Český hudební slovník osob a institucí

Slavíček, Oldřich

Slavíček, Oldřich, flétnista, hudební pedagog, skladatel a malíř, narozen 28. 4. 1911, Brno, zemřel 18. 4. 1975, Brno.

Po absolvování nižšího gymnázia studoval hru na flétnu na brněnské konzervatoři ve třídě Josefa Boka (1926–32) a soukromě v Praze u Rudolfa Černého (1932–33). Od roku 1933 pořádal samostatné koncerty a byl stálým hostem rozhlasu. Získal čestné uznání na soutěži ve Vídni (1938). Krátce vyučoval na brněnské konzervatoři, stal se sóloflétnistou České filharmonie (1937–45), kde založil Dechový kvintet českých filharmoniků. Působil jako sólista a vedoucí Českého komorního orchestru (1946–47) a jako první flétnista Karlovarského symfonického orchestru. Od roku 1947 pedagogicky působil na brněnské konzervatoři a od roku 1948 vyučoval na JAMU (zakladatel flétnové třídy). Stal se řádným profesorem (1963) a vedoucím katedry dechových nástrojů (1969–73). Mezi jeho žáky patřili Arnošt Bourek, Radomír Pivoda a další. V roce 1955 koncertoval v Polsku. Získal cenu Grand Prix du Disque de l´Académie Charles Cros v Paříži za nahrávku Flétnového koncertu D dur Antona Filse (1961). Oldřichu Slavíčkovi věnovali své kompozice Rafael Kubelík, Josef Bohuslav Foerster, Josef Holub, Boleslav Vomáčka, František Vrána, Jan Kapr, Iša Krejčí, Bohuslav Sedláček, Jan Plichta, Karel Jandera a Josef Páleníček. Sám rovněž komponoval, především skladby určené flétně. Věnoval se také malířství, soukromě studoval u Maxe Švabinského. Mezi jeho nejznámější díla patří portréty Leoše Janáčka a Václava Talicha.