Löwenbach, Jan
(Loewenbach, pseudonym J. L. Budín)
Charakteristika: Hudební publicista, organizátor, kritik a právník
Datum narození/zahájení aktivity:29.4.1880
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.8.1972
Text
Löwenbach, Jan (psán též Loewenbach, pseud. J. L. Budín), hudební publicista, organizátor, kritik a právník, narozen 29. 4. 1880, Rychnov nad Kněžnou, zemřel 13.8.1972, Glenn Falls (stát New York, USA).
Bratr hudebního spisovatele Josefa Löwenbacha (1900–1962). Jan Löwenbach roku 1898 absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, v letech 1898–1902 studoval práva v Praze (JUDr.). Kromě své advokátské praxe se věnoval organizátorské a publicistické činnosti zejména v Umělecké besedě a vydavatelství Hudební matice. V letech 1919–20 byl redaktorem časopisu Hudební revue, podílel se na činnosti Sboru pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi. Byl iniciátorem založení Ochranného svazu autorského (1919) a zakladatelem Klubu českých skladatelů (stanovy schváleny 3. 10. 1921), v oblasti autorského práva byl mezinárodně uznávanou osobností. Jako člen československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu se organizačně podílel na přípravách jejích festivalů v Praze roku 1924 a 1925. Přispíval také do časopisů Listy Hudební matice resp. Tempo, do Lidových novin, pražského německy vydávaného časopis Der Auftakt a německých hudebních periodik Der Merker a Die Musik, přičemž soustavně propagoval díla českých klasiků a českou moderní hudbu. Je autorem slovníkových hesel pro PHSN, Encyclopaedia Americana a jiné. Pod pseudonymem J. L. Budín napsal operní libreta (pro Bohuslava Martinů Voják a tanečnice, pro Jaroslava Křičku Bílý pán). V obou případech se ve spolupráci se skladateli snažil spojit prvky tradiční opery buffa s elementy moderního revuálního divadla. Překládal texty vokálních kompozic do němčiny (Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, Novákovu kantátu Bouře, Sukovu dramatickou legendu Pod jabloní, písně a sbory Vojtěcha Bořivoje Aima, Jaroslava Křičky, Karla Boleslava Jiráka, Václava Štěpána, Viléma Petrželky a jiných, do češtiny naopak díla Arnolda Schönberga, Luise Gruenberga, Eugèna Goossense a dalších).
Před nacistickou okupací se mu podařilo z Československa odjet. Přes Švýcarsko, Anglii a Kubu se dostal do USA a roku 1941 se usadil v New Yorku, kde pobýval od ledna 1941 do listopadu 1946. V USA pořádal přednášky v zájmu Československa, publikoval v New York Times, Musical Quarterly, Musical America atd. a působil jako kulturní poradce československého konzulátu v New Yorku. Po návratu do vlasti se stal expertem hudební sekce Ministerstva školství. Široký rozhled a celková vzdělanost mu umožnily působit doma i v zahraničí v zájmu propagace československé kultury. Poúnorový převrat vedl k jeho novému odchodu do USA, kde žil až do své smrti. Americký muzikolog Jaroslav Mraczek (1928–1999; syn brněnského rodáka, skladatele Gustava Mraczka) založil na svém dlouholetém působišti univerzitě v San Diegu (San Diego State University) stipendium Jana Loewenbacha (Jan Loewenbach Scholarship) pro mladé studenty.
Dílo
Dílo literární
Články a studie (výběr)
(Četné příspěvky k osobnosti B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, V. Nováka, P. Křížkovského, O. Ostrčila, J. Křičky, O. Zicha, kritiky, stati o autorském právu aj. v časopisech Dalibor, Hudební revue a Tempo apod., uvedeny v ČSHS).
Německé rozbory oper Smetanových (Hudební revue 1, 1908, s. 300–304);
Bedřich Smetana a Ludevít Procházka. Vzájemná korespondence (Praha 1914);
Autorská práva k dílům Smetanovým (Hudební revue 8, 1915, s. 11–17 a 53–54);
Muzikantské dušičky (výbor satir a epigramů, Praha 1921);
Autor a nakladatel (Praha 1922);
Emil Němeček. Der Irrtum der Königin (Der Auftakt 2, 1922, s. 153–154);
Jaroslav Křička (Listy Hudební matice 2, 1922–23, s. 8–15);
Mezinárodní festival v Salzburgu (Listy Hudební matice 3, 1923–24, s. 15–18);
Mezinárodní festival a česká hudba (Listy Hudební matice 3, 1923–24, s. 269–271);
Pražský festival v zradle cizí kritiky (Listy Hudební matice 3, 1923–24, s. 333–357);
Konservatoř (Listy Hudební matice 4, 1924–25, s. 30–33);
Karel Burian (Listy Hudební matice 4, 1924–25, s. 77–78);
Zase festival? (Listy Hudební matice 4, 1924–25, s. 303–306);
Junge tschechiche Musik. Hic sunt leones? (Der Auftakt 5, 1925, s. 139–143);
Fibich tří gnerací (Listy Hudební matice 5, 1925–26, s. 48–50);
Neue tschechische Opern (Der Auftakt 6, 1926, s. 134–135);
Donaueschingen 1926 (Listy Hudební matice 6, 1926–27, s. 65–67);
Hudební vztahy italsko-české (Listy Hudební matice 6, 1926–27, s. 214–215);
Voják a tanečnice. Libretistovy poznámky k opeře Bohuslava Martinů (pod pseudonymem J. L. Budín, Listy Hudební matice – Tempo 7, 1927–28, s. 248–249);
Hudba v samostatném Československu (Praha 1931);
Dvořákův životopisec [Otakar Šourek] (Tempo - Listy Hudební matice 13, 1933–34, s. 35–40 a 95);
In memoriam [nekrolog Josefa Suka] (pod pseudonymem J. L. Budín, Tempo - Listy Hudební matice 14, 1934–35, s. 261);
Novela k autorskému zákonu (Tempo 15, 1935–36, s. 172);
Umělecký typ Jindřicha Kafky (Tempo 17, 1937–38, s. 17–18);
Czechoslovak Music (New York 1943);
B. Smetana-Genius of a Freedom-Loving People (Washington 1943);
B. Smetany boj o práva autorská (Praha 1947);
Hudba v Americe (Praha 1948);
Martinů pozdravuje domov (Praha 1947);
Autorsko-právní abeceda (Praha 1948).
Libreta
Voják a tanečnice, komická opera o dvou částech podle komedie Tita Maccia Plauta Pseudolus (česky jako Lišák Pseudolus, hudbu složil Bohuslav Martinů; premiéra 5. 5. 1928 Brno, režie Ota Zítek, dirigent František Neumann, Praha. Hudební matice 1928);
Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, hudební komedie s předehrou a dohrou dle motivů O. Wildea [The Canterville Ghost] (hudbu složil Jaroslav Křička, premiéra 27. 11. 1929 Brno, režie Ota Zítek, dirigent Antonín Balatka, Praha, Hudební matice 1929; německy jako Spuk im Schloss oder Böse Zeiten für Gespenster, překlad Paul Eisner, úprava Max Brod, premiéra 14. 11. 1931 Breslau [Wrocław], Wien, Universal Edition 1931; pražská německá premiéra 29. 4. 1932 Nové německé divadlo, dirigent Georg Széll; pražská česká premiéra jako Strašidlo v zámku, úprava Max Brod, 10. 10. 1933 Národní divadlo na scéně Stavovského divadla, režie Hanuš Thein, dirigent Milan Zuna).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Štěpán, Václav: Věrný přítel (Tempo 10, 1930–31, s. 279).
Stolařík, Ivo: Jan Löwenbach a Leoš Janáček (Opava 1958).
Šafránek, Miloš: Divadlo Bohuslava Martinů (k opeře Voják a tanečnice, Praha 1979, s. 38–40).
Mihule, Jaroslav: Martinů, osud skladatele (k opeře Voják a tanečnice, Praha 2002, zvláště s. 146–148).
Reittererová, Vlasta: Das tschechische und das deutsche Theater zwischen den beiden Weltkriegen. Ihre gegenseitige Reflexion in der eitgenösischen Musikprese (k opeře Bílý pán, in: Jakubcová, Alena – Ludvová, Jitka – Maidl, Václav: Deutschsprachiges Theater in Prag. Begegnngen der Sprachen und Kulturen, Prag 2001, s. 286–306, zvláště s. 296–298).
Bergmanová, Sandra – Honzíková, Jana – Březina, Aleš: Bohuslav Martinů. Voják a tanečnice, program k inscenaci Davida Pountneyho (15. 12. 2002 Státní opera Praha) (Praha, Státní opera 2002).
ArchivalieOsobní fond v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Obsahuje mj. korespondenci s Maxem Brodem, Leošem Janáčkem aj.
Jan Loewenbach Papers (NSD-11), uloženo v San Diego State University, Malcolm A. Love Library, Special Collections and University Archives. Obsahuje mj. korespondenci s Václavem Kaprálem, Bohuslavem Martinů.
Vlasta Reittererová
TextDatum poslední změny: 18.1.2010