Český hudební slovník osob a institucí

Mahler, Zdeněk

Mahler, Zdeněk, spisovatel, scénárista, publicista (se záběrem na hudbu), narozen 7. 12. 1928, Batelov (u Telče), zemřel 17. 3. 2018, Praha.
 
Vzdálený příbuzný (prasynovec) Gustava Mahlera. Vyrůstal v rodině dělníka-kováře, která se přestěhovala do Úval u Prahy a pak do pražských Vysočan; tam navštěvoval měšťanskou školu. Poté absolvoval pražský učitelský ústav, maturitu vykonal roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval obory čeština a angličtina (PhDr. 1952); během studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj. V letech 1951–53 pracoval v Praze ve vzdělávací redakci Českého rozhlasu, v letech 1953–55 učil jako asistent na Akademii múzických umění, 1955–60 byl tiskovým tajemníkem ministra školství a kultury Františka Kahudy. V té době se stal též dramaturgem scény Laterna magika a podílel se na přípravě československé účasti na světové výstavě (Expo 1958) v Bruselu.
 
Od roku 1960 je ve svobodném povolání a věnuje se literární činnosti – psaní knih (včetně literatury pro děti), divadelních her, filmových a televizních scénářů, rozhlasových a televizních pořadů (např. Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem); je autorem četných statí a článků; jsou s ním vedeny četné mediálně publikované rozhovory. Některá témata přináší ve zpracování literárním (články, knihy) a souběžně i scénáristickém (pořady rozhlasové, televizní, filmové). Ve svém rozsáhlém díle se hojně zabývá českou minulostí a v ní velkými osobnostmi politiky a umění; vyjevuje se jako sekulárně smýšlející český patriot. Veřejnosti je známý především svým osobitě angažovaným televizním a rozhlasovým vystupováním (přijal např. v projektu Největší Čech úlohu advokáta T. G. Masaryka, vystupoval ve sporech o vlastnictví katedrály sv. Víta ve prospěch jejího vlastnictví státem; viz televizní triptych Katedrála o třech dějstvích). Roku 1994 byl oceněn za svou mnohostrannou činnost doktorátem honoris causa na Univerzitě Jana Evengelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2003 rezortní medailí ministra kultury Artis bohemiae amicis, několikrát jmenován čestným občanem (např. Batelov, Úvaly, Praha 6), 2007 obdržel v rámci akce Český lev 2007 cenu za nejlepší dosud nerealizovaný filmový scénář (Nokturno, realizuje jako režisérka Alice Nellis).
 
Z mimohudebních počinů lze připomenout (mimo překladů či divadelních her) jeho filmovou, televizní i divadelní spolupráci s osobnostmi jakými jsou Miloš Forman, Věra Chytilová, Jan Kačer, Otomar Krejča, Jiří Krejčík, Alfréd Radok, Evald Schorm, František Vláčil; pro Jaroslava Smolku napsal spolu s Karlem Brucknerem operní libreto Hra o zuby s námětem útěku Sticha-Punto z hraběcích služeb; dále scénáristickou práci na snímcích Svatba jako řemen (1967), Jak se zbavit Helenky (1967), Nebeští jezdci (1968), Den sedmý, osmá noc (1969), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), snímku Ano, Masaryk (1997), Osud talentů v Čechách (o Slovanské epopeji Alfonze Muchy), atd. V hudbě se věnoval zejména osobnosti Wolfganga Amadea Mozarta (spolupracoval na filmu Miloše Formana Amadeus, dále slovenském snímku Zabudnite na Mozarta (1985), podílel se na přípravě televizního dokumentu Adiex Mozart k 250. výročí narozenin skladatele (Grand Prix na mezinárodním festivalu hudebních filmů; snímek pořadu vyšel spolu s nahrávkou představení opery Don Giovanni jako druhé DVD kompletu, Supraphon 2006). Dále se věnoval Bedřichu Smetanovi (kniha Nekamenujte proroky, 1989), Emě Destinnové (scénář k filmu Božská Ema, 1978) a Antonínu Dvořákovi (mimo jiné scénář k filmu Koncert na konci léta, 1979). V zahraničí se podílel na vzniku filmů Dynastie Straussů (Rakousko) a Víc než princ (Německo, o Mozartovi).
 
Prosadil se jako popularizátor hodnotné hudby ve vlivných médiích (tj. v rozhlasu, televizi a filmu), zejména v rozhlase je autorem četných pořadů a cyklů, např. To nejlepší z klasiky, 1996–97). Práce se opírají o zevrubný sběr a studium materiálů, mnohdy  jsou však koncipovány jako volné literární zpracování zejména životopisných momentů velkých hudebnických osobností a v některých případech výrazně využívají literárních licencí (konfabulace apod.), což jim někdy vyneslo kritiku specializovaných muzikologů (např. Tomislava Volka v materiálech Mozartovy obce). U širších kruhů veřejnosti má naproti tomu Mahlerova činnost velký ohlas a on sám se těší velkému ohlasu a úctě.