Český hudební slovník osob a institucí

Mlčák, Čeněk

Mlčák, Čeněk, pěvec-barytonista, narozen 19. 3. 1927, Kroměříž, zemřel 4. 12. 1990, Ostrava.

Po maturitě v rodišti na reálném gymnáziu (1938–46) studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně hudební vědu a estetiku (1946–50) a zároveň ve stejné době navštěvoval v Ostravě hodiny zpěvu u Rudolfa Vaška. První profesionální angažmá získal v Krajském oblastním divadle v Olomouci (jeho první rolí byl Vladislav ve Smetanově Daliboru a pak zde v sezoně 1950/51 vytvořil dvanáct operních postav v devadesáti představeních). Poté přešel na tři roky do ostravské opery, v letech 1954–56 působil v Armádní opeře v Praze a opět se vrátil do Ostravy, kde byl předním sólistou – s dvěma přerušeními (angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě 1966/67 a v německém Saarbrückenu 1970–72) – až do záchvatu mozkové mrtvice v roce 1985. Celkem nastudoval 107 barytonových rolí a odezpíval 2 357 představení.

Základ jeho repertoáru tvořili čeští skladatelé – Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách (Oldřich Rokycanský), Prodaná nevěsta (Mícha, Krušina), Dalibor (Budivoj, Vladislav, soudce), Libuše (Radovan, Přemysl), Hubička (Tomeš), Tajemství (Kalina), Čertova stěna (Vok); Antonín Dvořák: Jakobín (Bohuš, Adolf), Čert a Káča (Marbuel), Rusalka (lovec), Zdeněk Fibich: Šárka (Přemysl), Nevěsta messinská (don Manuel); Leoš Janáček: Její pastorkyňa (stárek), Výlety pana Broučka (Sakristián, Lutobor,Tomšík), Příhody lišky Bystroušky (revírník, Harašta), Věc Makropulos (Jaroslav Prus), Z mrtvého domu (Šiškov); Karel Kovařovic: Psohlavci (Lomikar, Koš); Vítězslav Novák: Lucerna (mlynář Libor), Karlštejn (Karel IV.) a další barytonové role v operách Jaroslava Vogela, Iši Krejčího, Rudolfa Kubína, Václava Kašlíka, Jiřího Pauera a dalších. V jeho kmenovém repertoáru byly významné postavy světové operní tvorby – Mozart: Gon Giovanni (titulní role), Kouzelná flétna (Papageno); Beethoven: Fidelio (Pizzaro); Wagner: Rienzi (Colonna), Bludný Holanďan (Holanďan), Lohengrin (Telramund), Tannhäuser (Wolfram); Strauss: Salome (Jochanaan); Rossini: Vilém Tell (titulní role); Verdi: Nabucco (Nabuchodonosor), Rigoletto (titulní role), Traviata (Germont), Síla osudu (Carlos di Vargas), Don Carlos (Posa), Aida (Amonasro), Otello (Jago); Puccini: Tosca (Scarpia), Madame Butterfly (Sharpless); Gounod: Causy a Markéta (Mefisto, Valentin); Bizet: Carmen (Escamillo); Čajkovskij: Evžen Oněgin (titulní role); Borodin: Kníže Igor (titulní role); Musorgskij: Boris Godunov (titulní role); Gershwin: Porgy a Bess (Porgy). Pohostinsky zpíval na všech českých a slovenských operních scénách (byl stálým hostem pražského Národního divadla) a úspěchy sklízel i ve Španělsku, Itálii, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Francii, Německu a Lucembursku.

Jeho zvučný baryton s velkými výrazovými možnostmi a s temnou basbarytonovou barvou stavěl Mlčák do služeb sugestivního hereckého projevu a také jej uplatňoval v bohaté činnosti koncertní v interpretaci oratorní, kantátové a písňové tvorby. Interpretoval několik desítek písňových cyklů i jednotlivých písní všech stylových období u nás a ve většině evropských zemí (Beethoven, Dvořák, Martinů, Debussy, Ravel, Reger, Richard Strauss, Rimskij-Korsakov, Kubín, Podéšť, Dřízga, Páleniček, Jirásek a další). Bohatá byla jeho spolupráce s rozhlasem a televizí; pro vydavatelství Supraphon a Panton natočil gramofonové desky (Václav Jan Tomášek: Písně – 1954, Emil Axman: Věnec písní z moravského Slovácka – 1955, Gioachino Rossini: Scény z oper – 1964, Bohuslav Martinů: Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky, Špalíček – 1969, Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních – 1974, Ludvík Podéšť: Láska pěknější – 1974, Josef Ceremuga: Juraj Čup – 1977).