Český hudební slovník osob a institucí

Kocian, Jaroslav

Kocian, Jaroslav, houslista, hudební pedagog a skladatel, narozen 22. 2. 1883, Ústí nad Orlicí, zemřel 8. 3. 1950, Praha.

Vyrůstal v hudebním prostředí a hudební nadání se u něj začalo projevovat už od raného dětství. Na housle se začal učit nejdříve u svého otce Julia Kociana (1886─87), který ho později svěřil ústeckému učiteli Josefu Zábrodskému (1888─93). V deseti letech se Jaroslav Kocian stal členem Cecilské hudební jednoty a ve třinácti (1896) byl přijat na pražskou konzervatoř, kde se stal žákem Otakara Ševčíka. Na konzervatoři se začala projevovat jeho hudební všestrannost. Rychle se učil hře na klavír a začal studovat také skladbu u Antonína Dvořáka. Konzervatoř absolvoval v roce 1901. Nejdříve absolvoval na housle s Houslovým koncertem D dur Nikoly Paganiniho a poté se konal absolventský koncert, kde se Kocian předvedl jako skladatel a dirigoval zde svou Romanci pro housle a orchestr. Po absolutoriu začala série mnoha koncertů. Kocian vystupoval nejen v řadě českých měst, ale také ve Vídni, Londýně, Varšavě, Budapešti, Krakově, Berlíně, Drážďanech atd. V letech 1902─03 absolvoval první turné do New Yorku a po dalších městech Spojených států a Kanady. Do Ameriky se pak vrátil ještě čtyřikrát. V letech 1906─07 zde napsal většinu svých houslových skladeb, které mu vydalo nakladatelství Schirmer v New Yorku. Roku 1908 přijal místo profesora konzervatoře v Oděse. Zde také působil jako primárius v Oděském kvartetu (Jaroslav Kocian, František Stupka, Jan Permann, Ladislav Zelenka). Jako primárius působil také v Meklenburském kvartetu v Petrohradě. Nabídku profesora konzervatoře v Petrohradě, kterou dostal v roce 1917, však nepřijal. Jeho umění proniklo také do Asie, Afriky a Austrálie.
Kocianův repertoár byl široký a stěžejními skladbami byly sólové sonáty Johanna Sebastiana Bacha, koncerty Pjotra Iljiče Čajkovského nebo Antonína Dvořáka, díla Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a také dua Bedřicha Smetany. Byl velmi pilný a houževnatý umělec, jeho hra se vyznačovala technickou dokonalostí, intonační čistotou a slohově vyváženým přednesem. Kocian spolu s Janem Kubelíkem byli nejvýraznějšími reprezentanty českého houslového umění a houslové školy Otakara Ševčíka.
Roku 1929 se stal pedagogem pražské konzervatoře a v letech 1939­─40 byl zvolen jejím rektorem. Jeho žáky byli například Marie Hlouňová, Alexander Plocek, Josef Suk a další. Kocian jako skladatel nekomponoval skladby pouze pro smyčce (Dumka, Serenáda, Humoreska), ale tvořil také skladby pro dechové nástroje (Pochod, Serenáda), vokální skladby (Slavnostní mše, Veni Sancte Spiritus), sborové skladby mužské (Jabloňka, Domove, Země jindy a nyní) a sborové ženské (Oklamaná, Hubičky, Ve starém parku). Objevují se i díla pedagogická (Úprava analytických studií Otakara Ševčíka k Dantovýcm capriciím op. 35). Kocian byl také úspěšný v organizační činnosti, kterou mohl projevit při různých kulturních akcích a oslavách svého rodného města. Zemřel na srdeční chorobu v Borůvkově sanatoriu v Praze.