Grossmann, Jan
Charakteristika: Skladatel, pedagog a hudební publicista
Datum narození/zahájení aktivity:4.1.1949
Text
Grossmann, Jan, skladatel, pedagog, hudební publicista, narozen 4. 1. 1949, Prostřední Suchá (Havířov).
Vystudoval nejprve hru na harfu a skladbu na ostravské konzervatoři (1966–72): harfu u Věnceslavy Jandové a skladbu u Jaromíra Podešvy, poté studoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jiřího Dvořáčka obor skladba (1973–75). Absolvoval však na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1975–79), kde byl studentem stejného oboru u Miloslava Ištvana. Absolutorium získal v roce 1979 za orchestrální kompozici Koncert pro harfu a orchestr a teoretickou diplomovou práci Výrazový vrchol, klidový protipól a pointa v soudobé skladbě. Na základě habilitačního spisu Rozbor problematiky řešené v mých habilitačních kompozicích, habilitační přednášky Ideová a hudební východiska v mé dosavadní skladatelské tvorbě a kompozic Petr - skála (1987), Precatio bona (1992) a Lava me (1993) mu byl v roce 1993 udělen Hudební a taneční fakultou Vysoké školy múzických umění v Bratislavě titul docent v oboru kompozice.
Po základní vojenské službě vykonané v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze (1972–74, harfista symfonického orchestru) vystřídal několik zaměstnání: učil na LŠU v Bílovci (1974–75), byl krátce dramaturgem Janáčkovy filharmonie Ostrava (1979) a Státního komorního orchestru v Žilině (1979), byl stipendistou Českého hudebního fondu (1980) a pracovníkem administrativy Janáčkovy filharmonie Ostrava (1980–82). V letech 1982–83 vyučoval hudebně teoretické předměty na Státní konzervatoři v Ostravě a externě působil také na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě. Z obou míst však musel po roce odejít z politických důvodů. Pracoval proto postupně na dvou lidových školách umění v regionu (LŠU Ostrava-Mariánské Hory a LŠU Ostrava-Poruba). S velkým osobním nasazením organizoval v letech 1983–89 krajskou Tvůrčí soutěž ve skladbě a improvizaci určenou žákům LŠU, současně byl vedoucím Krajské sekce skladby a improvizace při Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci a krajským metodikem pro obor skladba na LŠU. V letech 1991–93 se externě vrátil na dnešní Janáčkovu konzervatoř (výuka skladby a specializovaných hudebně teoretických předmětů k oboru skladba). Od roku 1989 působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě (dnešní Ostravské univerzitě). Zde se sice věnuje především výuce harmonie, kontrapunktu a komplexní analýzy skladeb, vede však rovněž semináře kompozice. Byl a je členem řady uměleckých organizací (Aktiv mladých, Svaz českých skladatelů při Asociaci hudebních umělců a vědců, Kontrast ´90, Tvůrčí centrum Ostrava). Úzce spolupracuje se dvěma mezinárodními hudebními festivaly (Mezinárodní hudební festival současného hudebního umění s duchovním zaměřením Forfest Kroměříž a dramaturg Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy). Rovněž je členem lektorské komise Svazu českých skladatelů pro Dny soudobé hudby v Praze. Na akademické půdě vykonával a vykonává řadu funkcí (zejména v rámci fakultního a univerzitního senátu) a zastupuje Ostravskou univerzitu v klíčových grantových agenturách, organizacích a institucích celorepublikového významu (například Fond rozvoje vysokých škol a Rada vysokých škol).
Grossmannova kompoziční řeč prochází stálým vývojem a citlivě odráží autorovo hluboké lidské a zejména pak duchovní zrání. Grossmann od raného experimentování s formou, rytmem a barvou, resp. všemi kompozičními prostředky, tj. především pak od vyrovnávání se s dědictvím dodekafonie, aleatoriky a s impulsy zvukového experimentování - Odlesky (1976), Dialoghi colorati per violino e pianoforte (1976), Natalis solis invicti (1978) a od inspirací moravskou lidovou písní - Písničky o třech tečkách (1974), Milostné písně (1984) dospěl až k dnešnímu nalezení svébytného hudebního prostoru a vlastní vyhraněné hudební řeči - Lava me (1993), Missa mussitata (1999), Klarinetový kvartet (2000), Klavírní kvintet (2002). Nejnovější Grossmannovy kompozice, zejména pak celé autorské CD Duchovní skladby (2001) jsou stigmatizovány především vysoce sofistikovaným hudebním myšlením a racionalitou, které se však odvíjejí výhradně od prvotního ryze intuitivního autorova předjímání. Mezi jeho kompozicemi jsou zastoupeny jak skladby vokální a orchestrální, tak především instrumentální díla komorní. Z nich pak dominují kompozice určené smyčcovým nástrojům (nejpřesvědčivější jsou jeho skladby pro smyčcové kvarteto, neboť dovede využít všechny jeho efektní a současně obsahově nosné zvukové i výrazové možnosti). Za své hudební inspirátory považuje především Schnittkeho, Šostakoviče, Sommera a Ebena.
Vedle kompoziční činnosti se Grossmann rovněž věnuje aktivitám hudebně publicistickým. Je autorem stovek hudebních recenzí, kritik i drobnějších článků publikovaných nejen v denním regionálním tisku, ale rovněž v odborných časopisech (Hudební rozhledy, Opus musicum, americký Composer 2001, 2003 a kanadský Musicworks – The Journal of Sound Exploration 1994). Koncem 80. let pravidelně přispíval do ostravského Kulturního měsíčníku články, kritikami a také velkým cyklem rozhovorů se všemi ostravskými skladateli.
Řada autorových skladeb byla oceněna na domácích kompozičních soutěžích (například celostátní skladatelská soutěž mladých autorů Generace v letech 1975, 1976, 1978 a 1980 či druhá cena Ministerstva kultury Československé republiky z roku 1978). Grossmannova díla jsou nahrána na gramofonových deskách i CD a jsou archivována v Českém rozhlase Ostrava, Hradec Králové a Praha a ve Slovenském rozhlase Bratislava. Jeho tvorba pravidelně zaznívá na hudebních přehlídkách a festivalech (především pak na ostravské Hudební současnosti, na kroměřížském Forfestu a na pražských Dnech soudobé hudby). Od roku 1993 spolupracuje se střední hudební školou Escola Professional de Arte v portugalské Mirandele, pro kterou komponuje instruktivní komorní skladby určené klasickým i těm nejneobvyklejším instrumentálním seskupením (cca čtyřicet skladeb).
Dílo
Komorní instrumentální
Dechový kvintet, 1975;
Odlesky, osm barevných skvrn pro dva hráče na bicí nástroje, 1976;
Dialoghi colorati per violino e pianoforte, 1976;
Partita I pro čtvero houslí, cembalo a bicí, 1977;
Natalis solis invicti (Zrození nepřemoženého slunce), pro flétnu a klavír, 1978, vyd. Panton, Praha 1983;
Sonáta pro sólové violoncello, 1980;
Hudba k obrazům Karla Harudy, pro smyčcové kvarteto, 1982;
Malá zimní suita pro akordeon, 1983;
Oblouk, pro housle a klavír, 1987;
Petr - skála, kvintet pro varhany a smyčcové kvarteto, 1987;
Missa mussitata (Tichá mše), pro violu, violoncello a dvoje housle, 1999;
Klarinetový kvartet, 2000;
Klavírní kvintet, 2002.
Komorní písňová
Písničky o třech tečkách, pro soprán a klavír na verše Olgy Markovičové, 1974;
Milostné písně, pro soprán a klavír na verše Evy Kotarbové, 1984;
O hrůzách, pro velmi nízký ženský hlas a harfu na verše Evy Kotarbové, 1988;
Precatio bona, pro soprán, alt, bas a varhany na slova Učitele Světového bílého bratrstva Petra Danova, 1992;
Lava me, cantata sacra, pro soprán a smyčcové kvarteto na slova žalmů a Učitele Světového bílého bratrstva Petra Danova, 1993.
Sborová
Mirogoj, mužský sbor na volně zpracované verše Jiřího Wolkra, 1976, vyd.: Severomoravský oblastní výbor Unie českých pěveckých sborů, Ostrava 1985;
Zpěvy horských růží, smíšený sbor na verše Jiřího Wolkra, 1977;
Krutě trpíme, hudební žert, pro smíšený sbor na latinsko-českou studentskou žebravou píseň, 1996, vyd.: IPOS – ARTAMA, Praha 1997.
Orchestrální
Cesta ke světlu, dramatický prolog, pro symfonický orchestr, 1977;
Koncert pro harfu a orchestr, 1979;
Concertino pro housle a orchestr, 1981.
Vokálně symfonická
Osvobození, melodramatická symfonie, pro dvě recitátorky, čtyři recitátory, dva recitační sbory, smíšený pěvecký sbor a orchestr na verše Viléma Závady, Václava Honse, Lýdie Romanské, Petra Dena a na libreto Karla Čejky podle novely Alexandra Borščagovského Utkání smrti, 1986. Diskografie
Hudba k obrazům Karla Harudy. Česká soudobá hudba. Smyčcové kvartety IV. (Radioservis, Praha 2001);
Krutě trpíme. Luscinia. Opavský středoškolský sbor. Mendelovo gymnázium (OSS Opava 1997);
Lava me, Missa mussitata, Petr – skála. Duchovní skladby (Spiritual compositions) (F - Print & OPUS PRINT Ostrava 2001). Literatura
I. Lexika
Mladí čeští skladatelé (ed.: Hallová, Markéta) (Praha 1983).
ČSS.
Dictionary of International Biography including Who Will be Who in the 20st Century, a biographical record of Contemporary achievement (Cambridge 1995).
Five Hundred Leaders of Influence, a Celebration People of Global Achievements. American Biographical Institute (Washington 1999).
HSPK.
International Who´s Who In Music and Musicians´Directory (Cambridge 2002).
Kol.: Who is …? (v České republice). Životopisná encyklopedie předních mužů a žen České republiky. Hübners blaues Who is Who (Zürich 2002).
Outstanding People of the 20 st Century (Cambridge 2003).
II. Ostatní
Gregor, Vladimír – Steinmetz Karel (ed.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).
Bártová Jindřiška: Miloslav Ištvan (Brno 1997).
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).
Veronika Ševčíková Datum poslední změny: 12.11.2003