Charakteristika: Violista, houslista, skladatel a houslař
Datum narození/zahájení aktivity:16.4.1875
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.11.1934
Text
Herold, Jiří, violista, houslař, narozen 16. 4. 1875, Rakovník, zemřel 13. 11. 1934, Praha.
Jiří Herold, violista Českého kvarteta, profesor státní konzervatoře v Praze, před tím primárius Heroldova kvarteta a ještě před tím koncertní mistr České filharmonie. V letech 1888–95 studoval hru na housle na pražské konzervatoři u profesora Antonína Bennewitze. Po tříleté vojenské službě ve Vídni a po zaměstnání u knížete Fürstenberka jako učitel hudby se stal v roce 1901 koncertním mistrem filharmonie ve Lvově. Na podzim 1901 byl povolán do Prahy, kde se stal koncertním mistrem České filharmonie, kde působil do konce roku 1902, kdy založil Heroldovo kvarteto, které vytupovalo do února 1903 a zaniklo v roce 1906 Heroldovým odchodem do Českého kvarteta. Tam působil jako violista. V roce 1922 se stal profesorem státní konzervatoře v Praze. V roce 1914 dostal v Holandsku od houslaře van de Meera rezonanční dřevo na stavbu houslí. Tím začalo jeho amatérské houslařství. Herold i v mládí často navštěvoval různé houslaře a zajímal se o jejich práci. Pobýval u pražských houslařů Ferdinanda Lantnera a Karla Boromejského Dvořáka. Při výkonu vojenské služby ve Vídni navštěvoval houslaře dvorní opery Johanna Stübigera. Po návratu do Prahy byl v přátelském styku s Bohuslavem Lantnerem, Františkem Špidlenem, Josefem Křížem a K. B. Dvořákem. Část houslařského nářadí získal po svém příteli Bohuslavu Sixtovi ze Soběslavi, který byl velmi zdatným amatérským houslařem. Herold postavil asi čtyřicet tři houslí, deset viol a dvě violoncella. V letech 1918 a 1927 získaly jeho nástroje ceny na výstavách v Německu. Jeho nástroje nesou rysy amatérského houslařství.
Literatura
Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 56).
Skokan, František: Svět houslí (Praha 1965, s. 31, 111, 150, 155–157).
Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 108–109).
Kurfürst, Pavel: Organologie, propedeutika, exemplifikace (Hradec Králové 1998, s. 328–329).
Pavel Kurfürst