Pěvecké sdružení moravských učitelů
(PSMU; Učitelský dorost kroměřížského pedagogia)
Charakteristika: Mužský pěvecký sbor
Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1903
Text
• Diskografie • Literatura •
Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU; Učitelský dorost kroměřížského pedagogia), mužský pěvecký sbor, založen 1903, Kroměříž.
Sbor vznikl z popudu pedagoga Ferdinanda Vacha, působícího na Učitelském ústavu v Kroměříži, v ovzduší doznívajícího celonárodního módního trendu sborového zpěvu, který se etabluje po roce 1948 a který plní především funkci společenskou na úkor umělecké kvality. Záměrem zakladatele bylo vytvořit těleso zbavené diletantismu progresivní koncepcí práce, kde kladl důraz především na zpěv zpaměti, přesnou intonaci a hlasovou kulturu, podmíněnou individuálním hlasovým výcvikem. Přímým impulsem k sestavení sboru byla také Česká výstava v roce 1903 v Chrudimi, kde by těleso reprezentovalo Moravu, což se také později s nemalým úspěchem uskutečnilo. Sbor složený ze studentů a absolventů ústavu vystoupil po měsíci zkoušek vůbec poprvé 30. června 1903 v Kroměříži pod názvem Učitelský dorost kroměřížského pedagogia. Z administrativních důvodů došlo 31. března 1904 k přejmenování tělesa na Pěvecké sdružení moravských učitelů. Provedená vystoupení sboru byla velmi úspěšná a započala tak více než stoletou historii Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Díky úspěchům na domácích pódiích a progresivní Vachově dramaturgii se Pěvecké sdružení moravských učitelů záhy začíná věnovat koncertní činnosti i na zahraničních pódiích koncertem ve Vídni (9. 12. 1905). Členy sboru se postupně stávají i mimokroměřížští učitelé, následkem čehož se Kroměříž jako místo zkoušek stává nepohodlnou a za destinaci setkávání je zvolen Přerov. S počáteční fází fungování sboru je také neodmyslitelně spojena osobnost a tvorba Leoše Janáčka. Janáček se sborem úzce spolupracoval již od roku 1904, jako přímý účastník zkoušek vytvářel pro sbor repertoár a mnohé skladby získávaly svou finální podobu právě zde. Tento se sborem úzce provázaný tvůrčí proces umožňoval Janáčkovi uskutečňovat jeho na tehdejší dobu extrémní skladby, které současně zvyšovaly nároky na sbor a jeho celkovou uměleckou úroveň. Janáček se v roce 1911 stal čestným členem sboru a jeho odkaz je coby Janáčkovská tradice stále aktuální součástí dramaturgie tělesa.
Činnost sboru byla v období od ledna 1915 do února 1917 přerušena první světovou válkou a k jejímu znovuobnovení došlo prvním poválečným koncertem 17. května 1918 v Praze k oslavě 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Další významné koncerty se konaly tamtéž 8. listopadu 1918 a 21. prosince 1918, kdy Pěvecké sdružení moravských učitelů vítalo prvního československého prezidenta Tomáše Masaryka chorálem Ktož sú Boží bojovníci. V meziválečném období došlo k rozkvětu sboru a Pěvecké sdružení moravských učitelů se stalo uznávaným kulturně společenským tělesem doma i v zahraničí. Po Vachově rezignaci ze zdravotních důvodů (1935), se po tajné volbě s výsledkem 59 hlasů ze 60 stal 27. října 1936 jediným dirigentem Pěveckého sdružení moravských učitelů Jan Šoupal. Za jeho působení sbor rozvíjel započatou dramaturgickou linii a získával také mimo jiné několik suverénních vítězství v náročných sborových soutěžích v Llangolenu, Arezzu, Eisenachu a Paříži. V počátcích okupace byla činnost sboru omezena – v roce 1938 odezpíval pouze čtyři koncerty, v roce 1939 to však již bylo koncertů 35, v roce 1940 vystoupení Pěvecké sdružení moravských učitelů představuje číslo 61 a v roce 1941 vystoupil sbor 51 krát. Za celé šestileté období okupace sbor odezpíval přes čtyři stovky koncertů, jejichž repertoár reflektoval aktuální situaci a mnohdy se neslučoval s cenzurou – historiky je toto období považováno za jedno z nejvýznamnějších v historii sboru.
První poválečný koncert u nás a zároveň tisící koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů se uskutečnil v Kroměříži 29. srpna 1945. V roce 1964 přebral vedení sboru Antonín Tučapský, jenž výrazně ovlivnil celkovou dramaturgii repertoáru, kde se na jednu stranu zaměřuje na klasickou polyfonii, na stranu druhou zařazuje moderní hudbu skladatelů Emila Axmana, Petra Ebena, Václava Kučery, Otakara Ostrčila, ze zahraničních skladatelů pak hudbu Benjamina Brittena, Carla Orffa, Igora Stravinského. Období tzv. normalizace ovšem výrazně zasáhlo do působení sboru. Antonín Tučapský byl nucen předčasně ukončit činnost a emigrovat do Anglie, sboru nebylo umožněno koncertovat za hranicemi a to i přes všechna dříve získaná ocenění, jež byla prezentována jako úspěchy socialistické kultury. Nástupcem Tučapského z řad členů sboru se v letech 1972–78 stal Oldřich Halma, dirigent Slovácké filharmonie, jehož zásluhou sbor fungoval v konstantní umělecké kvalitě s důrazem na rytmickou přesnost. Jako činný skladatel a významný upravovatel zejména slováckých lidových písní pro všechny typy sborů, obohatil těmito repertoár tělesa.
V roce 1975 vstoupil do Pěveckého sdružení moravských učitelů Lubomír Mátl, jež se po půlroce působení ve sboru stal jeho sbormistrem. S tělesem uskutečnil množství zahraničních zájezdů – do Itálie (1978), Anglie a Švýcarska (1980), Francie (1989), Japonska (1991), USA a Kanady (2003), na Maltu (2004) a získal se sborem první ceny v mezinárodních sborových soutěžích v Llangollenu či v Gorizii. Byla mu udělena cena Classic ’96 za interpretaci díla Leoše Janáčka (24. 4. 1997). Promyšlenou dramaturgií spojuje Mátl tradice sboru včetně Janáčkovy symbiózy se sborem, objevuje však pro těleso nové interpretační pohledy a díla jiných skladatelů jako je Bohuslav Martinů a udržuje tak kontinuitu vývoje jednoho z nejvýznamnějších hudebních těles u nás, jehož bohatá historie je pevně provázána s dějinnými událostmi naší země.
Za dobu své existence sbor uspořádal více než 3200 koncertů v téměř pětistovce měst 28 zemí celého světa, počet domácích koncertů tvoří tři čtvrtiny z celkového počtu vystoupení. Sboru byla kromě mnoha diplomů a ocenění ze soutěží, festivalů a řady státních ocenění udělena Cena města Kroměříže (1963), Cena Leoše Janáčka (1978), Cena Petra Bezruče (1978), Medaile Světové rady míru (1983), cena Unie českých pěveckých sborů (1999), Medaile Leoše Janáčka (2003) a Medaile Senátu České republiky (2004). Sbor má celkem 56 čestných členů, mezi něž patří například Leoš Janáček a Alfons Mucha (1911), který v témže roce vytvořil plakát Pěveckému sdružení učitelů moravských, dále Josef Bohuslav Foerster (1929), Tomáš Garrigue Masaryk, Josef Suk, Otakar Ostrčil (1934), Vítězslav Novák (1940), Edvard Beneš (1945), Eugen Suchoň, Vilém Petrželka, Jan Kunc (1963), Zdeněk Blažek (1965), Ladislav Vycpálek (1967), Václav Havel (1992) nebo Jiří Kolář, který v roce udělení členství sboru věnoval plakát 100 let PSMU (2001). K významným koncertům v historii sboru patří první koncert na Pražském jaru (1946) a koncert v anglickém Westminster Abby (1967). Důležitá turné uspořádalo Sdružení do Anglie – Francie – Švýcarska (1919), Francie – Itálie (1925), Portugalska – Španělska (1932), Anglie – Holandska (1957), Anglie – Francie – Švýcarska (1980), Francie – Španělska (1983), Japonska (1991), USA a Kanady (2003). Významnými hostujícími sólisty v historii sboru byli dirigenti Albert Jenny ze Švýcarska v Praze (1966), Gustav Ernesaks z Estonska tamtéž (1967) a Michael Tabachnik z Francie v Paříži, kde se sborem vystoupila také francouzská altistka Ria Bollen (1980). Se sborem pravidelně spoluúčinkují významní domácí sólisté Karel Průša, Richard Haan, Vojtěch Kupka, Gabriela Beňačková a Martin Gurbal. Sbor vydal čtyři nahrávky na CD.
Diskografie
Ohlasy lidové poezie a úpravy lidových písní (STYLTON 1996);
Leoš Janáček: Choruses for Male Voices (Naxos 1996);
Dvořák – Janáček – Martinů (Stylton 1998);
Foerster – Martinů (STYLTON 2002). Literatura
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Hutner, Josef: Ferdinand Vach a PSMU (Praha 1928).
Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba (Olomouc 1936).
Štědroň, Bohumír: Ferdinand Vach (Praha 1941).
Belza, Igor: Česká klasická hudba (Praha 1946).
Gardavský Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
Plavec, Josef: Dějiny české a slovenské hudby (Praha 1961).
Schreiber, Josef: Dirigent Jan Šoupal (Ostrava 1962).
Valový, Evžen: Sborový zpěv v Čechách a na Moravě (Brno 1972).
Steimetz, Karel: Jan Šoupal (Olomouc 1997).
Kudlík, Otakar: PSMU – z historie (Břeclav 2003).
Sovová, Martina: PSMU – historie, nahrávací činnost a analýzy interpretačních stylů (disertační práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2005).
www.psmu.cz
www.sbor.cz
www.ceske-sbory.cz
Tereza Richtrová Text
Datum poslední změny: 16.12.2008