Smetana, Robert
Charakteristika: Hudební historik, hudební folklorista, vysokoškolský pedagog a pracovník olomoucké památkové péče
Datum narození/zahájení aktivity:29.8.1904
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.10.1988
Text
Smetana, Robert, hudební historik, hudební folklorista, vysokoškolský pedagog a pracovník olomoucké památkové péče, narozen 29. 8. 1904, Vídeň (Rakousko), zemřel 6. 10. 1988, Brno.
Pochází po rodičích z Velkolhotska na Dačicku. Nižší středoškolská studia absolvoval ve Vídni (1913–19), vyšší v Olomouci, Praze a Brně (maturita 1923), univerzitní v Brně (od 1923), rok strávil na přírodovědecké fakultě, pak studoval hudební vědu na filozofické fakultě u Vladimíra Helferta (absolvoval 1929, PhDr. získal v roce 1934 na základě disertace O melodických idiotismech v lidovém zpěvu evangelíků velkolhoteckých), vedle toho studoval na brněnské konzervatoři hoboj, tympány, klavír a skladebné předměty (1925–28). Pracoval v Hudebním archivu Moravského zemského muzea v Brně (1924–1932), kde pořídil soupis hudebních památek z premonstrátského kláštera v Nové Říši. V roce 1930 se stal stipendistou v brněnské pobočce Státního ústavu pro lidovou píseň, kde se zabýval úpravou a katalogizací písňových sbírek, od roku 1932 editorskou činností hudební složky českých světských písní zlidovělých. Od roku 1930 sbíral písně v evangelické oblasti Velkolhotska západně od Dačic na Moravě (zapsal na 800 nápěvů). Zde se setkal s fondem písní modifikovaných pod vlivem náboženské povahy kraje. Setkal se také s tzv. českou písní kramářskou. V roce 1933 pracoval po přechodném zaměstnání na III. Českém státním reálném gymnasiu v Brně na bibliografickém soupisu českých hudebních památek společnosti Radiojournalu.
Olomoucké působení zahájil místem úředníka správní služby osvětové (od ledna 1936). V roce 1945 dal podnět a podílel se na obnovení olomoucké univerzity, respektive založení Univerzity Palackého (UP). Následně byl pověřen přednáškami a cvičeními z hudební vědy a výchovy i vedením příslušného mezifakultního ústavu na UP (od 20. září 1946) a na UP potom působil jako vůdčí osobnost hudební vědy a pedagog dějin hudby až do svého penzionování (v roce 1973, avšak i poté vyvíjel aktivity jako externista a člen odborných komisí). Na UP byl jmenován docentem hudební vědy (od 1. května 1951) a zřídil Ústav pro hudební vědu a výchovu a organizoval zde poprvé v Československu studijní obor pro učitelství hudební výchovy na školách 3. stupně. Od 1. října 1953 bylo toto pracoviště převedeno do svazku Vysoké školy pedagogické, odkud se do svazku filozofické fakulty znovu navrátilo v roce 1958. Vedl i navazující Katedru hudební vědy a výchovy (od 1. listopadu 1956 do roku 1972). V roce 1958 vznikla z jeho podnětu stálá instituce uměnovědných konferencí pod názvem Václavkova Olomouc (od roku 1960 se konaly každoročně). Univerzitním profesorem byl jmenován 1. října 1965, v lednu 1967 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze doktorskou disertaci na téma České světské písně zlidovělé a 9. 3. 1967 byl jmenován usnesením vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze doktorem věd o umění. Roku 1982 přesídlil z Olomouce do Brna.
Tím, že již od přelomu dvacátých a třicátých let usiloval o zařazení hudební výchovy mezi povinné předměty na školách všech stupňů a v souvislosti s tím i o zásadní změnu profesní přípravy učitelů hudební výchovy, realizoval myšlenku svého učitele Vladimíra Helferta, který byl přesvědčen, že každý vzdělaný člověk musí něco vědět i o hudbě. K přípravě studentů pro popularizační činnost sloužilo i Divadlo hudby, které Smetana při katedře roku 1949 po vzoru pražského Divadla hudby vybudoval.
Jeho hlavním pracovním oborem byla česká píseň lidová, zlidovělá a kramářská. Od roku 1936 navázal plodnou spolupráci s Bedřichem Václavkem (1897–1943), literárním teoretikem a kritikem, svým spolužákem u Stanislava Součka. Jako člen Ústavu pro lidovou píseň (od roku 1941) řídil výzkumný úkol: Sběr, dokumentace a výzkum českých světských písní zlidovělých (také náplň Václavkovy Olomouce 1960, 1961 a 1963).
Jako muzikolog je Robert Smetana reprezentantem a pokračovatelem Helfertovy a zprostředkovaně Hostinského metodologické školy. Na jedné straně domýšlel Helferta, na straně druhé ale důsledně sledoval, kterak se takzvaná vážná hudba historicky vyvíjí v těsném styku s hudbou lidovou, která na ni působí, formuje její hudební mluvu a recipročně přijímá její podněty. Smetana se nikdy nepovažoval za hudebního folkloristu „[Díky V. Helfertovi jsem se nestal folkloristou, nýbrž studoval lidový zpěv jako muzikolog, tj. byl jsem schopen vidět lidovou píseň z pozic symfonie stejně jako naopak symfonii z pozic lidového zpěvu, a naučil jsem se chápat hudbu komplexně jako homogenní a vnitřně kontinuální jev, ve kterém každý projev, lhostejno zda lidová píseň anebo symfonie, je si navzájem rovný v tom, že je apriorně (krom talentem) podmíněn jak užitými hudbotvornými prostředky, tak specifickým ideovým podnětem a nábojem, a to se všemi důsledky této formule pro pojetí a hlavně zkoumání hudby jako jedné z řádných složek každého jednotlivého lidského života i života lidských pospolitostí].“ (Za Vladimírem Helfertem, Brno 1975, s. 66–67). Tím, že chápal lidovou zpěvnost jako nedílnou součást hudebně historického procesu a na lidovou zpěvnost a „vysokou umělou hudbou“ nahlížel dialekticky, rovněž z pozic historických a sociologických, přiblížil se koncepci Zdeňka Nejedlého.
Také v práci Hudební vývoj a jeho členění. Teze k periodizaci dějin hudby (Hudební věda 9, 1972, č. 3, s. 195–214) vyšel z Helfertovy stati Periodisace dějin hudby (Musikologie 1938). Na rozdíl od něj však zahrnul do své koncepce dějin hudby, a zvláště hudby české, také problematiku lidové písně a hudby v hudebně historické evoluci, čímž uplatnil i hlediska sociologizující a dialekticko–materialistická.
Provozoval dlouholetou referentskou činnost v Brně a Olomouci: přispíval do brněnské Rovnosti (1927–29), pražských Rozprav Aventina (1930), Národní politiky (od 1932), Lidových novin (od 1933), Moravského večerníku (1936–45), Svobodných novin (1946), olomouckého Osvobozeného Našince (1945–47), Stráže lidu (1947), celkem publikoval kolem 430 článků. V Olomouci založil Spolek pro komorní hudbu (1937). Od dob svého zaměstnání v oblasti olomoucké osvětové péče byl vynikajícím znalcem historie olomouckých památek a autorem průvodců po Olomouci. Byl rovněž výborným fotografem a nadšeným nimrodem. Smetanovy sbírky lidových písní jsou uloženy v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky v Brně. Bibliografii jeho prací pořídila Jitka Vyvozilová. Nejdůležitější část jeho pozůstalosti je uložena v archivu Národního muzea v Praze.
Dílo
I. Dílo literární
Knižní publikace
O nový český hudební život. 10 let Volného sdružení přátel moderní hudby v Olomouci 1927–1937 a 10 let Spolku pro komorní hudbu v Olomouci 1937–1947 (Olomouc 1974);
Průvodce památkami v Olomouci (Olomouc 1948, II. vydání Ostrava 1966);
Vyprávění o Leoši Janáčkovi (Velehrad 1948);
České světské písně zlidovělé, část I. Písně epické (s Bedřichem Václavkem, Praha 1955);
O místo a význam skladatelského díla Dvořákova v českém hudebním vývoji (Praha 1956).
Redaktorská činnost
a) Hlavní redaktor
Otevření Palackého university v Olomouc 21. února 1947 (Olomouc 1947);
Listář olomoucké university 1566–1946 (Olomouc 1947);
Sebrané spisy Bedřicha Václavka (s L. Svobodou, Praha 1946–1980);
Průvodce dějinami Olomouce (4 sv. Olomouc 1945–1948);
Olomouc, průvodce – informace – fakta (s kolektivem, Praha 1979, II. vydání Praha 1988).
b) Vědecký redaktor
Československá vlastivěda IX, Umění, sv. 3 – Hudba (Praha 1971);
Dějiny české hudební kultury 1890–1918 (díl 1 a 2, Praha 1972, 1981).
Edice
České písně kramářské. Stezky, dokumenty estetického tvoření (s Bedřichem Václavkem, Praha 1937, II. vydání Praha 1949);
Český národní zpěvník. Písně společnosti 19. století (s Bedřichem Václavkem, Praha 1940, II. vydání Praha 1949, IV. Praha 1951, přetisk v O české písni lidové a zlidovělé, Praha 1950, s. 190–229);
František Sušil: Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (s Bedřichem Václavkem, Praha 1941, III. Vydání, přetisk s Jaroslavou Václavkovou 1951);
Sto let dráhy olomoucko–pražské (průvodce dějinami Olomouce, sv. 1, Olomouc 1945);
Divadelní zápisník „Na paměť Oldřicha Stibora“ (č. 7–8, Praha 1946);
Václavkova Olomouc (s Jaromírem Dvořákem, 1961, 1964).
Encyklopedická hesla
Lidová píseň (s Bedřichem Václavkem, Ottův Slovník naučný nové doby, Praha a Bratislava 1935, s. 1192–1195);
Kramářská píseň (Ottův Slovník naučný nové doby, III, Dodatky, sv. 2, Praha a Bratislava 1935 s. 821–822).
Studie, stati, články a recenze
Klub moravských skladatelů v Brně (Hudební kalendář, Brno 1927, s. 40–43);
Karel Goldmark, dvořan královny ze Sáby (Divadelní list 5, 1930, č. 12, s. 135–138);
Goldmarkova studentská léta (Divadelní list 5, 1930, č. 12, s. 138);
II. symfonický koncert orchestru Zemského divadla v Brně – R. Firkušný (Index 3, 1931, s. 121–22);
Opera Zemského divadla v Brně (Mozart: Únos ze serailu) (Index 3, 1931, s. 92–93);
Sergej Sergejevič Prokofjev (Divadelní list 4, 1931, č. 14, s. 142–43);
Zajímavý výskyt jedné z exulantských písní českých (Od Horácka k Podyjí 8, 1931, s. 363–66);
Šéf opery v Brně (Klíč 2, 1931–32, č. 19–20, s. 299–303);
O metodice sbírání lidových písní (Zvláštní otisk z vlastivědného časopisu Od Horácka k Podyjí 9, 1931–32, 6 s.);
K premiéře Schulhoffových „Plamenů“ (Index 4, 1932, s. 22–24);
O sníženém tonálním cítění (Zvláštní otisk z vlastivědného časopisu Od Horácka k Podyjí 9, 1931–32, 1 s.);
Český obchod s písněmi i zpěvem (Příloha Lidových novin 41, 1933, č. 230, s. 1–2);
Smutný výdělek osmiletého (Lidové noviny 41, 1933, č. 519);
K Weinbergrových „Lidem z Poker–Flatu“ (Klíč 3, 1933, č. 6, s. 85–91);
Prodej na Slovensku tištěných českých biblí z vydání Palkovičova z roku 1808 na Moravu (Kostnické Jiskry 18, 1933, č. 24);
Tiskaři a nakladatelé českých písní kramářských (Samostatně stránkový otisk, Brno 1934, 12 s.);
Sto let života písně „Kde domov můj?“ v tradici (s Bedřichem Václavkem, Ročenka Chudým dětem 46, 1934, s. 75–101);
Soudobá sovětská hudba. Muzyka sovětskaja (Moskva 1935);
Lidová píseň (s Bedřichem Václavkem, Ottův Slovník naučný nové doby, Praha a Bratislava 1935, s. 1192–1195);
Kramářská píseň (Ottův Slovník naučný nové doby, III, Dodatky, sv. 2, Praha a Bratislava 1935 s. 821–822);
Hudba v Sovětském svazu (Radiožurnál 13. 4. 1935, s. 1, 40);
Pět českých lidových písní biblických (Sborník Bible a český národ 47, Brno 1935, s. 73–89);
V práci pro lidovou píseň (Index 8, K 50. narozeninám Vladimíra Helferta, Olomouc 1936, č. 3, s. 30–31);
Píseň o Theofilovi v kramářských otiscích (Doplněk bibliografie této písně Jiřího Horáka, zvláštní otisk z časopisu Vlasteneckého musea v Olomouci 1937, s. 68–72);
Ústní lidové podání melodie (Musikologie 1, 1938, s. 69–91);
Jak katalogizovali kramářské písně (s Bedřichem Václavkem, Janu Emlerovi k šedesátce, Praha 1938, s. 137–143);
Program „Mé vlasti“ (Sborník statí o Smetanově Mé vlasti, Brno 1939, s. 24–33);
K novému otisku Sušilových Moravských národních písní (František Sušil: Moravské národní písně, 1940);
Stiborovo první divadlo (Divadelní zápisník 1945/46, č. 7–8, s. 194–196, podepsáno J. Lébl);
Oldřich Stibor při práci (Divadelní zápisník 1945/46, č. 7–8, s. 196–198, podepsáno J. Gabriel);
Můj nejlepší kamarád (Divadelní zápisník 1945/46, č. 7–8, s. 213–214, podepsáno K. Kašpařík)
Poslední kapitola (Divadelní zápisník 1945/46, č. 7–8, s. 215–217, bez podpisu);
O Bedřichu Václavkovi (Kulturní zprávy prostějovské 7, 1945, č. 4–6, s. 106–108);
Za Dr. Bedřichem Václavkem (Sociologická revue 12, 1946, sv. 2–3, s. 13–19);
Havlíčkova politika v písních (s Bedřichem Václavkem, rozhlasová montáž z prací o Havlíčkovi a jeho době, současných paměti a z písní Havlíčkových, vysíláno 10. 1. 1946);
Vít Nejedlý v Olomouci (Vzpomínky na V. Nejedlého, Praha 1948, s. 61–65);
Leoš Janáček, pédagogue (La musique Tchécoslovaque 7, 1948, s. 2–3);
Píseň veselého Hanáka (Haná vpřed, 1948, dále nedatováno, s. 90–92, bez podpisu);
O české písni lidové a zlidovělé (s Bedřichem Václavkem, Praha 1950);
Sborová tvorba (Sborová tvorba, Praha 1950, s. 3–4, bez podpisu);
O demokratickou hudební vědu (Z. Nejedlému k 75. narozeninám. O povaze hudebně vědného díla Z. Nejedlého, Hudební rozhledy 6, 1953, č. 2–3, s. 90–97);
K otázce vztahů mezi řečí a hudbou (Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Praha 1954, s. 143–161);
Mozarts Musik im Lied tschechischer Bünkelsänger (sborník W. A. Mozart zum 200. Geburtstag, Praha 1956, s. 108–113);
Cenný smetanovský objev (Pense fugitive, Hudební rozhledy 9, 1956, č. 6, s. 229–231);
Mozartova hudba ve zpěvu českých písňových kramářů (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 10, s. 432–433);
Výtvarníci a hudba (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 3, s. 130, podepsáno Fismoll);
Po stopách Schubertova rodu (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 174, podepsáno Fismoll);
O odbornost v naší publicistice (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 5, 6, 7, s. 182–186, 237–239, 270–273);
Svědectví o Bedřichu Václavkovi (Index, Brno 1957, s. 5–11);
O správný poměr mezi studiem a povoláním (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 13–14, s. 585–586);
K pramenům poznání Smetanova skladatelského díla (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 22, s. 930–31);
Dílo a doba (K 80. narozeninám Z. Nejedlého, Hudební rozhledy 11, 1958, č. 2, s. 54–64);
Naléhavý úkol naší folkloristiky (Rodné zemi, Brno 1958, s. 481–483);
Jaroslav Markl: První sbírky lidových písní v Čechách (Miscelanea musicologica IV, Praha 1958, s. 67–81);
Český národní vědec (k 80. narozeninám Z. Nejedlého, Kultura 1958, č. 6, s. 4);
Václavkovské vzpomínání (Tvorba 23, 1958, č. 10, s. 235–236);
Mozart und das tschechische Volk (Internationale Konferenz über das Leben und Werk W. A. Mozarts. Praha 1958, s. 202–209);
Několik thesí o základních vlastnostech a smyslu životního díla Z. Nejedlého (Z. Nejedlý dnešku, Knižnice Hudebních rozhledů IV, sv. 4–5, Praha 1958, s. 15–51);
Smetanovský příklad malého města (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 12, s. 526);
Živý Smetana (Slovenská hudba 3, 1959, č. 5, s. 229–231);
Dílo N. Vas. Gogola (Sborník materiálů z Krajské konference o díle N. V. Gogola dne 4. září v Jeseníku, Olomouc 1959, s. 70–79);
Dílo Nikolaje Vas. Gogola a hudba (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 20, s. 842–845);
Naléhavá potřeba naší folkloristiky (Moravský vlastivědný sborník, Brno 1959);
O české písni kramářské (Moravský vlastivědný sborník, Brno 1959);
L. Janáček: I. Smyčcový kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello (Předmluva, Leoš Janáček: I. Quartetto, Praha 1960, s. IV–XVII);
K otázce Václavkových „Českých světských písní zlidovělých.“ Teze k teorii českých světských písní zlidovělých (Václavkova Olomouc 1960, Praha 1961, s. 11–44);
Vzpomínka na B. Markalouse (Zvláštní otisk z Václavkovy Olomouce 1962, Praha 1964, s. 25–26);
Vzpomínky Markalousových olomouckých spolupracovníků a žáků (Václavkova Olomouc 1962, Ostrava 1964, s. 517–518);
Bedřich Václavek a český písňový folklór (B. Václavek: O lidové písni a slovesnosti, Praha 1963, s. 7–44);
K problematice jevu české písně kramářské (Václavkova Olomouc 1961, Praha 1963, s. 13–58);
Bedřich Václavek a český písňový folklór (úvodní studie k 13 svazkům sebraných spisů B. Václavka, Praha 1963);
Das 19. Jahrhundert (5. část hesla Tschechoslowakei, MGG 1964, s. 888–896);
Dva dopisy (Poslední roky B. Václavka – sborník vzpomínek, Havlíčkův Brod 1965, s. 71–84);
Doplněk k vysvětlivkách o Václavkově disciplinárce r. 1935 (Poslední roky Bedřicha Václavka – sborník vzpomínek, Havlíčkův Brod 1965, s. 222–223);
Prozatímní soupis zlidovělých písní. Prozatímní definitivní seznam zpěvníků (Václavkova Olomouc 1964, Ostrava 1965, s. 149–166);
Předmluva (s J. Dvořákem), Úvodem k jednání folkloristů (Václavkova Olomouc 1964, Ostrava 1965, s. 5–6, 9–21, 123–147);
Záhadný medlovský folklór (Severní Morava, vlastivědný sborník, sv. 14, Šumperk 1966, s. 41–45);
Několika větami o Josefu Gabrielovi (Střední Morava, č. 1, Olomouc 1966, s. 48–54);
In memoriam zasloužilého umělce Františka Stupky (Střední Morava, č. 1, Olomouc 1966, s. 45–47);
K otázkám stavu a perspektivy rozvoje v oblasti kultury v okrese Olomouc (Dokumenty ze 23. řádného plenárního zasedání ONV v Olomouci, konaného dne 18. 12. 1968, příloha Stráže lidu, s. 1–16);
V čem vidíte specifikum vysokoškolské Olomouce ve srovnání s jinými vysokoškolskými městy?(Odpověď v anketě, Červený květ 13, č. 8, s. 10);
Akční program pro Olomouc (Stráž lidu 48, č. 37–38, s. 6, 8. 5. 1968);
Vzpomínka z doby Mnichova. Neville Chamberlain a Zdeněk Nejedlý o Mnichovu (Střední Morava, č. 2, Olomouc 1968, s. 114–117, 118–120);
O branách vůbec a Moravské bráně zvláště (Doslov, H. Lisická: Pohádky a pověsti z Moravské brány, Praha 1968, s. 207–213);
Myslíte, že si Olomouc zaslouží noviny takové kvality, jako je Stráž lidu? (Odpověď v anketě, Kdy, kde, co v olomoucké kultuře, Olomouc, červen 1968, s. 7);
Jak přispívat k ochraně kulturních hodnot (O socialistické kultuře a regionalismu, Václavkova Olomouc 1970, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Supplementum 20, Ostrava 1972, s. 239);
Hudební vývoj a jeho členění. Teze k periodizaci dějin hudby (Hudební věda 9, 1972, č. 3, s. 195–224);
Nejedlého vědecká trilogie o husitském zpěvu (Hudební věda 11, 1974, č. 2, s. 199–202);
Za Vladimírem Helfertem (Vladimír Helfert. Pokrokový vědec a člověk. Studie, korespondence a vzpomínky, příloha Sborníku prací FF brněnské university, řada H, č. 9, s. 63–67, Brno 1975);
K otázce vztahů mezi řečí a hudbou (Univerzita Palackého 1974–1976, Olomouc 1976, s. 160);
Vladimír Helfert a sovětská hudba (Opus musicum 7, 1976, č. 3, s. 67–72);
Vzpomínka na Bedřicha Václavka (Štafeta 8, 1976, č. 4, s. 9–11);
Bohumil Markalous alias Jaromír John (Opus musicum 9, 1977, č. 8, s. I–IV);
Prof. ThDr. Fr. Cinek a Universita Palackého v Olomouci (Rozhledy severomoravského krajského výboru sdružení katolických duchovních Pacem in tetros, Ostrava 1978, č. 4, s. 38–41);
Stoletý Otakar Zich (Gramorevue 15, 1979, č. 7, s. 3);
Dvě poznámky k otázce stáří olomouckého románského paláce (Historická Olomouc a její současné problémy, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica Aesthetica 5, s. 79–84);
Smetanova Vltava a její melodická tematika (Hudební věda 16, 1979, č. 3, s. 195–219);
Několik vzpomínek na Theodora Schaefra a jeho učitele Vítězslava Nováka (Opus musicum 11, 1979, č. 4, s. 110–113);
Robert Smetana o své spolupráci s Bedřichem Václavkem (text pro krátký film natočený 15. 3. 1983 v Brně);
Vzpomínka na habilitaci Bedřicha Václavka (Universitas 17, 1984, č. 2, Brno 1984, s. 9–12);
O Bedřichu Václavkovi (Obzor, č. 434, 8. 6. 1985, Brno 1986, s. 220–222);
Vladimír Helfert a Brno (Opus musicum 17, 1985, č. 5, s. 131–136);
K otázce sdělnosti Smetanovy hudby (Sto let odkazu Bedřicha Smetany. Příspěvky a studie z konference hudebně vědecké oblasti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze Praha 1985, s. 119–132);
Vladimír Helfert – vědec či umělec? (sborník Vladimír Helfert v českém a evropském kontextu, Brno 1987, s. 108–112);
Jiří Mucha: Podivné lásky (Hudební rozhledy 41, 1988, č. 12, s. 570–571);
Dvě Olomoucké okupační památkářské vzpomínky (Okresní archív v Olomouci 1987, Olomouc 1988, s. 187–192);
Mé vzpomínky na R. Firkušného (Program, Státní (Zemské) divadlo v Brně, září–prosinec 1990, s. 10–11, 42–43, 84–85, 124–125);
Několika větami o českém lidovém zpěvu (Hudební věda a výchova 6, Olomouc 1993, s. 13–40; jiné vydání této studie z pozůstalosti: Hudba v Olomouci, Historie a současnost II, In honorem Robert Smetana, editorka Alena Burešová, Olomouc 2004, s. 272–301).
I. Lexika
ČSHS.
Riemann–Musiklexikon. Ergänzungsband. Personenteil L–Z (Mainz 1975, s. 669).
NewGrove1, 1980, sv. 17, s. 408–9.
Malá československá encyklopedie IV (Praha 1986, sv. 5, s. 708).
NewGrove2, 2001, sv. 23, s. 558–9.
II. Ostatní
Hudec, Vladimír: Jubileum Roberta Smetany (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 15, s. 686).
Dvořák, J.: K šedesátinám Roberta Smetany (Zprávy Slezského ústavu 1964, č. 132, s. 12).
Dvořák, J.: Šedesátiny R. Smetany (Červený květ 9, 1964, č. 8, s. 253).
Šedesátiny R. Smetany (Kulturní tvorba 2, 1964, č. 35, s. 2).
Jiránek, Jaroslav: Robert Smetana šedesátiletý (Hudební věda 1, 1964, č. 4, s. 536–540).
Šmolík, Jan: K životnímu jubileu R. Smetany (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 15, s. 646).
Proč (vzpomínkový článek o R. Smetanovi a jeho podílu na obnovení UP, Nová svoboda 22, č. 44, 20. 2. 1966, s. 2, nepodepsáno).
Československá televize Ostrava: Barevný den, 13. 11. 1967 (Smetana účastník pořadu).
Dvořák, J.: Průkopnická práce Roberta Smetany (Rovnost, 19. 9. 1969, s. 5).
Ještě jednou…(odpověď na dotaz: Jaký význam přikládá návštěvě ministra M. Galušky v Olomouci, Stráž lidu 19, č. 39, s. 3, 3. 4. 1969).
Katedra hudební vědy a výchovy – vedoucí R. Smetana (článek, Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973, Ostrava 1973, s. 220–221).
Hudec, Vladimír: K sedmdesátinám Roberta Smetany (Hudební věda 1, 1975, s. 92–93).
Hudec , Vladimír: Dvojí jubileum Roberta Smetany (Hudební věda 16, 1979, č. 3, s. 287–88).
Jiránek, Jaroslav: Rozhovor s R. Smetanou (Opus musicum 12, 1980, č. 10, s. 304–308).
Rudolfová, V., Kovalčuk J.: Prameny domova (pásmo o R. Smetanovi), Československý rozhlas Brno, 5. 9. 1980.
Hudec, Vladimír: K poctě Roberta Smetany (Hudební věda a výchova III, Praha 1984, s. 9–13).
Hudec, Vladimír: Robert Smetana osmdesátiletý (Hudební věda 22, 1985, č. 2, 191–92).
Burešová, Alena: Vzpomínka na profesora Roberta Smetanu (Kulturní měsíčník 6, 1988, č. 12, s. 38–39).
Vičar, Jan: Za Robertem Smetanou (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 1, s. 9–10).
Jiránek, Jaroslav: Robert Smetana odešel (Hudební věda 26, 1989, č. 1, s. 85).
Prof. PhDr. Robert Smetana, DrSc. (vzpomínkový pořad k nedožitým 90. narozeninám, Moravské muzeum v Brně, 16. 11. 1994, připravil A. Linka).
Hudec, Vladimír: Robert Smetana, Zakladatelé a pokračovatelé,UP v Olomouci, Olomouc 1996, s. 200–202.
Hudec, Vladimír: Methodologische Anregungen Robert Smetanas zur Untersuchung der Musikkultur in der Region, AUPO, Philosophica–Aesthetica, Musicologica I, Olomouc 1993, s. 91–98.
Hudba v Olomouci. Historie a současnost II. In honorem Robert Smetana (Kritické edice hudebních památek VII, editor Alena Burešová, Olomouc 2004).
Eva Vičarová