Charakteristika: Pedagog a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:21.1.1931
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.2.2010
Text
Herden, Jaroslav, pedagog a skladatel, narozen 21.1.1931, Rychnov nad Kněžnou, zemřel 1. 2. 2010, Praha.
Po maturitě na Pelclově reálném gymnáziu v rodišti absolvoval studium učitelství pro 9.–11. ročník jedenáctiletých středních škol (obor hudební výchova), 1953 promovaný pedagog, později si kvalifikaci rozšířil o obor nástrojová praxe. Působil pak na jedenáctileté střední škole v Kralupech nad Vltavou (1953–58), střední pedagogické škole v Brandýse nad Labem (1958–60), Pedagogickém institutu tamtéž (1960–64), posléze spojil svou pedagogickou a tvůrčí dráhu s pedagogickou fakultou University Karlovy v Praze (od 1964 dosud, tj. 2003). Byl zde odborným asistentem, vědeckou hodnost kandidáta pedagogických věd v oboru teorie vyučování hudební výchově získal 1981, doktorát (PaedDr.) 1982, habilitoval se 1988 na základě souboru prací zaměřených na vnímání hudby dětským posluchačem; profesuru získal 1997 na pedagogické fakultě University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pro obor didaktika hudební výchovy. Pražskou katedru hudební výchovy vedl 1990–2001; zde předsedou oborové rady doktorského studia, školitelem doktorandů, nositelem několika grantů, například Možnosti atestace učitelů hudební výchovy (1995), Další vzdělávání učitelů hudební výchovy – cesta k systematickému rozvíjení hudebních schopností dětí a mládeže – participační program UNESCO 2000-2001, výzkumný záměr Multidisciplinární komunikace jako edukační princip humanitních věd a umění (ukončení 2003, vedoucí mikrotýmu v hudebním oboru), atp. Člen vědeckých rad pedagogických fakult University Karlovy a Univerzity J. E. Purkyně a podobných grémií. Jako vysokoškolský pedagog se specializuje na problematiku dětského vnímání hudby, hudby pro děti, sémantické analýzy hudby, praktické harmonie u klavíru.
Okruh Herdenova působení v hudební pedagogice a výchově není zdaleka vázán jen na vysokou školu. Spolupracoval s hudební redakcí Československého a nyní Českého rozhlasu v Praze (na tři sta hudebních pořadů pro děti a mládež, 1958–90), připravoval metodické listy pro výchovné koncerty FOK, dlouhou dobu byl předsedou Společnosti pro hudební výchovu při České hudební společnosti (do 2002), členem prezidia České hudební rady (do 2001), vedoucím lektorem Letní školy hudební výchovy při České hudební společnosti, Středoškolského kurzu hudební výchovy v Rychnově nad Kněžnou (1991–2003), členem redakční rady časopisu Hudební výchova apod. Podílí se na koncipování a vedení množství akcí souvisejících s doškolováním učitelů, s konáním odborných seminářů, konferencí atp.
Herden představuje jednu z nejvýraznějších osobností v české hudební pedagogice z konce 20. století resp. přelomu 20. a 21. století. Důsledně usiluje o přenos progresivních teoretických koncepcí do široké hudebně výchovné praxi: jde mu především o činnostní pojetí hudební výchovy, o poslech hudby jako specifické hudební aktivity, o uplatnění sémiotického přístupu v chápání a rozborech hudby, o zvýraznění podílu nástrojové hry v hudební výchově na všeobecně vzdělávacích školách, o začlenění populární hudby do výuky, atp. K tomu orientoval i činnost pražské katedry, své publikační aktivity i mimořádně rozsáhlou organizační práci, zejména při přípravě vědeckých konferencí s mezinárodní účastí (1992–2001). Vypracoval četné recenze, oponentské posudky diplomních, disertačních a habilitačních prací, uváděl velké množství rozmanitých koncertů, uskutečnil desítky vystoupení na konferencích v České a Slovenské republice, na seminářích a školících aktivitách pro učitele všech typů škol ve všech krajích ČR a na Slovensku.
Vedle knižních publikací zveřejňuje i drobnější samostatné tisky, zaměřené na pomoc učitelské praxi, a dále četné didaktické, metodické, informativní stati, články resp. jiné materiály (viz např. videoprogramy firmy Aves Brandýs nad Labem U Dvořáků na Vysoké, Já do Betléma běžím, Hej, Mistře!, Nástroje dechového kvinteta, Trubka a lesní roh. Z řady článků v odborném tisku: Poslouchejte s námi (patnáctidílný seriál článků na pomoc škole, Estetická výchova ročník 32 a pak Hudební výchova ročníky 1–3, 1991–95). Čtení o poslechu (čtyřdílný seriál Estetická výchova 24, 1984, č. 5–8). O hudební řeči (čtyřdílný seriál, Estetická výchova 25, 1985, č. 5–9), Televizní obraz hudby, k problematice vlivu stereotypních kompozičních postupů na prožitek diváka při sledování televizních hudebních pořadů (Televizní tvorba, 1980), S hudbou do života (Hudební výchova 7, 1997, č. 1, s. 1–2), Poslechové aktivity v hudební výchově (Moderní vyučování 5, 1991, č. 2, s. 9).
Herden, který je sám zdatným hudebníkem, využívajícím zejména moderních elektroakustických klávesových nástrojů, je činný i jako skladatel a upravovatel hudby pro děti a mládež; jde o skladby různých druhů a žánrů, zejména vokální a instrumentální hudbu pro školní soubory, sbírky úprav atp. Výběr z této tvorby: Suita pro dechové kvinteto (Kvinteto 75, Československý rozhlas, Praha 1975), O větru a dešti (dětské sbory s průvodem klavíru, Československý hudební fond 1976, Jihlava 1976, třetí cena), Zlatý klíček (hry na operu, Jirkov 1979, třetí cena), Plechová muzika (suita pro žesťové kvinteto, Pražští žesťoví sólisté, Československý rozhlas Praha, 1979), Honzíkovy písničky (cyklus dvojzpěvů pro dětský sbor a klavír, Jirkov 1982, druhá cena), Na kočičím bále (píseň pro dětský sbor a instrumentální skupinu, CD Scientia 2000). Připravuje též počítačové zpracování notové přílohy časopisu Hudební výchova.
Dílo
Dílo literární
Knihy a samostatně vydané drobnější publikace
Hudba pro děti I, II (Praha 1978, 1979, SPN);
Rozhlas – učitel – žák (Praha 1979, Supraphon);
Rozbor skladeb. Čítanka příkladů (Praha 1989, SPN);
Hudba pro děti. Vysokoškolská učebnice (Praha 1992, UK–Pedagogická fakulta, cena rektora UK Praha za nejlepší učebnici roku 1992 v oboru věd didakticko-pedagogických);
My pozor dáme a posloucháme (Praha 1994, Scientia, CD 2000);
My pozor dáme a nejen posloucháme (Praha 1997, Scientia);
Hudba jako řeč (Praha 1998, Scientia);
Sémantická analýza. Doplněné vydání Rozboru skladeb (Praha 1999, UK–Pedagogická fakulta);
Hej, pane datle, sborník písní (Praha 2000, UK–Pedagogická fakulta);
Úpravy pro školní sbory (Praha 2001, UK–Pedagogická fakulta);
Elektronické klávesové nástroje v hudební výchově (Praha 2003, MAC);
Hudební hodinky pro táty a maminky (Praha 2003, Rodiče – v tisku).
Studie ve sbornících (výběr)
Z Čáslavi do světa (Sborník Pedagogického institutu v Brandýse nad Labem, Praha 1965, SPN, s. 184–194);
Výběr skladeb k poslechu na základní škole (sborník Nové cesty hudební výchovy, Praha 1977, SPN, s. 86–102);
Škola a hromadné sdělovací prostředky (tamtéž, s. 248–260);
K problematice hudebních představ a jejich utváření při poslechu hudby (sborník Hudba v rozvoji lidské osobnosti, Praha 1976, UK, s. 96–112);
Předpoklady pro rozvoj osobnosti žáka ZŠ vlivem poslechu hudby ze sdělovacích prostředků (sborník Hudební výchova v profilu základní školy, Praha 1980, UK, s. 115–132);
Možnosti modelování didaktické situace při poslechu hudby (sborník Hudební výchova v profilu žáka základní školy, Praha 1985, UK, s. 59–71);
Teorie a praxe poslechu hudby (sborník Teoretické základy hudební pedagogiky, Praha 1990, UK, s. 89–104);
K problematice „Hudby pro děti“ jako integrační disciplíny v přípravě učitelů na poslechovou praxi (sborník Musica viva in schola 11, Brno 1991, s. 118–124);
Hudba pro děti a mládež jako disciplína integrující různé složky odborné a pedagogické přípravy učitelů hudební výchovy (sborník Integrujúce možnosti hudby a umelecká výchova detí a mládeže, Bratislava 1992, s. 77–80);
Tvořivé uchopení myšlenkového obsahu hudebního díla (sborník Tvořivost jako základní dimenze moderní hudební pedagogiky, Praha 1992, UK, s. 38–47);
Slova a skutky (sborník Kreativita a integrativní hudební pedagogika v evropské hudební výchově, Praha 1994, ČHS, s. 8–9);
Vnímání hudby a podmínky poslechové praxe (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie 2, Nitra 1994–1995, s. 153–156);
Iam numquam carmina dicam (sborník Hledání učitele, Praha 1996, UK, s. 128–132);
Modelové situace v přípravě na poslech (sborník Poslech hudby, Praha 1998, UK, s. 37–44);
Sémanticky významné struktury muzikálových scén a jejich „čitelnost“ pro posluchače ZŠ a
SŠ (sborník Populární hudba a škola, Praha 2000, UK, s. 38–42);
Ověření emocionální účinnosti hudebně výrazových prostředků v poslechové praxi (sborník Multimediální komunikace v hudební a polyestetické výchově, Praha 2001, UK, s. 114–121),
Ivan Poledňák