Český hudební slovník osob a institucí

Burian, Jan 1)

Burian, Jan, violoncellista a hudební pedagog, narozen 10. 4. 1877, Praha, zemřel 24. 5. 1942, tamtéž.

Hru na violoncello studoval na pražské konzervatoři u Hanuše Wihana (1888–94), do jehož třídy přišel už jako jedenáctiletý. Ještě za studií začal na konzervatoři působit jako Wihanův zástupce. Po absolutoriu za něj začal vyučovat trvale (1896–99), když Wihan vstoupil do Českého kvarteta za zemřelého Otto Bergera. On sám mezi lety 1895–1912 příležitostně spolupracoval s Českým kvartetem jako druhý violoncellista při provádění komorních děl doma i v zahraničí (Praha, Vídeň, Lipsko, Berlín, Frankfurt nad Mohanem a další). Po tříletém působení na pražské konzervatoři byl povolán na carskou konzervatoř do Tbilisi (1899–1900), kde kromě pedagogické činnosti i koncertoval. Po devíti měsících se vrátil zpět na pražskou konzervatoř, kde byl téhož roku jmenován profesorem a od té doby na konzervatoři působil trvale. V roce 1920 byl jmenován mimořádným profesorem mistrovské školy ve violoncellovém oboru, řádný profesorský titul získal roku 1927. Souběžně s pedagogickou činností stále koncertoval – byl zakládajícím členem Českého tria spolu se Štěpánem Su­chým a Karlem Hoffmeisterem, koncertoval i sólově za doprovodu orchestru (uvedl například Volkmannův či Haydnův koncert). Jako první čes­ký violoncellista provedl cyklus všech Beethovenových sonát (s Karlem Hoffmeistrem) a Dvořákův kon­cert pro violoncello (premiéra 16. 4. 1902). Účinkoval v Klubu mladých umělců i na koncertech Měšťan­ské besedy, uvedl četné české novinky (Su­kovu Baladu a Scherzo, Vendlerovu sonátu a další). Ve své sólové hře byl oceňován za svůj jemný přednes, široké dynamické rozpětí a silný, měkký a zpěvný tón. Později se po nervové chorobě vzdal aktivního koncertování (1909) a začal se plně věnovat pedagogické činnosti. Ve svých metodách vycházel ze svého učitele Wihana a z vlastních uměleckých zkušeností. Kromě mistrovské školy učil hru na violoncello i soukromě. Vychoval četné výtečné violoncellisty (Ladislav Zelenka, Antonín Fin­gerland, Václav Kefurt, Váša Černý, František Berka, Bohuš Heran, Oldřich Jiroušek, Bedřich Jaroš, Karel Pravoslav Sádlo a další). Upravil Dvořákův první koncert pro violoncello (z roku 1865, nalezen 1924 v Peerově pozůstalosti) a vydal příručku Postup při vy­učování hře na violoncello (Brno 1921). Do důchodu odešel v roce 1936.