Český hudební slovník osob a institucí

Hanták, František

Hanták, František, hobojista a hudební pedagog, narozen 19. 6. 1910, Planá nad Lužnicí, zemřel 23. 9. 1990, Praha.

Ve svých čtrnácti letech nastoupil do Prahy na vojenskou hudební školu (1924–27), kde se začal věnovat hře na hoboj (v roce 1927 měl svůj první veřejný koncert). V hoboji se proškolil coby muzikant u plukovní hudby ve Valašském Meziříčí (do 1931). Poté jej studoval na pražské konzervatoři ve třídě Ladislava Skuhrovského, kterou absolvoval roku 1936. Ještě za studií byl angažován Václavem Talichem do České filharmonie, kde hrál jedenáct let na pozici prvního hobojisty (1932–43). V roce 1943 přešel v téže funkci z České filharmonie do Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Od roku 1936 byl současně členem Českého noneta, se kterým spolupracoval dvacet let. Mezi lety 1951–59 byl také členem souboru Ars rediviva. V roce 1956 odjel na velké turné po Číně, Koreji a Mongolsku. Téhož roku odešel z rozhlasového orchestru i z Českého noneta a tři roky strávil v Brně jako sólista státní filharmonie. Od roku 1959 hrál v Českém dechovém kvintetu filharmoniků. Souběžně s dráhou sólisty a komorního hráče se věnoval i pedagogické činnosti – více než třicet let učil hru na hoboj na AMU (1946–79), kde také získal roku 1966 profesuru. Byl výjimečným sólistou nejen díky technické zdatnosti a virtuozitě, dynamické, živelné a suverénní hře, ale zejména díky osobitému hudebnímu projevu a tvůrčí odvaze. Řadu klasických autorů (Marcello, Händel, Telemann, Haydn, Richard Strauss a další) interpretoval tak novátorsky, že tím vzbuzoval obdiv i bouřlivé diskuse. Po válce provedl v Anglii Kramářův koncert F dur, se kterým měl velký ohlas a nahrál jej na desky. Natočil i řadu dalších skladeb pro hoboj: Mozartův koncert C dur (1956 s Českou filharmonií), koncerty Bohuslava Martinů a Richarda Strausse (1962 s brněnskými filharmoniky), Jírovcův koncert, díla Händlova, Telemannova, Ba­chova a dalších skladatelů. Památné je jeho provedení Haydnova koncertu v roce 1959, který byl jedním z vrcholů páté přehlídky československého koncertního umění. Hanták obdivoval klasickou hudební tvorbu, ale těžiště jeho repertoáru bylo v soudobé hudbě, které byl celoživotně oddán. Jeho hra byla pro mnoho skladatelů tak inspirující, že je podnítila ke tvorbě dalších novinek přímo šitých na míru jeho nástroji. Bezmála třicet skladeb pro hoboj vzniklo tímto způsobem. Mezi autory inspirované Hantákem patřil například Jaroslav Kvapil, Jan Novák, Sláva Vorlová, Petr Eben, Miroslav Krejčí, Viktor Kalabis, Klement Slavický, Ilja Hurník, Jan Hanuš, Miloslav Kabeláč a další. Mnohé z těchto koncertů mu byly věnovány na počest.