Benda, František
Charakteristika: houslista, skladatel, pedagog a pěvec
Datum narození/zahájení aktivity:22.11.1709
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.3.1786
Text
Benda, František (též Benda, Franz), houslista, skladatel, pedagog a pěvec, narozen 22. 11. 1709, Staré Benátky, zemřel 7. 3. 1786, Nová ves u Postupimi.
Byl jedním z členů početné české hudebnické rodiny. Jeho rodiči byli Jan Jiří Benda a Dorota, roz. Brixiová. Prvotní školení v hudbě mu poskytl jeho otec a poté kantor Alexius v Nových Benátkách. Jeho mimořádný pěvecký talent a krásný hlas mu otevřely cestu k dalšímu vzdělání. V devíti letech se stal sopránovým vokalistou při chrámu sv. Mikuláše u benediktinů na Starém městě v Praze a zároveň nastoupil na jezuitské gymnázium. Roku 1719 nebo 1720 tajně odešel k jezuitům do Drážďan. Zde se seznámil s tamějším hudebním vkusem a praxí, poznal život a fungování jednoho z nejvýznačnějších kulturních center střední Evropy 18. stol. Jeho další umělecký vývoj ovlivnila setkání s předními hudebníky a skladateli (Johann Georg Pisendel, Johann Joachim Quantz, bratři Johann Gottlieb a Carl Heinrich Graunovi, Silvius Leopold Weiss). Po návratu do Čech působil jako vokalista u jezuitů v Klementinu. 31. 8. 1723 se jako sborista účastnil slavnostního provedení korunovační opery Costanza e fortezza Johanna Josefa Fuxe. 12. 9. 1723 zpíval sólovou roli Suspicia v Sub olea pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky. Po ztrátě chlapeckého hlasu mu umožnila jeho vysoká hráčská úroveň soustředit se na dráhu houslovou. Snaha získat lepší finanční zajištění jej roku 1729 vedla k opětovnému útěku, tentokrát do Varšavy, kam zamířil spolu s Jiřím Čartem, Karlem Heckem a dalšími. Tam se stal koncertním mistrem hudebního souboru u Kasimira Suchaczewskiho. Kolem roku 1730 konvertoval k luteránství. 1. ledna 1732 přijal místo v kapele saského kurfiřta Augusta II. Po jeho smrti 1. 2. 1733 se přesunul do Drážďan a 17. 4. 1733 vstoupil do služeb pruského korunního prince Friedricha (budoucího krále Friedricha II.). S jeho ansámblem pak přesídlil roku 1736 z Ruppinu do Rheinsbergu a po Friedrichově nástupu na trůn roku 1740 do Postupimi. Jeho úkolem bylo hrát na pravidelných večerních koncertech houslová sóla, doprovázet krále při sólové hře na příčnou flétnu, po několik let též zpívat tenorové party a později také vyučovat hře mladé houslisty. Sám se již od ruppinského období vzdělával v kompozici u Johanna Joachima Quantze, Johanna Gottlieba i Karla Heinricha Grauna. Zvláště podrobně studoval správné rozvržení a realizaci adagia, v němž mohl uplatnit svou mimořádnou zpěvnost a cit pro osobité zdobení a kompozici koncertů. Dne 2. 5. 1739 uzavřel sňatek s Franciscou Louisou Stephanií, komornou markraběnky Wilhelminy von Bayreuth. Na Bendovu prosbu zajistil Friedrich II. během Slezských válek roku 1742 vyvázání jeho rodičů a sourozenců z poddanství a jejich přesídlení do Postupimi. Tak přibyli do královských služeb další hudebníci z rodu Bendů, Františkovi bratři Jiří Antonín a Josef. Se svolením panovníka podnikal František Benda v průběhu 40. a 50. let četné koncertní cesty po spřátelených dvorech (Bayreuth, Strelitz, Rudolstadt, Drážďany, Výmar, Gotha, Wiesbaden, Frankfurt, Bückeburg, Brunschwick, Wroclaw, Lipsko, Zerbst, Kolín nad Rýnem atd.). Jeho hra vynikala podle svědectví jeho současníků dokonalou zpěvností, intonační čistotou a citem pro správnou míru ornamentiky. Zvláště ceněný byl jeho přednes adagia. Po ztrátě první manželky (1758) se Benda roku 1762 opětovně oženil s její sestrou. Roku 1771 byl slavnostně jmenován koncertním mistrem pruské dvorní kapely. Od 60. let trpěl zhoršující se pakostnicí, již si na královy náklady léčil opakovaně např. v Karlových Varech a Cáchách. V posledním údobí života jej proto v povinnostech často zastupoval bratr Josef. František Benda se pak více soustředil na zdokonalování kantabilní techniky ve smyčcové složce královského orchestru. Jako houslový pedagog vychoval na 30 žáků. Svým přínosem v oblasti houslové interpretace výrazně ovlivnil charakter severoněmecké houslové tradice. V roce 1763 dokončil svůj životopis, který byl určen jeho rodině. Johann Adam Hiller jej použil ve svých Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen die Musik betreffend, vydaných v letech 1766 a 1767. Jako celek vyšel poprvé roku 1856 v Neue Berliner Musikzeitung ve čtyřech pokračováních.
Skladatelsky se Benda zaměřoval především na kompozice pro housle, sonáty, capriccia a koncerty, komponoval rovněž symfonie. Jen nemnoho děl vyšlo za jeho života tiskem a u řady skladeb označených příjmením Benda není možno jeho autorství bezpečně doložit. Tematický katalog jeho kompozic zhotovil Douglas A. Lee: Franz Benda (1709-1789). A Thematic Catalogue of his works (New York 1984).
Dílo
Dílo hudební (výběr, dle katalogu Franz Benda (1709-1789). A Thematic Catalogue of his works):
I. Symfonie
I-1 Sinfonia C dur (2 flétny, 2 hoboje, smyčce, před r. 1762; Sinfonia für Streichorchester, ed. Horst Förster. Leipzig Breitkopf&Härtel, 1960, No. 3595)
I–2 Sinfonia C dur (smyčce, před 1751)
I–3 Sinfonia D dur (smyčce)
I–4 Sinfonia D dur (2 hoboje, 2 flétny, 2 horny, smyčce)
I–5 Sinfonia F dur (2 horny, smyčce)
I–8 Sinfonia A dur (smyčce, před 1762)
I–9 Sinfonia B dur (smyčce, před 1766)
I–10 Sinfonia B dur (smyčce, před 1755)
II. Koncerty
II–1 Concerto C dur (housle, smyčce, 1739)
II–2 Concerto D dur (housle, smyčce, 1740)
II-3 Concerto D dur (housle, smyčce)
II-4 Concerto d moll (flétna nebo housle, smyčce, před 1762; Flute concerto E minor, ed. Walter Leberman. Mainz: B. Schott’s, 1969; No. 2 Musica Antiqua Bohemica LXXX, ed. Vratislav Bělský, Jan Racek. Praha: Supraphon, 1979)
II-5 Concerto Es dur (housle, smyčce, před 1762; Violinkonzert Es dur, rev. Jaroslav Čeleda, Praha: Edice K. Kisch – Trojan, (1927-30)
II–6 Concerto E dur (housle, smyčce, před 1764)
II–7 Concerto E dur (housle, smyčce, před 1764)
II–8 Concerto E dur (housle, smyčce, kolem 1750)
II–9 Concerto in F (housle, smyčce, 1762)
II–10 Concerto G dur (flétna nebo housle, smyčce, před 1763)
II–11 Concerto G dur (flétna nebo housle či viola da bracio, smyčce, před r. 1763; No. 1Musica Antiqua Bohemica LXXX, ed. Bělský, Racek)
II–12 Concerto As dur (housle, smyčce)
II–13 Concerto A dur (housle, smyčce, cca 1740)
II–14 Concerto A dur (housle, smyčce)
II–15 Concerto A dur (flétna nebo housle, před r. 1762; č. 3 Musica Angiqua Bohemica LXXX, ed. Bělský, Racek)
II-16 Concerto a moll (flétna, smyčce, před 1762)
II–17 Concerto B dur (housle, smyčce)
II–18 Concerto B dur (housle, smyčce, cca 1740)
III. Sonáty
III-1 Sonata C dur (housle, basso continuo, před r. 1762; č. 3 ze Six Sonates A Violon Seul avec Basse composées par Mr Francois Benda Premier Violin de sa Maiesté Le Roy de Prusse, op. 1. Paris: Huberty 1763)
III-2 Sonata C dur (housle, basso continuo, před r. 1764; Scherzando pour violon et piano, ed. E. Chaumont. Paris: Senart, 1925)
III-6 Sonata C dur (flétna, basso continuo; Sonate für Flöte und Generalbass, ed. K. Janetzky, Leibzig: Hofmeister, 1967)
III-20 Sonata D dur (housle, basso continuo, 1764)
III-23 Sonata D dur (housle, basso continuo, před r. 1762)
III-25 Sonata D dur (housle, basso continuo, před r. 1764; č. 3 Six Sonatas for Solo Violin and Continuo, ed. Douglas A. Lee. Madison, Wisconsin: A-R Editions, 1981)
III-34 Sonata Es dur (housle, basso continuo; č. 6 ze Six Sonatas for Solo Violin and Continuo, ed. Lee)
III-40 Sonata Es dur (housle, basso continuo, před r. 1764; č. 4 ze Six Sonatas for Solo Violin and Continuo, ed. Lee)
III-56 Sonata e moll (flétna, basso continuo; Sonate E-Moll für Flauto Traverso und Basso continuo, ed. Kurt Janetzky. Leipzig: Hofmeister, 1969) III-57 Sonata in E minor (flétna nebo housle, basso continuo, 1756; Sonate a Flauto Traverso Solo col Basso per Violoncello e cembalo. Berlin: G. L. Winter, 1756; Musica Antiqua Bohemica LX, ed. Camillo Schoenbaum. Praha Artia, 1963)
III-86 Sonata G dur (housle, basso continuo, před r. 1764)
III-95 Sonata A dur (housle, basso continuo, cca 1740; č. 6 ze Six Sonates A Violon Seul, op. 1)
IV. Triové sonáty
IV-1 Trio sonata G dur (2 flétny, basso continuo; Triosonate G-dur, ed. Hugo Ruf. Wilhelmshaven: Heinrichshofen Verlag, 1977)
IV-2 Trio sonata A dur (2 housle, basso continuo)
VI. Capricia pro sólové housle
VI-1 Caprice C dur
VI-2 Caprice C dur (Part I, č. 1 z Exercises progressivs pour le Violin composees par Franc. Benda, kniha III., Leipzig: A. Kühnel, c. 1806; č. 1 z Caprice, rev. J. Čeleda. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury 1960)
VI-8 Caprice c moll
VI-15 Caprice D dur
VI-24 Caprice Es dur
VII. Různá díla
VII-3 Tři ódy (hlas, basso continuo, Stolzer schönen Grausamkeiten, text Friedrich von Hagedorn (1753); Oden mit Melodien I., s. 18, Berlin F. W. Birnstiel, 1753; Max Friedlander, Das deutsche Lied im 18. Jahrhunderts, I/2, s. 228. Berlin&Studgart: J. G. Gotta’schen, 1902)
Edice (výběr)
František Benda: Sonata e moll, op. 5, flauto (violino) e pianoforte, ed. Jindřich Klindera, Drobnosti mistrů (1998).
František Benda: Koncert pro housle a orchestr C dur, Thesaurus antiquae musicae (2009).
František Benda: Koncert pro housle a orchestr D dur, Thesaurus Antiquae musicae, (2009).
LiteraturaI. Lexika
Dlabacz
Biographisches Lexikon der Keisertums Oesterreich. 1 Theil. Wien, 1856, s. 260.
Biographisch-bibliographisches Quelen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur mitte des neunzehnten Jahrhunderts.
Rieger
OSN
MSN
PHSN
ČSHS
Brockhaus-Riemann
MEH
MGG2
New Grove 2
II. Ostatní
Hiller, Johann Adam ed.: „Lebenslauf des Hern Franz Benda, königlichen Preusischen Kammermusikus“. (Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen die Musik betreffend 1, 1766–7).
Scheibe, Johann Adolf: Über die musikalische Komposition, I (Leipzig 1773).
Reichardt, Johann Friedrich: Schreiben über die berlinische Musik (Hamburg 1775).
Hiller, Johann Adam: Lebensbeschreibungen berühmter Musikgelehrten neuerer Zeit. (Leipzig 1784).
Laserstein, Alfred: Franz Benda, sein Leben und seine Werke. (Diss., Breslau 1924).
Benda, František: Vlastní životopis, jejž pro své děti a potomky roku 1763 napsal František Benda (Praha 1939).
Čeleda, Jaroslav: František Benda. (Praha 1939).
Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku. (Praha 1966).
Lorenz, Franz: Benda und seine Nachkommen. (Berlin 1967).
Pečman, Rudolf: Jak hrál František Benda? (Opus musicum 5, 1973, s. 145–152).
Pečman, Rudolf: František Bendas Kunst des Violinspiels in Bezug auf sein compositorisches Schaffen. (Violinspiel und Violinmusik in Geschichte und Gegenwart Wien, 1975, s. 27–40).
Pečman, Rudolf. Čechy rezervoár hudebnosti. (Benátky nad Jizerou 1976).
Lee, Douglas: Embelishet versions of sonatas by Franz Benda (Musical Quarterly LXII, 1976, s. 58–71).
Pečman, Rudolf: Zur Frage der Interpretation der Violinsonaten František Bendas, zur Frage des Instrumentariums in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts (Blankenburg, Harz 1982, s. 38–48).
Lee, Douglas A.: Franz Benda (1709–1786). A Thematic Catalogue of his Works (Michigan, 1984).
Pilková, Zdenka: František Benda: Úvaha k 200. výročí úmrtí (Hudební rozhledy 49, 1986, s. 470–476).
Heartz, Daniel: Coming of Age in Bohemia. The Musical Apprenticeships of Benda and Gluck. (Journal of Musicology 6, 1988, s. 510–527).
Bauer, H. J.: Franz Benda ein Musiker aus Berlin zu Gast im Beyreut, Musik und Theater am Hofe der beyreuter Markgräfin Wilhelmine (Beyreuth 1998, s. 59–66).
Toussaint, Jeanette: Maria Carolina and Juliane Bernhardine Benda. (Zwischen Tradition und Eigensin. Lebenswege Potsdamer Frauen vom 18. bis 20. Jahrhundert. Hg. von autonomen Frauenzentrum Potsdam 2009, s. 29–38).
Kateřina Alexandra Šťastná
Datum poslední změny: 26.7.2018