Friml, Rudolf (pokřtěn jako Rudolf Antonín Frymel, pseudonymy Roderich Freeman, Charles Rudolf Friml), klavírista a hudební skladatel, narozen 2. 12. 1879, Praha, zemřel 12. 11. 1972, Los Angeles.
Frimlův otec byl pekařem, ale hrál také na harmoniku a aby svým dětem umožnil věnovat se hudbě, koupil pro ně klavír. Starší z obou Frimlových sester Barbora (1874–1877) zemřela předčasně, mladší Zdena (1877–1947), roku 1908 provdaná za Karla Hašlera, byla klavírní virtuoskou. Friml zvládal techniku hry na klavír s takovou lehkostí, že brzo místo předepsaných cvičení začal improvizoval. Traduje se, že v deseti letech složil Barkarolu, která vyšla tiskem, není však evidována v žádném českém soupisu hudebních skladeb. Od roku 1895 studoval Friml na pražské konzervatoři hru na klavír u Josefa Jiránka a Hanuše Trnečka. Podle Frimlových vzpomínek si své znalosti o technice skladby, které získal jako samouk, rozšiřoval neformálními konzultacemi u Antonína Dvořáka, který může být i jako tehdejší ředitel konzervatoře v širším slova smyslu považován za Frimlova učitele. Díky svým neobyčejným klavíristickým i skladatelským schopnostem Friml od mládí mohl žít bezstarostným bohémským životem, což občas vedlo ke krátkodobému nedostatku finančních prostředků. V letech 1899–1901 byl korepetitorem baletu Národního divadla, jehož choreograf Augustin Berger, kterého zaujalo Frimlovo improvizační umění, ho podnítil ke kompozici baletní vložky do operety Sydney Jonese Gejša (premiéra v Národním divadle 11. 5. 1899), kterou Friml později přepracoval na jednoaktový balet s názvem Slavnosti chryzantém, uvedený roku 1903 v Drážďanech. Dne 1. května 1901 byl vyloučen z konzervatoře pro účinkování na koncertech stávkujícího orchestru Národního divadla, ze kterého v témže roce vznikla Česká filharmonie, na jejíž podporu Friml roku 1901 též uspořádal za spoluúčinkování Otakara Mařáka a manželů Veverkových komorní koncert. Již ve zmíněném roce 1901 poprvé vyšly Frimlovy dodnes vysoce ceněné Písně Závišovy, které vznikly jako vyznání lásky Růženě Procházkové, jejímuž sňatku s Frimlem bránil její otec – voňavkář, který i přes úspěšně začínající Frimlovu hudební kariéru provdal svou dceru raději za bohatého cizince. Písně Závišovy vyšly v nakladatelství F. A. Urbánka do roku 1905 ve třech a do roku 1946 ve třinácti vydáních v původní verzi pro zpěv a klavír a kromě toho v rozličných úpravách. Se svým bývalým spolužákem z konzervatoře Janem Kubelíkem na přelomu let 1901 a 1902 absolvoval turné po Spojených státech amerických jako náhradník tehdy nemocného Ludwiga Schwaba, který byl stálým Kubelíkovým doprovazečem v letech 1899–1912. V roce 1904 se Friml vypravil do USA samostatně díky tomu, že mu nakladatel Schirmer za vydání jeho Písní Závišových v s německým překladem Emmy Destinnové zaplatil lodní lístek. Kromě sólových vystoupení zahrál na zájezdu s velkým úspěchem vlastní klavírní koncert za doprovodu Newyorské filharmonie. Od roku 1906 Friml trvale žil v USA. Začal zde jako baletní korepetitor v Metropolitní opeře, hrál různým společnostem pro reklamu a komponoval převážně klavírní skladby, které vycházely u Schirmera a u dalších nakladatelů. Prvním Frimlovým velým úspěchem v divadelním žánru bylo uvedení jeho operety The Firefly (Světluška) roku 1912. Filmovou verzi Friml obohatil šlágrem Chansonette z roku 1923, známým poté jako The Donkey Serenade (Oslí serenáda). Po osmi operetách, jejichž byl sám autorem a třech, jejichž byl spoluautorem, následovala jeho nejslavnější opereta Rose Marie, uvedená v New Yorku roku 1924. Byla třikrát zfilmována v Hollywoodu, zprvu jako němý film (1928), potom se zvukem (1936, 1954). Československá televize natočila inscenaci Rose Marie roku 1977. Proslulými se staly zpěvy Indiánská píseň lásky a Ó Rose Marie. Trvalého úpěchu se dočkaly ještě operety The Vagabond King (Král tuláků), zfilmovaná roku 1930 firmou Paramount a The Three Musketeers (Tři mušketýři) s premiérou roku 1928. Nejčastějším Frimlovým libretistou byl Otto Harbach (rozený Hauerbach). Rané Frimlovy skladby byly často v úpravě pro salonní orchestr používány jako doprovodná hudba k němým filmům a roku 1940 byl natočen film Za tichých nocí, jehož základem je Frimlova stejnojmenná píseň z cyklu Písně Závišovy. Frimlova hudba se uplatnila i v dalších filmech a divadelních inscenacích.
Hudebně dramatická díla (výběr)
(v závorkách jsou uvedena data premiér v New Yorku)
The Firefly (2. 12. 1912);
High Jinks (10. 12. 1913);
The Peasant Girl (2. 3. 1915) – spoluautor;
Katinka (23. 12. 1915);
You’re in Love (6. 2. 1917);
Kitty Darlin' (7. 11. 1917);
Sometime (4. 10. 1918);
Glorianna (28. 10. 1918);
Tumble In (24. 3. 1919);
The Little Whopper (13 10. 1919);
June Love (25. 4. 1921);
Ziegfeld Follies of 1921 (21. 6. 1921) – spoluautor;
The Blue Kitten (13. 1. 1922);
Cinders (3. 4. 1923);
Ziegfeld Follies of 1923 (20. 10. 1923) – spoluautor;
Rose–Marie (2. 9. 1924);
The Vagabond King Král tuláků (21. 9. 1925);
Ziegfeld's American Revue „No Foolin'“ (24. 6. 1926) – spoluautor;
The Wild Rose (20. 10. 1926);
The White Eagle (26. 12. 1927);
The Three Musketeers (13. 3. 1928);
Luana (17.9.1930);
Music Hath Charms, or Annina (29.12. 1934).
Písně
Písně Závišovy, slova Jan Červenka, op. 1;
Hovory srdce, slova Albert Jaroslav Havránek, op. 5;
Nové písně Závišovy, slova Jan Červenka, op. 14;
Písně o lichých slibech, slova Karel Hašler, op. 15;
Na struně lásky, slova Karel Hašler, op.19;
Tulácké písničky, slova Karel Hašler, op. 21;
Na viole d’amour, slova Bohdan Kamiński, op. 22;
jednotlivé písně, kuplety aj.
Klavírní skladby
Intimní obrázky, op. 9;
Six Piano Pieces, op. 25-30;
Suite Mignonne, Op. 35;
Four Characterististic Concert Pieces for Pianoforte, op. 41;
California Suite, op. 57;
Bohemian Suite, op. 60;
3 Compositions pour Piano, op. 62;
Music box, 5 pieces for Pianoforte, op. 69;
Pony race for Piano solo, op. 70;
Four Little Sketches, op. 72;
Études poetiques, op. 75;
5 Mood Pictures, op.79;
Pastoral Scenes, op.80;
Russian Suite, op. 83;
jednotlivé charakteristické skladby a etudy.
Komorní skladby
Trio for Violin, Violoncello and Piano, op. 36;
Berceuse for Violin and Piano, op. 50;
Canzonetta for Violin and Piano, op. 51;
O Vermeland, a Paraphrase on Swedish Folk–songs for Violin and Piano, op. 64;
Bygone Days (Ach neni tu není), for violin and piano, a paraphrase on a bohemian folk–song, op.66.
Orchestrální skladby
Koncert pro klavír a orchestr (1904);
Happy Day in Prater (1959);
Escape to Hong Kong (cca1961);
Czech Rhapsody (1962);
Slavonic Rhapsody (1962);
The Bells of Rome (1963);
Round the World Symphony.
Lexika
ČSHS.
EJ.
MGG2 (chybné datum narození)
Grove5 (chybné datum narození)
Knižní publikace
Hájek, Ladislav: Paměti Augustina Bergra (Praha, Orbis 1943, s. 197–199).
Hradecký, Emil – Rutová, Milada: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, A–L (Praha, Čs. rozhlas 1964, s. 248–9).
Deyl, Rudolf: Písničkář Karel Hašler (Praha, Panton 1968, XYZ 2007, passim).
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika (Praha, Divadelní ústav 2002, passim).
Traubner, Richard: Operetta (New York, Routledge 2003, s. 378–84).
Everett, William: Rudolf Friml (Urbana – Chicago, University of Illinois Press, 2008, 132 s.).
Bár, Pavel: Od operety k muzikálu (Praha, KANT 2013, passim).
Bár, Pavel: Hudební divadlo v Karlíně (Praha, Brána 2016, passim).
Janota, Dalibor: Kouzlo operety, Praha: NS Svoboda 2020 (v tisku).
Ostatní literatura
Hoffer, E.: Koncerty v Praze (Dalibor 23, 1901, č. 10, s. 79).
Hoffer, E.: Koncerty v Praze (Dalibor 23, 1901, č. 16, s. 127).
dopis Jaroslava Jiránka řediteli Pražské konzervatoře Krejčímu z 22. 1. 1904 (uložen v archivu Pražské konzervatoře).
Reittererová, Vlasta: Rudolf Friml (Harmonie 10, 2002, č. 11, s. 22-24).
Internetové informace
Skladby Rudolfa Frimla v Souborném katalogu ČR.
Seznam inscenací děl Rudolfa Frimla v českých divadlech od roku 1945.
https://www.casopisharmonie.cz/serialy/skladatel-mesice-rudolf-friml.html