Český hudební slovník osob a institucí

Diváková, Zdeňka

Diváková, Zdeňka, operní pěvkyně, hudební pedagožka, narozena 31. 12. 1920, Mariánské Hory (městská část Ostrava), zemřela 7. 12. 2011, Ostrava.

Základy zpěvu získala u tenoristy Karla Küglera, ale opravdového školení se jí dostalo u Rudolfa Vaška, k němuž se dostala na doporučení Josefa Schreibera. Před tím ale absolvovala v roce 1938 dvouletou obchodní školu a pak začala studovat hudbu na vítkovické Hudební škole dr. Leoše Janáčka, pedagogické oddělení určené pro výchovu učitelů hudby, které absolvovala v roce 1943. Po složení státní zkoušky v Praze z oboru sólový zpěv sama začala vyučovat na vítkovické hudební škole a často vystupovala na školních koncertech i jiných veřejných akcích v Ostravě a na konci roku 1942 i v pražské Městské knihovně. Po skončení druhé světové války v roce 1945 upoutala tehdejšího šéfa opery Zemského divadla v Ostravě Zdeňka Chalabalu, který ji angažoval do souboru jako sólistku. Zde zaujala jako Lidunka v opeře Viléma Blodka V studni či Cho-Cho-San v Pucciniho Madame Butterfly. Po jednoročním přerušení ostravského angažmá (v sezoně 1948/49 působila Diváková v Slezském divadle Zdeňka Nejedlého v Opavě) se vrátila již natrvalo do Ostravy a zdejšímu divadlu zůstala věrná až do odchodu do důchodu v červnu 1978. Během téměř 35 let zde vytvořila více jak 100 rolí ve 2 000 představeních. Herecký temperament a pěvecký talent postavený na krásném sopránovém hlasu s neuvěřitelně dynamickým rozpětím od mohutného forte po nedostižné pianissimo předurčil pěvkyni především pro italský repertoár Verdiho a Pucciniho oper, ve kterých mohla uplatnit kantilénový přednes a skvělou pěveckou techniku. Bylo to např. v titulní roli Verdiho Aidy – 1952, v úloze Nelly v Pucciniho Gianni Schicchi – 1959, v titulní roli Toscy téhož autora – 1960 a v roce 1961 znovu v úloze Cho-Cho-San v Pucciniho Madame Butterfly, dále v operách Verdiho La traviata – Flora, 1964, Nabucco – Abigail, 1968, Síla osudu – Curra, 1969 či Rigoletto – Giovanna, 1975. Vedle rolí italského repertoáru se výrazně uplatnila i ve Wagnerově Bludném Holanďanovi – Senta, 1954, Čajkovského Pikové dámě – Elíza, 1955, v Gounodově Faustovi a Markétce – Markétka, 1957 v Šebalinově Zkrocení zlé ženy – Kateřina, 1959, v Borodinově Knížeti Igorovi – Jaroslavna, 1965. Z českých oper uveďme role Krasavy ve Smetanově Libuši (1954), Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni (1958), Julie v Dvořákově Jakobínu (1959), titulní roli v Rusalce téhož autora (1960) či úlohy Kněžny v Čertu a Káči (1961). V dalším ostravském nastudování Její pastorkyně v roce 1967 ztvárnila roli Kostelničky a poslední rolí Divákové v Ostravě byla Ludmila ve Smetanově Prodané nevěstě. Jako host vystupovala Diváková v mnoha československých operních domech (Opava, Olomouc, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Bratislava a Košice) i v zahraničí (v roce 1958 hostovala v jugoslávském Splitu a účastnila se s ostravským operním souborem zahraničních turné po tehdejším Sovětském svazu, NDR, Itálii a Polsku).

Diváková se věnovala po celou dobu své kariéry také pedagogické činnosti. Učitelskou dráhu nastoupila v roce 1943 v Hudební škole dr. Leoše Janáčka ve Vítkovicích. Po vzniku Vyšší hudebně-pedagogické školy v Ostravě (1953), která se transformovala roku 1959 na ostravskou konzervatoř, zde zakládala pěvecké oddělení a s přestávkou let 1956 až 1961 zde působila až do roku 1982. V letech 1956–58 vyučovala jako odborná asistentka na brněnské JAMU.