Talich, Václav
Charakteristika: Dirigent, houslista, hudební pedagog a organizátor hudebního dění
Datum narození/zahájení aktivity:28.5.1883
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.3.1961
Text
Talich, Václav,dirigent, houslista, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 28. 5. 1883, Kroměříž, zemřel 16. 3. 1961, Beroun.
Václav Hugo Talich se narodil jako třetí dítě Jana a Antonie (roz. Moudré). V raném dětství se jeho rodina přestěhovala do Klatov. Zde studoval na gymnáziu (do kvarty). Jeho otec byl učitelem hudby a ředitelem kůru. Od útlého dětství hrál Václav Talich na buben na kostelním kůru a od pěti let hrál na housle. Na gymnáziu byl členem tří studentských kapel a sólově vystupoval jako houslista. Od roku 1897 studoval na pražské konzervatoři v houslové třídě Jana Mařáka, který mu domluvil návštěvu u Antonína Dvořáka. Na Dvořákovu přímluvu obdržel Václav Talich od Josefa Hlávky stipendium, které mělo platnost až do ukončení studia na konzervatoři. V roce 1901 přešel do třídy Otakara Ševčíka, u kterého absolvoval konzervatoř v roce 1903. V této době zpíval pod vedením Antonína Dvořáka v jeho Slavnostním zpěvu, působil v Kàanově třídě a v Novém smyčcovém kvartetu (první housle).
V sezóně 1902/03 vedl Akademický pěvecký sbor. Poté se stal na doporučení Otakara Ševčíka prvním houslistou a koncertním mistrem Berlínské filharmonie, kde hrál pod dirigentem Arthurem Nikischem. V této době se rozhodl pro dirigentskou dráhu. Po těžké nemoci poprvé dirigoval ochotnický orchestr v Klatovech (1904). V roce 1904 se stal koncertním mistrem městské opery v Oděse a od roku 1905 vyučoval hru na housle na carském učilišti v Tbilisi, kde řídil školní orchestr. Po návratu do Čech se živil soukromým vyučováním, řídil Orchestrální sdružení v Praze, doprovázel v pěvecké škole Maruše Langové a vedl její písňové oddělení (1906). V sezóně 1907/08 dirigoval Orchestrální sdružení. Tehdy poznal Josefa Suka, Vítězslava Nováka, České kvarteto a Podskalskou filharmonii. V téže sezóně neúspěšně usiloval o místo druhého dirigenta v České filharmonii. V roce 1908 prošel konkurzem do nově zřízeného Lublaňského koncertního orchestru (později Lublaňská filharmonie). Zde se seznámil s klavíristkou Vidou Prelesnikovou, se kterou se 30. července 1910 oženil. Ve stejném roce pokračoval ve studiu v Lipsku. Klavír studoval u profesora Wünsche, kontrapunkt u Maxe Regera a dirigování u Hanse Sitta. Díky Arthuru Nikischovi mu byl umožněn přístup na zkoušky Gewandhaus orchestru. Od roku 1911 studoval dirigování v Miláně pod vedením Artura Vignyho a pravidelně navštěvoval La Scalu.
V sezóně 1911/12 působil jako první dirigent ve slovinské opeře. 15. srpna 1912 nastoupil bez výběrového řízení na doporučení Josefa Suka do opery v Plzni jako první kapelník a šéf opery. Zde si vytvořil základní operní repertoár. Orchestr výrazně přebudoval a na prvním představení uvedl Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. V sezóně 1914/15 také dirigoval symfonický orchestr v Plzni a působil ve výboru Osvětového svazu. V roce 1915 přerušil kvůli válečným událostem dirigentskou dráhu. Na vojnu nebyl přijat kvůli plicní chorobě. V době první světové války vyučoval soukromě hru na housle, hudební teorii a spolupracoval s Českým kvartetem, ve kterém hrál na violu (1915–18).
12. prosince 1917 poprvé vystoupil z iniciativy Karla Kovařovice s Českou filharmonií v rámci abonentního cyklu (Vítězslav Novák – Toman a lesní panna, Otakar Ostrčil – Suita c moll, Antonín Dvořák – Symfonie d moll). V roce 1918 řídil orchestr Národního divadla a ve stejném roce provedl poprvé s Českou filharmonií Zrání Josefa Suka. Díky úspěšným vystoupením setrval u orchestru a v roce 1919 se stal po Ludvíku Vítězslavu Čelanském samostatným šéfdirigentem. Při České filharmonii založil Filharmonický sbor (1922). Kromě tříletého působení v Konzetrföreningenu ve Stockholmu řídil orchestr do roku 1941. Výrazně obohatil repertoár orchestru. Kromě českých klasiků zařazoval do repertoáru díla Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstra, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů, dále skladatele francouzského impresionismu, Gustava Mahlera, Arnolda Schönberga, Bélu Bartóka, Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva a Dmitrije Šostakoviče. Vytvořil první kompletní nahrávku Mé vlasti Bedřicha Smetany (1929). Podnikal koncertní zájezdy po českých městech i do zahraničí (Itálie, Vídeň). Meziválečné období vyvrcholilo v roce 1935 zájezdy do Velké Británie, Francie a Belgie. V roce 1935 zemřel Otakar Ostrčil a Václav Talich se stal správcem opery Národního divadla, ve kterém nastudoval základní operní repertoár a řadu soudobých děl (Bohuslav Martinů – Julietta, Pavel Bořkovec – balet Krysař a další). 19. 6. 1936 provedl jako první Rusalku Antonína Dvořáka. V Národním divadle a v České filharmonii působil paralelně šest let. V letech 1932–37 pedagogicky působil na pražské konzervatoři a v roce 1932 byl jmenován profesorem dirigování na mistrovské škole pražské konzervatoře. V roce 1941 provedl Mou vlast Bedřicha Smetany v Berlíně a Drážďanech. Mnohokrát dirigoval zahraniční orchestry (Turín 1920, 1921; Anglie a Skotsko 1924–28; Švédsko 1927, 1936, 1939, 1946; dále Norsko, Finsko, Rumunsko, Polsko a Sovětský svaz). V roce 1939 založil Pražský hudební máj (předchůdce Pražského jara). 21. 4. 1942 se stal šéfdirigentem opery Národního divadla. Nezúčastnil se zájezdu do Berlína, protože podstoupil operaci ve Vinohradské nemocnici, a na několik let omezil svou koncertní činnost.
Po konci druhé světové války strávil přes měsíc ve vězení kvůli obvinění z kolaborace. Jeho první poválečné vystoupení se uskutečnilo v roce 1946, kdy provedl Mou vlast Bedřicha Smetany s orchestrem Národního divadla. Ve stejném roce založil Český komorní orchestr, který byl o dva roky později rozpuštěn. Skládal se z jeho žáků a posluchačů konzervatoře a AMU. Od července 1947 do února 1948 opět působil v Národním divadle. Po komunistickém puči v roce 1948 mu bylo z politických důvodů znemožněno na šest let vystupování. Po odchodu z Národního divadla řídil Komorní orchestr Slovenské filharmonie (1949–52) a velký orchestr Slovenské filharmonie (1951–52). Prosazoval zde tvorbu slovenských skladatelů a zasloužil se o trvalé zařazování jejich děl do operního repertoáru. Pedagogicky působil na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1949–52). V letech 1954–55 opět řídil Českou filharmonii (Pražské jaro, spolupráce se Svjatoslavem Richterem). Pro Československou televizi natočil kompletní Slovanské tance (1955). Vzhledem k nemoci omezil svou výkonnou činnost na nahrávání na gramofonové desky. Od roku 1956 žil v Berouně.
Václav Talich byl ve své době nejvýznamnějším českým dirigentem. Vyrostl v hudebnické rodině a získal hudební vzdělání u předních českých pedagogů. Získal praxi v komorní hudbě (České kvarteto) a působil v orchestrech pod významnými dirigenty. Hlavní oblastí jeho činnosti byla symfonická hudba a opera. Na vysokou úroveň pozvedl Českou a Slovenskou filharmonii. V Národním divadle prosazoval českou soudobou operní tvorbu (Bohuslav Martinů, Pavel Bořkovec, Karel Boleslav Jirák a další). Jeho nastudování některých oper se setkávala se silnými kritickými ohlasy, co se týká inscenační stránky a hudebních úprav (Leoš Janáček – Příhody Lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Vítězslav Novák – Lucerna a další). Kladl důraz na intonační čistotu, přesný rytmus, výraz, zpěvnost a zejména obsahovost skladeb. Z cizí tvorby se zaměřoval na ruské skladatele, Wolfganga Amadea Mozarta a francouzský impresionismus. Vytvořil velké množství nahrávek na gramofonové desky u společnosti Supraphon. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili Iša Krejčí, Karel Ančerl, Jaroslav Krombholc a Otakar Trhlík. Stal se členem Stockholmské královské hudební akademie (1928), členem České akademie věd a umění (1936) a čestným členem Umělecké besedy. Získal zlatou medaili města Boloně, rumunské, jugoslávské, švédské a francouzské vyznamenání. V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.
Diskografie
Diskografie (výběr):
Dvořák: V přírodě. Předehra (Ultraphon 1949, 1950) – Česká filharmonie;
Dvořák: Symfonie e moll Z nového světa (Supraphon 1949, 1950) – Česká filharmonie;
Mozart: Koncertantní symfonie (Supraphon 1949, 1955) – Česká filharmonie;
Suk: Pohádka (Supraphon 1949) – Česká filharmonie;
Dvořák: Vodník (Supraphon 1950) – Česká filharmonie;
J. S. Bach: Suita pro orchestr D dur (Supraphon 1950) – Komorní orchestr Slovenské filharmonie;
Mozart: Figarova svatba. Opera o 4 dějstvích (Supraphon 1950) – Komorní orchestr Slovenské filharmonie;
Dvořák: Slovanské tance (Supraphon 1950, 1988, 1993, 2000) – Česká filharmonie;
Dvořák: Koncert g moll (Supraphon 1951, 1953) – František Maxián, klavír; Česká filharmonie;
J. S. Bach: Svita D dur (Supraphon 1951) – Slovenská filharmonie;
Čajkovskij: Smyčcový kvartet č. 1, D dur, op. 11 (Supraphon 1951) – Komorní orchestr Slovenské filharmonie;
Dvořák: Karneval. Předehra (Supraphon 1951) – Česká filharmonie;
Dvořák: Otello. Předehra (Supraphon 1951) – Česká filharmonie;
Dvořák: Polednice (Supraphon 1951) – Česká filharmonie;
Dvořák: Zlatý kolovrat (Supraphon 1951) – Česká filharmonie;
Dvořák: Holoubek, Valčík č. 4 (Supraphon 1951) – Česká filharmonie;
Dvořák: Symfonie č. 8, G dur (Supraphon 1951, 1956) – Česká filharmonie;
Mozart: Symfonie č. 33, B dur, K. 319 (Supraphon 1951) – Komorní orchestr Slovenské filharmonie;
Suk: Serenáda Es dur (Supraphon 1951, 1952) – Česká filharmonie;
Čajkovskij: Píseň beze slov F dur, op. 2, č. 3 (Supraphon 1952) – Komorní orchestr Slovenské filharmonie;
Čajkovskij: Mozartiana. Suita č. 4 na témata W. A. Mozarta, op. 61 (Supraphon 1952) – Slovenská filharmonie;
Dvořák: Slovanské tance, Karneval, Valčík č. 1 (Supraphon 1952) – Orchestr pražských sólistů;
Suk: Asrael (Supraphon 1952, 1993) – Česká filharmonie;
Dvořák: Stabat mater (Supraphon 1952, 1953, 1954) – Česká filharmonie, Český pěvecký sbor;
Dvořák: Koncert h moll (Supraphon 1952) – Mstislav Rostropovič, violoncello, Česká filharmonie;
Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, Polednice (Supraphon 1953) – Mstislav Rostropovič, violoncello; Česká filharmonie;
Suk: Asrael, Pád Arkuna (Supraphon 1953) – Česká filharmonie;
Dvořák: Othello, Polednice (Supraphon 1953) – Česká filharmonie;
Dvořák: Holoubek, Zlatý kolovrat (Supraphon 1953) – Česká filharmonie;
Dvořák: Serenáda pro smyčcový orchestr E dur, op. 22 (Supraphon 1953) – Orchestr pražských sólistů;
Dvořák: Slovanské tance, Karneval, Valčík č. 1 (Supraphon 1953) – Česká filharmonie;
Dvořák: Slovanské tance op. 46 a op. 72 (Supraphon 1954) – Česká filharmonie;
J. A. Benda: Symfonie B dur (Supraphon 1954, 1957) – Česká filharmonie;
Smetana: Má vlast (Supraphon 1954, 1957, 1991, 1993, 2007) – Česká filharmonie;
Čajkovskij: Symfonie č. 6, h moll Patetická (Supraphon 1955, 1957; GZ 1996) – Česká filharmonie;
Mozart: Symfonie č. 39, Es dur (Supraphon 1955) – Česká filharmonie;
Smetana: Česká píseň (Supraphon 1955, 1959) – Česká filharmonie, Český pěvecký sbor;
Suk: Asrael, Praga (Supraphon 1956) – Česká filharmonie;
J. S. Bach: Koncert pro klavír a orchestr č. 1, d moll; Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 1, a moll (Supraphon 1956) – Svjatoslav Richter, klavír; Jiří Novák, housle; Česká filharmonie;
Smetana: Pražský karneval (Supraphon 1956) – Česká filharmonie;
Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll (Supraphon 1956) – Mstislav Rostropovič, violoncello; Česká filharmonie;
Janáček: Taras Bulba (Supraphon 1956) – Česká filharmonie;
J. S. Bach: Koncert pro klavír a orchestr č. 1, d moll, BWV 1052 (Supraphon 1956) – Svjatoslav Richter, klavír; Česká filharmonie;
Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Supraphon 1956) – Česká filharmonie;
Mozart: Koncert pro klarinet a orchestr A dur (Supraphon 1956, 1957) – Vladimír Říha, klarinet; Česká filharmonie;
Janáček: Taras Bulba, Příhody lišky Bystroušky (Supraphon 1956) – Česká filharmonie;
Novák: Slovácká suita (Supraphon 1957) – Česká filharmonie;
Dvořák: Serenáda E dur, Serenáda pro dechové nástroje d moll, op. 44 (Supraphon 1957) – Orchestr pražských sólistů;
Novák: Slovácká suita, V Tatrách (Supraphon 1957) – Česká filharmonie;
Novák: Slovácká suita. Výběr (Supraphon 1957) – Česká filharmonie;
Händel: Koncerty pro hoboj a orchestr (Supraphon 1957) – František Hanták, hoboj; Česká filharmonie;
Suk: Zrání (Supraphon 1957) – Česká filharmonie;
Händel: Koncert pro hoboj a orchestr; Mozart: Koncert pro housle a orchestr (Supraphon 1957) – František Hanták, hoboj; Jiří Novák, housle; Česká filharmonie;
Dvořák: Othello, Dimitrij, Karneval, Armida. Cyklus koncertních předeher (Supraphon 1958) – Česká filharmonie;
Mozart: Symfonie č. 39, Es dur (Supraphon 1958) – Česká filharmonie;
Husitská tradice (Supraphon 1961);
Svatební obřady I. (Supraphon 1961);
Slavnosti vítání nových občánků (Supraphon 1961);
Václav Talich a Česká filharmonie (Supraphon 1961);
Vybrané skladby pro 4. ročník (Supraphon 1961);
Vokální formy a žánry (Supraphon 1961);
Poslechové skladby pro 6. ročník (Supraphon 1961);
Vybrané poslechové skladby pro hudební výchovu v 6. ročníku (Supraphon 1961);
Vybrané poslechové skladby pro hudební výchovu v 7. ročníku (Supraphon 1961);
Vybrané poslechové skladby pro hudební výchovu v 8. ročníku (Supraphon 1961);
Instrumentální hudební formy a žánry (Supraphon 1962);
Pěvci přítomnosti (Supraphon 1963);
Vybrané poslechové skladby pro 8. třídu ZDŠ (Supraphon 1964);
Slavín. Druhá sbírka dokumentárních záznamů (Supraphon 1964);
Dvořák: Slovanský tanec č. 8 a č. 7 (Supraphon 1964) – Česká filharmonie;
Dvořák: Slovanský tanec č. 1 a č. 3 (Supraphon 1964) – Česká filharmonie;
Dvořák: Slovanský tanec č. 10 a č. 16 (Supraphon 1964) – Česká filharmonie;
Dvořák: Slovanský tanec č. 15 a č. 9 (Supraphon 1964) – Česká filharmonie;
Mozart a Praha (Supraphon 1965) – Česká filharmonie;
Školní desky pro KNV – Banská Bystrica, 6. ročník (Supraphon 1967);
Wagner: Tristan a Isolda. Opera o 3 dějstvích (Panton 1970) – Symfonický orchestr pražského rozhlasu;
Smetana: Pražský karneval (Panton 1970) – Symfonický orchestr Československého rozhlasu;
Volby do NS a NV 1971 (Supraphon 1971);
Rok české hudby (Panton 1974);
Talichovský archiv I (Supraphon 1974);
Talichovský archiv II (Supraphon 1975);
Úvodní deska kvadrofonní techniky (Supraphon 1976);
Smetana: Libuše, Dvě vdovy (Panton 1976) – Symfonický orchestr Československého rozhlasu;
Talichovský archiv III (Supraphon 1977);
Ač zemřeli – ještě mluví I. (Supraphon 1978);
Hry se zpěvem pro mateřské školy – zájmový náklad (Supraphon 1978);
Slavní dirigenti v české hudbě (Supraphon 1984);
90 let České filharmonie (Panton 1985);
Dvořák: Symfonie č. 8; Smetana: Má vlast (Supraphon 1988);
Dvořák: Symfonie č. 9, e moll, Serenáda E dur (Supraphon 1988) – Orchestr pražských sólistů;
Dvořák: Violoncellový koncert (Supraphon 1991) – Mstislav Rostropovič, violoncello; Česká filharmonie;
Velcí umělci Pražských jar II. (Supraphon 1991);
Velcí umělci Pražských jar III. (Supraphon 1991);
Mozart: Serenáda pro 13 dechových nástrojů B dur „Gran Partita“, K 361/370a (Supraphon 1991) – Česká filharmonie;
Dvořák: Holoubek, Polednice, Vodník (Panton 1991) – Česká filharmonie;
Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, Koncert pro klavír a orchestr g moll (Supraphon 1991) – Mstislav Rostropovič, violoncello; František Maxián, klavír; Česká filharmonie;
Suk, Dvořák, Smetana, Janáček (Supraphon 1992) – Česká filharmonie;
Orchestrální hudba – Vol. 1 (Cezame-Argile 1992) – Orchestr pražských sólistů;
Dvořák: Symfonické básně – Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
Dvořák: Symfonie č. 8, V přírodě, Karneval, Othello (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
Dvořák: Symfonie č. 9, e moll Z Nového světa, op. 95; Suk: Serenáda pro smyčcový orchestr (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
J. S. Bach: Koncert pro klavír a orchestr č. 1, d moll; Händel: Koncert pro hoboj a orchestr č. 3, g moll; Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 4, D dur (Supraphon 1993) – Svjatoslav Richter, klavír; František Hanták, hoboj; Jiří Novák, housle; Česká filharmonie;
Mozart: Koncert pro klarinet, Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, lesní roh, fagot a orchestr (Supraphon 1993) – Vladimír Říha, klarinet; Česká filharmonie;
Janáček: Taras Bulba, Suita z Příhod lišky Bystroušky; Novák: Slovácká suita (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
Mozart: Symfonie č. 39, Es dur; Čajkovskij: Symfonie č. 6 Patetická (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
Suk: Zrání, Pohádka (Supraphon 1993) – Česká filharmonie;
Dvořák: Stabat Mater; Suk: Asrael (1993) – Česká filharmonie;
Pražské jaro inspirující: Smetana, Dvořák, Čajkovskij (Supraphon 1995);
Czech Invest – Czech Classics (Bonton Music 1995);
Smetana, Suk, Dvořák, Martinů (Supraphon 1996) – Česká filharmonie;
Posloucháme hudbu ve škole – v 7. ročníku (Bianka 1997);
Klavírní koncerty (Nippon Columbia 1997);
Mozart: Orchestral Works and Chamber Music (Cezame-Argile 1997);
Posloucháme hudbu ve škole – v 9. ročníku (Bianka 1997);
Stará lidová a duchovní hudba pro Agenturu REAG (Supraphon 1997) – Česká filharmonie;
Panoramic (Cezame-Argile 1998);
Baroque Era Vol. II (Cezame-Argile 1999);
Souvenirs Vintage recordings from 1900 to 1960 (Cezame-Argile 2001) – Mstislav Rostropovič, violoncello, Česká filharmonie;
Václav Talich – Great conductors Of The 20th century (IMG Artists 2002);
Klavírní koncerty (Columbia Music Entertainment 2004);
Talich Special Edition 1 (Supraphon 2004);
Talich Special Edition 2 (Supraphon 2004);
Talich Special Edition 3 (Supraphon 2004);
Talich Special Edition 4 (Supraphon 2004);
Talich Special Edition 5 (Supraphon 2005);
Talich Special Edition 6 (Supraphon 2005);
Slovanské tance, dokument "Sebevědomí a pokora" (Supraphon 2005);
Unikátní část Talichovy zkoušky na Slovanský tanec č. 15 (Supraphon 2005) – Česká filharmonie;
Mozart: Symfonie č. 33, B dur, K. 319 (Supraphon 2006) – Česká filharmonie;
Asrael – zbytky, zkoušky, gratulace + projev Talicha k 69. narozeninám (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 7 (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 8 (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 9 (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 10 (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 11 (Supraphon 2006);
Talich Special Edition 12 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition 13 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition 14 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition 15 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition 16 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition 17 (Supraphon 2007);
Talich Special Edition – výběr (Smetana, Mozart, Janáček, Dvořák) (Supraphon 2007);
Suk: Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena, op. 16 (Supraphon 2007) – Česká filharmonie;
ČF hraje Castaldo a vítá Talicha při jeho svátku (Supraphon 2007);
Dvořák: Koncert pro violoncello, Symfonie č. 8, G dur (Nippon Columbia 2007) – Mstislav Rostropovič, violoncello; Česká filharmonie;
Tajemství českého kamene (Midoofice 2008);
Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, h moll, op. 104 (Supraphon 2009) – Mstislav Rostropovič, violoncello; Česká filharmonie;
Koncerty pro klavír a orchestr (Supraphon 2010) – Česká filharmonie.
LiteraturaI. Lexika
Einstein, Alfred: Das neue Musiklexikon (Berlin 1926).
ČSHS.
MEH.
Warrack, John – West, Ewan: Oxfordský slovník opery (Oxford 1996).
MGG2.
New Grove2.
II. Ostatní
Šourek, Otakar: Václav Talich (Praha 1943).
Pospíšil, Vilém: Václav Talich. Několik kapitol o díle a životě českého umělce (Praha 1961).
Holzknecht, Václav: Česká filharmonie: Příběh orchestru (Praha 1963).
Pospíšil, Vilém: O Václavu Talichovi s Josefem Vlachem (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 10–11, s. 450–453).
Masaryková, Herberta: Václav Talich. Dokument života a díla (Praha 1967).
Kuna, Milan: Korespondence Bohuslava Martinů Václavu Talichovi 1924–1939 (Hudební věda 7, 1970, č. 2, s. 212–47).
Kuna, Milan: Josef Suk Václavu Talichovi. Korespondence z Talichovy pozůstalosti (Hudební věda 7, 1970, č. 3, s. 356–389).
Kuna, Milan: Torzo vztahu lidského a uměleckého. Korespondence Aloise Háby Václavu Talichovi (Hudební věda 8, 1971, č. 1, s. 94–119).
Kuna, Milan: Z korespondence Václavu Talichovi v okupaci (in: Příspěvky k dějinám české hudby, sv. I, Praha 1971, s. 173–119).
DČHK.
Kuna, Milan: Václav Talich a SSSR (Hudební věda 14, 1977, č. 4, s. 301–315).
Kuna, Milan – Čapková, Jana: Katalog pozůstalosti národního umělce Václava Talicha. (Beroun 1979).
Kuna, Milan: Talich a Beroun (Katalog pozůstalosti Václava Talicha, Beroun: Okresní muzeum 1979, s. 5–23).
Kuna, Milan: Václav Talich (Praha 1980).
Kuna, Milan: Václav Talich: Úvahy, projevy a stati (Beroun: Okresní muzeum 1983).
Kuna, Milan: Václav Talich a Národní divadlo (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 11. 9. – 12. 10. 1983, autor scénáře, stejnojmenné studie a redaktor katalogu, příloha: Soupis exponátů, s. 28 + 8).
Kolektiv autorů: Hudba v Českých dějinách od středověku do nové doby (Praha 1989).
Kuna, Milan: K rehabilitaci Václava Talicha (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 8, s. 344–349).
Kuna, Milan: Václav Talich a nacistická okupace. Příspěvek k rehabilitaci umělecké osobnosti (Hudební věda 28, 1991, č. 1, s. 16–40, plus obrazová příloha).
Paclt, Jaromír: Václav Talich ve Švédsku, 1926–1936 (Praha 1992).
Kuna, Milan: Bohuslav Martinů Václavu Talichovi po roce 1945, komentovaná edice korespondence (Hudební věda 32, 1996, č. 2, s. 187–201).
Kuna, Milan: Oloupení Václava Talicha na sovětských hranicích. Vyústění Talichových koncertních cest v letech 1932 a 1933 (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 9–28).
Sláma, František: Z Herálce do Šangrilá a zase nazpátek (Říčany u Prahy 2001).
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).
Kuna, Milan: Václav Talich a Karel Ančerl u České filharmonie (katalog Pražské jaro 2003, s. 64–67).
Kuna, Milan: Po stopách Václava Talicha. Oslavy stodvacátého výročí narození Václava Talicha (1883–1961) (Národní divadlo, Praha 2003, s. 6–20).
Kuna, Milan: Václav Talich. Sladký i hořký úděl dirigenta (Praha 2009).
Radek Poláček
Datum poslední změny: 9.2.2012