Český hudební slovník osob a institucí

Rauch, František

Rauch, František, klavírista a hudební pedagog, narozen 4. 2. 1910, Plzeň, zemřel 23. 9. 1996, Praha.

Narodil se v rodině obchodníka s klavíry Františka Raucha a Antonie Rauchové (roz. Vlachové). Na klavír hrál od deseti let. Studoval na obchodní akademii na přání otce (maturita 1928), který mu nedovolil studium na konzervatoři. Hru na klavír studoval u Emila Mikelky, který měl zásadní vliv na jeho další vývoj. Mikelka značně rozšířil Rauchův repertoár a přehled v klavírní literatuře. Vytvořil v něm hluboký vztah k dílu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Rok po nástupu do jeho třídy sklízel úspěchy v tisku a recenzích.

Po ukončení studia na obchodní akademii byl přijat na mistrovskou školu pražské konzervatoře do třídy Karla Hoffmeistra (1929). Studium absolvoval v červnu 1931 transkripcí Ference Liszta Fantazie Poutník (Franz Schubert) za doprovodu Symfonického orchestru Československého rozhlasu pod vedením Pavla Dědečka. Tuto skladbu přednesl 6. ledna 1931 v Plzni jako sólista koncertu České filharmonie, kterou řídil František Stupka. Koncert živě přenášel rozhlas.

František Rauch se vrátil do Plzně, kde soukromě vyučoval hru na klavír a intenzivně se věnoval koncertování většinou bezplatně nebo za malý honorář. První recitál uskutečnil 10. listopadu 1933 v Měšťanské besedě v Plzni (Ludwig van Beethoven – Sonáta op. 109, Franz Liszt – Sonáta h moll, skladby Sergeje Ljapunova a vlastní skladby). Kompozici studoval soukromě u Vítězslava Nováka (1934–36) a poté se stal jeho žákem na mistrovské škole pražské konzervatoře (1936/37). Studium skladby absolvoval Concertinem pro klavír a malý orchestr. Koncert přenášel živě Československý rozhlas. Kompozici se už dále nevěnoval, měla však na něj výrazný vliv v jeho interpretační činnosti. Jako klavírista byl hodnocen za přehlednou stavbu velkých kompozičních celků a za jasnou interpretaci složitých struktur partitury. Do repertoáru zařazoval díla málo hraná (Karel Boleslav Jirák – Na rozhraní, Karel Janeček – Sonatina, Vítězslav Novák – Pan a další). Zvláštní pozornost věnoval českým skladatelům, pravidelně uskutečňoval celovečerní programy s českou tvorbou. Vymanil se ze způsobu interpretace plné sentimentu a přehnané agogiky romantických skladeb.

První recitál v Praze uskutečnil 20. ledna 1936 v Městské knihovně (César Franck – Preludium, chorál a fuga, Franz Liszt – Sonáta h moll, skladby Vítězslava Nováka a vlastní skladby). 20. října 1936 zde uspořádal recitál věnovaný české hudbě (Jan Ladislav Dusík, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, Karel Boleslav Jirák). Od tohoto roku koncertoval v Praze pravidelně. Díky přátelům koncertoval ve Švýcarsku (Neuchâtel, Bern, Curych), nahrával v rozhlasu Beromünster a na československém velvyslanectví v Bernu (1937). Všechna vystoupení získala mimořádná hodnocení kritiky. František Rauch natáčel v rozhlasech v Bruselu a Kodani (1939). Prvním výrazným úspěchem v Praze byl recitál v Městské knihovně (17. listopad 1938) a vystoupení na koncertu abonentního cyklu Spolku pro komorní hudbu ve Smetanově síni se členy Ondříčkova kvarteta (28. listopad 1938). Po úspěšném konkurzu nastoupil jako pedagog na pražskou konzervatoř (21. dubna 1939). Během druhé světové války intenzivně koncertoval jako sólista v mnoha českých a moravských městech a věnoval se komorní hudbě. Spolupracoval s Bohušem Heranem, Ladislavem Černým a dalšími.

Po druhé světové válce (Jugoslávie 1947, Francie 1947 a 1948) a zejména v padesátých letech rozvinul zahraniční koncertní činnost (Jugoslávie, Rakousko, Německá demokratická republika, Německá spolková republika, Itálie, Francie, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Sovětský svaz, Indonésie, Brazílie, Japonsko). Od roku 1955 se účastnil jako porotce soutěží Fryderyka Chopina. Získal vyznamenání za zásluhy o polskou kulturu a stal se předsedou české Společnosti Fryderyka Chopina v Mariánských lázních. V Německu zasedal v porotách soutěží Johanna Sebastiana Bacha (Lipsko) a Roberta Schumanna (Zwickau). Získal zde Schumannovu cenu. Dále byl členem porot v Praze, Rio de Janeiru i jinde.

V roce 1960 založil Pražské trio (Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello). V komorním souboru dále působili Miloš Sádlo (violoncello), Milan Etlík (klarinet) a Antonín Moravec (housle). Trio uskutečnilo koncerty ve většině evropských zemí. František Rauch pravidelně vystupoval v duu s Milošem Sádlem.

Od roku 1946 pedagogicky působil na AMU (od 1953 docent). V roce 1960 byl jmenován profesorem. Dosáhl významných pedagogických úspěchů. Mezi jeho žáky patřili Petr Eben, Zuzana Růžičková, Jan Novotný, Rudolf Bernatík, Květa Novotná a další. Některé žáky pedagogicky vedl společně s Josefem Páleníčkem (Miroslav Langer, Emil Leichner, Radovan Melmuka) a Valentinou Kameníkovou (Ivan Klánský, František Malý). Byl mu udělen titul zasloužilý umělec (1963), získal státní cenu Klementa Gotttwalda (1970), vyznamenání za zásluhy o výstavbu (1975) a v roce 1980 byl jmenován národním umělcem.