Dobeš, Pavel
Charakteristika: Folkový písničkář
Datum narození/zahájení aktivity:22.3.1949
Text
• Diskografie • Literatura •
Dobeš, Pavel, folkový písničkář, narozen 22. 3. 1949, Frýdek-Místek.
Učil se 6 let v Lidové školy umění hře na akordeon, vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Původním povoláním je provozní elektromontér, vystřídal však několik dalších zaměstnání: strojník, dělník u vysokých pecí, technický referent, energetik, pomocný skladový dělník, elektrikář apod. Začátky jeho hudebního působení jsou spojeny s ostravskými bigbeatovými kapelami, s nimiž hrál v 60. letech. Postupně se jeho zájem soustředil na country a folkovou hudbu a to v kapelách B-komplex a později Minimum (1972–82), 1983 už samostatně vystupoval na festivalu Folkový kolotoč v Ostravě. Upozornil na sebe písněmi–lidovkovými historkami, zpívanými v ostravském dialektu a slangu. V textech i v jeho projevu nacházíme nezaměnitelnou poezii Ostravska. Tuto image si drží dodnes i přesto, že už od roku 1986 žije v Hradci Králové.
Od poloviny 80. let vyvíjí intenzivní koncertní činnost, nahrávat začal v Pantonu. První EP mu (jako téměř čtyřicetiletému) vyšla 1988, o rok později nahrál svůj albový debut s názvem Skupinové foto. Toto album nejen dobře dokládá Dobešovy písničkářské charakteristiky, ale zároveň trefně zachycuje poetiku české předlistopadové folkové scény. Do nahrávacího studia pozval Dobeše skladatel a jazzman Martin Kratochvíl a spojení folkaře s elektronickými klávesami tehdy působilo překvapivě. Následovala alba Zátiší s červy (1990), Zpátky do trenek (1992, obě spolu s Milošem Dvořáčkem), Pavel Dobeš-live (1994) a Průzkumný let (spolu s Tomášem Kotrbou, 1997). Pavel Dobeš mnohokrát přijal pozvání Miloslava Šimka do divadla Semafor a vystupoval také v rozhlase a televizi. Spolupracoval s Jaromírem Nohavicou (Jumbo Jet) a Pepou Streichlem (album K svátku). Napsal písně do celovečerního filmu Hauři (režie J. Matula, mimo jiné nově otextovaný hit Zum-Zum II), muzikálu Křídla v trávě (1989 pro Barrandov, nevysíláno) a do inscenace Tracyho tygra v Klicperově divadle v Hradci Králové (1994).
V 90. letech si Dobeš, stejně jako ostatní čeští písničkáři, hledal nová témata. Okouzlen možností cestovat a vnímat již „celý“ svět, psal takto zaměřené písně (např. Pašáci jdou do světa) i prózu. Absolvoval také zahraniční koncerty (pro krajany nebo na festivalech) v Kanadě, USA, Švýcarsku, Polsku a jinde. Projekt z roku 1995 s názvem Něco o Americe se dočkal zvukové i písemné podoby; i přes autorův svérázný jazyk a časem potvrzené téma písní muž–žena–život (Utah) či jeho typický hořký humor a smysl pro parodii (Casey Růža) působí celkově neusazeně a módně. V knižním vydání se jedná se o cestopis, okořeněný lehkou esejistikou, humorem a proložený povídkami. Roku 2001 Dobeš připravil desku z písní ostravského písničkáře a bluesmana Pepy Streichla K svátku, o rok později sestavil publicista Josef Vlček album s výběrem Dobešových písní-hitů s názvem Zum Zum Zum. V současné době Dobeš koncertuje a nahrává s Tomášem Kotrbou (sólová kytara, spolupráce na aranžmá).
Dobeš je písničkářem lidovým ve svém projevu, tématice písní i slovníku. Ve srovnání se svými intelektuálnějšími vrstevníky může být nazván poctivým samorostem, někdy tvrdošíjným a nesložitým „zpívajícím proletářem“, jindy filozofujícím a nevyzpytatelným městským folkařem. Jeho písničkářský styl nese mnohé z charakteristik kraje, ze kterého pochází; lze jej vyjádřit slovy navenek drsnost a nepřizpůsobivost, uvnitř však hluboká melancholie a čistá a nepodbízivá lyrika, to vše často v obalu humoru, vtipu a přesného kreslení regionálního koloritu (Zapomenutý triumf: Z uhla prach a kašel, kdybys farať kaj šel, tak dycky trpi pajšel, to každy haviř vi. Tuš vylezli sme z ďury, zhodili mundury a gvuli fyskultury sme turu podnikli). Dobeš, podobně jako jiní ostravští písničkáři, našel bohatý inspirační zdroj v atmosféře této průmyslové aglomerace a má s její reflexí u posluchačů úspěch již přes patnáct let. Autentičnost jeho textů narůstá s užitým jazykem – ostravským dialektem.
U Dobeše dominuje vlastní tvorba, interpretovaná za doprovodu akustické kytary, převážně dvanáctistrunné. Písně jsou melodicky i harmonicky velmi prosté, hlavní důraz je kladen na text, kytara hraje doprovodnou roli. Dobeš sám se nepovažuje za muzikanta, ale spíše za zpěváka-vypravěče, trochu básníka, trochu filozofa, realistu. Ve svých textech dokáže být skeptický, zvídavý a odměřený (Calvera), nejsou mu vlastní složité metaforické šifry, má však cit pro všední, leč výmluvný detail a přímočarý způsob vyjádření (Víte, vono holky, Něco o lásce). Dokáže si hrát se slovy i užívat opisných vyjádření, občas se ale v písních objeví popisnost a průhledná všednost (California); publicista Jiří Černý nazval jeho písně „živými novinami“.
Dobešovo první album bývá považováno za milník českého folku právě pro autorovu opravdovost, čistou lidovost a přímost. Kromě zmíněného smyslu pro výpověď o rodném kraji je Dobeš originální svou optikou vnímání světa, pozorování mezilidských vztahů a stavu české společnosti (Calvera, Jarmila, O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice) i křehkým zobecňováním lidských radostí a bolestí (Něco o lásce, Pecky v čokoládě, Zum–Zum, Bledemodře). Osobitý je i jeho smysl pro skepsi, karikaturu a nadsázku (Calvera), humor a jeho dávkování (Zapomenutý triumf, Seděli jsme v zadní lavici a další). V písních jsou vždy jasně vyznačeny dobro a zlo, zádumčivá písňová poezie nese křehká lidská poselství a ta se často míchají s vtipem – tato směs „slz se smíchem“ zpravidla končí poučením, vysvětlením, vzkazem. Písňové příběhy bývají plné životní tragikomiky, postavy se střetávají v groteskní souvislostech. Schopnost vykreslit konkrétní portrét nacházíme nejen v epických, ale i lyrických a satirických textech – postavy jsou pokaždé velmi současné a konkrétní, i když rámec textu je historický nebo cizokrajný.
Dobeš je při svých pódiových vystoupeních úsporný v pohybových kreacích i v pěveckém projevu, což k projevu připojuje komický efekt „líného, smutného“ muže. V tomto ohledu mu prospívala spolupráce s kytaristou Milošem Dvořáčkem, který oživoval atmosféru výraznou gestikulací a hudebními groteskami (tj. pohotovými improvizacemi, sóly apod.). Dobešův styl je nezaměnitelný a jeho písně si lze jen těžko představit v interpretaci někoho jiného (málokteré z nich jsou folkově kolektivní a zpěvné, postrádají refrén). Dobešova tvorba je příkladem regionální specifičnosti českého folku (za další ostravské bardy se považují Jaromír Nohavica a Josef Streichel).
Diskografie
Něco o lásce ( Panton 1988);
Skupinové foto (Panton 1989);
Zátiší s červy (Panton 1990);
Zpátky do trenek (Monitor 1992);
Pavel Dobeš – Live (Monitor 1993);
Něco o Americe (Monitor 1995);
Průzkumný let (Monitor EMI 1997);
Pavel Dobeš /komplet 1987–1992/ (2 CD Bonton 1999);
K svátku (Monitor-EMI 2001);
ZUM ZUM ZUM (patnáctiletý výběr, Monitor-EMI 2002). Literatura
I. Lexika
Všeobecná encyklopedie Diderot 1999.
II. Ostatní
Hanzel, Vladimír: Tématům se nevyhýbám (Mladý svět 1987, č. 12).
Plachetka, Jan: Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu. (Západočeské nakladatelství 1991).
Dobeš, Pavel : Sedí Toník na verpánku (leporelo, Pear Hradec Králové 1992).
Černý, Jiří: Každou písničku se učím psát (Folk & Country 1993, č. 7–8)
Dobeš, Pavel: Něco o Americe (Pear Hradec Králové 1995).
Zpátky do trenek (Velký zpěvník Pavla Dobeše, Music Cheb 1996).
Černý, Jiří: Albové milníky českého folku (Folk & Country 1996, č. 7, s. 24–25).
Hrubý, T.: Jak bigbíták k folku došel (Folk & Country 1999, č. 3, s. 15).
Helena Chaloupková
Datum poslední změny: 29.3.2006