Syndikát českých skladatelů
Charakteristika: Stavovská organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů
Datum narození/zahájení aktivity:20.2.1946
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.5.1949
Text
• Literatura •
Syndikát českých skladatelů, stavovská organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, zahájení aktivity 20. 2. 1946, ukončení aktivity 15. 5. 1949.
Myšlenka jednotné stavovské organizace hudebníků typu syndikátu se objevila už v době 1. Československé republiky. Za Protektorátu pak úsilí o vytvoření vlivné organizace chránící zájmy profesionálních hudebníků ještě zesílilo v důsledku specifických podmínek daných jednak válečným stavem, jednak politikou říšských a protektorátních úřadů. Toto úsilí směřovalo k vytvoření organizace typu hudebního syndikátu nebo hudební komory (pro druhý typ mohla sloužit za vzor německá Reichsmusikkammer). Z iniciativy Unie českých hudebníků z povolání byl dokonce v roce 1942 vypracován „Studijní návrh hudební komory“, který se však nepodařilo realizovat, podobně jako se nepodařilo oficiálně uskutečnit myšlenku syndikátu. K tomu došlo záhy po válce: Stanovy Syndikátu českých skladatelů schváleny 10. 1. 1946, ustavující valná hromada se konala 20. 2. 1946 v Praze. Čestný předseda Vítězslav Novák. První předseda Václav Kaprál (od 18. 6. 1947 Ladislav Vycpálek), místopředseda Alois Hába, členové výboru Alois Hába, Václav Dobiáš, Julius Kalaš, Sláva Eman Nováček, Petr Křička, František Kudrna, Jan Racek, Jaroslav Jindra. Předseda sekce skladatelů vážné hudby Jaroslav Tomášek, sekce skladatelů populární hudby Jiří Julius Fiala, sekce spisovatelů a autorů textů Rudolf Jurist. Členové komise propagační: Václav Dobiáš, Alois Hába, Emil Hlobil, Jaroslav Jindra, Ludvík Kundera, Sláva Eman Nováček, Otakar Maršík, Jan Racek, Karel Reiner, Josef Urban. Partnerský syndikát vznikl v téže době na Slovensku. Oba syndikáty zanikly 15. 5. 1949 převedením do Svazu československých skladatelů.
Až do února 1948 byl Syndikát profesním stavovským spolkem s náplní činnosti především podpůrnou, organizační, osvětovou a propagační. Významnou akcí Syndikátu bylo uspořádání I. mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků v Praze 16.– 26. 5. 1947 (v rámci Pražského jara). Sjezdu se zúčastnili delegáti ze 16 zemí. Přednesené referáty byly publikovány ve sborníku Hudba národů.
Po únorovém převratu začíná druhá fáze činnosti Syndikátu, který byl v duchu principů kulturní politiky totalitního režimu přebudován na organizaci ideovou, převodní páku pro manipulování kulturou ze strany orgánů státní moci. Na půdě Syndikátu se ustavil akční výbor ve složení Václav Dobiáš (předseda), Miroslav Barvík (jednatel), Jan Kapr, Josef Stanislav, Antonín Sychra (místopředseda), Václav Trojan (ten na členství záhy rezignoval), Josef Urban, Václav Vačkář a Jaroslav Zich (členové). Později kooptováni ještě Ludvík Kundera, Jan Racek a Karel Reiner. Akční výbor okamžitě zahájil „očistu“ členské základny Syndikátu: mezi prvními postiženými vyloučením ze Syndikátu a zákazem veřejné činnosti byli např. Leoš Firkušný, Jaroslav Křička, Jan Miroslav Květ, Karel Boleslav Jirák, Bořivoj Mikoda, Antonín Modr, František Pala, Vilém Petrželka, František Spilka. Po nich přišli na řadu ještě další: Už 28. 2. 1948 vystřídal dosavadního místopředsedu Syndikátu Aloise Hábu v jeho funkci Josef Stanislav a na místě jednatele vystřídal Slávu Emana Nováčka Josef Urban. Zároveň došlo k dohodě mezi akčními výbory Syndikátu a Ochranného svazu autorského (OSA) o finanční dotaci skladatelům: 5. 4. 1948 se OSA rozhodl uvolňovat každoročně částku 1,5 milionu korun na podporu tvůrčí činnosti a úhradu ušlé mzdy skladatelům, kteří si vzali neplacenou tvůrčí dovolenou na vytvoření díla. To byl vlastně začátek velkorysé státní podpory umělecké tvorbě, do níž byly později, po novele autorského zákona (1953) a vzniku kulturních fondů (1954: Český hudební fond, Český literární fond a Český fond výtvarných umění) zapojeny i tyto podpůrné instituce, disponující značnými finančními prostředky.
V květnu (20.–29. 5.) 1948 uspořádal Syndikát českých skladatelů v Praze II. mezinárodní sjezd skladatelů a hudebních vědců, který se již otevřeně přihlásil k normativní estetice tzv. socialistického realismu (proklamované v té nejdogmatičtější a nejnormativnější podobě v SSSR především zásluhou Andreje Alexandroviče Ždanova) a z něhož vzešlo známé Provolání, označované též jako tzv. Pražský manifest. Další činnost Syndikátu se zaměřila na postupné sjednocení všech dosavadních hudebnických organizací v českých zemích i na Slovensku. V září (26.–28. 9.) 1948 proběhl v Praze I. pracovní sjezd skladatelů a hudebních vědců Československa, na němž byly projednány zásady společného postupu obou skladatelských syndikátů (českého a slovenského). Obdobná přípravná jednání obou syndikátů proběhla předtím i na Slovensku (I. pracovní sjezd slovenských hudebních skladatelů a kritiků, Trenčianské Teplice 18.–20. 6. 1948). Od října 1948 bylo zahájeno vydávání jednotného celostátního hudebního měsíčníku Hudební rozhledy (1. číslo 15. 10. 1948). Na společném zasedání obou partnerských syndikátů 20. 12. 1948 byl vyhlášen Rámcový pětiletý plán postavený již na součinnosti obou syndikátů (včetně některých dalších hudebnických spolků) v jednotné organizaci na celostátním základě.
Na II. sjezdu československých skladatelů a hudebních vědců svolaném Syndikátem 14. a 15. 5. 1949 byl pak založen celostátní Svaz československých skladatelů, do něhož vplynuly, včetně dalších hudebnických spolků a organizací (Přítomnost, Česká hudební společnost, Klub moravských skladatelů) i oba skladatelské syndikáty. Svaz československých skladatelů od té doby fakticky vyvíjel svou činnost, ačkoli změna stanov Syndikátu byla úředně schválena až 30. 11. 1949.
Archiv Syndikátu českých skladatelů je dnes nezvěstný.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Hudba národů. Sborník [Referáty z I. mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků v Praze 16.–26. 5. 1947] (Praha 1948).
Černý, Miroslav K.: Ke kritikám „Pražského manifestu“. Od Adorna ke sborníku Musik und Politik. (Hudební věda 10, 1973, s. 234 nn., 326 nn).
DČHK II, s. 185–186.
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Praha 1989, s. 98–99).
Kuna, Milan: K problému národní očisty. Případ K. B. Jiráka (Hudební věda 30, 1993, s. 195–224).
Havlík, Jaromír: Jaroslav Doubrava. Skladatel v sevření dvou totalit (Praha 2002, s. 188, 190, 225–227).
Tomášek, Jaroslav: K prvnímu sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa. Předsjezdová úvaha. (Hudební rozhledy 1, 1948–49, č. 1, s. 3–4).
Dokumenty z I. pracovního sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa (A. Sychra, J. Kapr, A. Moyzes) (Hudební rozhledy 1, 1948–49, č. 2–3).
Proslovy pronesené na I. pracovním sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa (Hudební rozhledy 1, 1948–49, č. 2, 3 4).
Sychra, Antonín: Sjezd mezinárodní a celonárodní (Souhrn a srovnání II.mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků, Praha, květen 1948 a I. pracovního sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa, Praha. září 1948) (Hudební rozhledy 1, 1948–49, s. 22–25).
Rámcový pětiletý plán (Hudební rozhledy 1, 1948–49, s. 82–86).
Syndikát slovenských skladateľov. O hudobnú kritiku (Usnesení hudebních vědců a kritiků Syndikátu slovenských skladatelů o hudební kritice a publicistice) (Hudební rozhledy 1, 1948–49, s. 92–93).
Hudební patronáty (Hudební rozhledy 1, 1948–49, s. 130–132).
Resoluce II. sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa, květen 1949 (Hudební rozhledy 1, 1948–49, č. 10, s. 223).
Materiály II. sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa, květen 1949 (Hudební rozhledy 1, 1948–49, č. 10, s. 224–226).
Reiner, Karel: Výhledy naší hudby [Článek o organizačních otázkách nově vznikajícího Syndikátu českých skladatelů] (Kulturní politika 1, 1945–46, č. 20, s. 5).
Reiner, Karel: Ministr mezi muzikanty [Článek o besedě členů a funkcionářů Syndikátu českých skladatelů v Hudebním odboru Umělecké besedy s ministrem Zdeňkem Nejedlým o problémech rozvoje socialistické hudby] (Kulturní politika 1, 1945–46, č. 23, s. 6).
Reiner, Karel: Po sjezdu skladatelů [Článek o II. mezinárodním sjezdu skladatelů a hudebních vědců, květen 1948] (Kulturní politika 3, 1947–48, č. 38, s. 1).
Kapr, Jan: Kam spěje vývoj hudby? Provolání a usnesení II. mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků, Praha, květen 1948. (Kulturní politika 3, 1947–48, č. 38, s.7).
Reiner, Karel: Sněm slovenské hudby. Zpráva o zasedání slovenských skladatelů a hudebních kritiků ve dnech 18.–20.6.1948 v Trenčianských Teplicích. Na programu mj. sjednocovací proces českého a slovenského syndikátu. (Kulturní politika 3, 1947–48, č. 40, s. 4).
Barvík, Miroslav: Praha ohniskem hudebního umění. Zpráva z mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků, Praha, květen 1948 (Rudé právo 28, 1948, č. 130, s. 5).
Barvík, Miroslav: Před sjezdem skladatelů. Zpráva o chystaném I. pracovním sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa, Praha, 26.– 28. září 1948 (Rudé právo 28, 1948, č. 205, s. 5).
Barvík, Miroslav: Sjezd skladatelů a hudebních vědců (Program sjezdu, otázky organizační přestavby hudebního života, otázky populární hudby, hudební pedagogiky) (Rudé právo 28, 1948, č. 226, s. 4).
Barvík, Miroslav: Po sjezdu našich hudebníků (Zpráva z jednání sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa, referáty L. Kundery, J. Racka, A. Sychry, O. Ferenczyho ad.) (Rudé právo 28, 1948, č. 229, s. 5).
Syndikát českých skladatelů [Zpráva o ustavení syndikátu] (Rytmus 10, 1945–46, č. 5, s. 1–2).
Reiner, Karel: Sjíždíme se do Prahy na mezinárodní sjezd skladatelů a hudebních kritiků (Rytmus 11, 1947, č. 4, s 53).
Bilanční zpráva o roční činnosti Syndikátu českých skladatelů (Rytmus 11, 1947, č. 5–6, s. 65).
Výzva akčního výboru Syndikátu českých skladatelů hudebním spolkům a institucím (Svobodné noviny 28. 2. 1948).
Očista v Syndikátu českých skladatelů. (Svobodné noviny 13. 3. 1948, s. 3).
Dobiáš, Václav: Syndikát českých skladatelů ustaven (Tempo 18, 1946, č. 2–3, s. 92–93).
Čejka, A.: Mezinárodní sjezd skladatelů a hudebních kritiků (Tempo 19, 1946–47, č. 9–10, s. 268–269).
Provolání II. mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků. (Tempo 20, 1947–48, č. 9–10, s. 288–290).
Zpráva o I. pracovním sjezdu slovenských hudebních skladatelů a kritiků 18.–20. VI. 1948 v Trenčianských Teplicích (Tempo 20, 1947–48, č. 9–10, s. 290).
Barvík, Miroslav: Muzikanti ukázali cestu [Zpráva o II. mezinárodním sjezdu skladatelů a hudebních kritiků, Praha, květen 1948].(Tvorba 17, 1948, s. 458).
Barvík, Miroslav: Sjezd skladatelů [Článek o připravovaném I. pracovním sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa] (Tvorba 17, 1948, s. 637–638).
Barvík, Miroslav: Nový duch mezi skladateli [Zpráva z I. pracovního sjezdu skladatelů a hudebních vědců Československa] (Tvorba 17, 1948, s. 798–799).
Jaromír Havlík Datum poslední změny: 12.11.2003