Český hudební slovník osob a institucí

Klega, Miroslav

Klega, Miroslav (křtěný Alexej), skladatel, rozhlasový pracovník, narozen 6. 3. 1926, Ostrava, zemřel 25. 6. 1993, tamtéž.

Pocházel z rodiny významného ostravského lékaře Ludvíka Klegy a byl vychován v rodině strýce spisovatele Vojtěcha Martínka. Po studiu na reálném gymnáziu a průmyslové škole v rodišti získal v letech 1943–46 hudební vzdělání na pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky a Emila Hlobila (v době 1944/1945, kdy byla pražská konzervatoř uzavřena, navštěvoval soukromě u Křičky hodiny kompozice). Studium skladby pak dokončil v roce 1950 na bratislavské konzervatoři u Eugena Suchoně a Jána Cikkera. Krátce pak působil v hudební redakci Československého rozhlasu v Bratislavě a v roce 1952 se natrvalo vrátil do Ostravy, kde nejprve působil jako dramaturg ostravské opery a tajemník nově založené zdejší pobočky Svazu československých skladatelů. Spolu s Rudolfem Kubínem stál u zrodu ostravské konzervatoře (1953–58 Vyšší hudebně pedagogické školy), na níž od roku 1955 vyučoval skladbě a hudebně teoretickým předmětům, poté byl zástupcem ředitele a v letech 1967–73) ředitelem této školy. Po násilném přerušení úspěšné pedagogické činnosti v době tzv. normalizace sedmdesátých let se věnoval práci hudebního režiséra a pak i redaktora vážné hudby v ostravském rozhlase a to až do odchodu do důchodu v roce 1986, kdy jen komponoval a pracoval na rozsáhlém románu s autobiografickými prvky. Po listopadu 1989 se stal poslancem České národní rady a obnovil svou rozhlasovou činnost.

Skladatelsky se Klega zprvu inspiroval hudebností rodného kraje (např. v symfonických variacích Černá země, inspirovaných románovou trilogií strýce Vojtěcha Martínka), jeho tvorbu pak ovlivnila i díla francouzských impresionistů (zvl. orchestrální suitu Noční slavnosti); po návštěvě Darmstadtu využil vHouslovém koncertu dodekafonie. Orchestrální Pantomima je zase konfrontací se stylem Igora Stravinského, kterému je skladba dedikována. V těchto dílech je však Klegův kompoziční styl zcela svébytný, bez výraznějších znaků eklekticismu. Vrcholnou hodnotou jeho skladatelského odkazu je na vlastní text napsané symfonické vyprávění pro velký orchestr a speakera Výpověď osamělého pěšákaa symfonie-balet Příběhy a zázraky. Posluchačský úspěch měly komorní skladby (např. Concertino in C pro čtyři smyčcové nástroje či rané klavírní Zbojnické nápady). Jeho skladatelské dílo není velké rozsahem, ale upoutává nekonvenčností a invenční nápaditostí.