Český hudební slovník osob a institucí

Holub, Čeněk

Holub, Čeněk, kapelník, narozen 6. 1. 1856, Holice v Čechách, zemřel 6. 8. 1922, tamtéž.

Základy hudebního vzdělání získal u holického kapelníka Františka Horyny; v jeho kapele pak hrál na housle. Ve studiu pokračoval v Praze u kapelníka Jana Pavlise. Byl multiinstrumentalista, nejlépe ovládal hru na flétnu. V roce 1874 byl jmenován městským kapelníkem v Holicích; zde pak působil do konce života. Jeho kapela měla v severovýchodních Čechách značný úspěch a v roce 1895 hrála také v Praze na Národopisné výstavě. Byla také několikrát vyznamenána – na Krajinské výstavě v Hradci Králové (1895), v Pardubicích (1903) a jinde. Holub byl jedním z prvních, kdo pro dechovou hudbu upravoval a vůbec uváděl skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Karla Bendla a Viléma Blodka. V roce 1890 také upravil pro dechovou hudbu Zpěvy lidu českého Jana Maláta. Měl veliký vliv na hudebnost celého pardubického kraje, vychoval zde mnoho schopných hudebníků a kapelníků. Mimo to působil (i přes napjaté vztahy s církví) od roku 1887 jako ředitel kůru v Holicích a sbormistr tamního pěveckého spolku Neptalím, s nímž nastudoval několik významných premiér. Pořádal též duchovní koncerty (provedl například Stabat Mater Antonína Dvořáka). V Holicích provedl V studni Viléma Blodka (1885) a Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany (1904). S Bohumilem Kašparem založil Jednotu ředitelů kůrů, kapelníků a varhaníků, která se v roce 1896 sloučila se Spolkem majitelů soukromých hudebních škol v Jednotu hudebních stavů. Napsal několik tanečních skladeb (Českému hasičstvu, 3 pochody, vydal Mojmír Urbánek, Praha 1923) a četné úpravy.
Je otcem Bohumila, Louisy, Anny, Jana, Františka a Josefa Holubových.