Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Ogoun, Luboš

Tisk


Charakteristika: Tanečník, choreograf, režisér a šéf baletu

Datum narození/zahájení aktivity:18.2.1924
Text
DíloLiteratura

Ogoun, Luboš, tanečník, choreograf, režisér a šéf baletu, narozen 18. 2. 1924, Praha.
 
V tanci žák Roberta Brauna a Heleny Štěpánkové, absolvent Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy (1948) a choreografie na katedře tance divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (1953). Po osvobození v roce 1945 nastoupil jako tanečník do angažmá Národního divadla v Praze (Otrok v Šeherezádě, 1946; Zelenka ve Filosofské historii, 1949). V roce 1951 se stal vedoucím taneční složky a choreografem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951–53), odkud přešel jako choreograf do Armádní opery Praha (1953–55; Mirandolina, 1954). Pedagogem a choreografem Národního divadla v Praze byl v sezóně 1956–57 (Plameny Paříže, 1956; Prométheus, 1957). Šéfem baletu v Plzni byl po Jiřím Němečkovi v letech 1957–61. V tomto angažmá se jeho choreografický rukopis výrazně proměnil podle Zory Šemberové do „neuvěřitelně zvláštních pohybových tvarů“ (baletní konferenci v Karlových Varech 1965). V Plzni uvedl Rudý mák (1958), Popelku (1959), a především Baladu o námořníkovi (1961), kterou postavil ve stylu aktuálního poetického baletu. Klasickou taneční techniku, kterou vždy považoval podle svých slov za „uhelný pohybový základ“ doplňoval a dotvářel expresivními pohyby inspirovaným gymnastikou a akrobacií. V době plzeňského angažmá se aktivně podílel na tehdejším československém baletním dění, seminářích, festivalech a konferencích, k taneční problematice se jako reprezentant nové vlny choreografie šedesátých let vyslovoval i v tisku (jako jediný poukazoval na rozpor mezi snahou o moderní balet a ekonomickými ukazateli). V letech 1961–64 se stal šéfem baletu Národního divadla v Brně, kde inscenoval své vrcholné choreografie (Leningradská symfonie, 1962; Hirošima, 1963; Taras Bulba, 1963; Svěcení jara, 1964). Brno opustil, aby založil (spolu s Pavlem Šmokem a Vladimírem Vašutem) a stal se šéfem (1964–68) ambulatorního ansámblu Studio Balet Praha – Balet Praha (Podivuhodný mandarín, 1964; Hirošima, 1964; Cena Serge Lifara v Paříži 1967). Po čtyřech letech se vrátil do Brna, kde působil v různých funkcích, s výjimkou roku 1970, kdy byl uměleckým vedoucím Laterny magiky, do roku 1991. Šéfem baletu Národního divadla v Brně byl v letech 1968–70 (Don Juan Richarda Strausse, 1969). V souvislosti s normalizačními tendencemi po srpnové okupaci (1968) byl Ogoun přeřazen až do roku 1990 na místo choreografa a uplatňoval se i jako režisér v opeře, činohře a zpěvohře (Slzy nože Bohuslava Martinů 1969, Kníže Igor Alexandra Borodina 1973, Malý princ M. Háby 1979; z muzikálů Romance o lásce Miloše Štědroně 1974, Cyrano z předměstí Pavla Hammela a Mariána Vargy 1978), pohybově spolupracoval na Muži z kraje La Mancha (Karlín 1967), West Side Story (Karlín 1970), Zbojníci a žandáři aneb Jánošík (Brno 1972), Kytice (Semafor 1972), Ze života hmyzu (NS Bratislava 1984). Z baletů nastudoval v tomto období Janáčkovo Concertino (1979), Šach králi (1980), Sen noci svatojanské (Brno 1984, Ostrava 1988, zfilmováno 1986), Paní mezi stíny (1987), Škrtiče (1990). Po odchodu z divadla v devadesátých letech dál  pracoval pohostinsky jako choreograf. Jako tanečník těžil ze své sportovní erudice a kariéry výkonného atleta a trenéra československého družstva gymnastek (byl trenérem Evy Bosákové). Ogounovu choreografickou osobnost charakterizuje taneční inscenátorská pohotovost, originalita, fantazie pohybových tvarů a dramatických zkratek, sepjatých dějových scén, náročných až artistních  i působivých duet. Byl autorem několika set choreografií v operách, operetách, muzikálech, činohrách, televizi, filmu, Laterně magice, ledních revue atd. Působil jako pedagog, mimo jiné externí profesor choreografie na katedře tance Vysoké školy múzických umení Bratislava 1986–90. Byl jmenován Zasloužilým umělcem (1966), získal Prémii Českého literárního fondu (1991) za první uvedení baletu Bohuslava Martinů Škrtič a roku 1998 cenu Nadace Českého literárního fondu za celoživotní tvorbu, v roce 2002 mu udělil prezident Václav Havel cenu Za vynikající umělecké výsledky. Na počest jeho 80. narozenin věnovalo Národního divadlo v Praze jednu z repríz baletu Raymonda. Jeho druhá manželka Ludmila Ledecká byla dlouholetou přední balerínou brněnského divadla a byla ideální, tvárnou a přesvědčivou interpretkou Ogounova náročného choreografického stylu.
Dílo
Za novou hodnotu (Taneční listy 1, 1963, č. 4, s. 49);
Gymnastika – tanec (Taneční listy 2, 1964, č. 2, s. 20);
Vedení kontra odbory (Taneční listy 2, 1964, č. 3, s. 33);
Z návštěvy v Maďarsku (Taneční listy 2, 1964, č. 1, s. 2);
Čechoslovák v Paříži (Taneční listy 3, 1965, č. 1, s. 3);
Za Milanem Ječmínkem (Taneční listy 6, 1968, č. 3, s. 9);
Baudelaire –Béjart (Taneční listy 7, 1969, č. 7, s. 13).
Literatura
I. Lexika
Baljet – Encyklopedija (Moskva 1981, s. 380).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000).
Český taneční slovník (Praha 2001).
 
 
II. Ostatní
Přehled činnosti československých divadel (Praha 1958, s. 191).
Sborník Divadelní žatvy: Aktiv o problémech současného baletního umění, Svaz čsl. divadelních umělců (Brno 1960, s. 36, 38, 50).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945-60 (Praha 1960).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 24, 36, 51).
Brodská, Božena: Březnová taneční televize – Balada o námořníkovi (Taneční listy 1, 1963, č. 4, s. 54).
on: Jak dál (Taneční listy 1, 1963, č. 4, s. 58).
Kröschlová, Jarmila: Výrazový tanec (Praha 1964, s. 72, 76).
Sborník referátů Baletní seminář, Svaz čsl. divadelních a filmových umělců (Brno 1964, s. 14, 16, 19-25, 39, 42, 44, 48, 59-61, 65, 67, 69, 70, 76, 78, 79; 77).
Hošková, Jana: Kontrasty bez kontrastů (Taneční listy 3, 1965, č. 6, s. 6).
Pný: Balet Praha v zahraničí (Taneční listy 3, 1965, č. 9, s. 13).
Pokorný, František: Ogoun, Šmok, Fidlovačka (Taneční listy 3, 1965, č. 1, s. 1).
Sborník 20 let Divadla a opery a baletu Zdeňka Nejedlého (Ústí n. Labem 1965).
Sborník referátů Baletní přehlídka, Svaz čsl. divadelních umělců (Karlovy Vary 1965, s. 5-32, 42-46, 54, 57, 59, 60, 71-93, 96, 138, 145, 150, 1679? 173-178).
Sto let českého divadla v Plzni 1865-1965 (Plzeň 1965).
Paseková, Dana: Balet Praha do třetice (Taneční listy 4, 1966, č. 9, s. 6).
jh: Gramofonrevue a Balet Praha (Taneční listy 5,1967, č. 3, s. 2).
red: Hledání – jistoty, nejistoty Baletu Praha (Taneční listy 5, 1967, č. 8, s. 2).
Paseková, Dana: Pozoruhodná premiéra Baletu Praha (Taneční listy 1968, č. 7, s. 9).
Burian, Karel V.: Hvězdy baletu (Praha 1971, s. 34, 177).
Burian, Karel V.: Olga Skálová (Praha 1972, s. 34, 46, 57; 34).
Koegler, Horst: Friedrichs Ballettlexikon (Hannover 1972, s. 433).
Almanach 90 let stálého českého divadla v Brně 1884-1974, Státní divadlo v Brně (Brno 1974).
Jírový, Zdeněk: Luboš Ogoun má padesát (Taneční listy 12, 1974, č. 2, s. 2).
Sborník 60 let Státního divadla v Ostravě 1919-1979 (Ostrava 1979, s. 246).
Vašut, Vladimír: Šach králi, Bolero, Pták Ohnivák v Brně (Taneční listy 18, 1980, č. 6, s. 6).
Soupis repertoáru ND v Praze 1881-1983, Národní divadlo v Praze (Praha 1983).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta (Praha 1983, s. 13, 44, 46, 69, 78, 80, 81, 85, 121, 160, 193, 217, 238, 254).
Dufková, Eugenie: K jubileu českého choreografa, Program, Státní divadlo v Brně (Brno 1984, č. 6, s. 252-254).
Hegerová, Ivana: Trojlístek jubilantů – zasloužilý umělec Luboš Ogoun, národní umělec Jiří Němeček, národní umělec Miroslav Kůra (Taneční listy 22, 1984, č. 4, s. 23).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986, s. 125, 156, 174, 181, 211).
Koegler, Horst: The Concise Oxford Dictionary od Ballet (Oxford – New York 1987, s. 309, 333).
Dufková, Eugenie: Cesty baletu XIV., Program, Státní divadlo v Brně (Brno 1987, č. 6, s. 216-219).
Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988, s. 347).
Dufková, Eugenie: Olga Skálová (Brno 1988, s. 60, 67, 78, 87).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Ostrava 1988, s. 125, 156, 174, 181, 211, 222, 223).
Vašut, Vladimír: Balet Praha (Taneční listy 27, 1989, č. 5, s. 8; č. 6, s. 12; č. 8, s. 10; č. 9, s. 16; č. 10, s. 16).
Ročenky Česká divadla, Divadelní ústav (Praha 1960-1993).
66).
Postavy brněnského jeviště III. (Brno 1995, s. 457).
Čápová, Gabriela: Luboš Ogoun, dipl. práce HAMU (Praha 1995).
Siegel,  Jaroslav: Jaroslav Čejka a jeho bláznivý svět, Humor a Kvalita (Praha 1996, s. 43, 47).
Almanach Divadlo Na Vinohradech, DNV (Praha 1997, s. 230, 232).
Dufková, Eugenie: Malé memoáry (Brno1997).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 68, 84, 90, 93-102, 141, 149).
Vašut, Vladimír: Pavel Šmok na přeskáčku (Praha 1997, s. 14, 15, 18, 19, 24-26, 30, 33, 36, 66).
hk: Výročí (Taneční listy 36, 1999, č. 3, s. 20).
Ed: Vyznamenání Luboši Ogounovi, Aplaus (Brno 2002, č. prosinec, s. 7).
 
Jana Holeňová
Text

Datum poslední změny: 23.3.2009