Žilka, Václav
Charakteristika: Flétnista
Datum narození/zahájení aktivity:19.9.1924
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.4.2007
Text
• Literatura •
Žilka, Václav, flétnista, narozen 19. 9. 1924, Ostrava, zemřel 13. 4. 2007, Praha.
Synovec skladatele Josefa Schreibera. Po ukončení nižšího gymnasia v Kroměříži (1935–39) pokračoval ve studiích u Vladislava Brunnera v Ostravě a na brněnské konzervatoři ve třídě Hynka Kašlíka (absolvoval v roce 1946). V akademickém roce 1947/48 studoval na JAMU u Oldřicha Slavíčka a poté přešel na pražskou AMU (1948–53) k Josefu Bokovi. Zpěv studoval u Rudolfa Vaška v Ostravě, Hany Pírkové v Brně a Roberta Rosnera v Praze. Byl členem několika hudebních těles a souborů jako České lidové divadlo v Brně (1944–45), Symfonický orchestr Československého rozhlasu Brno (1946–52), Česká filharmonie a komorní soubor České noneto (1952–64), Symfonický orchestr Československého rozhlasu Praha (1964–87), Brněnské kvarteto s flétnou (původní název Brněnští komorní sólisté, 1946–50), Moravské dechové kvinteto (1950–52) a Pražské duo (1953–68). V letech 1962–68 byl uměleckým vedoucím Collegia di flauti v Plzni. S Českým nonetem často koncertoval v zahraničí, zejména pak v Teatro Colón v Buenos Aires. Mezi významné události v jeho kariéře patří třetí cena Světového festivalu mládeže v Praze (1947), druhé místo na Mezinárodní soutěži o cenu Antonína Rejchy v rámci Pražského jara (1953). S Leningradskou filharmonií provedl Koncert pro flétnu a orchestr "Krysař" skladatele Václava Kučery (1974), který jej Václavu Žilkovi věnoval.
Pedagogicky působil na brněnské konzervatoři (1945–48 jako výpomocný pedagog za Hynka Kašlíka) a na Konzervatoři v Plzni (1960–67). Mezi jeho žáky patří i jeho syn Štěpán Žilka a dále např. Radomír Pivoda, Arnošt Bourek, Petr Kotík a další.
Během své dlouhé kariéry uveřejňoval vlastní články v Lidové demokracii, vydal knihy Hudební zálety Cyrila Boudy (Supraphon 1976), Kamera v dur (Supraphon 1967) a Jak se dělá muzikant (Petrklíč 2004). V letech 1976–2003 pořádal celoroční abonentní cykly školy hrou pro děti a rodiče Dřevěná píšťalka a její pokračování v druhém abonentním cyklu Pražská píšťalka pod záštitou České hudební společnosti, kde se děti učily zábavné rehabilitaci dýchání, jak hrou na zobcovou flétnu vyfoukávat do nástroje své respirační potíže. Cykly končily v roce 2003 po 27 abonentních ročnících. Od roku 1983 pořádal každým rokem letní týdenní semináře Léčivá píšťalka v Říčkách v Orlických horách, v klášteře v Želivi a v Richterových boudách v Peci pod Sněžkou spolu s MUDr. Evou Čadkovou. Získal řád Zlatého srdce Svazu invalidních dětí (1968) a v roce 1980 se stal předsedou sekce Léčivá píšťalka při České hudební společnosti.
Literatura
ČSHS.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Lucie Sýkorová Text
Datum poslední změny: 16.7.2008