Charakteristika: muzikolog, hudební skladatel a spisovatel
Datum narození/zahájení aktivity:22.7.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.11.2008Dobřichovice
Text
Berkovec, Jiří, muzikolog, hudební skladatel a spisovatel, narozen 22. 7. 1922, Plzeň, zemřel 11. 11. 2008, Praha.
Studoval na reálném gymnáziu v Plzni (1933–41), pokračoval na Pražské konzervatoři (obor hra na klavír u Emila Mikelky, 1941–48), soukromě studoval také skladbu u Antonína Modra. Souběžně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a psychologii (1945–48, disertační práce Krištof Harant z Polžic, PhDr. 1952). Byl zkušeným klavíristou, doprovázel violistu Antonína Hyksu na koncertních turné po Čechách, stejně tak často vystupoval na koncertech sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Nastoupil do Československého rozhlasu v Praze (vedoucí redakce komorní a symfonické hudby), kde pracoval v letech 1949–65. Paralelně byl činný jako lektor na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v rozmezí let 1952–57 (dějiny české a slovenské hudby, notace, archívní praxe). Stal se redaktorem ve Vydavatelství Supraphon (1965–76), potom odborný pracovník hudebního oddělení Divadelního ústavu (1975–82), v letech 1982 až 1989 odborný pracovník Českého muzea hudby. Byl aktivně činný jako soudní znalec pro oblast hudby.
Berkovec byl členem celé řady společností a odborných grémií, zejména: člen Vědecké a ediční rady při hudebním oddělení Státní knihovny České republiky (1969–89), člen Vědecké komise pro pořádání muzikologických konferencí Pražského jara (1988–89), člen Komise pro habilitační řízení v oboru hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (od 1992), člen České hudební společnosti (1975–95), Společnosti Bedřicha Smetany (1979–91), Společnosti Josefa Suka (1991–95, předseda), předseda Poradního sboru Muzea české hudby (1986–2002), člen Asociace hudebních umělců a vědců Praha (1992–2003), člen Komise a ediční rady pro vydávání díla Antonína Dvořáka (1950–77).
Jako muzikolog se Jiří Berkovec zajímal o českou hudbu v období 17. až 20. století, o hudbu v pražském periodickém tisku 18. a 19. století, významné jsou jeho práce věnované Janu Jakubovi Rybovi, Antonínu Dvořákovi, Josefu Sukovi a Bedřichu Smetanovi (autor mj. jeho tematického katalogu).
Berkovec byl aktivní i jako skladatel (cca 100 provedených skladeb), jeho raná díla jsou ovlivněna tvorbou Josefa Suka a Sergeje Prokofjeva, v pozdější tvorbě 70. a 80. let se více přizpůsoboval novým kompozičním technikám. K jeho nejúspěšnějším skladbám patří scifi opera Krakatit (1960), symfonická báseň Stříbrný vítr (1946), orchestrální fantazie Kosmická raketa (1961) a zejména pak řada drobnějších skladeb psaných pro soutěž mladých umělců Concertino Praga.
Berkovec napsal i několik sci-fi povídek ve sbírce Akce Lyra s podtitulem Hudební science-fiction (1966), z nichž jedna (Autosonido) byla zfilmována Československou televizí (1971, režie Jiřina Pokorná).
Dílo
Dílo literární (výběr)
Knižní práce
Josef Suk (Praha 1951, 1956, 1962).
Antonín Dvořák (Praha 1969; Varšava 1976).
Hry s tóny (Praha 1971).
Zuzana Růžičková (Praha 1972).
Chvála hudby: eseje o české hudbě (Praha 1980).
Praga musicopolis Europae (Praha 1983).
V hudbě život Čechů (Praha 1984).
Život plný hudby: vyprávění o Antonínu Dvořákovi (Praha 1986, 1996).
České pastorely (Praha 1987).
Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století (Praha 1989).
Jakub Jan Ryba (Jinočany 1995).
Slavný ouřad učitelský. Kapitoly o kantorech a jejich hudbě (Příbram 2001).
Tematický katalog skladeb Bedřicha Smetany (v rukopise, 1999).
Studie a stati
Pater Jeronym, regenschori u sv. Tomáše v Brně (Opus musicum, 1, 1969, č. 10, s. 299 ad.).
Cesty a způsoby šíření hudby v éře baroka a klasicismu (In: Sborník z hudebně vědného sympozia v Chrudimi 1984. Praha 1986, s. 11–44).
Kvodlibetní disputace o hudbě na pražské univerzitě na počátku 15. století (Hudební věda 24, 1987, č. 2, s. 137 ad.).
První znění Dvořákovy opera Král a uhlíř (In: Muzikologické dialogy, Slaný 1987).
Jan Hugo Voříšek: Missa in B (Hudební věda 27, 1990, č. 2, s. 127 ad.).
Ohlasy díla Josepha Haydna v Čechách na přelomu 18. a 19. století (Opus musicum 23, 1991, č. 8, s. 251 ad.).
Repertoár pražské operní scény po C. M. Weberovi (Opus musicum, 26, 1994, č. 8–9).
Presumpce Smetanovy osobnosti (Hudební věda 32, 1995, č.1, s. 3 ad.).
Josef Ferdinand Norbert Seger a jeho škola (Hudební věda, 32, 1995, č. 3, s. 3 ad.).
Dílo hudební (výběr)
Rapsódie pro klavír (1957).
Jana hraje na klavír (1958)
Fantasie pro varhany (1957).
Stříbrný vítr (symfonická báseň, 1946).
Intermezza pro malý orchestr (1958).
Tři sonatiny pro housle a komorní orchestr (1957).
Tři capriccia pro flétnu, pro hoboj, pro klarinet a orchestr (1959).
Vítej, máji (dětský sbor, 1953).
Pohádka o dvanácti měsíčkách (zpěvohra, 1957).
Krakatit (opera, Karel Čapek, 1960, provedeno Brno, 10. 3. 1961).
Kosmická raketa (orchestrální fantazie 1961).
Letíme ke hvězdám (kantáta, 1962).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MGG1.
Grove1.
Grove2 .
MGG2.
Adamovič, Ivan: Slovník české literární fantastiky a science fiction (Praha 1995).
Vojtěšková, Jana (ed.): Kdo je kdo v současné české muzikologii (Praha 2006).
II. Ostatní
Hudební rozhledy 10, 1957, s. 953.
Hudební rozhledy 14, 1961, s. 298.
Slovenská hudba 5, 1961, s. 338.
Báchorek, Milan: Berkovcův Hostinec u kamenného stolu (Hudební rozhledy, 26, 1973, č. 11, s. 486–7).
Šeda, Jaroslav: 70 let Jiřího Berkovce (Zprávy společnosti Josefa Suka, 7, 1993, s. 9–13).
Petr Macek
TextDatum poslední změny: 2.5.2014