Wittmann, Maximilián
(Max)
Charakteristika: Klavírista, hudební redaktor, dramaturg, producent, skladatel a dirigent,
Datum narození/zahájení aktivity:3.12.1941
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.6.2011
Text
Wittmann, Maximilián (Max), klavírista, hudební redaktor, dramaturg, producent, skladatel a dirigent, narozen 3. 12. 1941, Nýřany u Plzně, zemřel 1. 6. 2011, Brno.
V letech 1956–59 navštěvoval na hudební škole Bedřicha Smetany v Plzni hodiny klavíru u Jindřicha Durase. Roku 1959 odešel do Brna, kde studoval na Státní konzervatoři hru na hoboj a kompozici ve třídě Františka Suchého. U stejného pedagoga pokračoval na JAMU, kterou dokončil roku 1967, ale dále zde rok působil jako korepetitor. V roce 1968 nastoupil vojenskou službu v symfonickém orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Mezi lety 1969–71 byl členem orchestru Satirického divadla Večerní Brno. V roce 1969 nastoupil na místo hudebního redaktora Československého rozhlasu Brno, od roku 1990 je zde šéfem hudební redakce. V letech 1973–95 byl dramaturgem a producentem Orchestru Gustava Broma. Od roku 1993 působí jako dirigent a korepetitor Mahenovy činohry Národního divadla Brno.
Na poli skladatelském se dočkal mnoha úspěchů. V rozhlasové soutěži získal roku 1984 druhou cenu za orchestrální skladbu Jen pár not, v roce 1987 získal druhou cenu za orchestrální skladbu Pro dva a v roce 1989 první cenu za orchestrální skladbu Sluníčko. Je autorem více než 160 skladeb z oblasti jazzu a populární hudby (písně, šansony a orchestrální skladby). Pro rozhlas, televizi a divadla napsal mnoho scénických hudeb. Některé z jeho skladeb byly vydány v nakladatelstvích Supraphon a Panton.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Scénická hudba
Strašidla ve věži (Olga Petrová Petráňová), Československý rozhlas Brno, 1965;
Král umírá (Eugéne Ionesco), Divadlo Husa na provázku, 1966;
Fanfáry a hrany (Jiřina Ryšánková), Divadlo pantomim, 1966;
Antigona (Sofokles), JAMU Brno, 1966;
La Bramma de la Favola (Jiřina Ryšánková), Divadlo pantomim, 1967;
Piknik (Ladislav Smoček), JAMU Brno, 1968;
Panta rei (Eva Tálská), Divadlo Husa na provázku, 1966;
10 dnů, které otřásly světem (John Reed), činohra Státního divadla v Brně, LP Supraphon;
Počet nepravděpodobností (Jerzy Jurandot), Divadlo Vítězného Února v Hradci Králové, 1970;
Parníkem do manželství a zpět (Jan Czech a Jan Dvořák), Divadlo Večerní Brno, 1978;
Hlava XXII (Joseph Heller), Státní divadlo Brno, 1979;
Ideální společnost (Zemánek, Kostelník), Pantomima neslyšících, 1981;
Podepsán Roman (Oto Schmidt, dokumentární hra o Karlu Sabinovi), Československý rozhlas, 1986;
Malé smutné štronzo (Ludvík Kundera), Československý rozhlas, 1985;
Námluvy (Anton Pavlovič Čechov v úpravě Milana Lasici a Julia Satinského), televizní inscenace, Česká televize, 1995;
Tři blázni v jednom (Antonín Přidal), televizní hra, Česká televize, 1996;
Champignolem proti své vůli (Georges Feydeau), Mahenova činohra Národního divadla v Brně, 2000;
Maryša (Alois a Vilém Mrštíkové), Mahenova činohra Národního divadla v Brně, 2001.
Muzikály
Počet nepravděpodobností (libreto – Pavel Cmíral podle Jerzyho Jurandota), 1970;
Písnička pro želvu (libreto – Pavel Cmíral), 1973.
ČSS.
EJ.
Jitka Bařinková