrt Isoldy, Camille Saint-Saëns – Danse macabre, Alois Hnilička – Pohádky a vlastní skladby). V letech 1896–97 studoval na lipské konzervatoři pod vedením dirigenta Carla Reinecka a skladatele Salomona Jadassohna. Jako operní kapelník a korepetitor pak působil v několika městech: Karlsruhe (1897), Hamburg (1898), Řezno (1899), Linec (1900), Liberec (1901) a Teplice (1902).
V letech 1904–19 byl druhým kapelníkem ve Frankfurtu nad Mohanem, kde získal zkušenosti dirigentské i organizační. Nastudoval zde například opery Carmen, Traviata, Veselé paničky windsorské, Prodaná nevěsta a uskutečnil řadu symfonických koncertů. Na velkém lidovém koncertu před 25 tisíci posluchači ve Festhalle provedl skladby Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta a Camilla Saint-Säense. V roce 1906 odmítl nabídku Václava Štecha, aby se stal šéfem opery Národního divadla v Praze. V letech 1905–07 vícekrát vystoupil v Praze jako dirigent na koncertech České filharmonie, kde v roce 1906 po dohodě s Janáčkem provedl Úvod k Její pastorkyni – Žárlivost.
Po systémových změnách v brněnském Národním divadle po roce 1918 Leoš Janáček navrhl Františka Neumanna na post šéfa opery. Neumann nastoupil do funkce v březnu 1919 a postupně reorganizoval celý operní soubor, angažoval nové členy orchestru, sboru i nové sólisty, operní režiséry (Ferdinand Pujman, Ota Zítek) a dirigenty (Jan Janota, Antonín Kincl, Břetislav Bakala, Zdeněk Chalabala).Posílil i baletní složku, ze které se stal samostatný soubor. Sestavil nový, široce zaměřený repertoár a pozvedl brněnskou operu na úroveň předních evropských operních domů. První představení, které v Brně 23. srpna 1919 provedl, byla Janáčkova Její pastorkyňa. Janáčkovu dílu i nadále věnoval mimořádnou pozornost. Za aktivní účasti skladatele připravil a řídil světové premiéry oper Káťa Kabanová (23. listopadu 1921), Příhody lišky Bystroušky (6. listopadu 1924), Šárka (11. listopadu 1925) a Věc Makropulos (18. prosince 1926). Kromě toho nastudoval Výlet pana Broučka do Měsíce (15. května 1926) a novou inscenaci Její pastorkyně (9. října 1924) a Káti Kabanové (16. října 1924). Z novějších českých hudebně dramatických děl uvedl původní premiéry oper Dědův odkaz (Vítězslav Novák, 1926), Voják a tanečnice (Bohuslav Martinů, 1928), Legenda z Erinu (Otakar Ostrčil, 1921), Žena a bůh (Karel Boleslav Jirák, 1928), Pomsta Catullova (Osvald Chlubna, 1921), Sedlák Jakub (Oskar Nedbal, 1922) a Pád Petra Králence (Ota Zítek, 1923). V roce 1924 provedl smetanovský cyklus oper, z Dvořákových oper provedl Čerta a Káču (1924), Jakobína (1925) a Dimitrije (1926). Dále nastudoval opery a melodramy Zdeňka Fibicha: Pád Arkuna (1924), Hedy (1926), Hippodamie (1926–29). Ze světového repertoáru provedl opery Glucka, Mozarta, Beethovena, Rossiniho, Verdiho, Wagnera, Strausse, Pucciniho, Musorgského, Debussyho, Ravela, Stravinského, Křenka a dalších.
Významným Neumannovým počinem pro brněnský hudební život bylo založení tradice pravidelných symfonických koncertů divadelního orchestru (4–6 v sezóně). Operní orchestr částečně nahrazoval také symfonický orchestr, protože jiný profesionální orchestr v Brně neexistoval. První koncert Neumann řídil 31. října 1919 a poslední 3. února 1929. Koncerty operního orchestru se vyznačovaly vynikající kvalitou provedení a progresivní dramaturgií. Kromě klasického repertoáru zde často zaznívala hudba moderny a avantgardy, mimo jiné byla provedena řada skladeb mladých moravských skladatelů (Jan Kunc, Jaroslav Kvapil, Osvald Chlubna, Vilém Petrželka, Břetislav Bakala, František Hradil, Vladimír Ambros, Emil Axman). Neumann opakovaně uváděl symfonie Gustava Mahlera (v sezóně 1927/28 a 1928/29 zazněl cyklus Mahlerových symfonií kromě osmé. V letech 1925–26 provedl cyklus všech symfonií Ludwiga van Beethovena, v roce 1925 zazněly Písně z Gurre Arnolda Schönberga za přítomnosti skladatele. Zvláštní pozornost věnoval Neumann dílu Leoše Janáčka. V premiéře zazněla jeho Balada blanická (1920 a znovu 1923), Taras Bulba (1921 a znovu 1924), dále byl uveden Amarus (1922), Šumařovo dítě (1925) a Sinfonietta (1927, 1928).
Od roku 1919 Neumann pedagogicky působil na brněnské konzervatoři (obor dirigování). K jeho vynikajícím žákům patřili Zdeněk Chalabala, Břetislav Bakala, Quido Arnoldi a další. V roce 1922 se stal místopředsedou Klubu moravských skladatelů (od roku 1928 předsedou). V roce 1925 byl po smrti Václava Štecha jmenován ředitelem Národního divadla v Brně. Vedle činnosti dirigentské a organizační se věnoval kompozici, ve které dosáhl vrcholu ve tvorbě operní, sborové a písňové. Největšího úspěchu dosáhla jeho opera Milkování. Po premiéře ve Frankfurtu nad Mohanem se hrála v Kolíně nad Rýnem, Kielu, Lipsku, Cáchách, Vídni, Karlových Varech, Národním divadle v Praze a jinde. František Neumann zemřel náhle na zápal plic v nedožitých 54 letech, je pohřben v Prostějově.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Opery
Idalka – 1 jednání (premiéra 5. 11. 1895, Berlín).
Peri (premiéra 1896, Lipsko; předehra – premiéra 1897, Praha).
Assardai – 2 jednání (premiéra 17. 4. 1898, Brunšvik).
Die Brautwerbung – 2 jednání (premiéra 18. 1. 1901, Linec).
Markýz (premiéra 1902, Linec).
Milkování – 3 jednání (podle Arthura Schnitzlera, premiéra 18. 9. 1910, Frankfurt nad Mohanem; 18. 9. 1910, Brno; vyd. B. Schott, Mohuč).
Ekvinokce – 4 jednání (podle Ivo Vojnoviče, premiéra duben 1919, Berlín-Charlottenburg; premiéra v českém jazyce 16. 4. 1924, Brno).
Beatrice Caracci – 3 jednání (premiéra 29. 4. 1922, Brno; vyd. Barvič a Novotný, Brno).
Písně
Zvon, javor a voda (text Alois Křikava, 1891).
Královna (text Alois Křikava, 1891).
Svatební píseň (text Jaroslav Mathon, 15. 5. 1899).
Vzpomínky op. 25 – písně (vyd. 1911, Mojmír Urbánek, Praha).
Pět písniček op. 26 – dvojzpěvy (vyd. 1912, František Augustin Urbánek, Praha).
3 písně (vyd. Frankfurt nad Mohanem).
Písně (vyd. Forberg, Lipsko).
Písně (vyd. André, Offenbach).
Sbory
Stoletý kalendář pro mužský sbor (26. 12. 1894).
Svatební sbor pro mužský sbor (text Karel Burian, 8. 5. 1899).
Jarní noc pro smíšený sbor (vyd. 1905, Mojmír Urbánek, Praha).
Není to sen pro smíšený sbor (vyd. 1905, Mojmír Urbánek, Praha).
Dva sbory op. 31 pro mužský sbor – Mordéři a Letní noc.
Chrámové skladby
Bonum est (8. 7. 1894).
Mše a moteta.
Kantáty
Bouře (podle Svatopluka Čecha, Kroměříž 12. 12. 1903).
Heimgefunden (premiéra 1907, Frankfurt nad Mohanem; vyd. Feuchtinger Stuttgart).
Balety
V sladké pasti (3. 7. 1895).
Pierrot.
Skladby pro menší obsazení
3 feuilletons op. 14 pro klavír (25. 5. 1896, Prostějov) – později upraveno pro orchestr.
Dechový oktet (premiéra 1905, Praha) – cena České akademie věd a umění, Praha.
Ukolébavka pro housle a klavír (vyd. Ries a Erler, Lipsko).
Klavírní trio.
Orchestrální
Einjähriger-Marsch – pochod (asi 1894).
Bühnengenossenschafts-Marsch – pochod (1912).
Schützenfest-Marsch – pochod (1912).
Me sme me – pochod.
Pikante-Bläter – valčík (vyd. Maass, Vídeň).
Potopený zvon – orchestrální suita.
Pekelný rej – scherzo.
Moravská rhapsodie pro orchestr.
Ostatní
Pan – melodram (premiéra 18. 12. 1921 s orchestrem, Brno; vyd. 1922, Barvič a Novotný, Brno).
Gänseliesel op. 33 – pohádková scéna (vyd. vlastním nákladem).
LiteraturaI. Lexika
Einstein, Alfred: Das neue Musiklexikon (Berlín 1926).
Branberger, Jan: Svět v opeře (Praha 1948).
ČSHS.
Kozák, Jan a kolektiv: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj: Postavy brněnského jeviště I (Brno 1979–84).
DČHK.
MEH.
Warrack, John – West, Ewan: Oxfordský slovník opery (Praha 1998).
II. Ostatní
Helfert, Vladimír: František Neumann (Prostějov 1936, neprodejný soukromý tisk k VIII. Sjezdu moravských knihovníků, bibliofilský tisk v úpravě Eduarda Miléna, 29 s.).
Štědroň, Bohumír: Leoš Janáček a František Neumann (Smetana 34, 1942, č. 7, 9, 11, s. 58–60, 72–74, 89).
Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných (Praha 1970).
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).
Vogel, Jaroslav: Leoš Janáček (Praha 1997).
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).
Tyrrell, John: Janáček: Years of a Life, Volume II (1914–1928) Tsar of the Forest (London 2007).
Zahrádka, Jiří: „Divadlo nesmí býti lidu komedií.“ Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. (Brno 2012).
www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/neumann-frantisek
www.janacek-nadace.cz/en/recent-leos-janaceks-events_101_1/Rok-2009-a-Franti-ek-Neumann_66.htm
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1555
Radek Poláček
Datum poslední změny: 30.3.2016