Grossmann, Jan
Charakteristika: Skladatel, pedagog a hudební publicista
Datum narození/zahájení aktivity:4.1.1949
Text
Grossmann, Jan, skladatel, pedagog, hudební publicista, narozen 4. 1. 1949, Prostřední Suchá (Havířov).
Vystudoval nejprve hru na harfu a skladbu na ostravské konzervatoři (1966–72): harfu u Věnceslavy Jandové a skladbu u Jaromíra Podešvy, poté studoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jiřího Dvořáčka obor skladba (1973–75). Absolvoval však na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1975–79), kde byl studentem stejného oboru u Miloslava Ištvana. Absolutorium získal v roce 1979 za orchestrální kompozici Koncert pro harfu a orchestr a teoretickou diplomovou práci Výrazový vrchol, klidový protipól a pointa v soudobé skladbě. Na základě habilitačního spisu Rozbor problematiky řešené v mých habilitačních kompozicích, habilitační přednášky Ideová a hudební východiska v mé dosavadní skladatelské tvorbě a kompozic Petr - skála (1987), Precatio bona (1992) a Lava me (1993) mu byl v roce 1993 udělen Hudební a taneční fakultou Vysoké školy múzických umění v Bratislavě titul docent v oboru kompozice.
Po základní vojenské službě vykonané v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze (1972–74, harfista symfonického orchestru) vystřídal několik zaměstnání: učil na LŠU v Bílovci (1974–75), byl krátce dramaturgem Janáčkovy filharmonie Ostrava (1979) a Státního komorního orchestru v Žilině (1979), byl stipendistou Českého hudebního fondu (1980) a pracovníkem administrativy Janáčkovy filharmonie Ostrava (1980–82). V letech 1982–83 vyučoval hudebně teoretické předměty na Státní konzervatoři v Ostravě a externě působil také na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě. Z obou míst však musel po roce odejít z politických důvodů. Pracoval proto postupně na dvou lidových školách umění v regionu (LŠU Ostrava-Mariánské Hory a LŠU Ostrava-Poruba). S velkým osobním nasazením organizoval v letech 1983–89 krajskou Tvůrčí soutěž ve skladbě a improvizaci určenou žákům LŠU, současně byl vedoucím Krajské sekce skladby a improvizace při Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci a krajským metodikem pro obor skladba na LŠU. V letech 1991–93 se externě vrátil na dnešní Janáčkovu konzervatoř (výuka skladby a specializovaných hudebně teoretických předmětů k oboru skladba). V ltech 1989–2004 působil na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě (dnešní Ostravské univerzitě). Zde se věnoval především výuce harmonie, kontrapunktu a komplexní analýzy skladeb, vedl však rovněž semináře kompozice. Roku 2004 byl jmenován docentem a zástupcem ředitele Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě v Ostravě, zde do roku 2011 zastával řadu důležitých funkcí v rámci fakultního a univerzitního senátu, zastupoval univerzitu v klíčových grantových agenturách, organizacích a institucích celorepublikového významu. Byl spoluautorem akreditačního spisu na vznik Fakulty umění Ostravské univerzity a autorem akreditačního spisu na jeho hudební větev. Vytvořil a prosadil akreditační spis doktorského studijního programu Hudební umění, oboru Interpretace a teorie interpretace, který byl pracovištěm v letech 2011–24 úspěšně realizován (17 absolventek a absolventů). Od akademického roku 2003/2004 působil rovněž na Fakultě prírodných vied Žilinské univerzity v Žilině, kde v roce 2004 založil Katedru hudby a rok byl jejím vedoucím. V letech 2012–15 vyučoval rovněž skladbu na konzervatoři v Žilině. Pedagogickou kariéru uzavřel odchodem do důchodu v srpnu 2015.
Byl a je členem řady uměleckých organizací (Aktiv mladých, Svaz českých skladatelů při Asociaci hudebních umělců a vědců, Kontrast ´90, Tvůrčí centrum Ostrava). Úzce spolupracoval se dvěma mezinárodními hudebními festivaly (Mezinárodní hudební festival současného hudebního umění s duchovním zaměřením Forfest Kroměříž a dramaturg Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy). Rovněž byl členem lektorské komise Svazu českých skladatelů pro Dny soudobé hudby v Praze. Pravidelně zasedal v porotě mezinárodní interpretační soutěže Stonavská Barborka a zasedá (od jejího vzniku dosud) v porotě mezinárodní soutěže ZUŠ Rajecká hudobná jar v interpretaci děl slovenských autorů.
Grossmannova kompoziční řeč prochází stálým vývojem a citlivě odráží autorovo hluboké lidské a zejména pak duchovní zrání. Grossmann od raného experimentování s formou, rytmem a barvou, resp. všemi kompozičními prostředky, tj. především pak od vyrovnávání se s dědictvím dodekafonie, aleatoriky a s impulsy zvukového experimentování - Odlesky (1976), Dialoghi colorati per violino e pianoforte (1976), Natalis solis invicti (1978) a od inspirací moravskou lidovou písní - Písničky o třech tečkách (1974), Milostné písně (1984) dospěl až k dnešnímu nalezení svébytného hudebního prostoru a vlastní vyhraněné hudební řeči - Lava me (1993), Missa mussitata (1999), Klarinetový kvartet (2000), Klavírní kvintet (2002). Umělecky zásadní kompozice, zejména pak celé autorské CD Duchovní skladby (2001) jsou stigmatizovány především vysoce sofistikovaným hudebním myšlením a racionalitou, které se však odvíjejí výhradně od prvotního ryze intuitivního autorova předjímání. Mezi jeho kompozicemi jsou zastoupeny jak skladby vokální a orchestrální, tak především instrumentální díla komorní. Z nich pak dominují kompozice určené smyčcovým nástrojům (nejpřesvědčivější jsou jeho skladby pro smyčcové kvarteto, neboť dovede využít všechny jeho efektní a současně obsahově nosné zvukové i výrazové možnosti). Nejnověji se věnuje tvorbě melodramů pro děti i dospělé.
Kromě skladatelské činnosti se profiloval i jako hudební publicista (denní a odborný tisk – Composer, Hudební rozhledy, Hudební život, MusicWorks, Opus musicum 1994–2019, Klasikaplus.cz) a hudební teoretik (vysokoškolská učebnice Hudební analýza a dílčí studie v kolektivních monografiích a odborná pojednání sborníkové povahy). Významná je jeho překladatelská činnost (od roku 1966 z bulharštiny), v níž se věnuje překladům knižně vydaného díla a zakladatele světového hnutí Bílé bratrstvo, Učitele Petra Konstantinova Danova, vydávaným vydavatelstvím ostravské Unitarie.
Řada autorových skladeb byla v mladých letech oceněna na domácích kompozičních soutěžích (například celostátní skladatelská soutěž mladých autorů Generace v letech 1975, 1976, 1978 a 1980 či druhá cena Ministerstva kultury Československé republiky z roku 1978). Grossmannova díla byla nahrána na gramofonových deskách (Panton) i kompaktních discích (F - PRINT a OPUS PRINT, Stylton, Radioservis, LŠU Valašské Meziříčí) a uložena v archivech Českého rozhlasu Ostrava, Praha, Olomouc a ve Slovenském rozhlase Bratislava. Byla rovněž vydána tiskem (Panton, Talacko Editions).
Jeho tvorba pravidelně zaznívala a zaznívá na hudebních přehlídkách a festivalech (především pak na ostravské Hudební současnosti, na kroměřížském Forfestu a na pražských Dnech soudobé hudby). Od roku 1993 spolupracoval se střední hudební školou Escola Profissional de Arte v portugalské Mirandele, pro kterou komponuje instruktivní komorní skladby určené klasickým i těm nejneobvyklejším instrumentálním seskupením (cca čtyřicet skladeb). Jeho komorní, sborová a v jednom případě i orchestrální tvorba zazněla také v USA a v mnoha zemích Evropy či v Rusku.
Dílo
Komorní instrumentální
Malá klavírní suita (1969-1971);
Postřehy, pro housle a klavír (1969-1971);
Sonáta pro violu a klavír (1969-1971);
Sonáta od tónu d, pro klavír (1970-1971);
Smyčcový kvartet č. 1 „Aureliův“ (1971-1972);
Sonáta pro klavír č. 2 (1971-1972);
Dechový kvintet, 1975;
Odlesky, osm barevných skvrn pro dva hráče na bicí nástroje, 1976;
Dialoghi colorati per violino e pianoforte, 1976;
Partita I pro čtvero houslí, cembalo a bicí, 1977;
Natalis solis invicti (Zrození nepřemoženého slunce), pro flétnu a klavír, 1978, vyd. Panton, Praha 1983;
Riflessi per cinque ottoni, 1979;
Toccatina, koncertní přídavek pro klavír, 1980;
Sonáta pro sólové violoncello, 1980;
Hudba k obrazům Karla Harudy, pro smyčcové kvarteto, 1982 (natočeno v ČRo a vydáno na LP Panton);
Malá zimní suita pro akordeon, 1983;
Oblouk, pro housle a klavír, 1987;
Petr - skála, kvintet pro varhany a smyčcové kvarteto, 1987
(vydáno na autorském CD);
Concerto grosso I., pro čtvero houslí, cembalo a bicí, nevročeno;
Čtyři lístky do památníku, pro violu a klavír, 1987 (vydáno tiskem soukromě Pavlem Vítkem);
Introdukce a passacaglia pro varhany, 1996;
Pět studií, suita pro housle a violu d’amore, 1998;
Missa mussitata (Tichá mše), pro violu, violoncello a dvoje housle, 1999 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Klarinetový kvartet pro tři klarinety a basklarinet, 2000;
Klavírní kvintet pro klavír a smyčcové kvarteto, 2002 (natočeno v ČRo);
Ciaccona focosa (Divoká ciaccona), pro flétnu a klavír, 2004;
Missa mussitata II (Tichá mše II), sonáta pro klavír, 2004 (vydáno soukromě na CD Elenou Letňanovou a vydáno tiskem u Talacko Editions);
Violiniada pro Zdeňka Hajného, pro dvoje housle, 2005 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Pošli to dál, pro flétnu, hoboj, klavír, závěsné znějící kovové tyčinky a recitaci, 2007;
Laudatio (Pocta), pro pět trubek, čtyři pozouny, tubu a dva klavíry, 2008 (vydáno na DVD Žilinskou univerzitou);
Tři kresby z ticha, pro klavír, 2010, přepracováno 2011,
Ad Fontes Aquarum (K pramenům vod), pro smyčcové kvarteto, 2014;
Apollo, telum suum mitte! (Apollo, vystřel svůj šíp!), pro flétnu a kontrabas, 2016;
Hukvaldské skici na verše Věry Philippové, pro recitaci, housle a violu, 2017;
Concertino pro violoncello a klavír, 2023;
Sonáta pro sólové housle, in memoriam František Gregor Emmert; variabilní název: František Emmert, sonáta pro sólové housle, 2023.
Komorní písňová
Písničky o třech tečkách, pro soprán a klavír na verše Olgy Markovičové, 1974;
Milostné písně, pro soprán a klavír na verše Evy Kotarbové, 1984;
O hrůzách, pro velmi nízký ženský hlas a harfu na verše Evy Kotarbové, 1988;
Precatio bona, pro soprán, alt, bas a varhany na slova Učitele Světového bílého bratrstva Petra Danova, 1992;
Lava me, cantata sacra, pro soprán a smyčcové kvarteto na slova žalmů a Učitele Světového bílého bratrstva Petra Danova, 1993;
Žalmová kantáta č. 1 na žalmy 54 a 63 přebásněné do slovenštiny Milanem Rúfusem, pro smíšený pěvecký sbor s tenorovým (nebo barytonovým) sólem, 2005;
Žalmová kantáta č. 2 na žalm 64 přebásněný do slovenštiny Milanem Rúfusem, pro soprán, mezzosoprán a dva akordeony, 2006;
Tři dueta na texty Jiřího Žáčka, pro dva soprány a klavír, 2019;
Miriam z Migdalu, pro sólo soprán (zpěv, recitace a doprovod na kalimbu), na text Chalíla Džibrána, 2024.
Sborová
Mirogoj, mužský sbor na volně zpracované verše Jiřího Wolkra, 1976, přepracováno 1985, vyd.: Severomoravský oblastní výbor Unie českých pěveckých sborů, Ostrava 1985;
Zpěvy horských růží, smíšený sbor na verše Jiřího Wolkra, 1977;
Packavý Janek na verše Karla Vůjtka, pro smíšený sbor s tenorovým sólem a klavírem, 1983, vyd.: Panton, Praha 1976;
Krutě trpíme, hudební žert, pro smíšený sbor na latinsko-českou studentskou žebravou píseň, 1996, vyd.: IPOS – ARTAMA, Praha 1997;
Vrabčák Pišta na slova Daniela Heviera v překladu Jiřího Žáčka, pro dětský sbor a cappella, 2002;
Ještě krutěji trpíme, pro dětský sbor a cappella, hudební žert, pro smíšený sbor na latinsko-českou studentskou žebravou píseň, 2004.
Orchestrální
Cesta ke světlu, dramatický prolog, pro symfonický orchestr, 1977;
Koncert pro harfu a orchestr, 1979;
Concertino pro housle a orchestr, 1981;
Anima animam invocat, pro smyčcový orchestr, 2006 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Kavod ve Simcha, pro klavír a smyčcový orchestr, 2017;
Lurdy a Cesta vody v Bělském lese, pro symfonický orchestr, 2024.
Vokálně symfonická
Osvobození, melodramatická symfonie, pro dvě recitátorky, čtyři recitátory, dva recitační sbory, smíšený pěvecký sbor a orchestr na verše Viléma Závady, Václava Honse, Lýdie Romanské, Petra Dena a na libreto Karla Čejky podle novely Alexandra Borščagovského Utkání smrti, 1986.
Melodramy
Osvobození, melodramatická symfonie, pro dvě recitátorky, čtyři recitátory, dva recitační sbory, smíšený pěvecký sbor a orchestr na verše Viléma Závady, Václava Honse, Lýdie Romanské, Petra Dena a na libreto Karla Čejky podle novely Alexandra Borščagovského Utkání smrti, 1986;
Pošli to dál, pro flétnu, hoboj, klavír, závěsné znějící kovové tyčinky a recitaci, 2007;
Dva melodramy na Jiřího Žáčka (Škaredý holky, Byl jeden dědeček z Dublinu), pro
recitaci a klavír nebo akordeon, 2020;
Miriam z Migdalu, pro sólo soprán (zpěv, recitace, doprovod na kalimbu), na text Chalíla Džibrána, 2024.
Instruktivní skladby
Edificio Tua (Budova Tua), pro flétnu, hoboj a 2 lesní rohy, 1994;
Kánon, pro housle, violu, violoncello a kontrabas, pravděpodobně 1993–1994;
Netaneční valčík (se syčením), pro dvoje housle a violoncello, 1994;
Nevoeiros Mirandelenses (Mirandelské mlhy), pro flétnu, hoboj a 2 lesní rohy, 1994;
Pizzicato – kánon (s klepnutím a písknutím), pro dvoje housle a violoncello, 1994;
Pizzicato – valčík, pro dvoje housle a violoncello, pravděpodobně 1994;
Rio Tua (Řeka Tua), pro flétnu, hoboj a 2 lesní rohy, 1994;
Rondetto per due violini e violoncello, 1994;
Sincopato, pro dvoje housle a violoncello, 1994;
Um, dois, tres – pizzicato, pro dvoje housle a violoncello, 1994;
Suite Elegica, pro flétnu, hoboj a 2 lesní rohy, 1995;
Idée fixe, pro dvě flétny a klavír, 1998;
Przymrózek, pro housle, violu, violoncello a kontrabas, 1998;
Siedzi sobie zając, pro housle, violu, violoncello a kontrabas, 1998;
Kánon, pro housle, violu, violoncello a kontrabas, nevročeno;
Svädobný pochod pre Zuzku, pro housle sólo, 2018;
Concertino pro violoncello a klavír, 2023;
Agitato – Quasi misterioso – Drive, tři věty pro trubku a klavír (a dva xylofony), 2023;
Vietor nad Malou Fatrou, 3větá suita pro příčnou flétnu a keltskou harfu, 2024.
Úpravy skladeb cizích autorů a lidových písní
Mazurka pro housle a klavír (transkripce pro violu a klavír) od Ezry Jenkinsona, 1994;
Gavotta (úprava pro dvoje housle) od Jeana-Philippa Rameaua, 1994;
Koncert pro housle a klavír č. 1 a moll (transkripce d moll pro violu a klavír) od Jeana
Baptista Accolaye, 1995 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Sonatina pro housle a klavír, op. 27 (transkripce pro violu a klavír) od Zdeňka Fibicha, 1995 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Koncert pro housle a klavír, op. 36 (transkripce pro violu a klavír) od Oskara Riedinga, 1995 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Introdukce a tarantella, úprava pro housle a smyčcový orchestr, od Pabla de Sarasateho, 2003;
Píseň lásky, pro housle a klavír (transkripce pro violu a klavír) od Josefa Suka, 1995 (vydáno tiskem u Talacko Editions);
Bella ciao, italská partyzánská lidová, 1997;
Jdeme k vám, povídám (pásmo písní Jdeme k vám, povídám, Narodil se nám Ježíšek, Tiše,děti, po špičkách), pro ženský pěvecký sbor a instrumentální doprovod, nevročeno;
Jidiš ukolébavka (S´lojfns´jognšvarcevolkns), 1997;
Dánská (norská, švédská) lidová (Hvem kan sejleforudenvind), 1997;
Slezské lidové písně (Cieszyniok, Jo sem zeman, Powiedział mi wczoraj chłopiec, Siedzi sobie zając, U potučka travu žala, Z tamtej stróny wody), 1997;
Slovenské lidové písně (A vy páni muzikanti, Diouča čierne oči malo, Ej, vy naše hole,Idem, idem, lebo musím, Išli tri panenky z Turca, Ja som zeman), 2003.
DiskografieAd Fontes Aquarum. Báchorky pro smyčcové kvarteto a sbor (Stylton, Ostrava 2014);
Missa mussitata II, sonáta pro klavír. Současná hudba 1989–2004 (vydáno soukromě na CD Elenou Letňanovou a vydáno tiskem u Talacko Editions, 2011);
Natalis solis invicti. 20th Century Czech Music for Flute (LH Promotion, Praha 2006);
Anima animam invocat. An International Concert of Mostly Forfest Composers (LSU School of Music, Louisiana, USA 2006);
Hudba k obrazům Karla Harudy. Česká soudobá hudba. Smyčcové kvartety IV. (Radioservis, Praha 2001);
Krutě trpíme. Luscinia. Opavský středoškolský sbor. Mendelovo gymnázium (OSS Opava 1997);
Lava me, Missa mussitata, Petr – skála. Duchovní skladby (Spiritual compositions) (F - PRINT a OPUS PRINT, Ostrava 2001);
Vrabčák Pišta na slova Daniela Heviera v překladu Jiřího Žáčka. Mibidizo (MIBIDIZO, z. s., LŠU Valašské Meziříčí, 2006);
Hudba k obrazům Karla Harudy. Kapr, Grossmann, Kašlík: Smyčcové kvartety (Panton, Praha 1985);
Packavý Janek na verše Karla Vůjtka. (LP, Panton, 1986).
LiteraturaI. Lexika
Čeští skladatelé současnosti (ed.: Martínková, Alena) (Praha 1985).
Mladí čeští skladatelé (ed.: Hallová, Markéta) (Praha 1983).
ČSS.
Dictionary of International Biography including Who Will be Who in the 20st Century, a biographical record of Contemporary achievement (Cambridge 1995).
Five Hundred Leaders of Influence, a Celebration People of Global Achievements. American Biographical Institute (Washington 1999).
HSPK.
Hudební slovník pro každého II. díl, Skladatelé a hudební spisovatelé. (Vizovice 1999).
International Who´s Who In Music and Musicians´Directory (Cambridge 2002).
Kol.: Who is …? (v České republice). Životopisná encyklopedie předních mužů a žen České republiky. Hübners blaues Who is Who (Zürich 2002).
Outstanding People of the 20 st Century (Cambridge 2003).
II. Ostatní
Kotek, Miroslav: Bicí nástroje (Praha 1983).
Gregor, Vladimír – Steinmetz Karel (ed.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).
Bártová Jindřiška: Miloslav Ištvan (Brno 1997).
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).
Steinmetz, Karel a kolektiv: Česká hudba 2004: osobnosti, instituce, vědecké, umělecké a hudebněpedagogické aktivity (Praha 2004).
Romanská, Lydie: Dobroslav Lidmila, hudební skladatel, sbormistr, pedagog (Ostrava 2006).
Mazurek, Jan, Steinmetz, Karel a kolektiv: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).
Zubíček, Jaromír: Vývojové proměny klavírní tvorby skladatelů ostravského regionu od roku 1950 (Ostrava 2011).
Adámková Heidrová, Hana: Kubínovo kvarteto 1972-2012 (Moravská Ostrava 2012).
Hujerová, Marta: Smyčcové kvartety Jana Grossmanna v kontextu jeho skladatelské činnosti (Ostrava 2014).
Herodes, Zdeněk a kol.: Lubomír Mátl... dirigentský mág (Ostrava 2016).
Přibylová, Lenka: Melodram do škol (Ústí nad Labem 2020).
Hanousek, Petr: Co se stalo, přihodilo... (vlastním nákladem 2021).
Kolektiv autorů: Hudební současnost 50 (Ostrava 2024).
Mrázová, Simona: Komorní písňová tvorba Jana Grossmanna z pohledu interpretačního (Ostrava 2024).
Ševčíková, Veronika – Mrázová, Simona: Janáčkiana 2024 (Ostrava 2025).
+ řada graduačních prací v češtině
Veronika Ševčíková, Simona Mrázová