Český hudební slovník osob a institucí

Bukový, Wiliam

Bukový, Wiliam (vl. jm. Viliam Brühl),skladatel, narozen 18. 1. 1932, Lučenec (Slovensko), zemřel 31. 7. 1968, Praha.

Pocházel z židovské rodiny Brühlových, která se musela od roku 1942 skrývat, proto si všichni členové rodiny po válce změnili příjmení na Bukový. Absolvoval gymnázium v Lučenci (1951) a souběžně se věnoval studiu hudby u soukromých učitelů. Potom přesídlil do Prahy, kde studoval hudební pedagogiku na Filozofické fakultě (1952–56). Zároveň se vzdělával v kompozici, byl ovlivněn zejména moderními skladateli (Leoš Janáček, Eugen Suchoň, Ján Cikker, ze zahraničních Igor Stravinskij, Sergej Prokofjev, Béla Bartók, Arthur Honegger). Ještě za studií se objevil jako herec ve vedlejší roli v hudební komedii Hudba z Marsu Jána Kadára a Elmara Klose (1955). Po ukončení studií zůstal v Praze a začal komponovat; zanedlouho se prosadil i v Hollywoodu a Paříži, kde občas tvořil. Zpočátku upravoval a skládal taneční písně a šansony (mezi interprety jeho skladeb patřili například Rudolf Cortés, Hana Hegerová, Eva Pilarová, Rudolf Pellar či herci Josef Bek, Josef Zíma, Karel Effa, Vlasta Chramostová a Jiřina Petrovická). Pro své skladby využíval textů Vladimíra Síse, Rudolfa Skukálka, Ludvíka Aškenazyho a dalších. V začátcích své kariéry psal také hudbu k reklamám.

V šedesátých letech se věnoval i baletní tvorbě; jeho Hirošima (též uváděná pod názvy Rozkaz a Svědomí) z roku 1962 na libreto Vladimíra Vašuta, která byla premiérována téhož roku v Budapešti a o rok později v Brně, dosáhla mezinárodního uznání. Ve Francii napsal balet Muž 713 (1964). Novátorský byl jeho elektronický balet Faust na vlastní libreto, který měl premiéru roku 1966 v New Yorku a jenž spadá do krátkého období jeho experimentování s elektronickou hudbou. Složil i několik koncertních skladeb pro sólový nástroj s orchestrem. Jeho kompoziční postupy nesly prvky tzv. konkrétní hudby (musique concrète). Také upravil pro klavír výběr skladeb Hanuše Jelínka Zpěvy sladké Francie. Ve Francii napsal hudbu pro divadelní hry Armanda Gattiho na pařížských scénách Théatre National Populaire (Hlas veřejnosti) a Grénier (Černá ryba). Vytvořil také hudbu k televizní inscenaci Vyhnanstvo podle Liona Feuchtwangera.

Nejvýznamnější část jeho tvorby nicméně zabírá oblast filmu. Za svůj nedlouhý život opatřil hudbou na sedmdesát snímků nejrůznějších žánrů (celovečerní hrané filmy, dokumentární filmy či animovaná tvorba). Spolupracoval na filmech Jiřího Sequense(Taxi, prosím, Kolik slov stačí lásce, Smrt na Cukrovém ostrově), Vladimíra Síse (U nás v Mechově, Akce Kalimantan), Zdenka Sirového (Finský nůž), Hynka Bočana (Nikdo se nebude smát), Františka Daniela (Hledá se táta!), Pavla Juráčka (Postava k podpírání), Juraje Jakubiska (Kristove roky), Josefa Pinkavy (Automat na přání), Jindřicha Poláka (Hra bez pravidel) či Petera Solana (Muž, ktorý sa nevrátil, Tvár v okne, Boxer a smrť). Za hudbu k posledně jmenovanému filmu Boxer a smrť získal roku 1963 Cenu Daria Milhauda na mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu. Napsal také hudbu k francouzskému krátkometrážnímu snímku Le temps dʼune image alžírského režiséra Mohammeda Lakhdar-Hamina, pozdějšího významného představitele arabské kinematografie a účastníka filmových festivalů v Cannes.

Své hudební nadání otiskl i do četných hraných, loutkových, trikových a animovaných filmů pro děti. Jako plodná se ukázala jeho spolupráce s Břetislavem Pojarem (od 1959), když jeho hudba k Pojarově filmu Lev a písnička získala ocenění na mezinárodním festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy. Hudbou opatřil také Pojarův oblíbený animovaný cyklus Potkali se u Kolína či jeho animované/loutkové filmy Ideál, Jak zařídit byt a Půlnoční příhoda (s Jiřím Trnkou). Kromě zmíněných Pojarových snímků je možno připomenout například kreslené série Zdeňka Milera o Krtečkovi, Štěňátku a Cvrčkovi, animované/loutkové filmy Josefa Klugeho Čarovné lyže a Přátelé na sirkách či film Pavla Hobla Máte doma lva? Pavlu Hoblovi vytvořil hudbu i ke krátkometrážním dokumentárním filmům Pozor, móda! a Hrdinové džungle.

Bukový byl talentovaným a pokrokovým skladatelem, který byl přesvědčen, že hudba k filmu není pouze kulisou, ale rovnocenným partnerem vizuální stránky, má podtrhovat psychologii postav i samotný děj a pomoci divákovi pochopit význam filmového sdělení. Zemřel v pouhých šestatřiceti letech na vrcholu své kariéry. Je pochován v Praze na židovském Olšanském hřbitově.