Masaryková, Charlotte
(Charlie; Charlotta; Garrigue)
Charakteristika: Hudební publicistka
Datum narození/zahájení aktivity:20.11.1850
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.5.1923
Text
• Literatura •
Masaryková, Charlotte (psána též Charlie, Charlotta, roz. a psána Garrigue), hudební publicistka, narozena 20. 11. 1850, New York (Brooklyn), zemřela 13. 5. 1923, Lány.
Manželka prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, babička Herberty Masarykové (Pocheové). Rodem byla z významné severoamerické rodiny: po otci (obchodník a pojišťovatel Rudolph Garrigue) z rodu pocházejícího z jihofrancouzského hugenotského prostředí, po matce z chicagské rodiny Whitingů, kteří patřili k potomkům prvních přistěhovalců z lodi Mayflower. Do Evropy (Lipska) se dostala roku 1974 jako studentka hudby (a klavíru; v kariéře jí zabránilo onemocnění ruky) a obdivovatelka díla Johanna Sebastiana Bacha. Navštívila zde i Franze Liszta, hlavně se však v rodině Göringových, kde bydlela, setkala s mladým Tomášem Masarykem, který zde pobýval po získání doktorátu z filozofie ve Vídni. Uzavřeli v USA 15. 3. 1878 sňatek a odjeli do Vídně, kde se Charlotta začala učit česky; roku 1981 se přestěhovali do Prahy, kde její manžel získal profesuru filozofie. Začala se zde aktivně zúčastňovat společenského dění v různých dobročinných apod. spolcích (Domovina, Sokol), podporovala české ženské školství, stala se členkou sociálně demokratické strany (1905), publikovala v amerických novinách, doma zvláště o hudbě. Perzekuce během první světové války, kdy Masaryk působil v exilu, vedla k jejímu těžkému zdravotnímu poškození, jež jí po vzniku republiky a Masarykově volbě prezidentem postupně bránilo v plném rozsahu zastávat úlohu první dámy; přesto se zasloužila o ústavní zrovnoprávnění žen apod.
Stala se, zřejmě i pod vlivem Otakara Hostinského, zanícenou ctitelkou díla Bedřicha Smetany a zasazovala se zvláště o uvádění, vydávání a pochopení pozdních Smetanových děl. Pro časopis Naše doba psala hudební referáty a publikovala zde v roce 1893 články, vyjadřující její obdiv ke Smetanovi a charakterizující Smetanu jako hudebního realistu (Bedřich Smetana, První Smetanův cyklus); ve stati Bedřich Smetana z roku 1895 psala o 2. smyčcovém kvartetu a o opeře Čertova stěna. Soubor statí z Naší doby byl publikován 1894 pod titulem O Bedřichu Smetanovi, články v Naší době (nově Praha, Sbor pro postavení pomníku B. Smetanovi 1930, resp. další vydání s doslovem Miloslava Malého, Praha, Masarykovo demokratické hnutí 1993). Z jejího podnětu vydal Jan Reisser publikaci Bedřich Smetana, Články a referáty 1862 až 1865 (Praha 1920, spis jí byl věnován). Patrně napsala i referát Mládí v hudbě (Naše doba 4, 1896/97, č. 3, s. 283), v němž se mimo jiné kriticky stavěla ke Zdeňku Fibichovi, který je zde pokládán za představitele kosmopolitního wagneriánství, a v němž je pozitivně hodnocen Ludvík Lošťák a generační hnutí kolem něj (o tom též referát v Naší době 6, 1898/99). Vydány byly její Listy do vězení (s předmluvou Alice Masarykové, Praha, Žikeš 1948; viz též Alice Masaryková, Charlotta Garrigue Masaryková: Milá mama / Dear Alice – korespondence Alice a Charlotty Masarykových 1915–1916, Praha, Masarykův ústav AV ČR 2001). Její pomník stojí od roku 1926 v obci Hutisko-Solanec. Svým zaujetím pro hudbu ovlivňovala i svého manžela.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Wikipedia.
II. Ostatní
Nejedlý, Zdeněk: T. G. Masaryk I/2 (Praha 1931, s. 351 ad.).
Bláha-Mikeš, Záboj: Charlotta Masaryková a Bedřich Smetana (Osvětové rozhledy
Bělohlávek, Bedřich: Masaryk a hudba (Praha 1936).
Kovtun, George J.: Masaryk and America: Testimony of a Relatioship (1988).
Polák, Stanislav: Charlotta Garrigue Masaryková (Praha, Mladá fronta 1992).
Sobotka, Richard: Charlotta Garrigue Masaryková – epizoda ze života… (Olomouc, Dobra & Fontána 1999).
Kosatík, Pavel: Devět žen z Hradu (Praha, Mladá fronta 1999).
Ivan Poledňák Datum poslední změny: 20.1.2009