Hurník, Ilja
Charakteristika: skladatel, klavírista, spisovatel, pedagog, hudební popularizátor
Datum narození/zahájení aktivity:25.11.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.9.2013
Text
Hurník, Ilja, skladatel, klavírista, spisovatel, pedagog a hudební popularizátor, narozen 25. 11. 1922, Ostrava-Poruba, zemřel 7. 9. 2013, Praha.
Narodil se ve slezské vesnici Porubě (dnes městská část Ostravy) v učitelské rodině. Od šesti let vystupoval v recitačním a divadelním souboru a také začal komponovat. V letech 1933–38 navštěvoval Reformní reálné gymnázium v Moravské Ostravě (školní rok 1935/36 strávil z důvodů zvládnutí jazyka na německém gymnáziu v Bohumíně). Zároveň se začal hudebně vzdělávat na Masarykově ústavu hudby a zpěvu v Ostravě, kde jej na klavír učila žačka Viléma Kurze Božena Lísková-Macenauerová (1930–35) a pak ještě Emil Mikelka (klavír) a František Míťa Hradil (kompozice). Na počátku umělecké dráhy byl podporován německy píšící spisovatelkou a básnířkou Marií Stonou, na jejímž zámku v nedalekých Třebovicích byl častým hostem. Jeho mecenáška mu umožnila vystupování před kulturním publikem, které se na jejím zámku scházelo. V roce 1938 musela jeho rodina uprchnout před sudetským záborem do Prahy, kde Hurník maturoval (1941) a stal se na konzervatoři žákem Vítězslava Nováka (skladba) a Viléma Kurze (klavír). Pak absolvoval mistrovskou třídu Ilony Štěpánové-Kurzové na pražské konzervatoři (1945–48) a v letech 1948–52 studoval na pražské AMU.
V Praze pak zůstal Ilja Hurník po celý svůj život, ale do svého rodiště se často vracel a celá jeho tvorba jak hudební, tak i literární byla rodným Slezskem značně ovlivněna. V letech 1957–76 působil jako sólista Státní (později Janáčkovy) filharmonie Ostrava a jako jejímu sólistovi mu byly svěřeny výchovné koncerty pro žáky základních a středních škol; v nich získané zkušenosti využil později v rozsáhlém osmideskovém gramofonovém kompletu Umění poslouchat hudbu, vydaném Supraphonem počátkem 70. let. Teoretické závěry spojené s touto popularizační činností publikoval ve stati O hudbě mluvit. Od roku 1970 pedagogicky působil na pražské konzervatoři, v letech 1974–79 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a později i na Ostravské univerzitě, která mu v roce 1992 udělila čestný titul doctor honoris causa.
Jeho kompozice v raném období ovlivnil silný vliv slezské lidové písně (balet Ondráš, kantáta Maryka), později (v 50. a 60. letech 20. století) se přiklonil k neoklasicismu (Sonáta da camera pro flétnu, hoboj, violoncello a cembalo) a využívání soudobých kompozičních principů (Malý faun pro flétnu a klavír, Příběhy jedné kapely pro vypravěče a komorní soubor, Slovníček kontrapunktu pro dětský sbor a klavír, kantáty Noe, Sulamit, Ezop). Od poloviny 60. let věnoval značnou pozornost hudebnědramatickým pracím, charakteristickým často laskavou komikou: opery Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi, Diogenes, Rybáři v síti aj.
Průřez jeho kompozičním dílem je zachycen na profilovém kompaktním disku. Jako pianista vynikl v interpretaci skladeb Debussyho a Janáčka, jemuž věnoval i teoretické práce, v nichž upozorňoval na možné ovlivnění skladatelova hudebního jazyka slezským nářečím (např. stať Janáček a Slezsko). Koncertoval spolu s Pavlem Štěpánem, pak se svou ženou Janou v klavírním duu. Jeho klavírní škola Čtyřruční hra, obsahující techniku, estetiku a psychologii tohoto oboru, speciální cvičení a etudy, je prvním dílem toho druhu vůbec. Spolu s Petrem Ebenem byl autorem české verze Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. K jeho tvorbě kompoziční a pianistické se přiřazuje rozsáhlá tvorba literární (povídkové sbírky, eseje, paměti, rozhlasové hry, libreta k operám, popularizační pořady rozhlasové a televizní, četba pro děti).
Byl držitelem řady ocenění, např. Komenského medaile ministerstva školství, zlaté medaile AMU nebo Ceny Classic Českého hudebního fondu. V roce 2007 obdržel Státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Dílo
I. Dílo hudební
Skladby pro klavír
Motivy z dětství (1934, rev. 1944).
Groteska (1938).
Dvě toccaty (1943).
Preludia (1943).
Sonatina in C (1951).
Kousky pro klavír ve snadném slohu (60. léta).
Domácí hudba (Tance), pro klavír na čtyři ruce (1963).
Písničky pro klapky, snadné skladby pro klavír (1969).
Valčíky, pro klavír na čtyři ruce (1971).
Nový clavecin (1975).
Fantazie pro dva klavíry (1979).
Variace na Pergolesiho téma, pro klavír na čtyři ruce (1984).
Innocenza, pro klavír na čtyři ruce (1992).
Hudba pro klavír (2005).
Dvanáct klavírních preludií (2008).
Skladby komorní
Caprices, pro sólové housle (1949).
Partita in A pro flétnu a klavír (1950).
Sonáta pro violu a klavír (1951).
Čtvero ročních dob, suita pro komorní orchestr (12 nástrojů) (1952/1953, též verze pro dechové kvinteto (1. dechový kvintet).
Sonata da camera pro flétnu, hoboj (housle), cello a klavír (cembalo) (1953).
Sonata pro violu a klavír (1957).
Esercizi pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot (1956/1958).
Moments musicaux pro dechový soubor (1962).
Muzikanti, suita pro vypravěče a 18 instrumentálních sólistů na básně Františka Branislava (1963).
Koncert pro hoboj a klavír (1964).
Malý faun, suita pro flétnu a klavír (1965).
Příběh jedné kapely, pro vypravěče a komorní soubor na vlastní text (1968).
Vánoční koledy, pro housle a klavír (1968).
Concertino pro housle a klavír (1973).
Gloria di flauti pro dvě flétny (1972).
Concertino pro dvoje housle a klavír (cembalo) nebo komorní orchestr (1981, též verze pro klavír a smyčce).
Suita pro saxofon a klavír (1979).
2. dechový kvintet (1985).
Sonatina pro kontrabas (nebo fagot) a klavír (1985/1986).
Tance, pro harfu (1986).
Žesťový kvintet (1987).
Sonatina pro hoboj a klavír (1988).
Suita pro altsaxofon a klavír (1990).
Trio in C pro hoboj, klarinet a fagot (1993).
Tance pro andílky, pro housle, flétnu a klavír (1995).
Sonatina pro housle a harfu (1996).
Concerto capriccio pro varhany, dvoje housle a violoncello (1998).
Variace na Beethovenovo téma pro violu a klavír (1998).
Sonatina pro housle a klavír (2001).
Sextet pro žestě a varhany (2006).
Etudy pro dechový oktet (2010).
3. dechový kvintet (2011).
Skladby orchestrální
Tance z baletu Ondráš, suita pro velký orchestr (1951).
Komorní hudba pro smyčce (1962).
Sinfonia facile, pro smyčce a klavír (1963).
Kyklopes, po velký orchestr (1965).
Serenáda pro smyčce (1970).
Nový clavecin (1975, orchestrální verze).
Věci, suita (divertimento) pro malý orchestr (1977).
Faux pas de quatre, pro orchestr, baletní suita (1978).
Klicperovská předehra, pro orchestr (1985).
Symfonieta pro orchestr (1996).
Con brio (2000).
Symfonie in C pro orchestr (2000).
Leporelo, pro malý orchestr (2007).
Faun a Apollo (2008, orchestrální verze Sextetu pro žestě a varhany).
Skladby koncertantní
Partita in A pro flétnu, smyčce a klavír (1950).
Koncert pro flétnu a orchestr (1952/1953).
Koncert pro hoboj, cembalo nebo klavír a smyčce (1954).
Koncert pro dechové nástroje, klavír a tympány (1956).
Koncert pro klavír a komorní orchestr (1972).
Concertino pro klavír a smyčce (1978, též verze pro dvoje housle a smyčce, 1981).
Koncert pro violu a smyčcový orchestr (1994/2002).
Skladby pro sólový zpěv s doprovodem
Květiny, pro soprán a klavír na slova Františka Vrby (1940).
Samota, cyklus pro bas a klavír (orchestr) na orientální texty (1942).
Dívčí písně, pro soprán a klavír (1942).
Písničky s flétnou, pro vysoký hlas, flétnu (nebo housle) a klavír, na texty Františka Branislava, vlastní texty a slova lidové poezie (1950).
Šalamoun, pro baryton/basa smyčcové kvarteto nebo varhany, na text Písně písní v překladu Jaroslava Seiferta (1972).
Minutové písničky, pro soprán, flétnu a klavír, na texty Václava Fischera a Jana Hostáně (1972).
Dětská terzetta, pro tři dětské hlasy, flétnu, harfu a kontrabas, na texty Františka Branislava (1962).
Šulamít, písňový cyklus pro alt/střední ženský hlas a klavír nebo varhany či komorní orchestr, na text Písně písní v překladu Jaroslava Seiferta (1963).
Verba sancta, pro soprán a cembalo nebo komorní orchestr (2006).
Sbory, kantáty
Maryka, kantáta pro sólový soprán, smíšený sbor a orchestr na slezské lidové texty (1948).
Sbory o matkách, tři smíšené sbory na lidové texty (1955).
Vyhřátá mez, cyklus dětských (dívčích) sborů s doprovodem klavíru na texty Jana Čarka (1955).
Noé, oratorium pro tenor sólo, smíšený sbor a orchestr na biblické texty (1959, rev. 2004).
Tři dcery, malá kantáta pro dětský (dívčí) sbor a klavír na lidový text (1960).
Ezop, kantátová suita pro smíšený sbor a orchestr podle Ezopových bajek (1964).
Červnová noc, cyklus dvojzpěvů pro dívčí (dětský) sbor a klavír na lidové texty (1965).
Vánoční pastorela, pro dětský sbor a komorní soubor, kantáta (1965).
Velikonoce, kantáta (1966).
Scény pro dětský sbor, na texty Václava Fischera a vlastní (1971).
Sezonní madrigaly, pro komorní smíšený sbor a instrumentální soubor, na vlastní texty (1982).
Ozvěna, komorní kantáta pro sóla, dívčí sbor, komorní a smyčcový orchestr, hoboj a klavír na vlastní text (1982).
Rozhovory matky s děckem, dětské sbory na lidové a vlastní texty (1984).
Kapr, blecha a tak dále, jednohlasé písničky pro dětský sbor a klavír na vlastní texty (1985).
Voda voděnka, pro dětský sbor a capella, na text Václava Fischera (1985).
Difugere nives, pro dětský sbor (1986).
Prastaré obrazy, kantáta (1988).
Missa Vinea Crucis, kantáta pro dětský nebo ženský sbor a orchestr nebo varhany (1991).
Letnice, kantáta pro dětský sbor na lidové a biblické texty (2002).
Opery, balety
Ondráš (balet, 1951).
Dáma a lupiči (opera na vlastní libreto, volně podle W. Rose, 1966).
Mudrci a bloudi (opera na vlastní libreto, 1968).
Diogenes (opera na vlastní námět a libreto, 1973).
Faux pas de quatre (baletní groteska, 1978).
Rybáři v síti (opera na vlastní libreto, 1981).
Oldřich a Boženka (opera na vlastní libreto podle národní pověsti, 1984/1985).
Co pohádka zatajila (scéna pro dětský herecký a baletní soubor na vlastní libreto, 1987).
Instruktivní skladby
První melodie: Snadné přednesové skladbičky pro mládež, pro klavír (1932).
Orffova škola (spolu s Petrem Ebenem, 1966).
Čtyřruční hra (teorie, cvičení, koncertní etudy) (1966/1972/1981).
Voršilská ulička, cyklus snadných přednesových skladeb pro klavír (1976).
Džezík, cyklus snadných skladeb pro klavír (1977).
Obrázky, velmi snadné skladby pro flétnu a klavír (1984).
Etudy pro klavír (1987).
Voršilská ulička 2. sešit (1999).
V tom našem sádečku, pro housle nebo flétnu nebo klarinet nebo hoboj a klavír (2002).
Šest rukou u jednoho klavíru, suita ve čtyřech větách pro klavír na šest rukou (2005).
II. Dílo literární (výběr)
Trubači z Jericha (Praha 1965, 1985).
Kapitolské husy (Praha 1969).
Muzikální Sherlock (Praha 1971).
Cesta s motýlkem (Praha 1973).
Jak se hraje na dveře (Praha 1974, 1989).
Struny, klapky, paličky (Praha 1975).
O hudbě mluvit (Hudební rozhledy, 1979/32, č. 12, s. 568–71).
Dětství ve Slezsku (Praha 1979).
Múza v teréne (Bratislava 1980).
Sláva, jsi umělec! (Praha 1986).
Trojhlas /spolu s Miroslavem Horníčkem a Vladimírem Preclíkem/ (Praha 1986).
Lístky vavřínové (Praha 1987).
Neveselé žalozpěvy (Praha 1987).
Od housliček po buben /s Václavem Fischerem/ (Praha 1987).
Mokřice (Praha 1989).
Proč pláče Methuzalem (Brno, Boskovice 1995).
Kterak psáti a řečniti (Dobruška 1997).
Závěrečná zpráva /paměti/ (Praha, 2000).
Zelený notýsek (Praha, 2005).
Modrý notýsek (Praha, 2006).
Janáček a Slezsko (In: Fenomén Janáček včera a dnes, Brno 2006, s. 197–200).
Růžový notýsek (Praha, 2007).
Fialový notýsek (Praha, 2008).
Infračervený notýsek (Praha, 2009).
Oranžový notýsek (Praha, 2012).
LiteraturaI. Lexika
Skladatelé dneška (Praha 1961).
Contemporary Czechoslovak Composers (Praha–Bratislava 1965).
ČSHS.
New Grove1.
MEH.
ČSS.
HSPK.
New Grove2.
Málková, Iva, Urbanová, Svatava: Literární slovník severní Moravy a Slezska /1945–2000/ (Olomouc–Ostrava 2001).
Biografický slovník Slezska a severní Moravy (Supplementum 2, Ostrava 2013).
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).
II. Ostatní
Stolařík, Ivo, Štědroň, Bohumil: K dějinám hudby v Ostravském kraji (Slezský sborník 53 (13), 1955, s. 220).
Felix, Václav: Se skladatelem a klavíristou Hurníkem (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 1004).
Holzknecht, Václav: Hurníkův Ondráš v České filharmonii (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 81).
Klusák, Jan: Hurník aneb o pokorné hře (Hudební rozhledy 17, 1964, s. 1003–05).
Vymetal, Cyril: Slezský rodák Ilja Hurník (Opus musicum 3, 1971, č. 5–6, s. III–V).
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Profil, Ostrava 1981, s. 9–10, 110, 112, 117, 118, 157, 198, 201, 205, 206, 215, 229, 275, 276, 287).
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (eds. Gregor, Vladimír, Steinmetz, Karel) (Ostrava 1984, s. 8, 24, 43, 46, 52, 60, 69, 90, 93, 108, 133, 134, 178, 187 – 188, 193, 195, 234).
Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1985, s. 72, 73, 154, 164, 176).
Ilja Hurník (ed. Malina, Jaroslav) (Brno 1995).
Stolařík, Ivo: Umělecká hudba v Ostravě 1918–1938 (Šenov u Ostravy 1997, s. 9, 139, 149–153, 171, 190).
Sehnal, Jiří, Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Vlastivěda moravská, sv. 12, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2001, s. 220, 241, 243, 252–254).
Stolařík, Ivo: Život není fráze (Šenov u Ostravy 2002, s. 88, 89, 93, 186, 275, 290, 295, 338, 356, 363, 371).
Mazurek, Jan, Steinmetz, Karel a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010, s. 65, 72, 81, 92, 105, 110, 120, 143, 144, 156, 186).
Steinmetz, Karel, Mazurek, Jan, Kusák, Jiří, Olšarová Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava, 2013, s. 55, 64, 75, 86, 112, 115, 134, 136, 151, 189).
Vysloužil, Jiří: Dvě stě let české hudby na Moravě (Olomouc, 2014, s. 152, 173, 176).
www.musica.cz/cz/composers/show?itemId=48
Karel Steinmetz
TextDatum poslední změny: 19.7.2016