Vranický, Antonín
(Vranitzky; Wranitzky)
Charakteristika: skladatel, houslista, varhaník, hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:13.6.1761
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.8.1820
Text
Vranický, Antonín, skladatel, houslista, kapelník, hudební pedagog, narozen 13. 6. 1761, Nová Říše, zemřel 6. 8. 1820, Vídeň.
Antonín Vranický spojil většinu svého tvůrčího období s knížecím rodem Lobkowiczů. Narodil se v Nové Říši na Moravě. V dětství se vzdělával v tamním premonstrátském klášteře. Právě zde získal důkladné školení ve zpěvu. Tehdy si rovněž osvojil základy houslové hry od svého staršího bratra Pavla (1756–1808). Dle Gottfrieda Johanna Dlabacže již ve svých dvanácti letech hrál na housle. Posléze odešel studovat filozofii a práva do brněnského jezuitského semináře, dokončil však pouze filozofická studia. Díky svým výrazným pěveckým schopnostem byl ještě před prosincem roku 1783 přijat na pozici sbormistra kaple Tereziánsko-Savoyské akademie ve Vídni, kde působil až do doby zrušení této instituce reformami císaře Josefa II. Pobyt v hlavním městě habsburské monarchie umožnil Vranickému studovat u Josefa Haydna (1732–1809), Johanna Georga Albrechtsbergera (1736–1809) a snad i Wolfganga Amadea Mozarta (1756–91). Z Vranického se velmi brzy stal uznávaný houslový virtuóz a pedagog.
Nejpozději v červnu 1790 vstoupil do služeb Josefa Františka Maxmiliána Lobkowicze (1772–1816). Ze stejného roku pochází také Hoffmeisterova edice Vranického šesti smyčcových kvartetů věnovaných knížeti, které jsou prvním známým Vranického dílem. O dva roky později se ve Vídni oženil s Annou Marií Erhardovou (?–1836). K Vranického povinnostem u knížecího dvora patřilo komponování, pedagogická činnost, veškerá administrativní činnost spjatá s hudbou, akvizice hudebnin i aktivní provozování hudby. Roku 1797 kníže Lobkowicz převzal správu rodového majetku. Jedním z prvních počinů tohoto období bylo založení privátního lobkowiczkého orchestru, do jehož čela jmenoval kníže právě Vranického (počet stálých členů orchestru se měnil, nejčastěji se pohyboval kolem 7–11, dle potřeb jej však rozšiřovali profesionální i amatérští hudebníci). Ve funkci kapelníka lobkowiczkého orchestru působil Vranický nejen ve Vídni, ale rovněž na knížecích sídlech v Čechách – zámcích v Roudnici nad Labem, Bílině a na Jezeří, z nichž se, stejně jako z lobkowiczkého paláce ve Vídni, postupně stala významná kulturní centra.
Po jmenování knížete Lobkowicze do představenstva šlechtické společnosti spravující dvorní divadla ve Vídni roku 1807 (1811–13 kníže dvorní divadla také řídil) došlo k dosazení Vranického na místo ředitele orchestru těchto institucí, přičemž od 1. srpna 1814 řídil Vranický i orchestr Theater an der Wien. Spolu s knížetem v letech 1812–16 spravoval navíc tzv. Hoftheater-Musik-Verlag (Nakladatelství dvorního divadla).
Vinou intenzivní štědré podpory hudby a divadla, jež knížete postupně výrazně zadlužila (nemalý podíl na této kritické situaci měl však také státní bankrot a následná měnová reforma roku 1811), byla v roce 1813 na lobkowiczký majetek uvalena nucená správa. Úsporná opatření vedla k utlumení bohatého hudebního života, což mělo mimo jiné za následek rozpuštění lobkowiczkého orchestru o dva roky později. Vranický však zůstal v knížecích službách i v čele orchestru dvorních divadel až do své smrti.
Již za svého života byl Antonín Vranický ceněn jako vynikající houslista a zejména coby znamenitý pedagog houslové hry. Je považován za spoluzakladatele tzv. vídeňské houslové školy. Při výuce používal mimo jiné také svou teoretickou práci Violin Fondament nebst einer vorhergehenden Anzeige über die Haltung so wohl der Violin, als auch des Bogen, vydanou ve Vídni roku 1804. Mezi Vranického žáky lze řadit Ignaze Schuppanzigha (1776–1830) a Josefa Maysedera (1789–1863). Rovněž Vranického děti vynikaly výrazným hudebním nadáním. Starší syn Friedrich byl violoncellistou, mladší Antonín po otci houslistou. Oba působili rovněž v orchestru dvorních divadel ve Vídni. Dcery Anna Kraus-Vranická (1801–51) a Karolína Seidler-Vranická (1790–1872) se proslavily jako zpěvačky (Karolína ztvárnila např. Agátu v prvním provedení Weberovy opery Der Freischütz). Antonín Vranický proslul rovněž svými přátelskými vztahy s řadou známých hudebníků. Stejně jako jeho bratr Pavel udržoval kontakty zejména s Josefem Haydnem i Ludwigem van Beethovenem (1770–1827).
Vranického kompoziční práce byla skladatelovými současníky rovněž vyzdvihována, i když se nelze ubránit dojmu, že – stejně jako v dnešní době – bránila jejímu odpovídajícímu docenění částečná nedostupnost notového materiálu a absence veřejného provozování většího množství skladeb. Kromě několika málo komorních kompozic (vydavatelství Hoffmeister ve Vídni a Jean André v Offenbachu) zůstává tvorba Antonína Vranického uchována formou dobových opisů, respektive autografů, v privátním Lobkowiczkém hudebním archivu uloženém na zámku v Nelahozevsi. Na problematiku slabého povědomí o skladbách Antonína Vranického upozornil Vlastimil Blažek ve 30. letech 20. století, ale i Dlabacž – ještě za života Vranického. Jako „vynikající“ pak Dlabač hodnotí například chrámová díla provozovaná v Praze, a tedy veřejnosti dostupná - jmenovitě Missu solemnis, provedenou 1796 v pražské Loretě (dedikována knížeti z Lobkowicz – patronu Lorety), a druhou Missu solemnis, jež o rok později zazněla v chrámu při klášteře augustiniánů v Praze. Bohužel vinou absence bližších informací není možné identifikovat, o které mše se v uvedených případech jednalo. V Lobkowiczkém hudebním archivu je dochována pouze jedna velká skladba tohoto druhu (Missa solemnis in C). Ve fondu LRRA – Loretánský hudební archiv není dochována ani jedna Vranického kompozice.
Odborná literatura dále zdůrazňuje Vranického podíl na vývoji programní symfonie. Jeho Symfonie „Aphrodite“ komponovaná ke svatbě knížete z Lobkowicz s Karolínou ze Schwarzenbergu (1775–1816) roku 1792 a Symfonie D dur ke čtyřiadvacátým narozeninám knížete, jsou, společně s tzv. 6 Symphonien nach Ovids "Metamorphosen" Karla Ditterse von Dittersdorfa (1739–99), jedněmi z prvních skladeb tohoto žánru. Kladně hodnotí také Vranického virtuózní houslové koncerty, v nichž se místy projevují prvky nastupujícího romantismu. Po formální stránce však zůstávají, stejně jako symfonie, typickými kompozicemi vrcholného klasicismu a společně s autorovými smyčcovými kvartety náležejí k předním dílům tohoto období.
Neúplný tematický katalog díla Antonína Vranického je součástí publikace Vlastimila Blažka Bohemica v lobkovském zámeckém archivu v Roudnici na Labem z roku 1936. Hudebniny z Lobkowiczkého hudebního archivu jsou v níže uvedeném soupisu díla doplněny hranatou závorkou s číslem dle Blažkova katalogu.
Dílo
I. Dílo hudební
Vokální – graduale, mše, moteta, offertorium
Aria in B de venerabili Sacramento pro T solo (verze pro S), orchestr, obligátní violoncello a varhany (fond ČMH – 2 exempláře, VIII. F. 376. a VIII. E. 203., verze pro S solo tamtéž pod VIII. C. 155.).
Graduale pro omni festo „Magne Deus potentiae” pro S, A, T, B soli, S, A, T, B ripieni, orchestr, obligátní violoncello a varhany (dle Blažka úprava moteta Ave Verum Corpus W. A. Mozarta) [Bez čísla].
Graduale in A pro omni festo „Magne Deus potentiae” pro S, A, T B soli, S, A, T, B ripieni, orchestr a varhany [3].
Missa solemnis in C pro S, A, T, B soli, C, A, T, B ripieni, orchestr a varhany [207].
Missa in C pro S, A, T, B, orchestr a varhany (Světlá n. S., fond ČMH, XVIII. D. 8.).
Missa in Es pro S, A, T, B, orchestr a varhany (Mladá Boleslav, fond ČMH, XVIII. D. 7.).
Missa Duplici Choro in D pro 2 S, 2 A, 2 T, 2 B, orchestr a varhany (Osek, fond CMH, XXXIII. B. 82.).
Missa Integra pro S, A, T, B, orchestr a varhany (Osek, fond ČMH, XXXIII. B. 76).
Moteto in B „Bone Pastor” pro T solo, orchestr a varhany [209].
Moteto in C „Tu fons origo“ pro B solo, orchestr a varhany [211].
Moteto in B „Scrutator alme cordium“ pro T solo, koncertantní housle, orchestr a varhany [210].
Moteto in G „Audi ex sede” pro S solo, orchestr a varhany [208].
Vokální – kánony, finale, kantáta, píseň
Canon a 3 Voci „Se d’ognum l’interno affano“ [214].
Canon a 4 Voci „Se d’ognum l’interno affano“ [215].
Finale „Che giorno di contento“ ke komické opeře „Amor supera ogni ostacolo“ (autor anonymní) pro sóla a orchestr [212].
Gelagenheits-Lied mit Chor (für Geburtstag Sr. Durchl. der Fürstin) pro S, A, T, B a osmihlasou dechovou harmonii [213].
Saazer Kreis 1tes Bataillon. Volkslied pro 2 T, B a dechový orchestr [4].
Instrumentální – ouvertury, serenády, symfonie
Ouvertura caracteristica pro orchestr [148].
Ouvertura „Omasis” pro orchestr [149].
Serenáda Es dur pro orchestr [153].
Serenáda F dur pro housle, violoncello a orchestr [151].
Serenáda B dur pro housle, violoncello a orchestr [152].
Serenáda D dur pro housle a orchestr [150].
Symfonie Es dur [165].
Symfonie D dur [158].
Symfonie C dur [156].
Symfonie B dur [164].
Symfonie Es dur [166].
Symfonie c moll [168].
Symfonie D dur [160].
Symfonie „Aphrodite” bei Gelegenheit. D. Vermählungsfeier Sr. Durchl. D. S. S. F. Franz Joseph Maximilian von Lobkovitz [165] (1792).
Symfonie D dur [161].
Symfonie C dur [155].
Symfonie G dur [157].
Symfonie A dur [162].
Symfonie. Sr. Durchl. Joseph F. v. Lobkovitz am 24. Geburtstage gewidmet [159] (1796).
Symfonie F dur [163].
Symfonie D dur [167].
Instrumentální – koncerty
Koncert d moll pro violoncello a orchestr [66].
Koncert C dur pro housle, violoncello a orchestr [68].
Koncert C dur pro 2 housle a orchestr [70].
Koncert D dur pro housle, violoncello a orchestr [71].
Koncert G dur pro housle a orchestr [53].
Koncert B dur pro housle a orchestr [63].
Koncert A dur pro housle a orchestr [58].
Koncert D dur pro housle a orchestr [55].
Koncert B dur pro housle a orchestr [64], edice: F. Krejčí, MAB 16 (1954).
Koncert G dur pro housle a orchestr [54].
Koncert D dur pro housle a orchestr [56].
Koncert Es dur pro housle a orchestr [65].
Koncert A dur pro housle a orchestr [59].
Koncert A dur pro housle a orchestr [Blažek neuvádí].
Koncert E dur pro housle a orchestr [61].
Koncert D dur pro housle a orchestr [57].
Koncert F „Composto per il giorno natal. di Sua Alt. Ser. Il. Princ. Gius. Di Lobkovitz” pro housle a orchestr [62].
Koncert C dur pro housle a orchestr [Blažek neuvádí], edice: E. Hradecký, Český hudenbní fond, Praha (1958).
Koncert D dur pro 2 housle a orchestr [67].
Koncert C dur pro housle a orchestr [52].
Koncert B dur pro housle, violoncello a orchestr [69].
Koncert A dur pro housle a orchestr [60].
Instrumentální – tance, pochody, hudba ke karuselu
Tři lovecké pochody pro dechovou harmonii [73–76sic!], edice: O. Šourek, Hudební matice Umělecké besedy, Praha (1948).
Lovecký pochod ve francouzském stylu pro dechovou harmonii [1], edice: O. Šourek, Hudební matice Umělecké besedy, Praha (1948).
Tři pochody ve francouzském stylu pro dechovou harmonii [80–82].
Šest pochodů pro dechovou harmonii [83–88].
Dva pochody, též kontratance pro orchestr [77–79].
Německé tance a menuety pro orchestr [89–108].
Osm menuetů a dvanáct německých tanců pro orchestr [109–128].
6 menuetů a 12 německých tanců [129–146].
6 menuetů a 12 německých tanců [2].
Hudba ke karuselu [72].
Hudba ke karuselu [147].
Instrumentální – kvintety, sextety (smyčcové, není-li uvedeno jinak)
Dva kvintety (F dur, d moll) [187–188].
Dva kvintety (C dur, Es dur) [189–190].
Dva kvintety (A dur, D dur) [191–192].
Kvintet C dur pro hoboj a smyčce[193].
Kvintet g moll pro hoboj a smyčce [198].
Kvintet F dur pro hoboj a smyčce [196].
Kvintet D dur [bez čísla].
Kvintet g moll [44].
Kvintet Es dur [45].
Kvintet C dur [194].
Kvintet d moll [197].
Kvintet G dur [195].
Tři kvintety (D dur, g moll, Es dur) op. 8, věnováno knížeti z Lobkowicz [bez čísla], edice: Jean André, Offenbach am Main (s.a.).
Sextet B dur [203].
Sextet G dur [200].
Sextet D dur [201].
Sextet Es dur [204].
Sextet C dur [202].
Sextet G dur pro flétnu, hoboj a smyčce [206].
Sextet F dur pro flétnu, hoboj a smyčce [205].
Sextet C dur [199].
Instrumentální – kvartety, tercety, duety
Tři kvartety op. 1, věnovány knížeti z Lobkowicz [5–7] (1790), edice: Hoffmeister, Wien (1790).
Tři kvartety op. 2, [8–10] (1790), eidce: Magazin d‘Musique dans l'Unterbreuner Strasse, Wien (1790).
Tři kvartety op. 3, věnovány knížeti z Lobkowicz, [29–31] (1792), edice: Magazin d‘Musique dans l'Unterbreuner Strasse, Wien (1792).
Tři kvartety op. 4, [32 – 33sic!], edice: Jean André, Offenbach am Main (s.a.).
Kvartet B dur op. 4 [34].
Kvartet F dur op. 4 [35].
Kvartet c moll op. 4 [36].
Kvartet A dur op. 4 [37].
Tři kvartety op. 5, edice: Jean André, Offenbach am Main [38–40], edice: Jean André, Offenbach am Main (s.a.).
Tři kvartety op. 13, věnovány knížeti z Lobkowicz [bez čísla].
Šest kvartetů [181–183sic!].
Tři kvartety [184–186].
Šest trií [11–16].
Tři tria, věnována knížeti z Lobkowicz [175–177].
Tři tria, věnována knížeti z Lobkowicz [178–180].
Tři sonáty pro housle, violu a violoncello, věnovány knížeti z Lobkowicz [172–174] (1790).
Nokturno D dur pro housle, violu a violoncello [169].
Nokturno Es dur pro housle, violu a violoncello [171].
Nokturno B dur pro housle, violu a violoncello [170].
Šest duet op. 2 [23–28].
Tři dueta op. 20, [49–51], edice: Jean André, Offenbach am Main (s.a.).
Dvě sonáty pro housle a bas op. 6, s.a. [41–42], edice: Jean André, Offenbach am Main (s.a.).
II. Dílo teoretické
Violin Fondament nebst einer vorhergehenden Anzeige über die Haltung so wohl der Violin, als auch des Bogen, Wien 1804.
I. Lexika
Gerber, Ernst Ludwig: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler (Kühnel, Leipzig 1814).
Dlabacz.
ČSHS.
MGG2.
New Grove2.
Österreichisches Musiklexikon.
II. Ostatní
Blažek, Vlastimil: Bohemica v lobkovském zámeckém archivu v Roudnici nad Labem (Praha, Jednota hudebních stavů 1936).
Mužíková, Růžena: Složení lobkovické kapely v roce 1811 (Miscellanea musicologica 12, Praha 1960, s. 57–68).
Fiala, Karel: Hudba na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a v Jezeří (In: Fiala Karel: Z hudební minulosti severočeského kraje, Liberec 1969, s. 5–26).
Biba, Otto: Die Wiener Kirchenmusik um 1783 (Jahrbuch für österreichische Kulturgeschichte, I/2, Eisenstadt 1971, s. 45).
Klíma, Stanislav: K biografii Antonína Vranického (1761–1820) (Hudební věda 23, Praha 1986, s. 330–344).
Brandenburg, Sieghard – Gutiérrez-Denhoff, Martella: Beethoven und Böhmen (Beiträge zu Biographie und Wirkungsgeschichte Beethovens. Beethoven-Haus, Bonn 1988).
Wyn Jones, David: The Symphony in Beethoven’s Vienna (Cambridge University Press, Cambridge 2006, s. 58–74).
Mojžíšová, Olga: Josef František Maxmilián Lobkovic (In: Jakubcová Alena et al.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: Osobnosti a díla, Praha 2007, s. 347–350).
Mojžíšová, Olga: Antonín Vranický (in: Jakubcová Alena et al.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: Osobnosti a díla, Praha 2007, s. 639–640).
Mojžíšová, Olga: Joseph Franz Maximilian Fürst von Lobkowicz (Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Hg. von Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer, Theatergeschichte Österreichs, Bd. X, Wien – Praha 2013, s. 391–394).
Mojžíšová, Olga: Anton Wranitzky (Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Hg. von Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer, Theatergeschichte Österreichs, Bd. X, Wien – Praha 2013, s. 755–756).
Volek, Tomislav: Franz Joseph Maxmilian Lobkowitz. Musikfreund und Kunstmäzen (Mozart, die Italienische Oper des 18. Jahrhunderts und die musikalische Leben im Königreich Böhmen, Bd. II, Hollitzer, Wien 2016, s. 861–902).
Petr Slouka
Datum poslední změny: 26.9.2017