Wasserberger, Igor
Charakteristika: Muzikolog, publicista, dramaturg a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:1.8.1937
Text
• Literatura •
Wasserberger, Igor, muzikolog, publicista, dramaturg a pedagog, narozen 1. 8. 1937, Bratislava.
Po maturitě v Komárně (1954) studoval obory slovenština a maďarština na Vysoké škole pedagogické v rodišti (1954–58, promovaný pedagog), pak vyučoval tyto předměty a hudební výchovu na všeobecně vzdělávacích školách v Komárně a Bratislavě. Od 1963 začal pracovat v Československé televizi Bratislava, kde měl na starosti mimo jiné výběr hudby do televizních pořadů a kde byl od 1974 dramaturgem (načas i vedoucím dramaturgem) tzv. malých hudebních žánrů v hudební redakci. Zde se výrazně zasazoval o uplatnění jazzové a hodnotné populární hudby různých typů a o spolupráci s českými hudebními tvůrci a publicisty. Sám připravil jako dramaturg a scénárista množství pořadů, věnovaných zejména slovenským osobnostem daných oblastí. Připravoval mimo jiné živě vysílanou rozhlasovou relaci Štúdio mladých (1962–63), kde byly uváděny přední slovenské i pražské jazzové ansámbly (některé záznamy byly přejaty na LP Jazz na koncertním podiu, Supraphon). Z pozoruhodnějších relací: Televízne návraty (archivní ukázky), Milníky džezovej histórie, Konfrontácie (zde mimo jiné uvedl spolupráci Jiřího Stivína a Slovenského komorního orchestru) atd. V Bratislavě působil jako funkcionář Svazu slovenských skladatelů, člen různých festivalových, redakčních rad, komisí, porot, vedoucí dramaturg festivalu Bratislavská lýra atp., externě přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Vysoké škole múzických umění, působil jako hostující profesor na hudební fakultě univerzity ve Vídni (1989–90).
Televizní kariéru uzavřel politicky motivovaným přechodem do Prahy a přijetím českého občanství (1992). Byl zástupcem ředitelky Státního židovského muzea (1993–94) a pak redaktorem čsp. Slovenské listy (1994–98; zde i kulturní resp. politická publicistika). Trvale se v Praze věnuje reflexi jazzu a pedagogickému působení na Konzervatoři Jaroslava Ježka (externě vyučuje dějinám jazzu a moderní populární hudby, od 1995 dosud), připravuje pořady o jazzu pro Český rozhlas atp. Byl členem výboru České jazzové společnosti (1994–99) a členem muzikologické komise v Nadaci Český hudební fond (1994–2001).
Pro své dramaturgické a scénáristické, ale především teoretické a publicistické zájmy v oblasti jazzu získal kvalifikaci vlastní hrou na saxofon (hrával v amatérských skupinách) a intenzivním studiem domácí a hlavně zahraniční literatury, později externí aspiranturou v oboru hudební věda ve Slovenské akademii věd v Bratislavě (CSc. 1988 na základě práce Slovenská populárna hudba: Vývojové tendencie a najvýznamnejšie osobnosti). Svou publicistickou dráhu začínal recenzemi jazzových apod. koncertů, jimiž pokládal základy odborné slovenské hudební publicistiky (přispíval do deníků Smena, Večerník, ale zejména specializovaných časopisů či sborníků Hudební rozhledy, Melodie, Taneční hudba a jazz, Hudba pro radost, Hudba-spev-tanec). Jeho recenze Mezinárodního jazzového festivalu v Praze (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 18) vyvolala diskusi o československé jazzové kritice (Jazz bulletin, Hudební rozhledy a Melodie). Psal sleeve-notes k LP a CD, připravil v Bratislavě i později v Praze řadu rozhlasových relací, vystoupil s referáty na řadě konferencí a seminářů atp. Usiloval i o historiograficky orientované, komplexnější pohledy na problematiku specializované publicistiky (Teoretická reflexia džezu v Európe, Pop 1985, č. 7) a o soubornější pohledy na vývoj v dané hudební oblasti vůbec (např. Padesátá léta věčně živá. Aktuálnost vývojových trendů dekády, Opus musicum 1999, č. 2, s. 50–55). Speciálně se zajímal o dějiny slovenské populární hudby, což dokládají zejména stati Desať rokov slovenského jazzu (Melodie 1965, č. 8), Tanečná hudba a jazz. Vývoj názorov na ich vzájomný vzťah (Slovenská hudba 1966, č. 5), Problémy teórie a publicistiky v slovenskej populárnej hudbe (Hudobný život 1971, č. 13), pětidílný seriál Tridsať rokov slovenskej populárnej hudby (Hudobný život 1975, č. 10–14), Osobnosti zakladateĺskej generácie skladateĺov a interpretov slovenskej populárnej hudby (in: sborník Hudobná kultúra Bratislavy medzi dvoma vojnami, Bratislava 1980), O národných špecifikách a univerzálnosti slovenskej populárnej hudby v reminiscenčnom odstupe (ročenka Slovenská hudba 1997, s. 259–270).
Wasserbergerovou publicistickou specialitou se staly analýzy soudobých vývojových trendů v jazzu a profily jeho významných osobností, publikované od konce devadesátých let v bratislavském čsp. Hudobný život. Soubor materiálů pod názvem Posolstvo jazzu, který byl otištěn 1999 v číslech 7–8, 9, 10, 11, 12, přinesl úvodní studie do problematiky soudobého jazzu: Jazzový klasicizmus pre 21. storočie, Publicistika v 90. rokoch, Knihy o jazze – 90. roky, Parciálna inventúra vývojových trendov. Další tematický okruh pod názvem Jazzové fenomény 90. rokov byl publikován roku 2000 (č. 9, 10, 11, 12) a 2001 (č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7–8) a přinesl rozsáhlé profily nových osobností: Nicholas Payton a nová generácia trubkárov, Lincoln Center Jazz Orchestra, Don Byron, Kevin Mahogany a Diana Krall, Greg Osby, Brad Mehldau, Maria Schneider, Štandardy a pop jazz, Terence Blanchard: jazz a filmová hudba. Další tematický okruh přináší pod názvem Legendy medzi nami monografické pohledy na etablované osobnosti, jež relevantně zasahují do současné scény: v roce 2001 (v č. 10, 11, 12) a 2002 (č. 1, 3, 5, 7–8) vyšly tyto profily: Jim Hall, Benny Golson, Quincy Jones, Hank Jones, John McLaughlin, Charlie Haden, Herbie Hancock, George Mraz. Texty v doplněné a aktualizované podobě souborně vydává v internetové podobě Slovenské hudební centrum.
Zakladatelským počinem pro slovenskou lexikografii dané oblasti a významným podnětem celé československé jazzové teorii a historiografii se stal Jazzový slovník (Bratislava 1965), který vznikl z Wasserbergerovy iniciativy, za jeho redakce a s jeho velkým autorským vkladem. Přes své dílčí nedostatky vedl k myšlence vytvořit rozsáhlejší encyklopedickou práci, na jejímž vzniku se pak Wasserberger jako jeden z redaktorů-editorů a hlavních autorů podílel (Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha I–1980, 21983, II/1–1986, II/2–1987, III–1990; v posledním dílu redigoval slovenskou a slovensky publikovanou složku, kam napsal i většinu hesel). Přispěl i do týmové publikace Encyklopédia Slovenska (šest svazků, Bratislava 1977–82). Jazzu věnoval Wasserberger též knižní publikace (ve spolupráci s A. Matznerem) Hrá džez (Bratislava 1968; psáno pro mládež) a Jazzové profily (Praha 1969; portréty osobností americké scény), a rovněž instruktivněji pojatou práci Základy džezovej interpretácie (s Igorem Horváthem, Bratislava 1972, ukrajinský překlad Kyjev 1979).
Pro slovenské prostředí je Wasserbergerův význam na daném poli klíčový a to též díky jeho pedagogickému působení (Július Kinček a další). I když na poli historiografie slovenské populární hudby Wasserberger nepublikoval knižní syntetickou práci, vykonal zde mnoho pionýrské heuristické i popularizační práce. Těžiště jeho odbornosti pak spočívá ve znalosti jazzové problematiky v její historické a teritoriální rozloze. I když působil Wasserberger po většinu svého života na Slovensku a značnou část své pracovní kapacity věnoval slovenské populární hudbě, jeho kontakty s českým hudebním a publicistickým prostředím byly vždy mimořádně živé a plodné.
Literatura
I. Lexika
International Who´s Who In Music (Cambridge 1977).
EJ.
Kajanová, Yvetta: Slovník slovenského jazzu (Bratislava 1999).
Kdo je kdo (Praha 2002).
II. Ostatní
Ježíková, Mária: O hudobnej publicistike a dramaturgii (Rytmus 1983, č. 8, s. 32).
Hora, Juraj: V encyklopédiách to nehľadajte (Listy 2002, č. 9, s. 16–17).
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči 1968–1989 (Praha 2002).
Ivan Poledňák Datum poslední změny: 19.1.2009