Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bonuš, František

Tisk


Charakteristika: pedagog, choreograf, etnochoreolog a sběratel lidových písní

Datum narození/zahájení aktivity:3.12.1919
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.4.1999
Text
DíloLiteratura

Bonuš, František, pedagog, choreograf, etnochoreolog a sběratel lidových písní, narozen 3. 12. 1919, České Budějovice, zemřel 16. 4. 1999, Praha.

 

Studoval na reálném gymnáziu a Učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Na tamější hudební škole Otokara Jeremiáše se zároveň učil hudební teorii a hře na klavír, varhany a violu. Roku 1939 začal studovat na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Vzdělávání mu bylo dočasně znemožněno uzavřením vysokých škol za německé okupace; v té době působil v Kuratoriu pro výchovu mládeže, kde se účastnil odbojové práce. Ve studiích hudební výchovy na pedagogické fakultě (dříve krátce studoval též hudební vědu) a tělesné výchovy na Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při Karlově univerzitě pokračoval až v letech 1945–49. V Praze od roku 1947 působil nejprve jako externí učitel a později jako asistent katedry tělesné výchovy v oboru lidový tanec. Do roku 1957 byl zároveň externím lektorem pro obor lidový zpěv a hudba na katedře hudební výchovy. Uplatnil se rovněž jako vedoucí tanečního oddělení Ústavu lidové tvořivosti (1950–1954). V letech 1951–1954 byl referentem pro lidový tanec Ústavu pro kulturně výchovnou činnost a následně do roku 1967 externím profesorem lidového tance na Státní konzervatoři v Praze. Zásadní význam má jeho více než třicetiletá pedagogická činnost na taneční katedře AMU v Praze, kde byl odborným asistentem lidového tance a hudební folkloristiky (1954–1985). Na brněnské JAMU vedl v letech 1979–1982 lekce lidového tance domácího i cizího a později (1988–1990) vyučoval jako externí profesor historických tanců na specializovaném oddělení pro lidový tanec pražské konzervatoře. Jako hostující profesor pro lidové a historické tance působil též v tehdejší Německé demokratické republice a v Litvě.

Významnou složkou Bonušovy činnosti byla aktivní spolupráce s profesionálními i amatérskými folklórními soubory. Sám roku 1947 založil Soubor lidových písní a tanců Josefa Vycpálka. V šedesátých letech zformoval a vedl dětský taneční soubor Jaro při základní škole v Praze 1, který fungoval až do let sedmdesátých. V roce 1990 činnost souboru obnovila Bonušova dcera Živana Vajsarová-Bonušová (nyní působí při Základní umělecké škole v Praze 5). Založení tohoto souboru bylo praktickým vyústěním Bonušovy celoživotní iniciativy usilující o rozšíření taneční výchovy školní mládeže. Tomuto tématu věnoval mnoho metodických prací, z nichž největší popularity dosáhl devítidílný soubor publikací Děti a tanec (České Budějovice 1971–1976).

Bonuš dále spolupracoval s řadou českých, moravských i slezských souborů: Hořeňák (Lázně Bělohrad), Hadař (Červený Kostelec), Furiant (České Budějovice), Gaudeamus (Praha), Blaťan (Praha), Český ráj (Jičín), Šumava (Klatovy), Mánes (Prostějov), Bartoš (Zlín), Vsacan (Vsetín), Olšava (Uherský Brod), Slezan (Český Těšín) a mnohé další.

Jako člen umělecké rady, odborný poradce, choreograf a režisér Bonuš dlouhodobě spolupracoval s Československým státním souborem písní a tanců (značně populární bylo představení Tanec a čas; televizního vysílání se dočkala Česká svatba). Vedl též taneční oddělení Armádního uměleckého souboru Zdeňka Nejedlého. V letech 1976–1997 vytvářel choreografie pro Kühnův dětský pěvecký sbor. S pražským Národním divadlem se podílel na inscenaci Mahenova Jánošíka. Bonuš byl dále spoluautorem mnohých pořadů uvedených na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici: například Z Beskyd na obě strany (1958), Mezi dvěma slunovraty (1959), Ej, hora, hora (1961). Aktivně se účastnil též folklorních festivalů v Rožnově pod Radhoštěm, Strážnici, Dolní lomné, Červeném Kostelci a v Lázních Bělohrad. Mnoho scénických projektů realizoval též v zahraničí (Litva, Švédsko, Finsko).

Bonuš se podílel též na tvorbě televizních pořadů. V letech 1955–1956 byl spoluautorem komponovaných dokumentárních filmů Na zelené lúce a Dětské jaro. Pro Ústav pro etnografii a folkloristiku (dnes Etnologický ústav) Československé akademie věd dokumentoval lidové taneční projevy v rámci Strážnických slavností a v různých etnografických oblastech Čech, Moravy a Slovenska. Byl scénáristou a režisérem filmu Lidová píseň, hudba a tance z Horních a Dolních Kysúc a jako odborný poradce se podílel na tvorbě četných krátkých filmů.

Coby vědec kladl důraz na terénní výzkum: od roku 1947 se dlouhodobě věnoval sběratelské činnosti, která se nesoustředila jen na samotnou lidovou hudbu a lidové tance, ale též na lidové obyčeje a slavnosti. Nejpodrobněji zmapoval regiony v severovýchodních Čechách, na Valašsku, Lašsku, Slovácku, Hané, Opavsku, Těšínsku a západním Slovensku. Ještě počátkem devadesátých let se Bonuš jako etnochoreolog účastnil četných zahraničních konferencí. Dlouhodobě usiloval o propojení historického a etnochoreologického bádání s aktivním provozováním hudby a tance. Odtud plyne všestrannost a výjimečně intenzivní činnost této osobnosti, která v sobě pojila vědce, umělce a pedagoga. 


Dílo

Dílo hudební:

 

Taneční suita „Z národního obrození“ (Praha 1957).

Dětské jaro, hudba k filmu.

Jihočeská suita, hudba k filmu.

 

Dílo literární:

 

I. Knihy

Zbojnické písně a tance (Praha 1951).

Lidová píseň a její tradice (Praha 1952).

České tance (spoluautoři Vratislav Vycpálek, Jiří Pospíšil a Hana Livorová, Praha 1952).

Lidové tance ze Štramberka na Lašsku (Praha 1953).

Lidové tance na Lašsku (Praha 1953).

Soubor lidových písní a tanců Josefa Vycpál­ka (úprava partitur lidové hudby František Bonuš, Miroslav Cí­sař a Jiří Pospíšil, Praha 1953).

Lidové tance na Slovácku (Praha 1954).

Lidové tance z Líšně (Praha 1954).

Valašské lidové tance (Praha 1954).

Tance, písně a hudba plzeňského kraje (Praha 1955).

Mezi dvěma slunovraty: kapitoly o našich zvycích, obřadech a výročních slavnostech lidových (Gottwaldov 1959).

Z Beskyd na obě strany. O lidových písních, tanci a hudbě východní Moravy, Slezska a západního Slovenska (Gottwaldov 1959).

Jihočeská polka (Praha 1960).

Lidové písně pražského kraje (Praha 1960).

Úvod do studia hudební a taneční folkloristiky (Praha 1964).

Úvod do metodické praxe lidových tanců (Praha 1964).

Tanec „Dokolečka“ v jižních Čechách a na Klatovsku (České Budějovice 1983).

Francouzská čtverylka (Praha 1970).

Dítě a tanec I–IX (České Budějovice 1971–1976).

Český salónní tanec Beseda, jeho historie a tvůrci (Praha 1971).

Cibulička. Monografie lidového tance (Praha 1971).

Trnaveček. Monografie lidového tance (Praha 1972).

Tři tance národů SSSR (Praha 1974).

Kozák. Monografie českého lidového tance (Praha 1976).

Furiant. Monografie českého lidového tance (Praha 1983).

Lidové tance z jižních Čech (České Budějovice 1985).

Lidové tance jižních Čech (České Budějovice 1985).

Lidový tanec, jeho teorie a metodika (Praha 1986).

Taneční kroky, figury a formace českých lidových tanců (Praha 1986).

Lidové tance (Strážnice 1996).

Slovenské lidové tance – výběr (Strážnice 1997).

 

II. Ostatní

Význačný český sběratel lidových písní Karel Plicka (Hudební výchova 2, 1954, s. 80).

Lidové hudební nástroje (Lidová tvořivost 2, 1951, s. 87–89).

Rozvoj hudební tvořivosti na Ha­né (Český lid 41, 1954, s. 87).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí v Čechách (Strážnice 2000).

 

II. Ostatní

Kunz, Ludvík: Česká etnografie a folkloristika v letech 1945–1952 (Praha 1954).

Rejšková, Eva: A léta běží… K 65. narozeninám prof. Františka Bonuše (Taneční listy 23, 1985, č. 2, s. 14–15).

Čumpelíková, Anna: Uvést tanec znovu do života. Životní jubileum prof. Františka Bonuše (Taneční listy 28, 1990, č. 3, s. 12–14).

 

Martin Čurda

Datum poslední změny: 7.9.2015