Gregor, Čestmír
Charakteristika: Skladatel, hudební teoretik a publicista
Datum narození/zahájení aktivity:14.5.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.3.2011
Text
Gregor, Čestmír, skladatel, hudební teoretik a publicista, narozen 14. 5. 1926, Brno, zemřel 2. 3. 2011, Praha.
Syn Josefa Gregora. Po ukončení reálného gymnázia v Brně (maturita 1945) vstoupil na konzervatoř tamtéž (od září 1945, skladba u Jaroslava Kvapila). Po přerušení studia v důsledku těžkého onemocnění pokračoval u Jaroslava Kvapila jako mimořádný posluchač na JAMU (1950–54). V letech 1945–47 studoval též hudební vědu na brněnské univerzitě.
V praxi začal jako skladatel ve svobodném povolání (do srpna 1968 patřil k nejprovozovanějším českým symfonikům). Jako hudební kritik a publicista se uplatňoval od roku 1946. Po přesídlení na Ostravsko v polovině 50. let byl krátce tvůrčím tajemníkem tamní pobočky Svazu československých skladatelů (1958–59) a od října 1959 nastoupil do ostravské stanice Československého rozhlasu jako vedoucí jejího hudebního vysílání. V letech 1965–70 studoval znovu na JAMU, tentokrát jako řádný posluchač a získal absolutorium. V roce 1972 byl po politických prověrkách z rozhlasu vyobcován a dostal roční nepodmíněný zákaz publikování slovem i hudbou. V roce 1976 přesídlil do Prahy, kde od té doby trvale žije a působí jako skladatel, hudební teoretik a publicista.
Jeho skladatelský vývoj prošel třemi vývojovými etapami:
1.etapa – cca do konce čtyřicátých let. Období mladistvých výbojů v návaznosti na meziválečnou modernu (konkrétně zejména Stravinskij a Bořkovec). Neoklasická východiska záhy spojil též s prvky jazzu, blues a moderní, z jazzového okruhu odvozené taneční hudby. Tyto vlivy se výrazně projevily zejména v oblasti rytmiky Gregorových skladeb. Reprezentativním dílem první etapy je Sonata brevis, 1946. Napsal ji hned na počátku svého studia na konzervatoři a přinesla mu první výrazný úspěch: třetí cenu sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Jednovětá, zhruba pětiminutová skladba je typickým plodem mladistvého rozletu, nonkonformnosti, snahy vyjadřovat se po svém a nově. Pozoruhodná je po stránce formy (vytvořena z patternů, z nichž nejvýznamnější je bluesový) a rytmiky. Už zde se hlásí jedna z invariabilních vlastností Gregorova celoživotního hudebního projevu – akcent na metro-rytmickou (obecně kinetickou) složku hudebního materiálu. Hudební řeč Sonaty brevis je volně atonální, hojně jsou využívány kvartové harmonie, objevuje se zde ovšem řada kompozičně technických postupů, které se náležitě rozvinuly a rozšířily až o 15–20 let později zvláště na půdě tzv. Nové hudby.
2. etapa – cca od konce čtyřicátých do poloviny padesátých let (cca shodná s obdobím studia na JAMU). Dobová estetika socialistického realismu kladla důraz na optimistického ducha budovatelské éry, na srozumitelnost melodiky, jednoduchost harmonie, na prostoupení vážné hudby intonacemi masovými a folklórními. V tomto stylově i ideově omezujícím prostoru vytvořil Gregor řadu dobově úspěšných skladeb. V písňovém žánru se prosadil jako autor milostných, rozmarných, pochodových, ale i estrádních a trampských písní, z nichž nejlépe obstály ty, které se opíraly o folklór: tři vyšly na gramodesce Supraphon, dvě získaly stříbrnou a bronzovou medaili na festivalu mládeže v Moskvě (1957).
Zajímavějších výsledků dosáhl v symfonickém oboru nejprve Radostnou předehrou (1951), která v konkurenci dobových skladeb vykázala největší odolnost vůči času. Všechny Gregorovy skladby z první poloviny padesátých let jsou ovšem komponovány tradičně – dají se slohově přirovnat například k Jeremiášově Jarní ouvertuře z roku 1912. Nejrozměrnějším Gregorovým dílem z této doby je symfonie Země a lidé (1953), z níž je třeba upozornit zvláště na scherzo ve formě variací a monumentálně vystavěné finále. Tomuto rozsáhlému čtyřvětému dílu byla záhy po jeho vzniku věnována důkladná analytická pozornost (Otakar Trhlík, Hudební rozhledy 1954, s. 185–191). Repertoárovou životnost osvědčila také suita Jednou z jara navečer.
Symfonie Země a lidé je z dnešního hlediska především výmluvným dokumentem tvorby první poúnorové etapy, období radikálního nástupu k socialismu a socialistickému realismu se všemi pozitivy i negativy z toho plynoucími. V daných souřadnicích patří k dílům zdařilým a především – umělecky i lidsky poctivým. Gregor patří k té skupině českých skladatelů, která obdobím socialistického realismu aktivně prošla a určitá pozitiva si z ní odnesla i do etapy následující (třetí).
3. etapa – začíná někdy v druhé polovině padesátých let a trvá doposud. Je to etapa tvůrčí zralosti. Při její bezmála půlstoleté časové rozloze by se uvnitř dala ještě možná vydělit i etapa čtvrtá, pozdní (od přelomu osmdesátých
Mezníkovým dílem oddělujícím druhou
Uvedené znaky lze v Gregorově tvorbě třetího tvůrčího období bezpečně doložit. Modelovým dílem je patrně Polyfonietta (1961), jejíž premiéry vzbudila velký ohlas a odbornou polemiku Od ní se odvíjí dlouhá řada dalších skladeb především rozlehlejších forem orchestrálních a také jevištních: Choreografická symfonie (1963), Koncert pro housle a orchestr (1965), klavírní Sonata in tre tempi (1966), Symfonie mého města (1971), Koncert pro violoncello a orchestr (1974), Symfonietta (1976), Pražská noční symfonie (1977), baletní komedie Horko (1978), Koncert pro klavír a orchestr (1979), opera Profesionální žena (1983), Symfonické metamorfózy na bluesové téma (1986), symfonie Evropa, hranice tisíciletí (1999) a řada dalších děl komorních. Zde všude cítíme přítomnost zmíněného intonačního zázemí, a to v pojetí velice různorodém. Tvůrčí počin Choreografické symfonie znamená v české poválečné hudební tvorbě první dílo tohoto druhu vůbec: symfonie vznikla jako dílo koncertní s fakultativní možností baletní inscenace, které se poprvé chopil Pavel Šmok na vlastní libreto s názvem Závrať (1964). Koncert pro housle a orchestr navazuje na koncertantní princip, předznamenaný již v klavírním Concertu semplice (1958), v němž virtuosita slouží hudebnímu obsahu. Intonační paradigma je společné i Koncertu pro violoncello a orchestr, jehož výmluvný podtitul zní „Kompliment každodenní hudbě“.
Profesionální žena, „opera pro každého“ na skladatelovo libreto podle románu Vladimíra Párala, je praktickým tvůrčím výsledkem Gregorova dlouhodobého zájmu o problematiku soudobé opery, který doznal i důkladného teoretického pojednání v knize Divácká opera (1997). Profesionální žena je vrcholnou uměleckou realizací skladatelova celoživotního vztahu k divadlu od juvenilních dramatických pokusů přes scénické hudby, balety (a rovněž korepetice se sestrou Věnceslavou, která byla od roku 1946 primadonou opery v Košicích jako Viera Gregorová).
Čestmír Gregor je typ umělce schopného vedle kompoziční aktivity i brilantní teoretické reflexe problematiky, která jej celoživotně zajímá. Vědom si specifik a limitů teoretických skladebných systémů na jedné straně a umělecké tvorby na straně druhé, respektuje zákonitosti a nároky obou těchto oblastí a nesměšuje je. Jeho skladatelský sloh je pevně zakotven v tradičních parametrech evropské hudby, do níž vnáší výraznou melodickou kresbu oživenou moderní rytmikou. Jeho hudba vypovídá o pocitech moderního člověka v civilizovaném světě: o úsilí k seberealizaci a k sebepřekonávání (agresivní tempa, gradační klenba formy), o citových vztazích (zejména pomalé věty cyklických forem). Je v ní víc humoru než tragiky, humor zasahuje až do dětského světa ve skladbách pro mládež. Je sdělná, jak to vystihl posluchačský postřeh „Tato hudba donutí člověka poslouchat“.
Pozoruhodné je i Gregorovo dílo literární. Od dětství se se zájmem věnoval literatuře, psal povídky, novely, poezii i dramata a vytříbil si tak svůj literární projev. Později se uplatnil jako hudební kritik a publicista (autor stovky rozhlasových pořadů, koncertních a divadelních komentářů), publikoval řadu článků, statí, úvah a esejů o hudbě. Mezi knižními tituly vyniká především Divácká opera, seriózní a důkladně historicky i esteticky založená rozvaha nad postavením a smyslem opery v současnosti; zároveň analyzuje – v české odborné literatuře takto vůbec poprvé – konstitutivní specifika tohoto uměleckého organismu.
Dílo
I. Dílo hudební
Sonata brevis pro klavír, 1946;
Radostná předehra pro orch., 1951;
Kdyby všechny dívky světa, symfonický obraz, 1953 (Původní název „Jedna z nás“), LP Supraphon;
Symfonie „Země a lidé“, 1953;
Jednou z jara navečer, suita pro komorní orchestr, 1954;
Nikdo není sám, rapsodie pro klavír a orchestr (3 věty), 1955;
Prosím o slovo, symfonická předehra, 1956, vyd. ČHF, LP Panton;
Tragická suita pro malý orchestr, 1957;
Concerto semplice pro klavír a orchestr, 1958, vyd. Panton (kl.výtah);
Suita pro smyčce, 1959, vyd. Panton;
Trio pro flétnu, violu a basklarinet, 1959;
Polyfonietta pro VSO, 1961, vyd. Panton;
Děti Daidalovy, symf. báseň, 1961;
Popelec, suita pro klavír, 1962, vyd. Supraphon s názvem „Muzikantský popelec“;
Choreografická symfonie, 1963, vyd. Panton, LP Panton. Též jako balet /libreto Pavel Šmok/ s názvem „Závrať“. Klav. výtah DILIA;
Závrať – baletní verze Choreografické symfonie. Prem 1964 Ostrava;
Kdyby všichni chlapi světa, symf. předehra, 1963;
Koncert pro housle a orchestr, 1965, vyd. Supraphon (partitura a klav. výtah), LP Supraphon;
Sonata in tre tempi pro klavír, 1966, vyd. Panton (2x), LP Panton (2x), CD Radioservis;
Quartetto primo (I. smyčcový kvartet), 1965;
Tre movimenti pro klavír, 1966, vyd. Panton;
Vyhrávanky, klavírní cyklus pro děti, 1968, vyd. Supraphon;
Ty a já, mužský sbor na vlastní text, 1970;
Symfonie mého města, 1973, vyd. Panton, LP Panton;
Koncert pro violoncello a orchestr „Kompliment každodenní hudbě“, 1974, vyd. Supraphon (partitura, klav. výtah), LP Supraphon;
Děti moře, lidová kantáta a capella. Text Saint-Pol-Roux (překlad Karel Čapek), 1975, vyd. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, LP Panton;
Dvě rozmarné balady pro soprán a klavír, 1975, vyd. Panton;
Červen, pastorale pro klarinet a klavír, 1975;
Symfonietta, 1976, vyd. Panton;
Pražská noční symfonie, 1977, vyd. Panton, LP Panton;
Concerto da camera pro klarinet a smyčcový orchestr (klavír), 1977, vyd. ČHF (klav. výtah);
Já na vojnu se dal. Variace na starofrancouzskou baladu pro orchestr, 1978, LP Panton. Horko, aneb jak je důležité umět /v tom/ plavat, baletní komedie na libreto Vladimíra Vašuta, 1978, klav. výtah DILIA. Prem. 1980 Plzeň;
Koncert pro klavír a orchestr, 1979, vyd. Panton (klav. výtah);
Profesionální žena, opera podle románu Vladimíra Párala, 1983, DILIA (klav. výtah);
Symfonické metamorfózy na bluesové téma, 1986;
Příjemnosti pro housle a klavír, 1987;
Sonáta pro housle a klavír č. 2, 1989;
Dolce vita, tři skladby pro violu a klavír, 1990;
Důvěrnosti pro housle a violu, 1990;
Tři generace,smyčcový kvartet, 1991;
Hudbánky pro malé pianisty, 1993, vyd. Uher;
Sonáta pro housle a klavír č. 1, 1998;
...odešla po špičkách. Portrét s pozadím pro smyčce, 1998;
Evropa, hranice tisíciletí. Symfonie, 1998–99 (jednovětá, cca 45´);
Sonáta pro violoncello a klavír, 1999;
Náklonnosti pro violu a violoncello, 2001;
Sonata in quattro tempi pro klavír, 2002;
Polehčující okolnosti, suita pro klavír 2003;
Expromptu pro klavír 2005;
Scénické hudby a skladby zábavného charakteru.
II. Dílo literární
Samostatné tituly
Divácká opera (Praha, H&H 1997);
Miloslav Klega. Tvorba 1953–65 (Ostrava, Janáčkova filharmonie 1966). Přepracované a doplněné znění ve sborníku „Miroslav Klega“, Ostrava, Janáčkova konzervatoř 1998.
Studie a články v časopisech
Břetislav Bakala (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 15);
Oč mi jde. Autoportrét (Opus musicum 1970);
Článek k dvacetiletí Janáčkovy filharmonie (Opus musicum 1974, pod šifrou- měl tehdy zákaz publikování);
Vážná a zábavná (Gramorevue 13, 1977, č. 6, s. 8);
Úvahy o melodii (Opus musicum 11, 1979, č. 10);
Profesionálové a amatéři v hudbě (Zájmová umělecká činnost, bulletin ÚKVČ v Praze 1984, č. 4–5. Přetištěno in Collegium musicum, Praha, ÚKVČ 1985);
Úvahy o hodnocení nových skladeb (Hudební rozhledy 41, 1988, č. 10, s. 472–74);
Emil Křepelka (Opus musicum 24, 1992, č. 4–5);
Hledat a nacházet. K nedožitým sedmdesátinám M. Klegy (Alternativa nova Opava, roč. 2, 1996, č. 7);
Kolem 100 rozhlasových pořadů a odborných komentářů. Diskografie
Literatura
I. Lexika
ČSHS (zde s chybou, směšující Tragickou suitu se Suitou pro smyčce).
Gardavský, Čeněk a kolektiv: Skladatelé dneška (Praha, Panton 1961, s. 73).
Smolka, Jaroslav a kolektiv: Malá hudební encyklopedie (Praha, Ed.Supraphon 1983, s. 222).
Čeští skladatelé současnosti (Praha, Panton 1985, s. 81–82)
New Grove1.
New Grove2.
II. Partie v knižních titulech
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava, Profil 1981).
Hudební kultura na Ostravsku. Red. Gregor, Vladimír a Steinmetz, Karel (Ostrava, Profil 1984).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Praha, Panton 1989).
III. Studie a články
Jílek, Zdeněk: Klavírní koncerty Čestmíra Gregora (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 4, s. 140–42, týká se Rapsodie pro klavír a orchestr a Concerto semplice pro klavír a orchestr).
Navrátil, Miloš: S Čestmírem Gregorem o polyfonii (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 2, s. 50–51).
Steinmetz, Karel: Hudba je zvukový obraz světa. Rozhovor s Čestmírem Gregorem (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 3).
Havlík, Jaromír: Hudba mého města (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 5, s. 224–227).
Steinmetz, Karel: Pohled do tvůrčí dílny. Rozhovor s Č. Gregorem (Kulturní měsíčník 7, 1989, č. 6).
Havlík, Jaromír: Čestmír Gregor is Seventely (Czech Music 1996, č. 5 /HIS/).
Juřica, Leon: Opožděné blahopřání (Alternativa nova 3, 1997, č. 5, s. 278–79).
Trhlík, Otakar: Čestmír Gregor: II. symfonie „Země a lidé“ (Hudební rozhledy 1954, s.185–191).
Soubory
Gregor Čestmír.doc
Datum poslední změny: 2.7.2008