Český hudební slovník osob a institucí

Winter, Zikmund

Winter, Zikmund, historik, spisovatel a pedagog, narozen 27. 12. 1846, Praha, zemřel 12. 6. 1912, Bad Reichenhall (Bavorsko).

Studoval na pražském staroměstském Akademickém gymnáziu v Klementinu. Po maturitě začal studovat teologii, po roce se ale zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Navštěvoval přednášky V. V. Tomka, J. Kalouska, A. Gindelyho, J. Emlera (u něho si v archivu přivydělával jako kopista a zdokonalil se zde v paleografii). Po absolutoriu nastoupil v říjnu 1873 na své první učitelské místo v Pardubicích, kde jako suplent na reálce vyučoval dějepis, zeměpis, češtinu, němčinu. Poté složil státní zkoušku a dosáhl učitelské způsobilosti. Od října 1874 učil na reálce v Rakovníku, zapojil se do kulturního života města v rámci spolkového života. Roku 1884 potom odešel vyučovat do Prahy na Akademické gymnázium, v Praze pedagogicky působil až do svého penzionování v roce 1907. K zevrubnému zkoumání 16. století přivedly Wintera prameny v rakovnickém archivu, které jsou převážně z této doby. První odborné stati publikoval v časopise Method a v Časopise českého musea. Zpracoval dějiny českých měst, zajímal se o dějiny vysokých škol. Publikoval jednak čistě vědeckou literaturu a pak také beletrii. Historické novely vycházejí z jeho historických znalostí a archivních nálezů. Mnohé z nich byly otištěny v časopise Zvon, který byl založen roku 1900. Podle Wintrových literárních předloh byly natočeny dva filmy: Rozina sebranec a Nezbedný bakalář s hudbou Jiřího Srnky (režie: Otakar Vávra). Byly zhudebněny některé z Wintrových raných básní (např. Vzkázání nebo Dočesná). Z jeho povídek vznikala libreta a divadelní hry, např. Mistr Jíra Jaroslava Vogla (Národní divadlo, 30.3.1926). Cenný hudebně historický materiál přinášejí jak Wintrovy velké práce kulturně historické, tak menší beletristické spisy, v nichž nalezneme četné partie o muzikantech, zpěvácích, kantorech.