Holzknecht, Václav
Charakteristika: klavírista, hudební spisovatel, pedagog, organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:2.5.1904
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.8.1988
Text
Holzknecht, Václav, klavírista, hudební spisovatel, pedagog, organizátor, narozen 2. 5. 1904, Praha, zemřel 13. 8. 1988, Jindřichův Hradec.
Václav Holzknecht studoval v letech 1923–28 práva na Karlově universitě (JUDr. 1928). Souběžně studoval klavírní hru u Albína Šímy na pražské konzervatoři. Mezi jeho spolužáky patřili mj. Jaroslav Ježek a Iša Krejčí. V letech 1928–42 byl zaměstnán jako právní úředník ve finanční státní službě. Zároveň vystupoval jako klavírista.
Pianistické činnosti – sólistické i komorní – se Holzknecht věnoval především před válkou. Soustředil se na interpretaci soudobé hudby, zejména české a francouzské. Z klavírní tvorby vyzdvihoval díla svých vrstevníků z hudební skupiny Mánesa. Premiéroval např. klavírní koncerty Jaroslava Ježka (1927) a Pavla Bořkovce (1932), Concertino a Sonátu pro klavír Išy Krejčího nebo Ježkovy sonáty. Byl též prvním interpretem Symfonické fantazie pro klavír a orchestr Aloise Háby (1929) a klavírního koncertu Ernsta Tocha (1928). Z okruhu druhé vídeňské školy se věnoval klavírním skladbám Albana Berga. Ve 30. letech nalezl významné uplatnění jako interpret moderní hudby nejen v Praze, ale též na festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu: Liège (1930), Vídeň (1932), Amsterodam (1933), Florencie, Curych (1934), Riga, Talin (1937). Spoluúčinkoval s Černého kvartetem a Komorním sdružením profesorů pražské konzervatoře. Zasedal jako člen i předseda porot klavírních soutěží doma i v zahraničí. 1957–59 vykonával funkci předsedy komise pro mezinárodní soutěže.
Od roku 1942 vyučoval Holzknecht klavírní hru na pražské konzervatoři. V září 1942 byl pověřen správou ústavu a v roce 1946 jmenován ředitelem. Tuto funkci vykonával až do roku 1970, kdy se stal ředitelem (7. 10. 1970 – 14. 10. 1972) a následně dramaturgem (15. 10. 1972 – 31. 12. 1973) opery Národního divadla v Praze. Po roce 1973 se věnoval především literatuře.
Holzknecht vyvíjel aktivní činnost v mnoha hudebních organizacích, jako byly Spolek pro moderní hudbu či Sdružení pro soudobou hudbu. Ve 30. letech byl členem hudební skupiny Mánesa. Hrál a vydával tvorbu svých spolučlenů, Jaroslava Ježka, Išy Krejčího, Františka Bartoše a Pavla Bořkovce, později o nich též psal. Roku 1956 předsedal výboru pro mozartovské oslavy v Praze. V letech 1957–73 byl předsedou festivalového výboru Pražského jara. Roku 1977 se stal předsedou nově založené Společnosti Bohuslava Martinů.
Velice rozsáhlá je Holzknechtova činnost literární a publicistická. Je autorem četných studií, článků, kritik a knih o hudbě. Knižní výbor z jeho studií vyšel 1983 v Supraphonu pod názvem Portréty, úvahy, kritiky, morality. Hozknecht byl též oblíbený hudební popularizátor v rozhlase a televizi, kde vytvořil pořady Obrazy z dějin české hudby a Profesor Václav Holzknecht vypravuje. Působil jako redaktor časopisů Rytmus a Tempo, byl členem redakčních rad, např. Hudebních rozhledů. V roce 1973 byl vyznamenán Zlatým štítem za publicistickou činnost v Pantonu.
Své literární aktivity zaměřil zejména na hudební skupinu Mánesa, moderní francouzskou hudbu (Ravel, Debussy aj.) a dějiny českých hudebních institucí (Pražské jaro, pražská konzervatoř aj.). Edičně připravil kritické vydání Smetanových klavírních děl, muzikologické spisy Romaina Rollanda (vycházely v letech 1954–68 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění s Holzknechtovými úvodními studiemi), díla skladatelů hudební skupiny Mánesa. Redigoval též sborník k 150. výročí pražské konzervatoře.
Dílo
Dílo literární:
Monografie
Klavír v moderní hudbě (Praha – Brno 1938).
Mladá Francie a česká hudba. Pavel Bořkovec, Iša Krejčí, František Bartoš, Jaroslav Ježek (Praha – Brno 1938).
Národní umělec Vítězslav Novák (Praha 1948).
Tak žil Jaroslav Ježek (Praha 1949).
Antonín Dvořák (Praha 1955, rozšířené 21971).
Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (Praha 1957, 22007).
Claude Debussy (Praha l958).
Antonín Dvořák (anglicky, francouzsky, německy, Praha 1959, 21971, 31977).
Česká filharmonie. Příběh orchestru (Praha 1963).
Beethovenovy klavírní sonáty (Praha 1964).
Maurice Ravel (Praha – Bratislava 1967).
Hudební skupina Mánesa (Praha l968).
J. S. Bach a synové (Praha 1968).
Člověk potřebuje hudbu. Kapitoly o hudební výchově (ed. spolu s Vladimírem Pošem, Praha 1969).
Běh za slávou čili O soutěžích aneb Co s tím (Praha 1971).
Tschechoslowakisch-österreichische Musik-Spaziergänge (Praha 1971).
Ema Destinnová (s Bohumilem Tritou, Praha 1972, 21974, 31981).
Franz Schubert (Praha 1972).
Iša Krejčí (Praha 1976).
Jaroslav Ježek (Praha 1982).
Bedřich Smetana. Život a dílo (Praha 1979, 21984).
Kapitoly v kolektivních monografiích
Slavná minulost české hudby. Kapitoly z dějin české hudby (Praha 1959).
Holzknecht, Václav – Poš, Vladimír – Nedbal, Miroslav et al.: Kniha o hudbě (Praha 1962, 21964).
Pilka, Jiří (ed.): Osobnosti hudby 20. století (Praha 1966, články o Albanu Bergovi, Arthuru Honeggerovi, Dariu Milhaudovi).
Slavná minulost německé hudby (Praha 1960, 21963).
Zapletal, Petr et al. (ed.): Rok české hudby (Praha 1974).
Studie
Pianistická krize (Klíč 1, 1930–31, s. 268–273).
Problém atonality v klavírní technice. Na okraj Hábovy symfonické fantazie pro klavír a orchestr (Klíč 1, 1930–31, s. 9–14).
Klavírní dílo. Listy z mého deníku (J. B. Foerster. Jeho životní pouť a tvorba, Praha 1949, s. 85–94).
Orchestrální tvorba (Jaroslav Kasan, ed.: Pavel Bořkovec. Osobnost a dílo, Praha – Bratislava 1964, s. 45–66).
Dějiny hudby v příkladech 6. Hudba novodobá (doprovodný text k vydání skladeb v Supraphonu, Praha 1971).
Antonín Dvořák (Rok české hudby, Praha 1974, s. 71–76).
Leoš Janáček (Rok české hudby, Praha 1974, s. 99–103).
Bohuslav Martinů (Rok české hudby, Praha 1974, s. 105–108).
Případ Bohuslava Martinů (Literární měsíčník 9, 1980, č. 6, s. 94–99).
Portréty, úvahy, kritiky, morality (Praha 1983).
Drei Dirigenten. Ein Profil: Chalabala, Vogel, Krombholc (Oper heute 8, 1985, s. 144–148).
Edice
Klavírní dílo Bedřicha Smetany (spolu s Mirko Očadlíkem a Karlem Šolcem, sv. 1, 2, Praha 1944).
Musikologické spisy Romaina Rollanda (Praha 1954–68, včetně úvodních studií).
150 let pražské konservatoře. Sborník k výročí ústavu (Praha 1961).
Bedřich Smetana: Klavírní skladby (Praha 1989).
Zdeněk Fibich: Malířské studie (Praha 1990).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MEH 1983.
HSPK 1999.
New Grove2.
II. Ostatní
Bartoš, František: O autoru knihy (in Václav Holzknecht: Hudební skupina Mánesa, Praha 1968, s. 239–260).
Smetana, Robert (ed.): Dějiny české hudební kultury 1890–1945, 2, 1918–1945 (Praha 1981).
Šeda, Jaroslav: Za Václavem Holzknechtem (Hudební rozhledy 41, 1988, s. 490–491).
Pavel Sýkora
Datum poslední změny: 23.8.2015