Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Měrka, Ivan

Tisk


Charakteristika: Violoncellista, pěvec, hudební historik, pedagog a publicista

Datum narození/zahájení aktivity:15.5.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.9.2020
Text
DíloDiskografieLiteratura

Měrka, Ivan (pseud. Jan Hruda), violoncellista, pěvec, hudební historik, pedagog a publicista,  narozen 15. 5. 1926, Košice (Slovensko), zemřel 17. 9. 2020, Ostrava.
 
Syn Vojtěcha Měrky, po přesídlení celé rodiny v roce 1938 ze Slovenska do Prostějova, Brna a poté natrvalo začátkem války do Moravské Ostravy, začal v roce 1941 navštěvovat tehdejší Ústav hudby a zpěvu (violoncello a sólový zpěv). Po maturitě na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze (1945) a vykonání státní zkoušky učitelské způsobilosti ve hře na violoncello (1946) studoval v Brně na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity hudební vědu a filozofii (doktorát 1952) a od roku 1948 na nově vzniklé JAMU hru na violoncello u Váši Černého (absolutorium 1953). Zároveň hned po maturitě začal působit v Ostravě jako violoncellista (zástupce koncertního mistra v rozhlasovém orchestru a zakládající člen Slezského tria). Po absolutoriu brněnské akademie pak založil Ostravské kvarteto a stal se koncertním mistrem operního orchestru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1953–60); zároveň v letech 1953–56 působil jako violoncellista a dramaturg Ostravského komorního orchestru řízeného Rudolfem Vašatou a koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava (1960–68). Celkem třicet pět let (1953–88) byl členem Ostravského kvarteta a s tímto souborem uskutečnil přes dva tisíce veřejných koncertů, na kterých bylo provedeno více než dvě stě různých smyčcových kvartetů doma i v zahraničí (Maďarsko, Polsko, Německo, Španělsko, Rumunsko, Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Rakousko, Bulharsko, tehdejší SSSR a Jugoslávie, Kuba, Itálie). V letech 1946–56 působil i jako komorní a operní pěvec – lyrický tenor (soukromý žák Rudolfa Vaška v tomto oboru používal pseudonym Jan Hruda) při více než 800 sólových rozhlasových relacích, na koncertech i v divadle (např. ztvárnil postavy Vítka ve Smetanově Daliboru, Pinkertona v Pucciniho Madame Butterfly). Po těžké autohavárii v roce 1956 (dokonce přežil klinickou smrt) redukoval svou uměleckou činnost a věnoval se pouze hře na violoncello. Jako koncertní umělec (komorní hráč a sólista na violoncello) účinkoval na několika tisícovkách koncertů. Od roku 1953 pětapadesát let nepřetržitě vyučoval hře na violoncello na ostravské konzervatoři, kde byl v letech 1990–92 ředitelem. Tři roky (1953–56) byl asistentem, pak přes deset let (1970–80) působil jako odborný asistent (v roce 1993 se habilitoval jako docent violoncellové hry) na JAMU v Brně. Za své pedagogické působení dovedl k absolutoriu ostravské konzervatoře (51) nebo i brněnské akademie celkem více jak šest desítek violoncellistů, z nichž se nejvíce uplatnili Miroslav Petráš, Bohuslav Pavlas, Richard Dedecius, Aleš Kaspřík, Petr Prause, Margit Koláčková-Klepáčová, Jiří Zedníček, Pavel Šabacký a další. V roce 1962 byl spoluzakladatelem (a pak stálým členem a předsedou poroty) soutěže O Cenu Beethovenova Hradce v Hradci nad Moravicí a od roku 1968 se pravidelně zúčastňoval jako porotce (i předseda) Heranovy soutěže v Ústí nad Orlicí i Janáčkovy soutěže v Brně.
 
Své muzikologické školení zužitkoval zvláště při dramaturgické práci v uměleckých souborech, jichž byl členem (vyhledávání, spartování a eventuálně i vydávání málo známých či zapomenutých skladeb, např. Antonín Rejcha: Quintetto in Fa maggiore per clarinetto, due violini, viola e violoncello op. 107, Jan Kuzník: Smyčcový kvartet G dur, Vojtěch Jírovec: Sonáta pro klavír, flétnu nebo housle a violoncello op. 37 č. 3), a jako pečlivý, hudebně-historicky orientovaný publicista kronikářským způsobem zaznamenával události v hudební kultuře ostravského regionu. Do regionálních časopisů napsal stovky článků o skladatelích, koncertních umělcích a hudebních pedagozích z Ostravska (často pod šifrou im), autorsky se podílel na stovkách rozhlasových pořadů, televizních scénářů a hlavně moderoval několik stovek výchovných koncertů. K vydání připravil celkem patnáct almanachů ostravské konzervatoře a hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy, napsal stovky programových brožur ke komorním i symfonickým koncertům a operním představením a několik desítek hesel do ČSHS, Biografického slovníku Slezska a severní Moravy i tohoto Českého hudebního slovníku osob a institucí. V době 1992–2004 byl členem výboru Nadace Leoše Janáčka.
 
Za svoji dlouholetou činnost v oblasti výkonného umění získal následující ocenění: Haydnova mezinárodní soutěž smyčcových kvartet v Budapešti (1959), Cena Nadace Zdeňky Podhajské v Praze (1977), Senior Prix 2000 od Nadace Život umělce a Intergram za dlouholetou činnost v oblasti záznamů uměleckých výkonů (2000), Evropská cena Gustava Mahlera udělená Evropskou společností umění (2001). Za celoživotní dílo, včetně publicistické a pedagogické práce, byly Ivanu Měrkovi uděleny Cena města Ostravy (2003) a Ocenění za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost u příležitosti Dne učitelů – Moravskoslezský kraj (2006).


Dílo

I. Dílo literární

Knihy
Violoncello – dějiny, literatura, osobnosti (Ostrava 1995).
 
Stati, články, publicistika (výběr)
Ivo Jirásek (Červený květ 3, 1958, s. 14);
Šedesátiny prof. Váši Černého (Červený květ 5, 1960, s. 209–210);
Ještě k violoncellové soutěži na Hradci u Opavy (Červený květ 11, 1966, s. 320);
Ostravské kvarteto v SSSR (Červený květ 12 1967, č. 4, s. 42–43);
Václav Jiráček (Ostravský kulturní zpravodaj 13, 1970, č. 7–8, s. 17);
Sedmdesátiny prof. Schreibera (Ostravský kulturní zpravodaj 13, 1970, č. 12, s. 10);
Milan Balcar (skladatel, pedagog, klavírní virtuos) (Ostravský kulturní zpravodaj 14, 1971, č. 12, s. 17–18);
Ilja Hurník padesátiletý (Ostravský kulturní zpravodaj 15, 1972, č. 11, s. 43–44);
Za mistrem Kubínem (10. 1. 1909–11. 1. 1973) (Ostravský kulturní zpravodaj 16, 1973, č. 3, s. 25);
O cenu Beethovenova Hradce (Ostravský kulturní zpravodaj 16, 1973, č. 7, s. 27–28);
Opuštěná taktovka (dirigent Mirko Hanák působil ve Státním divadle v Ostravě) (Ostravský kulturní měsíčník 1, 1976, č. 9, s. 23);
Milan Balcar 90 (Nedožitých 90 let hudebního skladatele) (Ostravský kulturní měsíčník 1, 1976, č. 12, s. 67);
Mé housle (hudební pedagog, houslista, prof. Václav Krůček, nar. 1. 5. 1927) (Ostravský kulturní měsíčník 2, 1977, č. 5, s. 71–72);
Když je hudba posláním (prof. Josef Schreiber) (Ostravský kulturní měsíčník 3, 1978, č. 12, s. 49–50);
Dvakrát o Rudolfu Kubínovi (důstojný pokračovatel smetanovské tradice) (Ostravský kulturní měsíčník 4, 1979, č. 1, s. 54–55);
Nedožité osmdesátiny Františka Králíčka (Ostravský kulturní měsíčník 4, 1979, č. 5, s. 64–65);
Životní jubileum Drahomíry Ritzové (Ostravský kulturní měsíčník 4, 1979, č. 11, s. 54–55);
Jubileum – Jiří R. Míša (Ostravský kulturní měsíčník 5, 1980, č. 9, s. 59);
Osmdesátin Vítězslava Juřiny (Nar. 23. 12. 1899 v Ostravě, hudební pedagog, skladatel) (Ostravský kulturní měsíčník 4, 1979, č. 12, s. 54–55);
Šedesátiny Bohumila Malochy (Ostravský kulturní měsíčník 5, 1980, č. 6, s. 54–55);
35 let Ostravského kvarteta (Kulturní měsíčník 6, 1988, č. 10, s. 40–41);
Rudolf Kubín (medailon hudebního skladatele u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin) (Kulturní měsíčník 7, 1989, č. 1, s. 40–41).
 

II. Editorská činnost (výběr)

Hudebniny
Antonín Rejcha: Quintetto in Fa maggiore per clarinetto, due violini, viola e violoncello op. 107 (Guglielmo Zanibon,1971);
Jan Kuzník: Smyčcový kvartet G dur (Montanex, 1996);
Vojtěch Jírovec: Sonáta pro klavír, flétnu nebo housle a violoncello op. 37 č. 3 (Montanex, 1997).
 
Almanachy
Almanach k 30. výročí založení ostravské konzervatoře (Ostrava 1984);
Almanach ke 40. výročí založení ostravské konzervatoře (Ostrava 1994);
50 Janáčkova konzervatoř v Ostravě 1953 – 2003 (Ostrava 2003);
50 let Janáčkova filharmonie Ostrava 1954 – 2004 (Ostrava 2004).

Diskografie

Ivan Měrka – violoncellista & tenorista (Stylton, 2000);
Ivan Měrka (Stylton, 2004).

Literatura

I. Lexika
ČSHS
Všeobecná encyklopedie Diderot – 3. svazek (Praha 1997).
Tomek, J.: Český biografický slovník 20. století – 2. svazek (Praha 1999).
The International Direktory of Distinguished Leadership (Raleigh, North Karolina USA, 2000).
2000 Outstanding Musicians of the 20th Century (Cambridge 2002).
Who is (in České republice), životopisná encyklopedie předních mužů a žen České republiky (Zug /Švýcarsko/ 2002).
Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2005).
 
II. Ostatní (včetně recenzí práce Violoncello – dějiny, literatura, osobnosti)
Měrka, Vojtěch PhDr. Ivan Měrka – 20 let ve službách umění (Ostrava 1966).
Klein, Milan: Ivan Měrka (Ostravský kulturní měsíčník 3, 1978, č. 7–8, s. 66–67).
Hradil, F. M.: Hudebníci a pěvci v kraji L. Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava 1981).
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).
Martínková, Zuzana: Rytíř s violoncellem v erbu (Víkend s Ivanem Měrkou) (Moravskoslezský den, 12. 2. 2002).
Vůjtek, Karel: Sonáta pro dvě ruce a hlas aneb Ivana Měrky životaběh (Ostrava 2003).
Vůjtek, Karel: Mnoho žáků měl Ivan Měrka, nositel Ceny města Ostravy (Moravskoslezský den, 8. 8. 2003).
Sádlo, Miloš: Dr. Ivan Měrka: Violoncello, dějiny, literatura, osobnosti, Monatanex, 1995, 416 s. (Hudební rozhledy 48, 1995, č. 8, s. 35).
Havlík, Bedřich: Violoncello – dějiny, literatura, osobnosti (Univerzitní noviny, list Masarykovy univerzity a Nadace Universitas Masarykiana 2, 1995, č. 4).
 
Karel Steinmetz

Text

Datum poslední změny: 25.6.2008