Český hudební slovník osob a institucí

Severočeská filharmonie Teplice

Severočeská filharmonie Teplice (Bademusikgesellschaft; Městský orchestr lázeňského města Teplice-Šanov; Městský lázeňský orchestr; Městský symfonický orchestr Teplice; Krajský oblastní symfonický orchestr; Krušnohorská filharmonie; Krušnohorský symfonický orchestr; Severočeský symfonický orchestr; SČSO; Severočeská státní filharmonie Teplice; SČSF), symfonický orchestr, zahájení aktivity 1838.

I. Období 1802–1945
Počátky zrodu teplického hudebního tělesa nacházíme v první polovině 19. století, kdy se lázeňské město Teplice stává vyhledávaným centrem významných osobností celé Evropy. První konkrétní zprávy o hudebním dění jsou obsaženy v ročence Teplitz Almanach z roku 1802, který zmiňuje činnost lázeňského orchestru na kolonádách. Toto uskupení 15–20 hudebníků pořádalo koncerty nevalné kvality a stále častěji se setkávalo s veřejnou kritikou. O růst umělecké úrovně lázeňské hudby měl značný zájem teplický starosta Josef Matyáš Wolfram, který byl zároveň hudebníkem, skladatelem a dirigentem, a jenž se roku 1828 významně zasadil o vytvoření stálé hudební společnosti tzv. Bademusikgesellschaft v čele s ředitelem a dirigentem Josephem Rohnem. K stoupající úrovni tělesa nesporně přispěli i absolventi pražské konzervatoře, kteří se v této době stávali členy orchestru. Dobové rozdělení města na relativně samostatné městské části Teplice a Šanov (z němemckého originálu „Teplitz-Schönau“), ve kterých se uplatňovaly dva samostatně působící orchestry, způsobovalo značné finanční problémy. Zásadní zvrat nastal roku 1838, kdy zemské prezidium navrhlo litoměřickému krajskému úřadu změny v řízení, obsazení a financování hudební společnosti. Rozhodnutím litoměřického hejtmanství vznikl v roce 1838 jediný orchestr, v němž se spojilo dvacet dva členů teplického a deset členů orchestru působícího v Šanově. Ředitelem a kapelníkem nově vzniklého tělesa byl jmenován Karl Schmit. Tímto rozhodnutím je možné klást oficiální vznik profesionálního teplického orchestru do roku 1838.
Již v letní sezóně roku 1838 zahájil orchestr svou činnost a 20. července uspořádal komorní koncert s belgickým houslistou Charlesem de Beriotem a zpěvačkou Paulinou Garzia. K dalším úspěšným vystoupením patřil např. koncert houslisty Heinricha Wilhelma Ernsta uvedený 22. července 1846 v zámeckém divadle. Přestože orchestr úspěšně reprezentoval město, neměl jistotu stálého angažmá a pravidelných příjmů, jelikož působil v Teplicích pouze po dobu letní lázeňské sezóny. V revolučním roce 1848 byl městský lázeňský orchestr nově zvoleným dirigentem Franzem Laglerem nakrátko transformován v Hudbu národní gardy (Nationalgardemusik), která byla činná pouze po dobu revolučních aktivit. Ve vedení orchestru setrval Franz Lagler až do roku 1864, kdy kvůli pokročilému věku ukončil řízení orchestru a byl na svém postu vystřídán absolventem pražské konzervatoře, dirigentem a houslistou Hansem Schöttnerem. V tomto období se uskutečnila řada změn v organizaci orchestru. 25. února 1869 vyneslo městské kolegium usnesení, že lázeňský orchestr se bude skládat z sedmadvaceti členů včetně dirigenta, avšak v krajních týdnech lázeňské sezóny bude mít o sedm hudebníků méně. Ještě téhož roku požádal hudební ředitel Hans Schöttner o další rozšíření orchestru o jednoho houslistu, dva hornisty a jednoho trumpetistu a pozounistu. Návrh byl přijat a orchestr rozšířen na třicet dva členů včetně dirigenta.
I přes značné úspěchy se Hans Schöttner postu dirigenta ještě v roce 1869 vzdal a na jeho místo v následující sezóně nastoupil Karl Peters. Petersovu éru (1870–86) provází výrazné změny v kulturním dění Teplic i ve vlastním provozu orchestru. Vzhledem k nevyhovujícím prostorám zámeckého divadla bylo v květnu roku 1874 dostavěno nové městské divadlo s kapacitou téměř tisíc míst. Předpokládala se operní, operetní a činoherní činnost. Lázeňský orchestr se stal rovněž orchestrem divadelním a polovina hudebníků byla angažována celoročně. Dalšími významnými změnami, o které se zasloužil Karl Peters, bylo zavedení abonentních a historických koncertů. První abonentní cyklus byl pořádán v zimní sezóně roku 1878. Cílem historických koncertů bylo pomocí charakteristického výběru skladeb poučit publikum o hudebních slozích a stylech.
V roce 1886 přebral taktovku městského lázeňského orchestru Karl Wosahlo, který na svém postu setrval do roku 1898. Konkurzním řízením byl poté ze 174 uchazečů vybrán dirigent Kaimova orchestru v Mnichově Franz Zeichka. Při jeho působení byly teplické lázně na vrcholu slávy a staly se významným centrem, kam se sjížděli umělci zvučných jmen. První velkou osobností byl italský klavírista Feruccio Busoni, který v Teplicích hostoval celkem čtyřikrát (1899, 1903, 1903, 1908). Mezi další významné hosty, kteří spolupracovali s městským lázeňským orchestrem, patřili např. Dirigenti Eugen d´Albert, Richard Strauss, houslisté Pablo de Sarasate, Eugéne Ysaye, Bronislav Hubermann, Fritz Kreisler, Alexander Pečnikov, Henri Marteau, klavíristé Conrad Ansorge, Emil Sauer, Ernö Dohnányi, Frederic Lamond, violoncellisté David Popper, Julius Klengel, Hugo Becker, Anton Hekking, pěvkyně Lili Lehmannová, Ernestina Schumann-Heinkeová a mnoho dalších. V říjnu roku 1899 při předložení plánu na další koncertní sezónu byl navržen a zároveň schválen návrh na změnu názvu orchestru, a to na Teplický městský orchestr (Teplitzer Stadt-Orchester).
V letech 1906–22 orchestr dirigoval Johannes Reichert, který upřednostňoval klasicistní hudbu, pokračoval v pořádání symfonických koncertů a ve spolupráci se světově známými umělci.
Dalším ředitelem a dirigentem se v roce 1922 stal Oscar Konrad Wille. Jeho přínosem bylo rozdělení koncertů podle obsahové náročnosti a výše vstupného. Na nejnižší úrovni Willeho hierarchizace stály lázeňské koncerty, které sloužily k pobavení a měly za úkol vychovávat posluchače pro symfonické koncerty, dále dělnické symfonické koncerty, jež jako jediné obsahovaly průvodní slova, lidové symfonické koncerty čerpaly z literatury komorních orchestrů a vrcholem systému byly filharmonické koncerty, které díky rozšíření orchestru často až na devadesát hráčů představovaly posluchačům velká orchestrální díla. Po dobu šestnácti let, kdy Oscar Konrad Wille vedl teplické hudební těleso, bylo provedeno přes sedm set symfonických koncertů a z operní tvorby např. Mozartova Figarova svatba, opery Giuseppe Verdiho, Giacoma Pucciniho, Richarda Strausse, Modesta Petroviče Musorgského, Pjotra Iljiče Čajkovského. Často uváděnými díly byly opery Richarda Wagnera včetně tetralogie Prsten Nibelungů. Působení Oscara Konrada Willeho v čele teplického tělesa skončilo roku 1938.
V době druhé světové války teplické hudební dění zcela nezaniklo, orchestr působil pod vedením Bruna Schestaka a pod změněným názvem Městský orchestr lázeňského města Teplice-Šanov (Das Städtische Orchester der Badestadt Teplitz-Schönau). Při výběru repertoáru byla preferována díla Ludwiga van Beethovena a Richarda Strausse. Teplický lázeňský orchestr i Městské divadlo ukončily svou činnost s koncem druhé světové války.

II. Období 1948–2008
Po roce 1945 hostovaly v Teplicích orchestry z jiných měst. Brzy nastala nutnost obnovení tělesa, jež by zastávalo funkci symfonického orchestru. Z iniciativy významné osobnosti teplického hudebního života, klavíristy, skladatele a ředitele hudební školy Aloise Sarauera a dirigenta a učitele Miloše Sedmidubského bylo 6. února 1948 na plenární schůzi Městského národního výboru v Teplicích schváleno zřízení Městského lázeňského orchestru. Prvním dirigentem byl ustanoven Miloš Sedmidubský, druhým Josef Vyskočil. Sedmidubský setrval na svém postu pouze dva měsíce, poté byl na krátko vystřídán Bohušem Slezákem. V pořadí dalším šéfdirigentem se v roce 1948 stal Josef Hrnčíř, který za necelý rok uvedl sto osmdesát koncertů. Koncem roku 1948 byl orchestr přejmenován na Městský symfonický orchestr Teplice.
Od 1. ledna 1949 zastával funkci šéfdirigenta absolvent pražské konzervatoře a žák Václava Talicha Miloslav Bervíd, který začal s orchestrem koncertovat v ostatních severočeských městech. Například 8. ledna 1949 byla v Litvínově uvedena Sukova scénická hudba k Zeyerově hře Radúz a Mahulena, 24. ledna uvedl v Mostě Dvořákovy Slovanské tance, dále orchestr koncertoval v Litoměřicích a Duchcově. 9. května 1949 již pod názvem Krajský oblastní symfonický orchestr uvedl Smetanovu Mou vlast. Od srpna téhož roku vystupoval orchestr pod názvem Krušnohorská filharmonie. Poté co bylo těleso převedeno do správy Krajského národního výboru, byl počet hráčů rozšířen na šedesát a přijat druhý dirigent Miroslav Lebeda. V roce 1951 byl orchestr zařazen mezi státní symfonické orchestry a název pozměněn na Krušnohorský symfonický orchestr. V létě roku 1953 opustil místo druhého dirigenta Miroslav Lebeda a na jeho post nastoupil Josef Daniel. Po odchodu Miloslava Bervída, jehož zásluhou se začaly znovu realizovat abonentní a výchovné koncerty pro školní mládež, stanul v čele orchestru v roce 1956 Bohumil Berka. Velmi kladně byly přijímány koncerty s průvodními slovy Mirko Očadlíka, Miroslava Barvíka a Václava Holzknechta, se kterými Berka spolupracoval. V koncertní sezóně 1956/57 byl orchestr značně vytížen. Odehrál padesát školních koncertů, deset abonentních a čtyřicet repríz na zájezdech. Zároveň se v letní sezóně konalo osm koncertů týdně. 12. srpna 1957 se uskutečnilo první zahraniční hostování do saské Pirny. Poté co druhý dirigent Josef Daniel odešel do Ostravské filharmonie, převzali dočasně jeho místo jako stálí hosté pražští dirigenti Alois Klíma, František Stupka a Zdeněk Košler. V roce 1960 byl název orchestru změněn na Severočeský symfonický orchestr. Během působení Bohumila Berky se v orchestru vystřídalo několik druhých dirigentů. V letech 1958–63 to byl Boris Masopust, Milivoj Uzelac, Josef Svoboda a Martin Turnovský. 1. listopadu 1963 vystřídal Martina Turnovského Libor Pešek, pod jehož taktovkou hrál orchestr celých šest let. Vzhledem k uvolňující se politické atmosféře v 60. letech účinkoval orchestr v církevních prostorách v Litoměřicích, Oseku, Ústí nad Labem a Varnsdorfu. 27. května 1967 byla Händlova Vodní hudba netradičně provedena na rybníku teplické Zámecké zahrady. Po odchodu Libora Peška nastoupil na jeho místo Vladimír Válek.
V době normalizace byl na počátku sedmdesátých let krajskými orgány odvolán z funkce uměleckého ředitele a šéfdirigenta Bohumil Berka a 30. července 1971 i Vladimír Válek z pozice druhého dirigenta. Bohumil Berka však ve funkci druhého dirigenta s orchestrem spolupracoval dalších třináct let. V říjnu 1972 byl na místo ředitele a hlavního dirigenta jmenován Jaroslav Soukup, který ve své funkci setrval až do roku 1989. Za jeho vedení vznikla kulturní instituce sdružující nejen symfonický orchestr ale i sólové hráče a komorní tělesa (klavírista Jan Novotný, houslista Boris Monoszov, Panochovo kvarteto, Kocianovo kvarteto a Nové pražské trio). Soukup rozšířil těleso na více než sedmdesát umělců a jeho zásluhou bylo zrekonstruováno sídlo orchestru. V sedmdesátých letech natočil s orchestrem několik koncertů pro Československou televizi. 1. července 1979 byl Severočeský symfonický orchestr přejmenován na Severočeskou státní filharmonii Teplice (SČSF). V roce 1983 vyjela filharmonie na první třítýdenní turné do Španělska, kde uvedla deset koncertů, a kam se opětovně vydala ještě o dva roky později. Díky postavení a dobrým organizačním schopnostem Jaroslava Soukupa byla v roce 1979 zahájena výstavba nového sídla filharmonie s koncertním sálem s kapacitou 549 míst. Autorem projektu byl Karel Hubáček.
24. listopadu 1989 na výroční schůzi Revolučního odborového hnutí podal demisi šéfdirigent Jaroslav Soukup a na jeho místo byl dosazen Jan Štván, který od roku 1985 působil v roli druhého dirigenta. Jaroslav Soukup na místě ředitele filharmonie zůstal ještě do roku 1990, kdy byl vystřídán Tomášem Ondráčkem. V říjnu roku 1991 bylo šéfdirigentské i ředitelské místo s vyhlídkou zlepšení umělecké úrovně tělesa nabídnuto Tomáši Koutníkovi, jenž několik let působil jako dirigent ostravské Janáčkovy filharmonie. Za dobu jeho působení účinkovala filharmonie na soutěži Pražského jara, koncertovala v Praze, Plzni, Hradci Králové, Nelahozevsi, Liberci, začala se prosazovat v zahraničí, pravidelně spolupracovala s německými pěveckými sbory v Quakenbrücku, Ludwigsburgu a Ulmu a v letech 1994–97 natočila ke 200. výročí narození Franze Schuberta jeho kompletní symfonické dílo. V roce 1992 bylo zrušeno místo druhého dirigenta, došlo ke snížení počtu hráčů, název orchestru byl zkrácen na Severočeská filharmonie Teplice a od té doby spadá orchestr pod teplickou městskou správu. V polovině roku 1995 odešel Tomáš Koutník z funkce ředitele a v létě roku 1997 i z postu šéfdirigenta. Novým ředitelem byl jmenován dlouholetý hráč orchestru Jiří Malina. Od roku 1997 vede Severočeskou Filharmonii Teplice kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe. S jeho nástupem vzrostl počet posluchačů a zvýšila se návštěvnost abonentních koncertů. V květnu 1998 koncertovala filharmonie na turné ve Španělsku. Roku 1999 účinkovala měsíc v Deutches Theater v Mnichově s Verdiho operou Nabucco a v červenci téhož roku vyvrcholila spolupráce s monackou princeznou a klavíristkou Caroline Murat koncertem v Monte Carlu. Po odchodu Jiřího Maliny z funkce ředitele filharmonie byl 1. října 2000 Radou města Teplic jmenován novým ředitelem Roman Dietz. Zajímavým projektem byl ve stejném roce zájezd do španělské Valencie, kde byly provedeny Planety Gustava Holsta ve futuristickém areálu pro více než 15 000 posluchačů. V roce 2003 odehrála filharmonie koncerty v Basileji, Paříži, Lyonu, Marseille, Toulouse, Nice, Mnichově a dalších a pravidelně spolupracovala s houslistou Pavlem Šporclem. 24. června 2004 provedla premiéru Symfonie č. 1 „Písně o samotách“ Vladimíra Franze a 25. května 2006 doprovázela violoncellistu Mishu Maiského s jeho dětmi Saschou a Lilly. V roce 2007 orchestr vystoupil na Pražském jaru, kde uvedl skladby Antonína Dvořáka, Václava Trojana, Ericha Wolfganga Korngolda a Sergeje Sergejeviče Prokofjeva. V sezóně 2008/09 koncertoval s klarinetistkou Sharon Kam, houslistou Pavlem Šporclem a zúčastnil se Festivalu Zakázané hudby v Terezíně.
Severočeská filharmonie Teplice je dosud jediným profesionálním symfonickým tělesem v Ústeckém kraji.