Mácha, Zbyněk
Charakteristika: Hudební publicista a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:27.11.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.4.2007
Text
• Literatura •
Mácha, Zbyněk, publicista a organizátor, narozen 27. 11. 1928, Martin (tehdy Turčianský svätý Martin), zemřel 1. 4. 2007, místo úmrtí nezjištěno.
Po maturitě na gymnáziu v Praze (1949) absolvoval fakultu speciálních nauk na Českém vysokém učení technickém (ing. 1955), později studoval externě folkloristiku a etnografii na filozofické fakultě University Karlovy v Praze (1963–68). Zprvu se věnoval občanskému povolání (zeměměřič), avšak intenzivně se zajímal o hudbu jazzového okruhu: zpíval se studentským orchestrem, byl uměleckým vedoucím dixielandové skupiny Memphis Dixie, která vystupovala s jeho pásmem o historii jazzu a také v rámci pořadů Emanuela Uggého Cesta jazzu; Mácha spolupracoval s Uggém i na dalších jeho pořadech (Hudba New Orleansu, Večer na Basin Street, Písně Otce vod); od Uggého pak získal cennou diskotéku. Stal se 1957 členem výboru tehdejšího významného centra hudby jazzového okruhu (Kruh jazzové a moderní taneční hudby při Závodním klubu ROH Státního hudebního vydavatelství), připravoval s Milošem Berglem a Františkem Hrůzou pravidelné přednášky o tradičním jazzu a afroamerickém hudebním folklóru v Divadle hudby a v divadélku Radar (1959–61), v dobách jejich začátků byl poradcem souborů Studijní skupina tradičního jazzu a Spirituál kvintet. Od 1960 spolupracoval pravidelně s Československým rozhlasem, pro nějž postupem let připravil více než 500 odborných hudebních pořadů.
Intenzivní zájem o danou hudební oblast, odborné znalosti i zázemí v podobě rozsáhlé vlastní diskotéky a odborné knihovny přivedly Máchu k zaměstnání v hudební oblasti: stal se metodikem pro oblast zábavné hudby v tehdejším pražském Městském domu osvěty, kde organizoval různé přehlídky, vedl instruktáže atp. a to v rozsáhlé oblasti od jazzu, dobového beatu, folku, country po trampskou píseň. Byl v kontaktu s předními zahraničními folkloristy (Alan Lomax, All Rose, Bill Russell, Pete Seeger, Edmond Souchon), zúčastňoval se akcí International Folk Music Council, práce Rady pro mimoevropský hudební folklór při Orientálním ústavu ČSAV atp., 1967 byl dramaturgem reprezentativního československého zábavného programu v pařížské Olympii. Přešel pak 1968 na ministerstvo kultury, kde pracoval v hudebním oddělení jako odborný referent pro oblast profesionální populární hudby; od 1986 byl vedoucím referátu zábavného umění. Na tomto pracovišti se podílel na organizaci hudebních festivalů a festivalů zábavného umění, práci různých porot, kvalifikačních komisí atp., zpracovával podklady pro materiály, týkající se kulturní politiky v daných oblastech (mimo jiné byl 1969 spoluautorem – s Vladimírem Šeflem, Vladimírem Školou a Milošem Štěpánkem – materiálu Hudební život a problémy jeho institucionální základny, vyšlo jako příloha v Kulturní informace, zpravodaj ministerstva kultury České socialistické republiky č. 4, duben 1969; byl zde kritizován direktivní způsob řízení kultury a proklamován liberálnější přístup), atp. Máchova činnost v rámci normalizační doby a daných struktur je hodnocena kontradiktoricky. Působil též ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, v České jazzové společnosti apod. Obdržel několik oficiálních uznání, ale 1988 i cenu Luďka Hulana. Po svém odchodu do důchodu (1988) se věnuje především dalšímu okruhu svých zájmů, tj. historii USA a to především kulturní v době kolem americké občanské války, k čemuž i publikuje a přednáší v rámci tuzemské a zahraniční činnosti České asociace americké občanské války, kterou 1990 pomáhal založit. Od 1982 je členem poradního sboru Jazzového archivu při Tulane University v New Orleansu.
V hudební oblasti publikoval Mácha v časopisech Lidová tvořivost, Melodie, Hudební rozhledy, Mladý svět, Pop Music Express, Minulost a současnost, Sing Out! a dalších. Knižně vyšly práce Od folklóru k Semaforu (s Lubomírem Dorůžkou, Praha 1964) a Kronika trampské písničky (Praha 1967). Řadu statí napsal pro sborníky Taneční hudba a jazz: Africké dědictví (1961), Co je to vlastně skiffle /1963), Pete Seeger, americký písničkář (1963), Československý jazz na gramofonových deskách dor. 1945 (s Miloslavem Ducháčem, 1966–67), Trampská píseň mezi dvěma válkami (1966–67), Československý jazz na gramofonových deskách 1945–1948 (s Lubomírem Dorůžkou a Ducháčem, 1966–67), Trampské písně z let 1920–1939 (1966–67), Country & western (1968–69). Z dalších statí a článků: Cesta jazzu do Čech (Dějiny a současnost 1961, č. 12), Hudba New Orleansu (tamtéž 1962, č. 6), O původu černošských spirituálů (tamtéž, č. 11–12), Současné tendence v západním folklóru (Lidová tvořivost 1962, č. 10), Nové proudy populární hudby (s Lubomírem Dorůžkou, Lidová tvořivost 1962, č. 11), Big beat či nebýt (Melodie 1963, č. 6), Hudba a společenský tanec (Hudební rozhledy 1965, č. 3), Amerikou za soulovou muzikou (Melodie 1969, č. 7), O původu rhythm & blues (sborník Rhythm & blues, Praha 1985). Napsal hesla do všech svazků Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (Praha 1980–90), připravil pro Supraphon gramofonová alba s textovými přílohami Český jazz 1920–1960 (s Ivanem Poledňákem, 1965), Trampské písně 1920–1960 (1968), Rhythm And Blues (1969), Písně Otce vod 1–3 (1977–81), New Orleans Jazz (1974).
Literatura
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Srp, Karel: Výjimečné stavy. Povolání Jazzová sekce (Praha 1994).
Dorůžka, Lubomír: Panorama paměti (Praha 1997).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918–1968/ (Praha 1998).
Kouřil, Vladimír: Jazzová sekce v čase a nečase: 1971–1987 (Praha 1999).
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči. 1968–1989 (Praha 2002).
Ivan Poledňák Datum poslední změny: 17.5.2003