Český hudební slovník osob a institucí

Hanousek, Vladimír

Hanousek, Vladimír, houslista a skladatel, narozen 2. 5. 1907, Přemyšl (Polsko), zemřel 27. 9. 1976, Praha.

Po absolvování reálky v Pardubicích (1917–24) vstoupil na pražskou konzervatoř, kde se učil houslím u Jindřicha Felda (1924–28) a kompozici u Otakara Šína (1926–28). V roce 1925 měl první veřejný koncert v Pardubicích. Po absolutoriu pokračoval ve studiu houslové hry na mistrovské škole, kde byl žákem Karla Hoffmanna (1928–31) a Josefa Suka (1928–30). Ještě za studií se stal členem Symfonického orchestru československého rozhlasu, kde působil třicet let (1929–59). Hrál také s Českou filharmonií, se kterou mimo jiné provedl jako první český houslista Szymanowského houslový koncert (1930). Uvedl i řadu novinek od českých skladatelů (Bohuslav Martinů, Karel Hába, Emil Hlobil, Jan Seidel a další). Kromě dráhy koncertního sólisty se angažoval v několika komorních spolcích – byl členem Československého (později Pražského) klavírního tria (od 1936) a Nového českého kvarteta (1941–46), se kterými nahrál na desky díla Smetanova, Dvořákova a Sukova. Dále působil jako umělecký poradce v komorním souboru FISYO a v Pražském komorním orchestru.

Jako skladatel se příliš neprosadil. Komponoval zejména komorní skladby: Smyčcové trio G-dur (premiéra v Praze 1928), Ex libris pro smyčcové kvarteto (provedeno v pražském rozhlase 20. 12. 1934), Tema con variazioni pro housle a violu (premiéra v Praze 1. 11. 1938), Symfonietta pro devět sólových nástrojů (1940, provedeno Českým nonetem 20. 2. 1941), Aria, Passacaglia a Concerto da camera pro housle a smyčcový orchestr. Z orchestrálních skladeb je známé jeho Divertimento pro malý orchestr (provedeno v ostravském rozhlase 31. 9. 1932), kompozice Neznámému vojínu s recitací (1931, premiéra v Praze 27. 10. 1933) či Tragická symfonietta pro velký orchestr. Vokální skladby jsou zastoupeny dvěma kantátami (Mlčícím hrdinům pro recitaci, sóla, smíšený sbor a velký orchestr na texty indických básníků Šivanandy a Vivekanandy, Praha pro sóla a smíšený sbor na text Františka Halase) a cyklem písní Hořící šero na vlastní text (1934, premiéra v Praze 3. 10. 1935). Kromě toho byl i literárně činný – skládal básně.