Český hudební slovník osob a institucí

Foerster, Josef

Foerster, Josef (původně Förster), varhaník, dirigent, hudební pedagog a skladatel,narozen 22. 22. 1833, Osenice (Dětenice), zemřel 3. 1. 1907, Praha.

Syn hudebníka Josefa Förstra (1804–1892), příjmení Förster začal později stejně jako jeho bratři Karel a Antonín užívat  s pravopisem změněným na Foerster, aby zdůraznil svůj český původ. Hudbu studoval na varhanické škole (1851–52). Poté byl varhaníkem kláštera ve Vyšším Brodě (do 1857), v Praze u svatého Vojtěcha (1. 6. – 18. 10.1858), u svatého Mikuláše na Malé Straně (1858–61) a u svaté Tojice ve Spálené ulici (1. 3. 1862 – 11. 2. 1864). Po smrti ředitele kůru u svatého Vojtěcha v nynější Vojtěšské ulici Jana Holoubka (26. 10. 1863) byl Foerster od 29. 10. 1863 prozatímně a od 11. 2. 1864 definitivně ustanoven jeho nástupcem. Zde s hostujícími sólisty nedalekého Prozatímního a později Národního divadla, v letech 1874–77 s Antonínem Dvořákem ve funkci varhaníka, úspěšně uváděl „figurální“ (interpretačně náročné posluchačsky vděčné) mše. Po seznámení s ceciliánským reformním hnutím (studium v Kolíně nad Rýnem 1873), spočívajícím v potlačení přílišné smyslové dráždivosti liturgické hudby, odvádějící od soustředění na vlastní obsah bohoslužeb, zaměřil repertoár na díla vážného výrazu od Gabrieliho, Lassa, Palestriny aj. V důsledku svých úspěchů byl roku 1887 ustanoven ředitelem kůru v katedrále svatého Víta, přičemž až do 31. 7. 1888 působil i u svatého Vojtěcha, kde jej v závěrečném období podle potřeby zastupoval jeho syn Josef Bohuslav Foerster. U svatého Víta, kde mu Josef Bohuslav Foerster zpočátku vypomáhal jako varhaník, působil Josef Foerster do konce života. Jím nastudované a řízené hudební produkce byly obdivovány českou hudební veřejností i zahraničními hudebníky při návštěvách Prahy. Jako vynikající varhanní virtuos a improvizátor byl prvním, kdo hrál na varhany v Rudolfinu (7. 2. 1895), kde pak pravidelně koncertoval. Spornou stránkou jeho činnosti byla podpora odstraňování historických varhan, které byly nahrazovány novými nástroji, schopnými částečně zastoupit zvuk celého orchestru.

Ve své skladatelské tvorbě, převážně liturgické či s náboženskou tematikou, vycházel zprvu z reformních zásad (Chorální mše, Mše sv. Vojtěcha), později svůj styl uvolnil a používal novějších harmonií (Missa jubilaei solemnis), ohlasy starých českých rorátních zpěvů obsahuje Missa Bohemica. Věnoval se též harmonizacím písní a transkripcím (Bach, Dušek, Mendelssohn, Verdi, Gounod).

Pedagogicky působil od roku 1857 na varhanické škole, od roku 1863 na učitelském ústavu a v letech 1866–1903 na pražské konzervatoři, kde vyučoval zprvu zpěv, od roku 1879 též hudební teorii. Jeho Nauka o harmonii, která v letech 1887–1937 vyšla v 8 českých vydáních a též německy a chorvatsky, byla v té době považována za nejlepší svého druhu. Foerster psal též hudební referáty a studie o duchovní hudbě, od roku 1892 byl členem České akademie věd a umění, obdržel čestný kříž „Pro ecclesia et pontifice“ a další vyznamenání.