Český hudební slovník osob a institucí

Figarová, Mira

Figarová, Mira (psána též Miroslava, Mirka), tanečnice, choreografka, pedagožka, narozena 14. 8. 1917, Brno, zemřela 12. 1. 2013, tamtéž.

Byla žačkou rytmické školy Elišky Bláhové (vyučovala Lída Hyprová) a školy Ivo Váni Psoty v Brně. Jako elévka Zemského divadla v Brně byla angažována v roce 1932, již jako třináctiletá tančila v premiéře Signoriny Gioventù. Od roku 1933 studovala baletní školu Jelizavety Nikolské v Praze, podnikla s jejím souborem dvouměsíční turné po USA s účastí na Světové výstavě v Chicagu 1933. V roce 1934 tančila v Městském divadle na Královských Vinohradech, o rok později již byla přijata do baletu Národního divadla v Praze. V roce 1936 přešla za I. V. Psotou do Brna (roku 1938 jmenována primabalerínou). Válečná léta strávila v olomouckém německém divadle, kde se uplatnila i jako choreografka. Po druhé světové válce se vrátila zpět do brněnského divadla, jako sólistka a pedagožka zde působila až do roku 1961, kdy jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně. Patřila mezi oblíbené tanečnice brněnského publika, které si získávala především svou krásou, mimořádnými dispozicemi, ale i vyzrálostí svého tanečního projevu. Z jejích velkých rolí to byla například Kolombina v Divadle za bránou (1936) a v Karnevalu (1937), Panenka ve Vzpouře hraček (1937), pas de deux s I. V. Psotou v Rakoši Rákoczym (1938), role Prologu ve světové premiéře Romea a Julie (1938), Dívka v České svatbě (1939), Šeherezáda ve stejnojmenném baletu (1940), Odetta i Odilie v Labutím jezeře (1941, 1955), Princezna v Lastuře (1945), Svanilda v Coppélii (1947), Slunečnice ve stejnojmenném baletu (1947), Žena v Symfonii života (1949), Tereza v Plamenech Paříže (1956), Dívka v Podivuhodném mandarínu (1960), Fietta v Cestě hromu (1961). Z jejích choreografických počinů to bylo Italské capriccio (1952), tance v opeře Piková dáma, Prodaná nevěsta.

Třicet let vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1946–76). Je držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství (1996).