Bratr hudebního publicisty a organizátora Jana Löwenbacha (1880–1972). Josef Löwenbach byl původně bankovní úředník, soukromě studoval hudbu u Jaroslava Křičky, Otakara Šína a Václava Štěpána, navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha na univerzitě v Praze. Byl jedním ze zakladatelů levicově orientované umělecké skupiny Devětsil. V letech 1923–26 byl tajemníkem Ochranného svazu autorského, psal do Rudého práva, Času, Národního osvobození a Lidových novin. působil též jako překladatel; přeložil do němčiny např. studii Aloise Háby O psychologii tvoření, pohybové zákonitosti tónové a základech nového hudebního slohu (jako Von der Psychologie der musikalischen Gestaltung. Gesetzmässigkeit der Tonbewegung und Grundlagen eines neuen Musikstils vydala Universal Edition Wien – New York 1925).
Před hrozbou nacismu se Löwenbachovi podařilo včas vycestovat, jeho žena, sestra politika (a posledního předúnorového ministra spravedlnosti) Prokopa Drtiny MUDr. Olga Löwenbachová byla vězněna v koncentračním táboře Rawensbrück. Dcera Löwenbachových, novinářka Sylva Součková, náležela k dětem, jež zahránil před holocaustem Nicolas Winton. Během okupace Československa působil Josef Löwenbach jako hudební referent stanice BBC (British Broadcasting Corporation) v Londýně. Po roce 1945 byl zaměstnán na Ministerstvu zahraničí a informací v Praze. Od roku 1951 až do smrti působil v Gramofonových závodech. Připravoval texty pro vzdělávací Gramofonových závodů Poslouchejte s námi a zveřejnil několik statí v Hudebních rozhledech.
Studie a články
Idea Sukova díla (Praha 1924);
Sergej Prokofjev a jeho jevištní dílo (časopis Národní divadlo 28, 1952, č. 1);
Boris Godunov Modesta Petroviče Musorgského (Praha 1954).
ČSHS.
II. Ostatní
Sylva Součková: Psáno osudem a politikou (Praha 2002).
Vlasta Reittererová