Český hudební slovník osob a institucí

Žídek, Ivo

Žídek, Ivo, pěvec-tenorista, narozen 4. 6. 1926, Kravaře (okres Opava), zemřel 20. 5. 2003, Praha.

Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Žídka jako nejstarší ze tří dětí. Maturoval na reálném gymnáziu v Ostravě (1945). Soukromě studoval hudební teorii u Josefa Schreibra (1946) a zpěv u Rudolfa Vaška (1944–48). Z původního barytonu se vypracoval ve zvučný tenor. Zdeněk Chalabala jej angažoval v Zemském divadle v Ostravě (Národní divadlo moravskoslezské), kde Ivo Žídek během tří let nastudoval patnáct rolí: Toník (Bedřich Smetana – Dvě vdovy, 1945), Werther (Jules Massenet – Werther, 1946), Jiří Peč (Karel Kovařovic – Psohlavci, 1946), Šťáhlav (Bedřich Smetana – Libuše, 1946), Jeník (Bedřich Smetana – Prodaná nevěsta, 1946), Alfréd (Giuseppe Verdi – La traviata, 1946), Faust (Charles Gounod – Faust a Markétka, 1947), Ernesto (Gaetano Donizeti – Don Pasquale, 1947), Jiří (Antonín Dvořák – Jakobín, 1947), Fernando (Zdeněk Fibich – Bouře, 1947), Vít (Bedřich Smetana – Tajemství, 1947), Hoffmann (Jacques Offenbach – Hoffmannovy povídky, 1947), Pelléas (Claude Debussy – Pelléas a Mélisanda, 1947), Cassius (Giuseppe Verdi – Don Carlos, 1948), Heřman (Pjotr Iljič Čajkovskij – Piková dáma, 1948).

V roce 1947 se oženil s Libuší Mrázovou, se kterou měl dva syny. V Národním divadle v Praze debutoval v roli Jeníka z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany (odpolední představení, 11. října 1947). Stálým členem se stal v roce 1948 a působil zde do roku 1991. Jeho prvním vystoupením jako člena souboru byla role Plaváčka v opeře Tři vlasy děda Vševěda Rudolfa Karla (říjen 1948). Během několika dní nastudoval roli Dona Cesara v Nevěstě messinské Zdeňka Fibicha pod vedením Jaroslava Krombholce (1949). Ve stejném roce nastudoval na popud Zdeňka Nejedlého titulní roli Smetanova Dalibora. Po premiéře v Havlíčkově Brodě ji stáhl z repertoáru i přes Nejedlého naléhání. V Národním divadle dále uvedl v osobní premiéře role: Fernando (Zdeněk Fibich – Bouře, 1948), Zdeněk ze Zásmuk (Zdeněk Fibich – Blaník, 1949), Jakub Míla (Karel Kovařovic – Na starém bělidle, 1949), Honza (Otakar Ostrčil – Honzovo království, 1949), Ríša (Jaroslav Kvapil – Pohádka máje, 1950), Lenskij (Pjotr Iljič Čajkovskij – Evžen Oněgin, 1950), Lukáš (Bedřich Smetana – Hubička, 1950), Don Ottavio (Wolfgang Amadeus Mozart – Don Giovanni, 1950), Jontek (Stanislav Moniuszko – Halka, 1951), Jiří (Antonín Dvořák – Jakobín, 1951), Oleg Koševoj (Julij Mejtus – Mladá garda, 1952), Max (Carl Maria Weber – Čarostřelec, 1952), Junoš (Bedřich Smetana – Braniboři v Čechách, 1952), Ladislav Podhajský (Bedřich Smetana – Dvě vdovy, 1952), Marquis de Chateauneuf (Gustav Albert Lortzing – Car a tesař, 1953), Jurodivý (Modest Petrovič Musorgskij – Boris Godunov, 1954), Vévoda mantovský (Giuseppe Verdi – Rigoletto, 1954), Jarek (Bedřich Smetana – Čertova stěna, 1954), Princ (Antonín Dvořák – Rusalka, 1955), Števa Buryja (Leoš Janáček – Její pastorkyňa, 1955), Walther z Vogelweide (Richard Wagner – Tannhäuser, 1955), Bajan (Michail Ivanovič Glinka – Ruslan a Ludmila, 1956), Chasníček – Doktor (Rudolf Karel – Smrt kmotřička, 1956), Tamino (Wolfgang Amadeus Mozart – Kouzelná flétna, 1957), Fabrizio (Bohuslav Martinů – Mirandolina, 1959), Plukovník bubeník (Alban Berg – Vojcek, 1959), Mazal – Blankytný – Petřík (Leoš Janáček – Výlety pana Broučka, 1960), Don Carlos (Giuseppe Verdi – Don Carlos, 1960), Záboj (Eugen Suchoň – Svätopluk, 1960), Musa Džalil (Nazib Gajazovič Žiganov – Musa Džalil, 1960), Hrabě d´Almaviva (Gioacchino Rossini – Lazebník sevillský, 1961), Lucencio (Vissarion Jakovlevič Šebalin – Zkrocení zlé ženy, 1962), Michel (Bohuslav Martinů – Julietta, 1963), Skuratov (Leoš Janáček – Z mrtvého domu, 1964), Lohengrin (Richard Wagner – Lohengrin, 1964), Sergej (Dmitrij Šostakovič – Katěrina Izmajlova, 1965), Albert Gregor (Leoš Janáček – Věc Makropulos, 1965), Florestan (Ludwig van Beethoven – Fidelio, 1965), Don José (Georges Bizet – Carmen, 1966), Inženýr Prokop (Václav Kašlík – Krakatit, 1966), Benvenuto Cellini (Hector Berlioz – Benvenuto Cellini, 1967), Manolios (Bohuslav Martinů – Řecké pašije, 1967), Grigorij (Modest Petrovič Musorgskij – Boris Godunov, 1967), Kalaf (Giacomo Puccini – Turandot, 1967), Richard (Giuseppe Verdi – Maškarní ples, 1968), Laco Klemeň (Leoš Janáček – Její pastorkyňa, 1969), Hrabě Pierre Bezuchov (Sergej Prokofjev – Vojna a mír, 1970), Siegmund (Richard Wagner – Valkýra, 1972), Tom (Igor Stravinskij – Život prostopášníka, 1972), Semjon Kotko (Sergej Prokofjev – Semjon Kotko, 1977), Peter Grimes (Benjamin Britten – Peter Grimes, 1979), Max (Carl Maria Weber – Čarostřelec, 1980), Claude Valée (Ján Cikker – Hra o lásce a smrti, 1983).

Zúčastnil se prvního zájezdu Národního divadla do Moskvy (1955, Prodaná nevěsta, Dalibor, Nevěsta messinská, Její pastorkyňa) a do západní Evropy (Wiesbaden 1963, Rusalka, Řecké Pašije, Čertova stěna). V New Yorku se představil v operách Její pastorkyňa (Lincoln Centre 1966, 1974), Věc Makropulos (Lincoln Centre 1967) a v Buenos Aires v operách Káťa Kabanová, Kateřina Izmailova (Teatro Colón 1968). Podílel se na obnovení činnosti Klubu sólistů (1968), který byl v roce 1948 zakázán. Několik let působil ve funkci hlasového poradce opery Národního divadla a vedl Operní studio, které zaniklo v roce 1989. V letech 1989–91 působil ve funkci ředitele Národního divadla.

Po provedení Dona Cesara (Nevěsta messinská) v Národním divadle mu nabídl agent Viktor Vladarski hostování ve Vídeňské státní opeře (1956). Za čtrnáct dní nastudoval titulní roli Verdiho Dona Carlose, se kterou zde debutoval (první zahraniční vystoupení, první opera v cizím jazyce – německém). Po tomto představení obdržel od Herberta von Karajana nabídku stálého angažmá, které nemohl vzhledem k závazkům v Národním divadle přijmout. Byl zde stálým hostem do roku 1969. Spolupracoval s významnými dirigenty (Karl Böhm, George Szell, Franz Konwitschny, Heinrich Hollreiser, Charles Mackerras, Michael Gielen a další) a ztvárnil patnáct operních rolí. Dále hostoval ve Státní opeře Berlín a Státní opeře Stuttgart.

Intenzivně se věnoval koncertní činnosti. Pravidelně spolupracoval s Českou filharmonií, vystupoval na Pražském jaru a dalších mezinárodních festivalech. S Janáčkovou filharmonií Ostrava a Českým filharmonickým sborem absolvoval koncertní turné po Španělsku (Glagolská mše, 1978). Koncertoval v mnoha evropských městech (Barcelona, Řím, Benátky, Reggio Emiglia, Bologna, Modena, Monte Carlo, Londýn, Edinburgh, Leeds, Ženeva, Curych, Luzern, Schweinfurt, Mannheim, Budapešť, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Moskva, Charkov) a spolupracoval s českými a zahraničními dirigenty (Karel Ančerl, Karel Šejna, Václav Smetáček, Václav Neumann, František Vajnar, Jiří Kout, Dimitri Mitropoulos, Wolfgang Sawallisch a další). S velkým úspěchem provedl Zápisník zmizelého Leoše Janáčka ve Vídni (Wiener Festwochen), ve Štýrském Hradci a Amsterodamu. Toto dílo uvedl poprvé v Čechách s Josefem Páleníčkem, dále s Alfredem Holečkem, Radoslavem Kvapilem, Františkem Preislerem a Jiřím Pokorným. Jeho repertoár obsahoval řadu skladeb českých soudobých autorů (Jan Seidel, Boleslav Vomáčka, Jiří Strniště a další).

Získal několik významných ocenění: druhá cena Divadelní žatvy (1950), Laureát Státní ceny (1952), zasloužilý umělec (1957), Řád práce (1968), národní umělec (1976), medaile Leoše Janáčka (1978–79), Grammy Award (1981), Cena Thálie za celoživotní mistrovství (1998). Působil ve funkci předsedy operní výběrové poroty Cen Thálie. Nahrávka Rusalky z roku 1961 (Zdeněk Chalabala, Milada Šubrtová, Eduard Haken) získala zlatou desku Supraphonu (1995).

Ivo Žídek patřil k nejvýznamnějším tenoristům poválečné doby. Vynikal v operách Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a v operách českých skladatelů 20. století (Leoš Janáček, Rudolf Karel, Otakar Jeremiáš). Jeho nejvýznamnější rolí byl Jeník, kterého ztvárnil přibližně v 500 představeních. Často hrál role v operách ruských, italských a francouzských skladatelů. Vytvořil desítky nahrávek na gramofonové desky, pravidelně natáčel pro rozhlasové a televizní stanice v Československu, dále v Rakousku a Německu.