Český hudební slovník osob a institucí

Lesmanová, Libuše

Lesmanová, Libuše (prov. Nosková), pěvkyně-mezzosopranistka, altistka a hudební pedagožka, narozena 5. 11. 1921, Praha, zemřela 21. 12. 2012, Brno.

Maturovala na reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (1940). Pražskou konzervatoř studovala pod vedením Vladimíra Polívky (klavír), Vojtěcha Bořivoje Aima a Běly Chalabalové (sólový zpěv). Jako klavíristka vystoupila na oslavách Bedřicha Smetany v Praze a provedla premiéry skladeb Vladimíra Polívky (1944). Koncertně se jako pěvkyně zaměřila na kantátovou tvorbu. Spolupracovala s Plzeňskou filharmonií a Symfonickým orchestrem kraje Brněnského. První angažmá přijala v plzeňské opeře (1945–46), kde nastudovala například Larinu (Evžen Oněgin) a Radmilu (Libuše). V letech 1946–49 působila v Ústí nad Labem, kde si výrazně rozšířila repertoár: Carmen, Amneris (Aida), Suzuki (Madame Butterfly), Ježibaba (Rusalka) a další. V letech 1949–79 působila v Janáčkově opeře v Brně. Ztvárnila řadu mezzosopránových a altových postav: Azucena (Trubadúr), Eboli (Don Carlos), Ulrika (Maškarní ples), Cherubín (Figarova svatba), Róza (Tajemství), Záviš (Čertova stěna), Káča (Čert a Káča), Isabela (Nevěsta messinská), Varvara (Káťa Kabanová), Buryjovka (Její pastorkyňa), Fjodor (Boris Godunov), Ljubaša (Carská nevěsta), Dueňa (Zásnuby v klášteře) a další. Postavu Paní majorové ztvárnila při prvním scénickém provedení Janáčkovy opery Osud v roce 1958. Z operního repertoáru 20. století ztvárnila role Zuzky (Krútňava), Lízalky (Maryša), Florence Pikové (Albert Herring), Judity (Modrovousův hrad), Fjokly (Ženitba) a další. Vyučovala v Brně na Pedagogické fakultě a od roku 1958 na JAMU. Provdala se za operního dirigenta a dramaturga Václava Noska. 16. března 2012 byla uvedena do Síně slávy za celoživotní mistrovství v oboru opera.