Český hudební slovník osob a institucí

Jaroš, Emanuel

Jaroš, Emanuel, varhaník, ředitel kůru, hudební pedagog a skladatel, narozen 5. 2. 1882, Praha, zemřel 12. 4. 1959, Kladno.

Byl synem učitele hudby Jana Jaroše. Hudbě se učil u Zdeňka Fibicha a zejména pak na pražské konzervatoři u Antonína Dvořáka (1898−1901), kde patřil k jeho nejlepším žákům. Brzy se stal učitelem hry na klavír a varhany a také kompozice; tyto obory vyučoval na pražské hudební škole Dvořákeum (1904−15). Zároveň působil jako varhaník (1906−11) a následně ředitel kůru u Panny Marie Sněžné u františkánů (od 1911), u Svatého Haštala (1922−31) a u Svatého Rocha na Olšanech (od 1931). Intenzivně se také věnoval skladatelské činnosti: napsal několik klavírních skladeb (op.1, 1901; op. 5, 1902; op. 7, 1903; op. 10, 1906; op. 21 Vzpomínky, 1915) a komorních děl (houslová sonáta op. 2, premiéra v Praze 6. 7. 1901, uvedl Václav Talich; klavírní trio f moll op. 9, 1905, téhož roku oceněné druhou cenou Komorního spolku; smyčcový kvartet g moll, 1901, věnovaný Aloisi Jiráskovi; klavírní kvartet G dur, 1901; dva kvintety, 1906, opět vyznamenán cenou Komorního spolku, a 1909). Z orchestrálních děl je třeba zmínit skladbu Vzpomínky (1907), symfonický obraz Život (1913), Pathetická ouvertura (1919) či Scherzo-Intermezzo (1920). Z vokálních skladeb napsal mnohé písně a mužské sbory, melodram Sudičky v Hodoníně, také má některé chrámové skladby. Byl však rovněž stále vyhledávanějším pedagogem a kvůli velkému množství žáků svou skladatelskou činnost od poloviny dvacátých let značně omezil. Od té doby se začal plně věnovat hudební výchově dětí. V této oblasti spolupracoval s Olgou Putzkerovou, se kterou napsal didaktické práce Počátky hudební výchovy (Praha, 1939) a Z dětského světa (1957). Vyšel mu článek Umění kupovati hudebniny (Dalibor 31, 1909).